muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníVždy přítomná McCartneyho minulost

10.8.2007 | Autor: Jaroslav Riedel | sekce: publicistika

 fotogalerie

Paul McCartney

Paul McCartney

foto: Universal

“Budeš mě ještě potřebovat, budeš mě ještě krmit, až mi bude šedesát čtyři?”, zpíval Paul McCartney ve slavné písni z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Šedesátý čtvrtý rok jeho života nebyl zrovna lehký kvůli rozpadu manželství s Heather Millsovou, nicméně dal vzniknout i desce, která vyšla 4. června, krátce před McCartneyho 65. narozeninami a téměř přesně čtyřicet let po vydání Sgt. Peppera.

Album Memory Almost Full se rodilo dlouho, od října 2003 do února 2007. McCartney k tomu řekl: “Začal jsem na něm pracovat ještě před deskou Chaos And Creation In The Backyard, která vyšla v září 2005. Když jsem dokončil všechno kolem toho minulého alba, zjistil jsem, že tady mám ještě jedno, ke kterému se musím vrátit a dodělat ho. Tak jsem si ty písničky znovu poslechl a pořád se mi líbily. Místy je to velice osobní deska, často se na ní ohlížím, vybavuju si obrázky z paměti. Jsou to vzpomínky z dětství, z Liverpoolu, na uplynulá letní období. Je to evokativní, emocionální, rockové album, opravdu to nedokážu shrnout do jedné věty.”

Hravé pudy i úvahy o konci

Většinu nástrojů si McCartney natočil sám, což příležitostně mívá ve zvyku už od svého sólového debutu z roku 1970. Nedá se ovšem říct, že by to byla nějaká komorní deska: zvláště písničky se smyčci jsou pojaty značně košatě, na některých skladbách mají podstatný interpretační podíl klávesista Paul “Wix” Wickens, kytarista Rusty Anderson, baskytarista Brian Ray a bubeník Abe Laboriel Jnr.

Paul McCartney

Paul McCartney

foto: Universal


Producentem desky je David Kahne, známý svou spoluprací s The Strokes, Bruce Springsteenem a dalšími. I když deska vznikala během tří a půl roku a studiová práce na jednotlivých písničkách se podstatně lišila - někdy si McCarney vystačil s vlastní multiinstrumentalistickou samoobsluhou, jindy přizval kapelu, nahrávky vznikaly hned v pěti různých studiích - album je obdivuhodně konzistentní. McCartney samozřejmě nemůže (a ani nechce) zapírat svůj autorský rukopis, a tak zde lze vystopovat řadu reminiscencí.
Zatímco třeba Flaming Pie, vydané před deseti lety, v době znovuobnoveného zájmu o Beatles v souvislosti s třídílnou kolekcí Anthology, v sobě nezapřelo zřetelné beatlesovské ohlasy, Memory Almost Full mnohdy upomíná na skupinu Wings, kterou McCartney vedl v sedmdesátých letech. I když je zde řada melancholických úvah a plynutí času a smrti, především v často citované písničce The End Of The End, v podstatě to vůbec není smutné album. McCartney v sobě stále nezapře hravé pudy: “Jednou jsem se cestou na schůzku zastavil v oblíbeném kytarovém obchodě, kde se mi prodavač zmínil o starší mandolíně. Koupil jsem ji, ale měla houslové ladění. To mě vrátilo do teenagerovských let - musel jsem přijít na to, jak se na ni hraje. Měl jsem ten malý nástroj doma přes prázdniny a hledal na něm akordy. Pak jsem začal zpívat Everybody Dance Tonight, moje malá dcera vždy přiběhla a začala tančit. Líbilo se mi jednodušší aranžmá písně a nakonec jsem si ji oblíbil natolik, že jsem se ji rozhodl nahrát na album. Její atmosféra mi připadala výborná k otevření alba.”
Jako zpěvák je McCartney stále vynikající a věk na něm vůbec není znát. Svěží jsou také jeho výpůjčky od sebe sama - na to má plné právo, koneckonců jeho tvorba je tak rozsáhlá a ohromující, že není od věci připomenout postupy, které zjevně stále výborně fungují. To platí i pro propojování jednotlivých písní - známé už z Abbey Road - nebo pro skladby, které se na albu objevují v jednotlivých, rafinovaně propojených částech, což dobře známe třeba z alba Ram. V písničce House Of Wax ukazuje svou dobře známou schopnost rafinované hudební gradace, což v sousedství převažujících jednoduchých popěvků působí zvlášť silně.

Od EMI ke kavárenskému řetězci

Paul McCartney

Paul McCartney

foto: Universal


Paul McCartney letos opustil vydavatelskou firmu EMI. Stalo se to 45 let poté, co jako člen Beatles podepsal smlouvu na první nahrávky, a po celou tu dobu nikdy u žádné jiné firmy nevydával. Jako vůbec první hudebník publikoval album na nově založeném labelu Starbucks' Hear Music. Spojení s kavárenským řetězcem Starbucks, který předtím výrazně pomohl k úspěchům například deskám Raye Charlese nebo Alanis Morissettové, se zjevně osvědčilo. Memory Almost Full se dostalo na pátou příčku britského albového žebříčku, a to přesto, že nebyly započítávany kopie prodané v kavárnách Starbucks. V USA se album dostalo na třetí místo, což je nejlepší umístění od roku 1997, kdy vyšlo album Flaming Pie. Jako první písnička z alba byla publikována Ever Present Past, americký singl a zároveň první McCartneyho skladba, která se umístila v žebříčku Billboardu od roku 2001, kdy písní Freedom reagoval na teroristický útok z 11. září. Ve Velké Británii pro změnu vyšel singl Dance Tonight, a to 18. června - na McCartneyho narozeniny. Kromě běžné verze alba vyšla i speciální edice se třemi písničkami navíc.
McCartneyho sólová dráha, započatá na jaře 1970 - tehdy byl poslední z Beatles, který vydal vlastní desku - je v zásadě obdivuhodně vyrovnaná. Samozřejmě, že do ní patří desky, které se tak úplně nepovedly, trochu nadbytečné živé desky nebo příležitostné produkty, na než vůbec nelze pohlížet z perspektivy jeho nejlepší tvorby. Nikdy však McCartney nenatočil opravdu špatnou desku. Jeho jedenadvacáté sólové album Memory Amost Full je v téhle řadě jedním z nejlepších příspěvků.


Zajímavosti:

Co řekl Paul McCartney o písni The End Of The End: Kdysi jsem četl něco, kde se mluvilo o umírání, a já si uvědomil, jak ten člověk musel být statečný. Nevyhýbal se smrti, což mě zaujalo a zkusil jsem se do jeho pocitů vžít. Jednou mi totiž jedna Irka dosti neobvykle popřála štěstí. Řekla mi: “Přeji vám dobrou smrt.” Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že je to skvělá věc, něco takového někomu přát. Nutí vás to uvažovat o tom, jaká smrt by vám vlastně vyhovovala. Podle Irů by obřad měl být oslavou, jak by tedy vypadal? Vtipy, hlídka u mrtvého, hudba? Rozhodně něco víc než jen posedávání u mrtvého a nudné proslovy typu “Byl to skvělý chlapík”. Tyhle myšlenky mě přivedly ke sloce, v níž se zpívá, že by se mi líbilo, aby se v den, kdy zemřu, říkaly vtipy a lidi sypali z rukávu dávné historky”. Hrál jsem to mé rodině a jim to připadalo velmi dojemné, protože je to prostě o tátovi.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/08

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/Vzdy-pritomna-McCartneyho-minulost~10~srpen~2007/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.