19.11.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Fat Possum-Epitaph/Maximum Underground - obě (45:59 / 41:13)
Novinky z produkce Fat Possum tentokrát nesou jména osvědčených koní, známých již ze starší produkce. Jediné (navíc posmrtné) album Asieho Paytona Worried sice mohl v roce 1999 leckdo přehlédnout, pečlivému sledovateli určitě díky své autenticitě neuniklo. Novinka, vydaná pět let po Paytonově smrti, je něco trochu jiného. Nevadí, že je víceméně 'poslepována' z nahrávek, které po mississippském kytaristovi a zpěvákovi zbyly (část vznikla už v roce 1980, zbytek základních nahrávek byl natočen roku 1994). Fat Possum jsou ovšem mj. proslulí i neortodoxním přístupem k bluesovému materiálu, který často nese velmi zajímavé a nebojím se říct v rámci žánru avantgardní ovoce. Tentokrát ale své experimenty - alespoň v některých číslech - příliš nezvládli. Některé autentické Paytonovy nahrávky jsou doplněny zcela zbytečným a nepříliš invenčním elektronickým rytmem, jeho hlas dodatečným zkreslením, vyznění skladeb neposiluje ani r'n'b aranž (včetně dechů) v 1000 Years. 'Elektro-rockový remix' Need My Help je sice také trochu zbytečný, ale nelze mu upřít jistou zajímavost a působivost. Oč silnější je Paytonův výraz v nahrávkách, které byly zachovány v původní, neupravované akustické formě! Naštěstí je i takových na albu dost.

T-Model Ford je se čtvrtým vydaným albem dnes jednou z největších hvězd Fat Possum - koncertuje po celém světě a do jeho zpěvníku dokonce sáhl na svém posledním albu Buddy Guy. Většina nových nahrávek, mezi nimiž jsou i tak klasické bluesové kusy jako wolfovský Backdoor Man či hookerovská Sallie Mae, je typický Ford, jak ho známe mj. i z pódia Blues Alive 1999: drsný 'vypravěč' a 'vyvolávač' za doprovodu minimalistických riffů a prajednoduchých, ale nesmírně šlapajících bicích jeho stálého parťáka Spama. Jen tři písničky se tomuto základnímu (T-)modelu vymykají. V titulní, nejtemnější skladbě Bad Man, zahušťuje Jim Mize sound zjevně záměrně rozladěnou kytarou, takže výsledek připomíná hodně pekelnické orgie. Ve spirituálu Let The Church Roll On podporuje Fordův zpěv sbor Tate County Singers a tento i střet vychází jednoznačně ve prospěch celku. Naproti tomu instrumentálka The Duke, jam základní dvojice s varhaníkem Robertem Chaffem a pianistou Jojo Hermannem vyznívá poněkud do ztracena a je spíš jen do počtu.

Psáno pro: &musiQ 2002/11