Uriah Heep - Uriášovy čtyřicetiny
12.11.2009 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
fotogalerie
V letošním roce uplynulo už čtyřicet let od okamžiku, kdy parta britských, na svou dobu progresivních hudebníků, přijala za své jméno dickensovské proradné literární postavy Uriah Heep a dala vzniknout jedné z dnes již legendárních formací světového hard-rocku. Ke svým čtyřicetinám vydali Uriah Heep speciální album Celebration, o němž jsme si telefonicky povídali s klávesistou Philem Lanzonem, který je členem kapely od roku 1986.
Jak se zrodil nápad oslavit 40. narozeniny Uriah Heep vydáním alba se znovunatočenými největšími vlastními hity?
Je to nápad, který jsme dali společně dohromady loni, kdy jsme si uvědomili, že bychom měli nějak oslavit naše čtyřicáté výročí, takže jsme se rozhodli, že znovu natočíme naše nejlepší staré písně a dáme je dohromady jako balíček třeba s živým koncertem. Jak šel čas, vybrali jsme nejlepší písně, které jsme potom v červenci nahráli spolu s dvěma novými věcmi. K tomu jsme přidali DVD- Live at Sweden Rock Festival 2009 a všechno uvádíme na trh jako speciální komplet na oslavu našeho čtyřicátého výročí.
Jak probíhal výběr písní pro album – demokraticky, nebo měl hlavní slovo kytarista Mick Box, coby nejdéle působící člen kapely?
Požadavek přišel od nahrávací společnosti. Písně, které společnost vybrala, jsou ty, které mají naši fanoušci po celém světě nejradši.
Mimochodem, které z písní Uriah Heep máš nejraději ty a proč?
To myslíš ze všech alb za celých 40 let? To není snadné říci. July Morning je velmi dobrá píseň, mám rád taky Love is Silence a Free ´N´ Easy. Je to opravdu těžké, protože těch písní je spousta.
Do jaké míry jste se snažili zanechat starým skladbám jejich původní podobu a do jaké míry jste je pozměnili?
K žádným velkým změnám nedošlo, jsou to pořád ty samé písně, poznáte je. Někde jsme možná pozměnili bicí nebo tempa, ale žádné mimořádné změny. Žádnou píseň jsme nezměnili k nepoznání.
Většina skladeb z alba Celebration je původně z doby, kdy jsi ještě v kapele nepůsobil a na klávesy hrál Ken Hensley – jaký vztah jsi tehdy měl k hudbě Uriah Heep a jak se ti líbil Ken Hensley jako klávesista?
Vzpomínám si, když Uriah Heep začali, kolem roku 1970, poslouchal jsem hodně kapel, Uriah Heep byli jedna z nich. Nesoustředil jsem se na samotné nástroje, ale zajímalo mě aranžmá, jak to celé znělo. Moje první vzpomínka je, že se mi líbilo, jak fungují jejich harmonie, kytary, varhany apod. V té době bylo hodně kapel jako třeba Deep Purple a další, včetně amerických, takže jsem byl okouzlen všemi, včetně Kena. Všemi, kteří byli tehdy v hudebním byznysu, na nich jsem vyrůstal a ovlivnili mě.
Album Celebration obsahuje také dvě novinky Only Human a Corridors of Madness, můžeš je blíže představit?
Měli jsme určitou dobu, za kterou bylo potřeba natočit tyhle dva songy. Času nebylo moc. Muziku jsme měli natočenou, ale chyběly nám texty. Nad těmi jsme potom strávili dva dny v kuse, pracovali jsme celou noc. Nakonec to dopadlo velice dobře, jsme s tím hodně spokojeni a doufám, že fanoušci také.
Můžeš popsat atmosféru při nahrávání alba Celebration?
Velmi vzrušující. Nahrávali jsme písně, které hrajeme už spoustu let, takže je známe. Je to jiná atmosféra, než když nahráváš úplně nový materiál a tu píseň vytváříš. Ale výborně jsme se bavili, protože to je něco jako hrát živě na pódiu. Natáčení bylo hotové během devíti dní.
Používal jsi při natáčení klasické varhany Hammond, případně jaké další nástroje používáš nejvíc?
Používal jsme výhradně varhany Hammond, žádná piána, žádné samply, nic takového, jen hammondky.
Ke 40. narozeninám chystají Uriah Heep speciální turné (u nás 2. 12. v Praze - Kbelích, pozn. aut.) – jak bude vypadat?
Budeme mít černé paruky, bude narozeninový dort a ohňostroj. Ale vážně, budeme stále propagovat naše poslední studiové album Wake the Sleeper a budeme hrát hlavně písně z tohoto alba.
Co bys popřál ke čtyřicetinám Uriah Heep a co bys popřál sám sobě k 60. narozeninám, které oslavíš příští rok v březnu?
Jsem velice šťastný, že jsme v hudebním byznysu už 40 let, protože to je úspěch pro každého umělce, přežít tolik let, takže se těším na dalších minimálně deset let. A co říci k mým narozeninám? Není to zas tak moc.
Fotogalerie:
fotogalerie
V letošním roce uplynulo už čtyřicet let od okamžiku, kdy parta britských, na svou dobu progresivních hudebníků, přijala za své jméno dickensovské proradné literární postavy Uriah Heep a dala vzniknout jedné z dnes již legendárních formací světového hard-rocku. Ke svým čtyřicetinám vydali Uriah Heep speciální album Celebration, o němž jsme si telefonicky povídali s klávesistou Philem Lanzonem, který je členem kapely od roku 1986. Jak se zrodil nápad oslavit 40. narozeniny Uriah Heep vydáním alba se znovunatočenými největšími vlastními hity?
Je to nápad, který jsme dali společně dohromady loni, kdy jsme si uvědomili, že bychom měli nějak oslavit naše čtyřicáté výročí, takže jsme se rozhodli, že znovu natočíme naše nejlepší staré písně a dáme je dohromady jako balíček třeba s živým koncertem. Jak šel čas, vybrali jsme nejlepší písně, které jsme potom v červenci nahráli spolu s dvěma novými věcmi. K tomu jsme přidali DVD- Live at Sweden Rock Festival 2009 a všechno uvádíme na trh jako speciální komplet na oslavu našeho čtyřicátého výročí.
Jak probíhal výběr písní pro album – demokraticky, nebo měl hlavní slovo kytarista Mick Box, coby nejdéle působící člen kapely?
Požadavek přišel od nahrávací společnosti. Písně, které společnost vybrala, jsou ty, které mají naši fanoušci po celém světě nejradši.
Mimochodem, které z písní Uriah Heep máš nejraději ty a proč?
To myslíš ze všech alb za celých 40 let? To není snadné říci. July Morning je velmi dobrá píseň, mám rád taky Love is Silence a Free ´N´ Easy. Je to opravdu těžké, protože těch písní je spousta.
Do jaké míry jste se snažili zanechat starým skladbám jejich původní podobu a do jaké míry jste je pozměnili?
K žádným velkým změnám nedošlo, jsou to pořád ty samé písně, poznáte je. Někde jsme možná pozměnili bicí nebo tempa, ale žádné mimořádné změny. Žádnou píseň jsme nezměnili k nepoznání.
Většina skladeb z alba Celebration je původně z doby, kdy jsi ještě v kapele nepůsobil a na klávesy hrál Ken Hensley – jaký vztah jsi tehdy měl k hudbě Uriah Heep a jak se ti líbil Ken Hensley jako klávesista?
Vzpomínám si, když Uriah Heep začali, kolem roku 1970, poslouchal jsem hodně kapel, Uriah Heep byli jedna z nich. Nesoustředil jsem se na samotné nástroje, ale zajímalo mě aranžmá, jak to celé znělo. Moje první vzpomínka je, že se mi líbilo, jak fungují jejich harmonie, kytary, varhany apod. V té době bylo hodně kapel jako třeba Deep Purple a další, včetně amerických, takže jsem byl okouzlen všemi, včetně Kena. Všemi, kteří byli tehdy v hudebním byznysu, na nich jsem vyrůstal a ovlivnili mě.
Album Celebration obsahuje také dvě novinky Only Human a Corridors of Madness, můžeš je blíže představit?
Měli jsme určitou dobu, za kterou bylo potřeba natočit tyhle dva songy. Času nebylo moc. Muziku jsme měli natočenou, ale chyběly nám texty. Nad těmi jsme potom strávili dva dny v kuse, pracovali jsme celou noc. Nakonec to dopadlo velice dobře, jsme s tím hodně spokojeni a doufám, že fanoušci také.
Můžeš popsat atmosféru při nahrávání alba Celebration?
Velmi vzrušující. Nahrávali jsme písně, které hrajeme už spoustu let, takže je známe. Je to jiná atmosféra, než když nahráváš úplně nový materiál a tu píseň vytváříš. Ale výborně jsme se bavili, protože to je něco jako hrát živě na pódiu. Natáčení bylo hotové během devíti dní.
Používal jsi při natáčení klasické varhany Hammond, případně jaké další nástroje používáš nejvíc?
Používal jsme výhradně varhany Hammond, žádná piána, žádné samply, nic takového, jen hammondky.
Ke 40. narozeninám chystají Uriah Heep speciální turné (u nás 2. 12. v Praze - Kbelích, pozn. aut.) – jak bude vypadat?
Budeme mít černé paruky, bude narozeninový dort a ohňostroj. Ale vážně, budeme stále propagovat naše poslední studiové album Wake the Sleeper a budeme hrát hlavně písně z tohoto alba.
Co bys popřál ke čtyřicetinám Uriah Heep a co bys popřál sám sobě k 60. narozeninám, které oslavíš příští rok v březnu?
Jsem velice šťastný, že jsme v hudebním byznysu už 40 let, protože to je úspěch pro každého umělce, přežít tolik let, takže se těším na dalších minimálně deset let. A co říci k mým narozeninám? Není to zas tak moc.
Zajímavosti:
„Vzpomínám si, že když jsme začínali, zkoušeli jsme po určitou dobu ve stejném domě jako Deep Purple. V jedné místnosti jsme byli my, o kus dál přes chodbu oni. Dovedete si asi představit ten rachot, když jsme se do toho na obou stranách opřeli. Tak takhle to před těmi čtyřiceti lety začínalo.“ Mick Box, kytarista a jediný prapůvodní člen současných Uriah Heep.
„Vzpomínám si, že když jsme začínali, zkoušeli jsme po určitou dobu ve stejném domě jako Deep Purple. V jedné místnosti jsme byli my, o kus dál přes chodbu oni. Dovedete si asi představit ten rachot, když jsme se do toho na obou stranách opřeli. Tak takhle to před těmi čtyřiceti lety začínalo.“ Mick Box, kytarista a jediný prapůvodní člen současných Uriah Heep.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Uriah-Heep-Uriasovy-ctyricetiny~12~listopad~2009/
