31.10.2004 | Autor: Jaroslav Riedel

Sanctuary/BMG (44:38)
Alison Moyet vstoupila na hudební scénu jako členka technopopového dua Yazoo, které na začátku osmdesátých let výrazně ovlivnilo tvář populární hudby a našlo si mnoho následovníků. Brzy po rozchodu s Vincem Clarkem se však ukázalo, že Alison sice je vynikající zpěvačka, ale hudební novátorství ji vlastně příliš nezajímá. Na sólové dráze postupně začala postrádat dobré původní písně, a tak obsah nového alba vůbec nepřekvapí: jsou to téměř výhradně letité evergreeny, známé z nesčetných předchozích verzí.
Repertoár sice je poměrně pestrý, ale nevybočuje z očekávatelných mezí. Třeba Gershwinova The Man I Love byla od třicátých let téměř povinnou součástí repertoáru všech zpěvaček swingové generace. Alison Moyet k tomu zástupu skvělých předchůdkyň těžko může přidat něco opravdu významného; při vší úctě k jejím pěveckým schopnostem se teď vystavila příliš drtivé konkurenci. Costellova a Bacharachova God Give Me Strength má obdobně mimořádné kvality, ale je o víc než šedesát let mladší, tudíž podstatně méně oposlouchaná.
Rozpačitě dopadla skladba La chanson des vieux amants - její podání opravdu nedosahuje působivosti Brelova originálu; i Hana Hegerová tu píseň (jako Lásko má) natočila před pětatřiceti lety daleko citlivěji. Francouzské provenience jsou rovněž písně The Windmills Of Your Mind a What Are You Doing The Rest Of Your Life?, které s těmito anglickými texty v šedesátých letech proslavila například Dusty Springfield. Tady jsou nové verze zdařilé, protože už podstata těch písní je spíš v zářivé interpretaci než v hlubokém prožitku.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10