26.2.2007 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
 fotogalerie Naučí Čechy poslouchat r´n´b snědá zpěvačka ze slovenských Košic? Přes dílčí úspěchy například Whitney Houston u nás tento styl zatím příliš nezvítězil, ale to může změnit kritiky vlídně přijaté album Chillin s hitem Viem, že povieš ano, který v únoru pronikl do tuzemských rádií. Dvaadvacetiletá zpěvačka nominovaná ve dvou kategoriích na slovenské hudební ceny Aurel svůj feeling a spontánnost hodlá po vzoru svých hudebních kolegů exportovat do České republiky. Dara Rolins bude mít možná konkurenci...


Deska na mě působí velmi příjemně, pohodové r´n´b a popík... Není vám řazení do středního proudu trochu proti srsti?
Já na slovíčku pop nevidím nic špatného a myslím, že v muzice, kterou dělám, je cítit i příměs určité "černoty". Moje nové album není čistě popové, posluchač tam najde kdeco, r´n´b, reggae i latinu. Slyšela jsem i cosi o příměsi soulu, takže je to hodně pestré. Neškatulkovala bych ho jednoznačně jako jednoduchý pop.

Také působí na Slovensku slovo pop skoro jako nadávka?
Někdy se to tak vnímá, ale na dobrém popu není nic špatného.

To zní zajímavě od někoho, kdo podle promomateriálů začínal v undergroundu...
Jsem zpěvačka, která má širší žánrový záběr, ale hodně lidí okolo muziky má stále tendenci jednotlivé interprety nějak škatulkovat. Já se nevyhýbám třeba ani hip hopu nebo elektronické hudbě, se kterou s formací B3 začínala moje kariéra. Hodně lidí, kteří mě vnímali jako undergroundovou zpěvačku, mělo nepříjemný pocit, když jsem se objevila v médiích. Překročila jsem podle nich určitou hranici undergroundu, ale tu překročil celý hip hop. Vždyť na Slovensku je hip hop najednou mainstream, nahrávky těch kapel se dobře prodávají, jejich klipy hrají v televizi, na hiphopové akce chodí stále více diváků.

A když si pustím slovenskou televizní hitparádu Kontrafakt...
... tak vidíte samý hip hop. Ten už tam opravdu zdomácněl, ani si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že se na Slovensku sešlo tolik kvalitních hiphopových muzikantů. Možná je to proto, že na rozdíl od Česka u nás hip hopu dost fandí média a ta základna je fakt dost velká.

A co r´n´b?
To tolik ne, protože je velmi málo zpěvaček a zpěváků, kteří by se tomuto stylu mu věnovali. Jsou moc opatrní, nemají odvahu vydat r´n´b album. Také moje první deska byla spíše založena na hiphopových rytmech, to druhé už je mnohem rozmanitější. I tak si ale myslím, že nikdy nebudu prodávat tisíce desek, pořád jsem představitelkou menšinového žánru. Ale chtěla bych, aby na mé koncerty chodilo co nejvíce posluchačů. Když budu vydávat alba pouze s r´n´b, budu vystupovat tak pro sedmdesát fanoušků.

Stále jste příliš neřekla o svém debutovém albu.
Vydalo ho malé slovenské vydavatelství a do Česka se ho dostalo jenom pár kusů. Touhle deskou jsem se do povědomí veřejnosti zapsala jako hiphoperka a underground, také kvůli rapování hostujícího Čistychova. Spolupracovala jsem se spoustou muzikantů, kteří na hiphopové scéně něco znamenají, ale teď jsem se vydala jinou cestou. Tím ale nevylučuju nějakou hiphopovou spolupráci v budoucnu.

Jak se vlastně mladá dívka ze střední Evropy dostane k r´n´b?
Je to hudební styl, který je mému srdci nejbližší. Nedovedu si vůbec představit, že bych byla rockerka nebo metalistka. Vždyť se na mě podívejte, od někoho, kdo vypadá jako já, se snad ani jiná hudba než r´n´b nedá očekávat. V mládí jsem poslouchala Whitney Houston nebo Destiny´s Child a v jejich písních jsem objevila něco, co mi je strašně blízké. Moje hudba vždycky bude trochu černá, i když bych chtěla v budoucnu zkusit i jazz nebo něco ve stylu Jamiroquai, jehož hudbě plné neskutečné energie jsem úplně propadla.

Kdy jste začala zpívat?
Neznám noty ani jsem muziku nijak nestudovala. V životě jsem nehrála na žádný nástroj ani jsem jako malá nechtěla být zpěvačkou. Jednou jsem se tak ve městě společensky unavila, ráno jsme odcházeli z klubu a já jsem začala partu bavit svým zpěvem. Jeden z přítomných muzikantů mi řekl, že se mu můj zpěv líbí, ať za ním přijdu do studia, a tak to všechno začalo. Jako v pohádce, co?

Co váš klip, prý by se mohl objevit na MTV?
Pracuje se na tom, možná ho už odvysílali, nejsem si jistá. Ale mělo to být v pořadu s nízkou rotací, kam se dostane kde kdo. Tam už se dostalo více slovenských zpěváků.

Ale když před lety na MTV poprvé pronikla kapela Gladiator, byly toho plné noviny.
To ano. Teď je to tak na malou tiskovou zprávičku.

Když je řeč o Gladiatoru, melodické slovenské kytarovky jsou v Česku poměrně populární. Sledujete je?
Ty kapely znám, ale nemůžu říct, že bych takovou muziku poslouchala doma. Ale fandím jim a jsem ráda, že se dá stále fungovat v rámci bývalého Československa. Vlastně jim můžu být vděčná, že u vás udržely zájem o to, co se děje ve slovenské hudbě.

V Čechách je za představitelku vám blízkého stylu považovaná Dara Rolins, podle mého názoru spíše přeceňovaná celebrita z bulvárních médií...
Ale mě je Darinka jako člověk velmi sympatická. Měly jsme několik společných vystoupení a pro mě je to jeden z největších profesionálů, s jakým jsem se kdy setkala. Mám se od ní co učit.

Vedle popové Pehy k propagaci slovenské hudby v Čechách přispívají i neopunkové kapely, například nesmírně populární Horkýže Slíže. Album vám pak křtil další český oblíbenec Richard Müller.
Punkovou scénu neregistruju, občas o nich něco vidím v médiích a myslím, že Kuko je sympatický a chytrý člověk. Tvorbu Richarda Müllera jsem poslouchala už jako malé dítě, mám ráda jeho projev i neskutečnou barvu hlasu. A tenhle člověk mi najednou křtil album, to je neuvěřitelné.

Z vašich textů na novém albu je patrné, že nemáte žádné problémy s angličtinou, i když některé skladby zpíváte slovensky.
Ne, učila jsem se ji na střední škole a moje matka je angličtinářka, takže jsem s tím jazykem i díky hudebnímu sluchu nikdy neměla problém. Texty ve slovenštině mi daly mnohem více práce, na tenhle druh muziky je moje mateřština strašně těžko použitelná. Jde o její melodická pravidla a rytmické krácení, které dělají při zpěvu velké potíže.

Všechny texty se točí kolem lásky. To je důsledek vašeho mládí, nebo to k r´n´b tak nějak patří?
Když píšu texty, zaměřuju se na situace, které jsem prožila a pocity a zkušenosti, které ve mě v ten okamžik převládají. Proto jsou většinou o mně a o lidech, které znám. Z poslechu alba je znát, že jsem v období jeho natáčení prožívala smutnou lásku, takže je velmi osobní výpovědí.

O vás je známo, že nerada vystupujete roli předskokana nějaké hvězdy. Koho byste si vybrala k rovnocennému vystoupení?
Určitě Fugees, které jsem viděla na koncertě v Bratislavě, ale ti by nepřijeli. Vedle Lauren Hill neexistuje větší hlas, snad jenom Aretha Franklin.


Zajímavosti:
Tina, exotická rodačka z Košic, vlastním jménem Martina Csillaghová, odstartovala svoji kariéru v roce 2003 po boku formace B3 a měla velmi blízko k hiphopové scéně. Spolupracovala s hiphopery zvučných jmen, například s Čistychovem, H16, Orion, Vec nebo Indy a Wich. Podle jejích slov si ji před lety ke spolupráci vybrali, dnes si spolupracovníky vybírá ona sama. Právě s kontroverzním Čistychovem natočila na své druhé album skladbu Závislý, jejíž text je založen na osobní zkušenosti, kdy se milenecký vztah přemění v až patologickou záležitost. Zpěvačka, která se stala objevem roku na Grand Prix Radio 2004, ovládá vedle slovenštiny a angličtiny plynule také maďarštinu. V osmnácti letech byla přijata na vysokou hereckou školu, kterou však nakonec neotevřeli, protože nedostala akreditaci příslušného ministerstva. Ve slovenské televizi uváděla hitparádu, vydržela to však pouze rok. Práce ji nebavila, neměla prý nic společného s tím, co by chtěla v životě dělat.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/03