22.3.2003 | Autor: Michal Husák

Island/Mercury/Universal Music (48:56)
Čtvrté album finské Apocalyptiky rozehrává mocnou vlnu emocí a pocitů, zpočátku trochu rozpolcených. Nástup bere dech. Dravé, strhující 'riffy' zbustrovaných cell, chytlavá nosná linka už tradičně pohodlně vynahrazující nepřítomnost zpěvu (typické metallikovské melodické postupy už Eiccovi Toppinenovi nikdo neodpáře). Vrcholným trumfem je bubnování Davea Lombarda. Ten si možná zavzpomínal na své vivaldiovské experimenty s klasikou, nicméně ve službách Apocalyptiky spíše úsporně, s nezaměnitelným rukopisem táhne písničku vpřed.
Nejde ale o model, který by mohl stejně úspěšně jako v úvodních deseti minutách fungovat na celém albu. I proto se Apocalyptica (v mírně pozměněné sestavě) na novince vydává cestou výrazové pestrosti a písničkovosti. Bohatá škála nástrojů (trubka, piano, bicí, baskytara, programming) dokládá, že je formace už natolik sebejistá, aby bez mrknutí oka odvrhnla některé z hodnot, na kterých svou slávu kdysi postavila. Dogmaticky ctěné pravidlo 'vše na cella' bylo od začátku evidentně výrazně omezující a snad ani nemohlo vydržet déle než dvě alba. Zvláště když odpočátku byla patrná chvályhodná a v podstatě nezbytná snaha předáka Toppinena posouvat výraz a těžiště kapely vpřed.
K použití regulérní rytmiky se schylovalo již déle. Na druhou stranu s tak signifikantně metalovou hrou, jakou přispěl (alespoň v několika skladbách) Lombardo, a výrazným zkreslováním zvuku se už lze chvilkami jen s obtížemi zbavit pocitu, že posloucháte regulérní kapelu s kytarami, kde místo zpěváka dominuje houslista.
Je evidentní, že Toppinen a spol. zvolili cestu co největší atraktivity jednotlivých písniček i celku. Nenazýval bych to výprodejem ideálů. Riziko, že se vydáte špatným směrem, existuje vždycky. Možná ale právě tímto rozhodnutím mozkové trusty v Apocalyptice dokázaly odvrhnout další dimenzi předsudků zažitých díky jejich 'vážnohudebnímu původu'. K čemu je výlučnost a originalita za každou cenu, když vás svazuje na prahu mnohem lákavějších horizontů?


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/03