Muzikus.cz homepage
přihlášení uživatele
PŘIHLÁŠENÍ UŽIVATELE JE ZRUŠENÉ
vyhledávaní

ostatníThe Wombats: Nechceme brát koncerty přehnaně vážně

6.12.2011 | Autoři: Filip Hrkal, Michal Schich | sekce: publicistika

 fotogalerie
The Wombats v Praze: reportáž >> fotogalerie

Minulou neděli vystoupili podruhé v České republice, z toho poprvé během samostatného koncertu. The Wombats jsou energičtí, mají na kontě několik světově úspěšných singlů ze dvou alb a pokud lze odhadovat, tahle trojka nás ještě pár let bavit bude. Před vystoupením v pražském Lucerna Music Baru jsme si nejen o tom stihli popovídat s baskytaristou Tordem Øverland-Knudsenem.

Dnes je to poprvé, co hrajete v Praze. Líbí se vám tu?

Ano, ale vlastně jsme tu podruhé. Hráli jsme v létě na festivalu Rock For People, spali jsme v Praze a po koncertě jsme měli den volna, takže jsme si užili den přímo v Praze.

Takže jste se tu pořádně prošli?

Jasně, vylezli jsme na takovej kopec. Už nevím, jak se to tam jmenovalo?

Nebyla nahoře rozhledna?

Jo, nahoru vedly desítky cestiček a nahoře byla rozhledna, bylo to hezký místo na vycházku, ale byl to pěkně těžkej výšlap. Takže ano, v Praze jsme byli, trochu jsme si tohle město prošli a viděli jsme i ta turistická místa.

Teď jste asi tak v polovině turné, hráli jste v Bruselu, pak několik koncertů v Německu. Jaký máte pocit z tohohle klubu, kde dnes hrajete, je to pro vás v rámci turné spíš menší prostor?

No, tak střední. Na tomhle turné jsme tak někde v polovině. Hlavně v Německu jsme o hodně výš, samozřejmě taky v Británii nebo v Austrálii, tam jsme hráli v hodně velkých prostorech. Ohromně se to liší podle země, kde hrajeme. Třeba v Bruselu jsme teď hráli pro 600 – 700 lidí, v Německu pro víc, v Kolíně to byly 3000, v Berlíně tak 1500.

VIDEO: The Wombats - Jump Into The Fog


Přistupujete k menším koncertům jinak než k těm velkým? změníte třeba nějak zásadně komunikaci s publikem nebo pořadí skladeb?

Ani ne. Tohle se spíš mění pro turné jako celek, třeba ve Státech hrajeme trochu jiné pořadí skladeb než potom v Evropě. Většinou se držíme osvědčené podoby koncertu po celé turné.

Viděl jsem část vašeho vystoupení právě na Rock for People a bavilo mě, jak uvolněně působíte, klidně jdete mezi skladbami jeden k druhému a prohodíte pár slov, zasmějete se, jako by před vámi nestálo několik tisíc lidí. Je to pro vás přirozená součást vaší show, něco, co děláte od začátku?

Jo, myslím, že je. Jsme dobří kamarádi, líbí se nám dělat na pódiu legrácky a prostě se zasmát. Nechceme brát vystoupení přehnaně vážně, potom z toho mizí ta správná zábavná atmosféra. Když hrajeme hodně koncertů za sebou, nejde si pak z některých věcí nedělat legraci, užíváme si specifické situace vznikající na pódiu. Baví to víc nás i publikum. Řekl bych, že tyto věci dávají show o dost větší šťávu. Samozřejmě se někdy stane, že jsme unaveni, máme pásmovou nemoc, tak pak prostě skoro nemluvíme a jen hrajeme jeden song za druhým. Ale většinou je pro nás show ohromnou zábavou.

Pokud jde o skládání, kdo je tím hlavním? Jasně, že pod každým songem je někdo podepsán, ale mě zajímá, kdo je tou prvotní hybnou silou.

Matt, skládá všechy texty. On nosí ty hlavní nápady, nosné nápady pro skladby. Je to dáno tím, že hraje na kytaru, keyboardy, prostě na harmonické nástroje. Většinou má jasno v tom, jak hrát kytaru nebo klávesy, a potom na tom pracujeme společně, měníme drobnosti a tak.


Musíte na skladbě potom ještě hodně dřít, nebo se všechno odvíjí rychle od toho prvotního nápadu?

Jak kdy, ale většinou to trvá tak 3 až 4 dny, než se dá skladba považovat za hotovou. Některé skladby jsou hotové strašně rychle, třeba Kill The Director jsme dali dohromady ani ne za den, a druhý den už jsme jí hráli živě na koncertě.

Pilujete někdy skladby tak, že je prostě začnete hrát naživo?

Ano, tedy dříve to tak bylo. Když nás něco bavilo, hráli jsme to, i když jsme ještě nevěděli, jak přesně to má znít. Teď, když hrajeme větší koncerty, už to ale moc neděláme. Spíš si ty věci přehráváme na zvukových zkouškách a až když jsme si opravdu jisti, zahrajeme je na živo.
  
Nechybí vám to, vyzkoušet si reakci publika na nový materiál?

Vlastně ano. A popravdě, to byl celkem problém při práci na druhém albu. Psaní mnoha skladeb, aniž bychom měli koncerty, kde bychom si trochu odzkoušeli to, co vzniká, bylo zvláštní. Nebylo odkud dostat nějakou zpětnou vazbu, což v nás postupně budovalo určité napětí. Takže to byli jen lidi z vydavatelství a několik přátel, kdo si mohl skladby poslechnout a říct „to se mi líbí“ nebo „tohle se mi moc nelíbí“. Určitým způsobem to bylo zvláštní, když jsme pak slyšeli Tokyo z rádia dřív, než jsme ji hráli na podiu živě před lidmi. To při prvním albu jsme si byli skladbami dost jisti, vyprodávali jsme díky nim kluby, byly prověřené množstvím koncertů. Věděli jsme, že i na desce se ty skladby budou lidem líbit.     

VIDEO: The Wombats - Jump Into The Fog


Zítra hrajete ve Varšavě, to je asi tak 6 nebo 7 hodin cesty. Chystáte se dneska zapařit, užít si po koncertě, nebo musíte jet?  

Kdybych si mohl vybrat, určitě bych dnes zůstal. Sem do Prahy totiž přijel můj táta z Norska, přijel se skupinou přátel na takovou pánskou jízdu, jsou tu už od pátku. Ale dnes musíme jet dost brzo, čeká nás dlouhá cesta, takže spíme v autobuse. Někdy zůstáváme po koncertě déle a dost často si užijeme afterparty, ale dnes bohužel ne.

Koho bys označil za největšího milovníka pokoncertního veselí a večírků? A kdo je naopak tím umírněným a věčně zodpovědným?

Já myslím, že my všichni se dokážeme dost odvázat, když někam v noci vyrazíme, i když záleží na tom, jak se kdo cítí. Třeba včera jsem já sám zůstal na nohou, zatímco ostatní šli do postele. Ale myslím že nejvíc to dokáže rozjet Murph. On někdy objevuje opravdu nové úrovně opilosti. (smích) Když se dostane už opravdu daleko, když už  mu dělá problémy udržet se na nohou,  říkáme mu “Murphosaurus“. Řekl bych, že on si zaslouží cenu pro největšího bouřliváka kapely. A já budu naopak asi ten rozumný. Ale dobrou party máme rádi všichni.

Tohle bude asi trochu otravná otázka, ale jak jsi se jako kluk z Norska cítil v Liverpoolu mezi mezinárodním studenty? Seznamoval jsi se s nimi právě na večírcích, nebo to bylo čistě přes hudbu, ve škole?

No, ono na té škole bylo i hodně Norů. Byli jsme skupinka asi osmi kluků z Norska, takže jsem se vždycky mohl cítit dobře mezi svými a zároveň poznávat úplně nové lidi. Prvních pár týdnů bylo zvláštních, ale pak už jsem začal poznávat hodně lidí. Matthew a já jsme se potkali dost rychle, asi po dvou třech týdnech jsem v jedné třídě potkal Murpha a začali jsme společně tvořit.


Co budoucnost – a nemyslím teď nějaké plány na další album nebo konkrétní kroky, ale jaká je tvá představa, dokážeš si třeba představit vás tři kluky jako The Wombats jak spolu hrajete za 10 let, v roce 2021?

Rozhodně. Kouzlo The Wombats je v tom, že jsme se potkali jako mladí kluci na škole a v téhle kapele se cítíme naprosto jako doma. Jasně, že mě baví dávat si nějaké nápady stranou, eventuálně třeba hrát někde ve vedlejším projektu, ale The Wombats ze mě dělají toho muzikanta, jakým jsem. Strašně nás baví hrát spolu naživo. A to, že hraju v The Wombats, mi dává možnost se věnovat dalším projektům prostě jen pro zábavu, můžu si to prostě užívat. Nejsem frontmanem Wombats, nejsem hlavní zpěvák, můžu si zkusit tuhle roli někde jinde, aniž bych byl pod drobnohledem a tlakem. Určitě se budu vždycky věnovat tu a tam něčemu bokem...

Ale v zásadě, líbí se ti představa, jak spolu hrajete vy tři The Wombats řekněme v roce 2025?

Jasně. Pokud budu mít zároveň čas a svobodu hrát ve vedlejších projektech...

Dobře. Poslední, co na tebe mám, jsou tři krátké otázky kde musíš rychle odpovědět: Presley nebo Bowie?

Bowie. Jo, Bowie.

OK. Tvůj oblíbený song The Wombats?
Ach, to je těžký... (Zamýšlí se) Na živo asi Techno Fan. Prostě proto, že tam nehraju na basu, ale na kytaru, takže je to větší sranda. (smích) Je to pro mě jeden z nejzajímavějších momentů. A taky proto, že jsme ji nahráli my tři jako demo a to jsme nakonec použili na album, takže není nahraná řádně ve studiu. Jsme na to patřičně hrdí jako na naši produkci.

A poslední. Hlavní město Norska je...
(Smích) Švédsko!!

OK, tahle otázka měla patřit tvým spoluhráčům, ale zvládl jsi to skvěle i sám. Díky moc za rozhovor.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/The-Wombats-Nechceme-brat-koncerty-prehnane-vazne~06~prosinec~2011/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.