3.12.2009 | Autor: Leoš Kofroň

Virgin/EMI (46:05)
Máte-li shlédnuto hodně filmů z dřívějších dekád, pak vás nejspíš hned tak nenadchne ani premiérová novinka, nad níž se jinak řada dalších diváků rozplývá nadšením. Máte totiž pocit (a většinou oprávněný), že všechno už tu kdysi bylo a v lepším provedení. Nebo to můžete zkusit z hlavy vytěsnit a devadesát minut se pak docela slušně bavit. Podobně se to má i s novým počinem francouzského dua Air. Jejich album Love 2 vypouští do éteru tucet podmanivých hudebních miniatur, na nichž je znát, že si pánové Dunckel a Godin tradičně zakouzlili s jejich zvukem a náladou. Tentokrát ubylo dřívější atmosféričnosti, skladbičky znějí méně velebně, občas docela i svižně a celé album vytváří iluzi zdánlivé jednoduchosti, která je však setsakra aranžérsky i producentsky promyšlená. Jen je prostě nutno zapomenout, že tu existují kapely třeba jako Stereolab, hudební skladatelé jako Ennio Morricone a další jména si dle vlastních zkušeností a znalostí můžete doplňovat sami. Na druhou stranu, jako příjemná hudební kulisa jsou noví Air vhodní snad ke kterékoliv činnosti…

Zlatý hřeb: Night Hunter, You Can Tell ItTo Everybody
Zní to jako: Někdejší objev elektronické scény, který surfuje po bezpečné vlně popových melodií


Body: