The Killers - Takoví unavení zabijáci
18.12.2008 | Autor: Mikuláš Dohnal | sekce: publicistika
fotogalerie
O historii amerických The Killers si můžete přečíst v erudované stati kolegy Vojtěcha Ryndy, nebudeme tedy znovu omílat fakta a zaměříme se na současnost. Zabijáci z Las Vegas se totiž novou deskou Day & Age dostali na rozcestí.
Zahraniční tisk jásá, domácí publicisté – v čele s klikou rozhněvaných z okruhu webu newmusic.cz - jsou skeptičtí a máchají silnými výrazy jako potrat a podobně. Vášně rozbouřil už pilotní singl Human, který zněl jako kdyby si The Killers zničehonic začali hrát na Ultravox. Budiž, kapela si s kýčem, pozlátkem a diskem zahrávala už na opěvovaném debutu Hot Fuss, ale tentokrát to, v očích skeptiků, trochu přeťápla. Nové album sice rozhodně nepatří k nejzdařilejší položce jejich diskografie, ale ke cti kapele slouží, že neudělala nic jiného, než co předváděla na minulých deskách. Jen na to šla tentokrát trochu jinou cestou než v minulosti. Nepovedlo se, ale nic mi nebrání věřit, že další deska už může být zase plná střel do černého.
Pryč z Británie
Problém, který někteří mají s The Killers už od dob druhé desky, je totiž někde jinde, totiž v posluchačském očekávání. Milovníci britského zvuku a britských kytarovek samozřejmě adorují debut Hot Fuss, protože zněl správně britsky plus nabízel něco navíc. Naslizlé klávesové linky, nepokryté rabování zvuku The Cure a Duran Duran, reminiscence New Order, to všechno bylo v pořádku. Zvlášť když Zabijáci první polovinu desky (bohužel jen tu) napěchovali ohromnými sebevědomými hity. Potud bez námitek. Když ale s dvojkou kapela zamířila z ostrovů do rodné Ameriky a v rozhovorech začala padat jména jako Bruce Springsteen, bylo zle. Nic na tom nezměnilo ani to, že Sam’s Town byla neméně hitová než předchůdce a měla lepší dramaturgii – hity byly rovnoměrně rozprostřeny po celé ploše desky. The Killers už prostě byli mimo obzor tuzemských strážců indie čistoty. Pokusili se o koncepční nahrávku, obal si nechali nafotit Antonem Corbijnem a tu a tam utrousili, že jejich ambicí je srazit U2 z piedestalu největší kapely současnosti. Od toho ruce pryč. To už nejsou ti The Killers, které známe a máme rádi, volali někteří.
Přitom za snahu vymanit se ze stáda uniformě znějících kytarovek a nabídnout něco víc – byť by to až nebezpečně hraničilo s kýčem – by si kapela zasloužila pozlatit.
Je po hostině
V poločase se Zabijáci vytasili s povedenou sbírkou béček a rarit Sawdust, kterou táhla spolupráce s Lou Reedem Tranquilize, cover Shadowplay z repertoáru Joy Division (zazněl ve filmu Control, terému se někteří kydalové vysmívají jako dětské limonádě) a milá transkripce countryového standardu Ruby, Don’t Take Your Love To Town– u nás si ji před lety podal Pavel Bobek.
To už se The Killers definitivně vymanili z beztak těsné škatulky „britská kytarovka“ a začali opravdu atakovat post největší kapely dneška. Jen tak pro pořádek, největší neznamená automaticky nejlepší. Pustili se do přípravy třetí desky, na které se, jak se ukazuje, láme chléb. The Killers se spojili s producentem Stuartem Pricem (Madonna, New Order, Seal) a pořídili třetí desku Day & Age, podle očekávání asi nejchemičtější a nejpopovější ze všech dosavadních. Předcházel jí singl Human, který vyděsil snad všechny, ale v kontextu alba jde asi o nejzapamatovatelnější a nejtypičtější věc. Co je sympatické, Zabijáci nehodlali znovu opakovat model bombastického konceptuálního alba a novince střihli vzdušnější a střízlivější kabátek, což je mimochodem patrné už při pohledu na obal. Bohužel někde mezi tím zapomněli napsat silnější songy a i to málo chytlavého a výrazného materiálu působí v porovnání se starším materiálem jako sbírání drobků po svatební hostině.
Nářky publicistů jsou ale, jak se zdá, fanouškovské obci tak nějak u pozadí. Zvlášť v Británii si kapelu, která tamní vynález, totiž kytarový pop, vytunila americkou pompézností a kýčem, nemohou vynachválit a její novinku kupují závratným tempem. Momentálně je Day & Age na vrcholcích hitparády a zopakovala tak úspěch předchozích desek. Jako kdyby The Killers částečně popírali veškeré šoubyzové zákonitosti. Jen řekněte, napadlo by vás, že si kapelu, jejíž frotman si svého času nechal narůst odporný knír a zbylí členové se s chytlavou image rovněž nepřetrhnou, oblíbí tolik dívenek, které jsou schopny na blogískách nadšeně psát cosi o tom, že na tuhle kapelu čekaly celý život? Tak vidíte.
Fotogalerie:
fotogalerie
O historii amerických The Killers si můžete přečíst v erudované stati kolegy Vojtěcha Ryndy, nebudeme tedy znovu omílat fakta a zaměříme se na současnost. Zabijáci z Las Vegas se totiž novou deskou Day & Age dostali na rozcestí.Zahraniční tisk jásá, domácí publicisté – v čele s klikou rozhněvaných z okruhu webu newmusic.cz - jsou skeptičtí a máchají silnými výrazy jako potrat a podobně. Vášně rozbouřil už pilotní singl Human, který zněl jako kdyby si The Killers zničehonic začali hrát na Ultravox. Budiž, kapela si s kýčem, pozlátkem a diskem zahrávala už na opěvovaném debutu Hot Fuss, ale tentokrát to, v očích skeptiků, trochu přeťápla. Nové album sice rozhodně nepatří k nejzdařilejší položce jejich diskografie, ale ke cti kapele slouží, že neudělala nic jiného, než co předváděla na minulých deskách. Jen na to šla tentokrát trochu jinou cestou než v minulosti. Nepovedlo se, ale nic mi nebrání věřit, že další deska už může být zase plná střel do černého.
Pryč z Británie
Problém, který někteří mají s The Killers už od dob druhé desky, je totiž někde jinde, totiž v posluchačském očekávání. Milovníci britského zvuku a britských kytarovek samozřejmě adorují debut Hot Fuss, protože zněl správně britsky plus nabízel něco navíc. Naslizlé klávesové linky, nepokryté rabování zvuku The Cure a Duran Duran, reminiscence New Order, to všechno bylo v pořádku. Zvlášť když Zabijáci první polovinu desky (bohužel jen tu) napěchovali ohromnými sebevědomými hity. Potud bez námitek. Když ale s dvojkou kapela zamířila z ostrovů do rodné Ameriky a v rozhovorech začala padat jména jako Bruce Springsteen, bylo zle. Nic na tom nezměnilo ani to, že Sam’s Town byla neméně hitová než předchůdce a měla lepší dramaturgii – hity byly rovnoměrně rozprostřeny po celé ploše desky. The Killers už prostě byli mimo obzor tuzemských strážců indie čistoty. Pokusili se o koncepční nahrávku, obal si nechali nafotit Antonem Corbijnem a tu a tam utrousili, že jejich ambicí je srazit U2 z piedestalu největší kapely současnosti. Od toho ruce pryč. To už nejsou ti The Killers, které známe a máme rádi, volali někteří.
Přitom za snahu vymanit se ze stáda uniformě znějících kytarovek a nabídnout něco víc – byť by to až nebezpečně hraničilo s kýčem – by si kapela zasloužila pozlatit.
Je po hostině
V poločase se Zabijáci vytasili s povedenou sbírkou béček a rarit Sawdust, kterou táhla spolupráce s Lou Reedem Tranquilize, cover Shadowplay z repertoáru Joy Division (zazněl ve filmu Control, terému se někteří kydalové vysmívají jako dětské limonádě) a milá transkripce countryového standardu Ruby, Don’t Take Your Love To Town– u nás si ji před lety podal Pavel Bobek.
To už se The Killers definitivně vymanili z beztak těsné škatulky „britská kytarovka“ a začali opravdu atakovat post největší kapely dneška. Jen tak pro pořádek, největší neznamená automaticky nejlepší. Pustili se do přípravy třetí desky, na které se, jak se ukazuje, láme chléb. The Killers se spojili s producentem Stuartem Pricem (Madonna, New Order, Seal) a pořídili třetí desku Day & Age, podle očekávání asi nejchemičtější a nejpopovější ze všech dosavadních. Předcházel jí singl Human, který vyděsil snad všechny, ale v kontextu alba jde asi o nejzapamatovatelnější a nejtypičtější věc. Co je sympatické, Zabijáci nehodlali znovu opakovat model bombastického konceptuálního alba a novince střihli vzdušnější a střízlivější kabátek, což je mimochodem patrné už při pohledu na obal. Bohužel někde mezi tím zapomněli napsat silnější songy a i to málo chytlavého a výrazného materiálu působí v porovnání se starším materiálem jako sbírání drobků po svatební hostině.
Nářky publicistů jsou ale, jak se zdá, fanouškovské obci tak nějak u pozadí. Zvlášť v Británii si kapelu, která tamní vynález, totiž kytarový pop, vytunila americkou pompézností a kýčem, nemohou vynachválit a její novinku kupují závratným tempem. Momentálně je Day & Age na vrcholcích hitparády a zopakovala tak úspěch předchozích desek. Jako kdyby The Killers částečně popírali veškeré šoubyzové zákonitosti. Jen řekněte, napadlo by vás, že si kapelu, jejíž frotman si svého času nechal narůst odporný knír a zbylí členové se s chytlavou image rovněž nepřetrhnou, oblíbí tolik dívenek, které jsou schopny na blogískách nadšeně psát cosi o tom, že na tuhle kapelu čekaly celý život? Tak vidíte.
Zajímavosti:
The Killers mají ze všech „The“ kapel rozhodně nejříznější a nejvíc velkohubý název. Kde k němu přišli? Inu, zaujal je klip New Order ke skladbě Crystal, kde místo členů New Order vystupuje fiktivní kapela s názvem The Killers – tohle jméno je napsané na kopáku. Lasvegaským se zalíbilo a přivlastnili si ho. Žádná věda.
Krom toho nedávno obdrželi nabídku na spolupráci od rappera slovutných Wu Tang Clan, řečeného The Ghostface Killah. „Chtěl jsem s nimi natočit jednu věc. Oni jsou The Killers, já The Ghostface Killah, mohl z toho být skvělý mash-up. Moje vokály, jejich muzika, celé by se to jmenovalo The Killers meets The Killah.“ A co na to naše parta? „Ne, děkujeme,“ zněla jejich jednoznačná odpověď. To je tedy zklamání, že, pane Killah?
Rapper se nicméně nevzdal své vize obohatit svůj zvuk o element z kytarové scény a vyhlídl si další oběť – bývalého člena The Arctic Monkeys Andyho Nicholsona.
The Killers mají ze všech „The“ kapel rozhodně nejříznější a nejvíc velkohubý název. Kde k němu přišli? Inu, zaujal je klip New Order ke skladbě Crystal, kde místo členů New Order vystupuje fiktivní kapela s názvem The Killers – tohle jméno je napsané na kopáku. Lasvegaským se zalíbilo a přivlastnili si ho. Žádná věda.
Krom toho nedávno obdrželi nabídku na spolupráci od rappera slovutných Wu Tang Clan, řečeného The Ghostface Killah. „Chtěl jsem s nimi natočit jednu věc. Oni jsou The Killers, já The Ghostface Killah, mohl z toho být skvělý mash-up. Moje vokály, jejich muzika, celé by se to jmenovalo The Killers meets The Killah.“ A co na to naše parta? „Ne, děkujeme,“ zněla jejich jednoznačná odpověď. To je tedy zklamání, že, pane Killah?
Rapper se nicméně nevzdal své vize obohatit svůj zvuk o element z kytarové scény a vyhlídl si další oběť – bývalého člena The Arctic Monkeys Andyho Nicholsona.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/The-Killers-Takovi-unaveni-zabijaci~18~prosinec~2008/
