muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníThe Good, The Bad & Queen - Popová univerzita

8.3.2007 | Autor: Martin Zoul | sekce: publicistika

 fotogalerie

The Good, The Bad & Queen

The Good, The Bad & Queen

Od vydání posledního alba Blur uplynou letos v květnu čtyři roky. Jejich frontman Damon Albarn ale nezahálí a kromě svých ostatních aktivit stihl za tu dobu nahrát hned dvě desky s jinými projekty. Ta poslední, kterou má na svědomí westernově pojmenovaná kapela The Good, The Bad & The Queen, vyšla konečně i u nás.


Před časem vysílala Česká televize záznam londýnského koncertu Mali Music, nedoceněného sdružení tvořeného Damonem Albarnem a hrstkou malijských hudebníků v čele s kytaristou Afelem Bocoumem a hráčem na koru Toumanim Diabatém. Nejpamátnější okamžik tohoto koncertu pro mě představovala chvíle, kdy kamera poprvé zabrala Albarna. Se svým věčně rozespalým kukučem a přes nátělník oblečené maskáčové bundě vypadal spíš jako na pódium zabloudivší instalatér než jako hudební hvězda. Stačilo ho ale sledovat jen pár minut, abyste pochopili, kdo že tomu all stars týmu africké world music šéfuje. S The Good, The Bad & The Queen se to má podobně: i když se technicky vzato jedná o superskupinu, nebýt Damona Albarna, stěží by se GBQ dostali tak daleko za startovní čáru.

Vzpomínky na Afriku

Legenda praví, že původně měl jméno The Good, The Bad & The Queen nést Albarnův sóvový projekt chystaný ve spolupráci s producentem Danger Mousem. Legendy však často mívají tendenci pravdu spíše zamlžovat. Faktem je, že vydáním eponymní desky s Mali Music Albarnovy africké námluvy zdaleka neskončily. V roce 2004 nahrával v nigerijském Lagosu společně s tamním legendárním bubeníkem Tonym Allenem. Allen patřil k dlouholetým spolupracovníkům Fely Kutiho a společně s ním stál v šedesátých letech u zrodu afrobeatu. Ačkoli si natáčení v Nigérii všichni zúčastnění pochvalovali, z uměleckého hlediska příliš úspěšné nebylo – kromě celé řady nedodělků z něj totiž vzešla jediná hotová skladba, kterou Albarn pod názvem All Alone na poslední chvíli zařadil na druhé album Gorillaz.

The Good, The Bad

The Good, The Bad


Právě jeho dokončení a aktivity spojené s jeho vydáním na jaře 2005 si vynutily nahrávací pauzu, během které Tonymu Allenovi vyšla kritikou vysoce ceněná deska Lagos No Shaking. Druhý dech dočasně opuštěnému projektu vdechl Albarnův telefonát Paulu Simononovi, někdejšímu baskytaristovi The Clash, který se v poslední době spíš než hudbě věnoval výtvarnému umění. S Albarnem by si ale chtěl zahrát snad i ten Elvis, kdyby na to přišlo, a tak byly základy budoucí supergroup úspěšně položeny. Trojici Albarn-Allen-Simonon doplňuje ještě bývalý člen The Verve a koncertní kytarista Blur Simon Tong, který se podílel už na prvním natáčení v Nigérii. Nehrajícím kapitánem tohoto “vysoce nepravděpodobného uskupení”, jak GBQ zhusta tituluje anglosaský hudební tisk, je Brian Burton přezdívaný Danger Mouse (viz box), který své producentské vlohy naposledy dokázal na desce St. Elsewhere vlastního projektu Gnarls Barkley a ještě předtím dohlížel na řádný průběh nahrávání alba Demon Days od Gorillaz.

Pohlednice z Londýna

Ačkoli by se z účasti Tonyho Allena mohlo zdát, že The Good, The Bad & The Queen bude dalším Albarnovým projektem zaměřeným na fúzi moderní africké hudby s prvky západní hudební tradice, je debut GBQ v podstatě čistě britskou záležitostí. Jednotlivé skladby na něm spojuje volný koncept příběhů o životě v moderním Londýně, zároveň se ale jejich texty často obrací i k minulosti tohoto města (jak Albarn, tak Simonon se londýnskou historií amatérsky zabývají). Hudebním vyjádřením této tématiky se zdá být z poslední desky Blur důvěrně známá barová či spíše pubová atmosféra, kterou navíc umocňuje Albarnův floutkovsky ležérní zpěv.
Písně GBQ nejsou na prví poslech nijak zvlášť chytlavé, převažuje střední tempo a spíš těžká, zadumaná atmosféra. V narážce na hit Gorillaz s názvem Feel Good Inc. jeden z recenzentů desky napsal, že by se pro kapelu hodil spíš název Feel Bad Inc. Navzdory tomu se ale nejedná o vyloženě temné album, celkový dojem se spíš dá popsat jako “pozitivní melancholie”. Jako by se Albarn a spol. vědomě snažili vytvořit určitou uměleckou protiváhu k uvolněné bezstarostnosti Gorillaz, s nimiž lze GBQ jen těžko nesrovnávat, byť se jedná o úplně odlišný typ hudby s jinou “cílovou skupinou”.
Pokud jsou ranní Blur popem pro začátečníky a pozdní inkarnace téže kapely spolu s oběma deskami Gorillaz popem pro středně pokročilé, pak album The Good, The Bad & The Queen představuje něco jako popovou univerzitu. Zároveň se aspoň pro Albarna s Tongem jedná o určitý návrat ke kořenům – celý tým kolem virtuální kapely čítal zejména v době koncertů několik desítek lidí, zatímco GBQ tvoří jen oni dva s Allenem a Simononem, což je vlastně klasická rocková sestava.

Kdopa nám to hrál?

Jestliže se Albarnovi povedlo přivést společně s ilustrátorem Jamiem Hewlettem k životu komerčně nejúspěšnější kreslenou kapelu,

The Good, The Bad

The Good, The Bad

pak je mu třeba v souvislosti s GBQ přičíst další prvenství. Poslední týdny totiž naznačují, že nejspíš půjde o nejslavnější bezejmennou skupinu na světě. Už je to tak: ačkoli jsem pro potřeby tohoto článku i recenze nakládal s názvem desky tak, jako by se zároveň jednalo o název projektu, ve skutečnosti jsem se vědomě dopouštěl stejné nepřesnosti, jako desítky novinářů přede mnou. Uznejte ale sami, že psát o kapele a ani jednou se při tom nezmínit o jejím názvu je poněkud ošemetné a tím potíže s bezejmennou skupinou zdaleka nekončí. Něco je třeba napsat také na plakáty zvoucí na koncert, stejně jako je třeba desku podle něčeho zařadit v hudebním obchodě.
Nízkých prodejů se ale Albarn a spol. obávat nemusejí – inteligentní hudba, jako je ta jejich, si svoje kupce najde, a to i přes svoji větší “uměleckou závažnost”. Sám Albarn v rozhovorech tvrdí, že se vždy snaží napsat popovou desku, jen se mu to někdy povede více a někdy méně. Záleží jen na vás a na vaší hudební toleranci, ke které z těchto dvou možností se v případě alba The Good, The Bad & The Queen přikloníte. Z vlastní zkušenosti vám ale můžu poradit, abyste mu věnovali víc než jen jeden poslech, potom možná přijde i královna!


Zajímavost:
Danger Mouse - žádná šedá myška! Neoficiální pátý člen GBQ Brian Burton alias Danger Mouse patří mezi nejuznávanější producenty současnosti. Poprvé na sebe výrazněji upozornil před třemi lety svým “Šedým albem”, na kterém smíchal části desky The Black Album rappera Jay-Zho a “Bílého alba” The Beatles. Od té doby jeho renomé stoupalo a postupně mu otvíralo dveře k takovým mezníkům jeho kariéry, jakými byla produkce druhé desky virtuálního bandu Gorillaz či studiová asistence pro kapely Sparklehorse a The Rapture. Loni slavil Burton velký úspěch s projektem Gnarls Barkley, s nímž proniknul díky hitové skladbě Crazy i do našich konzervativnějších rádií. Proslýchá se, že po produkování desky GBQ chystá Danger Mouse další zčásti autorské album společně s MC Black Thought z kapely The Roots.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/The-Good-The-Bad-Queen-Popova-univerzita~08~brezen~2007/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.