15.4.2002 | Autor: Alex Švamberk

American/Universal Music (67:19)
American Head Charge se snaží upoutat pozornost už svým vzhledem. Nekončí však jen u vizáže vostrejch týpků, z nichž každý reprezentuje jinou subkulturu, ale produkují také skutečně brutální hudbu. Na rozdíl od představitelů nu-metalu tvrdost nepředstírají a nevyvažují každý důraznější riff klenutou melodií - což ovšem neznamená, že by se jim vyhýbali. Nekončí jen u zuřivého mlácení do nástrojů připomínajícího rozzuřený parní buchar. Přístupy se střídají, zvuk obohacují industriální vlivy a najde se i prostor pro melodický zpěv, který je však uplatněn jen pro občasné zdůraznění kontrastu. Tvorba American Head Charge je syntézou postupů, které se v posledních deseti letech objevily na metalové scéně, počínaje zběsilým slayerovským thrashem a odsekávanými riffy a la Pantera přes crossover Biohazard až po brutální electrocore Ministry. Základem zvuku American Head Charge sice jsou zkreslené kytary, hnané vpřed kulometnou palbou bicích a promyšlenou linkou basy, výraznou roli v jejich tvorbě ovšem hraje industriální elektronika, která dodává skladbám na plasticitě. Neslouží jen k umocnění důrazu, ale rozšiřuje také spektrum nálad o cyberpunkové noční můry. Důležitou roli hraje v písních hlas Martina Cocka, který dokáže ze vzteklého rapového vykřikování přejít do silového rollinsovského řevu (a cizí mu nejsou ani melodické pasáže).

Na albu The War Of Art převažují tvrdé skladby. Už úvodní A Violent Reaction se neúprosně žene vpřed, byť tvrdé riffy a industriální zvuky na chvíli zjemní melodický zpěv, který vystřídá vzteklý řev. Hrubě tesané je i následující Pushing The Envelope. Maximálních obrátek dosahuje sedmičlenná skupina v Americ*** Evolving Into Useless Psychic Garbage, přinášející pekelně rychlý slayerovský thrash. Self přináší valivé na base postavené metalické hardcore se stylovým rollinsovským řevem. American Head Charge však nezapomínají na kontrast přinášející uvolnění. To se objevuje už v Song For The Suspect, kde se úderný základ střídá s melodickým refrénem a odlehčení přináší i pasáž s pianem podmalovaným industriálními zvuky, než erupce energie opět vytryskne. Podobnou stavbu má i Effigy uvozené opět pianem. Melodický refrén však zjemňuje i zběsilé deathcore v Shutdown s psychedelickým závěrem plným tříště zvuků. V Reach And Touch přejde vzteklý crossover do reznorovské psychoindustriální elektroniky.

Opravdu nekompromisní a přitom působivá kolekce. Jediným problémem American Head Charge je, že nic nového nepřinášejí, jen šikovně kombinují postupy, s nimiž před nimi přišli jiní.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04