16.11.2001 | Autor: Leoš Kofroň

Universal Music (55:43)
Prostor se doširoka otevřel, všechny myslitelné hranice a bariéry v muzice vzaly definitivně za své. K jejich vynulování značnou měrou přispěla křehká Islanďanka věčně holčičího vzezření. S němým úžasem si pokoušíme představit, co ještě může následovat příště. Stejně nadbytečnou otázku si ovšem kladli všichni i před čtyřmi roky, kdy Björk uhranula veřejnost nevídaným zvukovým dobrodružstvím Homogenic, které v kontextu běžné produkce nutně muselo zapůsobit jako hotové zjevení.

A právě předchozí, z agresívní elektronické rytmiky a smyčcových partů se odvíjející sound desky je nyní i samotnou BjÍrk kladen do kontrastu s jejím nejčerstvějším počinem, komorně ztišeným a introverzně uzamčeným albem Vespertine. Není pochyb, že se jedná o hodně osobní a minoritní záležitost, přesto ho nelze přeslechnout ani s lhostejným nezájmem nevšímavě projít kolem. Zpěvačka totiž disponuje vzácnou schopností naplno zasáhnout i tak výlučnou tvorbou; co byste u kohokoli jiného označili za nepřijatelné a hnedpo prvním poslechu se odmítavě obrátili čelem vzad, v jejím případě zkrátka vždy rádi učiníte výjimku. Vyplácelo se to doposud a bohatě odměněni budete i nyní.

Přítomná elektronika zde jen tak lehce probublává a šelestí, plně oproštěna od záměru tvrdě atakovat a jakkoli 'znepříjemňovat' poslech. Z povzdálí se ozývající lesy smyčců vanou melancholií a rozeznívají ozvěnu velkoorchestrálních aranžmá z let padesátých. Eterickým sboristkám, pro něž si protaganistka zajela až do Grónska, už scházejí snad jen andělská křídla ze sněhových vloček a hebce rozvlněná harfa se tu vynořuje znenadání jako přelud a jemně čeří hladinu.

Vespertine je vláčně a s pokojnou odevzdaností plynoucí hudební delikatesa pro chvíle noční samoty. Většina písní svojí stavbou připomíná vějířem pavučin pokrytou hrací skříňku, jež se s vrzáním a skřípotem pozvolna rozevírá, poté z ní nejprve vylétne motýl s otlačenými křídly a na všechny strany se rozuteče pár vyplašených pavouků, aby teprve pak vydala své nádherné tajemství.

Björk na desce nepoužila jediný instrument z klasické výbavy bicích nástrojů, zároveň však na ni roztrousila spoustu podivně utlumených šumů a ruchů; v úvodní Hidden Place by to například mohl být klapot dřevěných lopatek vodního mlýnku, v Cocoon snad míchání paličkou v kovovém hmoždíři, v závěru It's Not Up To You jako by se dotáčelo pérko v setrvačníku, jen mezihra Frosti je rozezvučena čistou zvonkohrou. Není však potřeba přesně identifikovat každý konkrétní zvuk. Důležitější je bezprostřední dojem čehosi milého, křehkého a důvěrného - právě o tohle totiž muzikantka usilovala. Svoje album tak nasměrovala spíše do intimního osvětlení ložnic než do pronikavé záře reflektorů v koncertních sálech.

Její hlas tentokrát málokde vyloženě zmohutní a chraptivě zdrsní: Björk ze svého bohatého výrazového arzenálu uplatňuje především jemné nuance vypravěčské polohy, v níž melodickým šepotem, zajíkáním se a roztodivným frázováním dokáže obsáhnout vše potřebné. Ústy téměř se dotýkaje posluchačova ušního boltce a dechem takřka fyzicky přítomna, zpívá mu své antarktické ukolébavky a přitom dává nahlédnout do vlastního nitra s takovou otevřeností,až se to může zdát přímo sebevražedné.

Björk se na albu Vespertine zpovídá ze všeho možného: vypráví o chvilkách osamělosti před usnutím i v době probouzení, o vracejících se snech-nočních můrách a ranním procitání, o dotycích i pocitech, které se v ní otiskly, zejména o teplu domova a o mateřství. Právě poslední dvě témata pro ni nabývají na stále větší důležitosti. Zpěvačka intenzívně prožívá svoji rodičovskou úlohu a přiznává, že při skládání písní měla často na mysli v představách zrozenou a ve skutečnosti toužebně očekávánou dcerku, která by jednou měla navázat na umělecké usilování maminky. Přes veškerou komplikovanost a mnohoznačnost je na Vespertine opravdu nemálo z geniální jednoduchosti a kolovrátkového stereotypu dětských říkadel a popěvků, umocněných navíc tenounce žvatlavým hláskem interpretky. Když si k tomu přimyslíme prostou malůvku kachničky do vody na přelepce alba i typ písma, které jako by vytvořila ruka dítěte na magnetické tabulce, možná se před námi rozprostře i jiná dimenze, jak toto album chápat a vnímat...


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/10