The National - High VioletV novém seriálu Za oponou se budeme snažit mapovat pozadí vzniku současných, minulých, významných i méně významných hudebních alb. A o co vše vlastně půjde? Inu, přiblížíme si veškeré okolnosti vzniku nahrávky (problémy spojené s nahráváním, kde se kapela nechala inspirovat, postupy při skládání...) a také se pod lupou podíváme na zajímavosti spojené s jednotlivými písněmi. Detailní pohled do kuchyně tak, logicky, ocení především ti, kteří jsou s daným albem dobře obeznámeni. Průvodce ale také může posloužit i k seznámení se s novým interpretem. To už záleží na vás.
Na úvod se podíváme na nahrávku, jež byla mnohými označována za jednu z nejlepších z prvního roku současné dekády. Pátá řadovka amerických The National s názvem High Violet se setkala s velkým celosvětovým úspěchem a vynesla kapelu na špici svého žánru...
Album High Violet se však, stejně jako její o dva roky starší předchůce Boxer, nerodilo vůbec lehce. Poté, co se kapela při nahrávání zmiňovaného Boxera dostala kvůli zhoršeným vztahům až na pokraj rozpadu, musela sáhnout při přípravě nové desky po radikální změně. Tou se stalo vybudování vlastního studia, které vyrostlo v garáži za domem kytaristy Aarona Dessnera. Domácí podmínky měly kapelu uchránit od cizích vlivů a nechat ji soustředit se pouze na to nejdůležitější – aby z nahrávky dostali to nejlepší.
Vlastní studio kapele umožnilo mnoho věcí, které by si za jiných okolností nemohli dovolit. Kupříkladu skladba Conversation 16 byla v jednu chvíli již kompletně nahraná, včetně smyčců, fléten a dechů, jenže pak začala frontmana Matta Berningera doslova strašit ve snech. Důvodem bylo její příliš rychlé tempo, které se zpěvákovi příčilo. Celá skladba včetně všech aranží tak tedy letěla do koše a začínalo se znovu od píky. V normálním studiu by to kapelu stálo nepředstavitelné peníze, takhle jen pošramocené nervy.
Sorrow – podle zpěváka se jedná o oslavu smutku, byla inspirována bubeníkem Bryanem Devendfordem.
Anyone's Ghost – podle slov členů kapely se jedná o nejpopovější skladbu, kterou kdy nahráli. "Složili jsme hodně špatných popových písniček, ale tahle je jedna z mála, která se podle mě povedla," nechal se slyšet frontman Berninger.
Little Faith - kytarista Aaron Dessner skladbu původně napsal pro rodinnou párty. A nebyla to jen tak ledajaká párty, jak již pracovní název písně napovídá (The Tree-Trimming Funk Jam), jednalo se o oslavu, kde se společně sejde rodina a přátelé a všichni společně zdobí vánoční stromeček. Píseň slavila velký úspěch a tak se ji kapela rozhodla dát šanci. Zpěvák Berninger se pak v interview pro francouzský web humorně vyjádřil, že kdyby znal onen pracovní název, nikdy by na skladbě ani nezačal dělat...
Neustále se měnící pohledy na jednotlivé skladby nebyly při procesu vzniku nikterak ojedinělé. Jen málo chybělo a první singl s názvem Bloodbuzz Ohio by se na desku ani nedostal. Píseň, která měla být tahákem celého alba, se členům postupně znelíbila kvůli své pompéznosti. Působila vskutku jako nezdařilá kopie hitovky Fake Empire z předešlého alba. Skladbu nakonec zachránilo předělání epického závěru a vyškrtání fanfár. Zajímavostí je, že v jednu dobu oplývala většina písní z alba těmito gradujícími závěry, které podle kapely zněly mnohdy až směšně. Hudebníci se tedy až na poslední chvíli rozhodovali, která píseň se ponese spíše v minimalistickém duchu a které ponechají ono výbušné vyvrcholení.
Ačkoli hádky neprovázely kapelu tak často, jako při vzniku Boxera, ani tentokrát se nahrávání neobešlo bez rozepří. Jeden z důležitých sporů vedli členové o píseň Runaway. Zatímco bratři Dessnerové ji pokládali za jednu z nejkrásnějších skladeb z celé desky, Matt Berninger měl jiný názor. Ačkoli s ní zprvu pro finální tracklist počítal, jednoho dne se probudil a svým spoluhráčům oznámil, že píseň není dostatečně dobrá a na albu ji nechce. Starší Aaron byl z představy, že Runaway na desce nebude, dokonce natolik zdrcen, že několik dní ani nespal. Pak však došlo k dohodě a skladba na desce zůstala. Z rozhovorů lze však cítit, že se nejedná o žádného z Berningerových favoritů: "Myslím, že v kontextu desky je to dobrý song, ale jinak se hodně opakuje," vyjádřil se o skladbě zpěvák.
Bloodbuzz Ohio – píseň, která původně vznikla z jamu na ukulele dokonale vystihuje posedlost kapely drobnými detaily. Dlouho se totiž vedl spor o tom, zdali nemá být slovo bloodbuzz rozděleno na dvě slova. Každá menší drobnost totiž prý podle členů kapely rozhoduje o tom, jaký názor si lidé na desku utváří. Nakonec asi skladbu do lepšího světla staví, když je ono slovo nerozdělené...
Lemonworld – Lemonworld je podle zpěváka místo nacházející se někde mimo New York; v hlavní roli uhozeného textu jsou zpěvákova žena a její sestra, které v onom světe popíjejí alkohol a producírují se v plavkách...
Text také obsahuje slova, jež původně měla tvořit název desky – Summer Lovin' Torture Party. To vše za doprovodu růžového obalu desky. Nakonec tento návrh kapela raději zavrhla.
A jak probíhal samotný proces skládání písní? U The National se jedná o poněkud neobvyklý způsob. Bratrská dvojice kytaristů dá dohromady kolekci hudebních nápadů, které pak naservíruje textaři a zpěvákovi Berningerovi. V případě High Violet se jednalo o takřka sto kusů hudebních střípků. Zpěvák se poté denodenně nápadům věnuje – nasadí si sluchátka na uši, nalije si vína a snaží se na tento "soundtrack", jak střípky sami členové nazývají, vymyslet patřičné melodie. Ve chvíli, kdy se nakupí asi dvacítka songů s Mattovými vokály, začnou je zbylí spoluhráči dodělávat.
Tento styl skládání naráží na problém, kdy mají bratři Dessnerovi mezi kupou fragmentů své velké favority, kteří však mnohdy Berningerovi nepasují. A co se pak děje v takovém případě? V podstatě nic, The National se instrumentálním písním nevěnují a tak se tedy nedá nic dělat, pokud zpěvák na některé ze střípků melodii vymyslet nechce...
Conversation 16 – společně se skladbou Little Faith byla kvůli absenci textu až do posledního týdne nahrávání mimo tracklist. Poté se však Berningerovi podařilo (a také jeho manželce, která mu s textem pomáhala) najít ta správná slova a píseň se na desku dostala. Zpěvákova manželka zasáhla také v případě jména skladby, původní Romantic Comedy se jí nezamlouvalo. A tak tedy Conversation 16.
England - původní název skladby byl L.A. Cathedral. Časté změny u názvů písní jsou ale pro kapelu typické - vždyť původně nesly takřka všechny skladby pracovní názvy podle občanských válek, které jim dal milovník historie Aaron Dessner. "Je to vždycky smutné vidět ty názvy odcházet, člověk k nim dost přilne, komentuje tyto změny kytarista.
Vanderlyle Cry Baby Geeks – Matt Berninger nebyl spokojen s tím, jak v refrénu zpívá slovo geeks – neslyšel tam totiž ono písmeno K a navíc se ho všichni ptali, zdali píseň odkazuje ke skladbě Geese of Beverly Road z alba Alligator. Rozčílený Berninger tak tedy při masteringu vytáhl ono písmeno více nahoru a pro jistotu ještě slovo geeks nacpal i do názvu. A jak vlastně takový bizarní název vznikl? Zpěvák si zamiloval název skladby Nirvany Pennyroyal Tea a jednoduše chtěl něco podobně znějícího. Po týdnech pátrání na něj odněkud vyskočilo právě vanderlyle...
Poté, co kapela nahrávku dokončí, trvá obvykle ještě několik týdnů než jsou hudebníci schopni se k ní v klidu vrátit a poslechnout si ji. Tentokrát to však nebylo natolik drastické, jak popisuje frontman kapely: "Dva dny po dokončení desky jsem se probudil uprostřed noci. Vzbudil jsem svou ženu a oznámil jí, že budu chvíli vzhůru a že je dost možné, že se opiji. Řekla mi, ať se dobře bavím. Poslouchal jsem to od tří až do sedmi, kdy se vzbudila má roční dcera. A tehdy jsem si uvědomil, jak výbornou nahrávku jsme udělali."
Nahrávka ale možná podle některých informací mohla být ještě lepší. Kapele se totiž nepodařilo dokončit skladbu s pracovním názvem On Every Sunday - to by podle jejich slov měla být nejlepší píseň, na které dosud pracovali. Tak třeba se objeví (zajisté s jiným názvem) na jejich příští desce.
