muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníThe Killers - Z pouště až ke hvězdám

31.10.2006 | Autor: Vojtěch Rynda | sekce: publicistika

 fotogalerie

The Killers

The Killers

foto: Universal

Jedním z nejobávanějších milníků v životě rockové kapely je druhé album: dějiny popmusic jsou dlážděné zapomenutými jmény těch, kdo si na následovníkovi úspěšného debutu vylámali zuby. The Killers tuhle laťku přeskočili se stejnou lehkostí, s jakou si první deskou vydobyli pověst nejlepší nové anglické kapely. A to přitom pocházejí z Las Vegas, města, které nemůže být američtější.

"Lidi nás označovali za nejlepší anglickou kapelou, která přijela do Ameriky," řekl zpěvák The Killers Brandon Flowers, když předesílal, že druhé album bude "američtější". Jenže jak na začátku 21. století vymezit, co je v rock'n'rollu britského a co zaoceánského původu, když se tyhle dvě tradice prolínají už skoro padesát let? Někdo na to však pořád ještě dá. Primal Scream kvůli údajné snaze znít na své aktuální desce "americky" sklidili v USA posměch a když o něco podobného usilovali na sklonku 80. let U2, dostali za uši od kritiky ostrovní. Na druhou stranu, takoví Muse se díky exkurzi do New Yorku nedávno vzepnuli ke svému nejlepšímu albu, stejně jako kdysi The Cult.
The Killers na debutu Hot Fuss skutečně britštěji znít nemohli. Přinesli na něm mix hédonismu Duran Duran, "chytrého diska" New Order (podle fiktivní kapely z klipu k jejich písni Crystal se pojmenovali), sebestřednosti Oasis (na něž Flowers s kytaristou Davem Keuningem nedají dopustit), teatrálnosti Morrisseyho (nikdo jiný než on a teď i oni si nemůže dovolit mít jméno vysázené ze žhnoucích žárovek) a několika dalších ostrovních ingrediencí. Hot Fuss stálo oběma nohama v 80. letech: přetékalo syntezátorovými linkami a "tuckovitými" rytmy, mělo zvuk šmrcnutý umělotinou a hlavně navazovalo na umění dělat z rock'n'rollu záležitost větší než je skutečný život, což se od boomu takzvaně "alternativní" hudby na úsvitu 90. let nenosí.

Hvězdný prach v uších

Právě tímhle rysem se však The Killers vymanili ze zástupu dalších retrokapel se jménem na "The", jež začátkem milénia ovládly scénu. Flowers a spol. se ani nepokoušejí o garážový rock jako The Strokes, The White Stripes či jim podobní z nejrůznějších končin světa (The Hives, The Datsuns, The Vines...), ani se nezhlížejí v odkazu Joy Division a Echo & the Bunnymen jako Interpol či Editors,

The Killers

The Killers

foto: Universal

ani to nehrají na tanečnější notu jako Franz Ferdinand, Kasabian či The Bravery. Ať už jsou tyhle kapely dobré nebo špatné, uvědomují si, že recyklují, co tu bylo už před čtvrtstoletím; jde jim o poctu, ironii nebo čistou zábavu. Ne tak The Killers. Tahle čtyřka jako by si nevšimla, že od zlaté éry "jejich" muziky uteklo přes dvacet let, a i díky tomu je v dnešní době přesycené ironií jednou z mála kapel, které dokáží dělat muziku tak, aby byla skutečně VELKÁ. Velká tím způsobem, kde už není třeba řešit, zda jsou ta klišé a kýčovité postupy myšleny vážně nebo z legrace, protože výsledek naplňuje jeden rys, který je rock'n'rollu vlastní: umění ucpat lidem uši hvězdným prachem a přinutit je přestat myslet na to, že mají koupit litr mlíka a deset housek.

Hvězdný život

Flowers to chtěl dotáhnout daleko od začátku, i když se se svou první kapelou Blush Response odmítl odstěhovat do Los Angeles, odkud se ke slávě stoupá snadněji. Místo toho odpověděl na Keuningův inzerát hledající spoluhráče; sestavu po personálních změnách definitivně doplnili basák Mark Stoermer a bubeník Ronnie Vannucci. Psal se rok 2002 a vlna retrokapel, jež byly neo-něco či post-něco nabírala nejvyšší obrátky. The Killers se vzdali zaměstnání a během pár týdnů napsali svůj první budoucí hit - Mr. Brightside. Brzy následovaly další singly Somebody Told Me, Smile Like You Mean It a All These Things That I've Done a v létě 2004 bylo The Killers najednou všude plno. Hot Fuss vyšlo v červnu toho roku, zatím se ho prodalo přes pět milionů kopií a získalo pět nominací na Grammy.
Následoval typický hvězdný život. Od turné s British Sea Power či stellastarr* se The Killers vzepjali k předskakování kapelám kalibru U2, zahráli si na největších letních festivalech (i když nahradit Kylie Minogue na hlavním pódiu v Glastonbury v létě 2005 odmítli, protože prý na tak významnou pozici ještě nemají dost materiálu), Flowers pojal za přítelkyni jakousi modelku a začal si otevírat ústa na kapely okolo. Terčem zpěvákova rozhořčení se zatím stali The Bravery (že prý The Killers kopírují), Fall Out Boy a Panic! At The Disco (protože emo scéna jen vykrádá sebe sama) nebo Green Day (neboť jejich protibushovský postoj je vykalkulovaný).

Bombastické hymny a refrény

Ale i když tyhle bouře ve sklenici vody plní stránky tisku, jediné, na čem záleží, je další deska. A světe div se, The Killers svůj debut v chytlavosti ještě trumfli. Začali tím, že do médií napumpovali zprávy o tom, jak se jim při koncertech po světě stýská po těch pravých amerických hodnotách, a že se na "dvojce" nazvané podle jednoho lasvegaského casina nechají ovlivnit Brucem Springsteenem. Ale jakkoliv obal desky a některé texty odrážejí potracený americký sen podobně jako Bossova Born in the U.S.A., The Killers se od pompy, kterou dnes umějí rozpumpovat jako málokdo, ke springsteenovskému civilismu naštěstí příliš nesehnuli. To by si ostatně Flowers nesměl nechat narůst ohavný knírek a přehánět to s očními linkami (makeup kapela používá už od svých začátků v baru pro transsexuály Tramps). Jediný zásadní rozdíl Sam's Town oproti Hot Fuss spočívá v tom, že na debutu byly všechny hity napěchované v první polovině, zatímco tady jsou rozprostřené rovnoměrně. Neztratila se naštěstí schopnost napsat bombastickou hymnu s refrénem, který si můžete zazpívat ve sprše, a s klávesovou vyhrávkou, co vás bude budit ze spaní. A i ty méně hitové songy obsahují nečekaný motiv, který je katapultuje o třídu výš.
Ale co je nejlepší - vůbec v tomhle případě nemusíte koumat, jak moc upřímně The Killers všechny ty VELKÉ emoce vlastně myslí. Jestliže takoví U2, od nichž si skupina vypůjčila producenty Mouldera a Flooda, posledních patnáct let tápou, jestli se berou vážně nebo ne, Zabijáci z Las Vegas to prostě hrnou před sebou, dokud je něco nezastaví. Dokud nebudou sami sobě zpívat When You Were Young - první singl ze Sam's Town.

Galerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2006/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/The-Killers-Z-pouste-az-ke-hvezdam~31~rijen~2006/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.