Support Lesbiens
2.12.2002 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
Móda comebacků, tolik příznačná pro téměř celá devadesátá léta v zahraniční i v domácí populární hudbě, se přelila i do jedenadvacátého století. Není snad lepšího - ve smyslu posluchačského dopadu - příkladu, než jsou pražští SUPPORT LESBIENS. Dráždí lidi svým sebevědomím, avšak ani oni sami nečekali, jaký rozruch způsobí jejich loňská deska Regeneration?. Deska, na níž muziku uchopili zcela jiným způsobem, než tomu bývalo v časech první, grunge/HC/crossoverové inkarnace Support Lesbiens - přesto jejím prostřednictvím už podruhé ve své historii radikálně provětrali poněkud zatuchlé prostředí zdejšího rocku & popu. Kolika formacím se tohle povedlo? Nové album Tune Da Radio už nejspíš takovým překvapením nebude, ale když se s ním blíže seznámíte, musíte uznat, že 'Lesby' v sobě mají opravdu zvláštní hudební kouzlo a mocné charisma, které jim umožňuje hrát téměř cokoliv a nepotřísnit svůj zatím čistý umělecký štít nánosem nějaké trapnosti či stupidity. Tak nějak chutná pop, který vás nežene na klozet s nutkavým pocitem vrhnout...
U následujícího povídání byli přítomni dva z ústřední trojice Support Lesbiens, zpěvák Kryštof Michal a kytarista Hynek Toman. Další kytarista Jarda Helešic byl v důsledku svého pracovního vytížení řádně omluven.
I. TAK TO BYLO, TAK TO JE
Tak co, pánové, jak vy sami hodnotíte comeback Support Lesbiens? Měl ten návrat cenu?
Hynek: Určitě! Určitě měl smysl a ani jsme nečekali, že to bude takhle probíhat. Samozřejmě, že jsme si od toho něco slibovali, ale s tím, že nás posluchači a dokonce i kritici vezmou až tak dobře, jsme nepočítali. Hlavně jsem vážně nečekal tak dobré recenze.
Kryštof: Koncerty, které jsme doposud odehráli, byly dobré, lidi to bavilo a nás to baví, takže to smysl mělo. Kapelu jsme dali opět dohromady především proto, abychom si zase zahráli, čili už v tomhle směru ten návrat měl smysl. Pakliže se to ještě navíc lidem líbí, je to super. Z toho, jak dneska fungujeme a jak nás lidi berou, mám strašně dobrej pocit. Myslím si, že minimálně ten standard, kterej kapela kdysi měla, určitě má i dneska.
Máte představu, jaké procento návštěvníků koncertů SL tvoří pamětníci 'staré éry'?
Hynek: Podle mě nás z dřívějška zná jen takových patnáct procent lidí.
Kryštof: Podle mne možná trochu víc...
Hynek: Ti starší fanoušci už na koncerty opravdu moc nechodí. Ale nové nahrávky třeba znají.
Kryštof: Já si myslím, že taková třetina, možná až polovina lidí, co na nás kdysi chodila, chodí i dneska. Jenže jde o to, že hrajeme pro dvakrát až třikrát větší publikum. Zatímco dřív na nás někde chodilo třeba dvě stě lidí, teď tam hrajeme pro, dejme tomu, pět set. Ale taky je pravda, že koncertujeme daleko míň než tenkrát. Chtěli jsme vyzkoušet větší koncerty, s lepším zvukem a tak, a řekl bych, že se to povedlo.
Myslím, že lidi nás asi konečně budou muset začít brát vážně. Že tady existuje nějaká kapela a že má nějakej hudební názor. Nechceme se srát třeba do politiky - chceme kecat do hudby, a proto ji děláme.
Kolik bylo vašich kamarádů a známých, kteří za vámi přišli a řekli 'Proboha, co to teď hrajete za komerční sračky?!'?
Hynek: Samozřejmě, že nějací takoví byli, ale my se tím nezabýváme. Děláme hudbu, která nás v téhle chvíli baví, a už se rozhodně nechceme zabývat hudbou minulou. Vždycky se najdou ti, co nám vyčítají, že už nehrajeme hácéčko - a pak třeba z diskuse s nimi na netu zjistíš, že je ze starých desek nejvíc bavily věci I Am The Garden a Bad Things a ptají se, proč už je nehrajeme...
Kryštof: ...a přitom to jsou ty nejjemnější písničky, co jsme tenkrát měli, a které se dají přirovnat třeba k našemu dnešními rádiovému hitu In Da Yard! To se pak opravdu musím smát... Na netu nám lidi vytýkají, že hrajeme málo starých věcí, že naše hudba začíná být neupřímná, že to je kalkul atd. Ale v podstatě jediné, na co mohou oprávněně narazit, je, že asi působíme hodně sebevědomě. Ano, jsme sebevědomí - protože bez toho bychom to na hudebním poli nemohli ustát. Musíme věřit, že za něco stojíme, o tom nemůžeme pochybovat.
Jasně, že tu pořád jsou lidi, kteří by si nás představovali po staru, ale pro ně mám jedinej vzkaz: promiňte, my jsme se posunuli a buď nás vezmete takové, jací jsme, nebo si holt musíte najít jinou kapelu.
Jaká vůbec byla prodejnost minulého alba?
Hynek: Do téhle chvíle (začátek listopadu, pozn. aut.) se prodalo necelých osm a půl tisíce kusů, což je podle nás velice slušné. S tím nikdo nepočítal. Já tvrdil, že budeme rádi, když prodáme pět tisíc, vize firmy byly tři tisíce...
Kryštof: Zajímavé je, že Regeneration? se pořád průběžně prodává. Jestliže zlatá deska už je dnes za deset tisíc prodaných desek, myslím, že těch osm a půl tisíce, což ještě není konečné číslo, je fajn.
Není to pro vašeho vydavatele důkazem, že komerčně úspěšná může být i anglicky zpívaná tuzemská záležitost, čemuž téměř nikdo nevěří?
Hynek: Sony Music nás chtěli takové, jací jsme, to znamená i za tu cenu, že zpíváme anglicky. Oni s tím problém nemají. Vždyť mají ve stáji i Monkey Business, a ti prodali dvacet tisíc nosičů!
II. PRODAT ANO, PRODAT SE NIKOLIV aneb DOSPĚLOST NAMÍSTO TVRDOSTI
Novou desku jste vydali poměrně brzy po předcházejícím snímku. Upřímně: nakolik v tom byla 'obchodnická' úvaha v duchu 'Železo je potřeba kout, dokud je žhavé'?
Hynek: Ale samozřejmě... Když v téhle zemi chceš dělat muziku, musíš pracovat. Muzika je práce jako každá jiná. I když na druhou stranu, my všichni se živíme něčím jiným.
Kryštof: Support Lesbiens jsou pravým opakem produktů typu Holki apod. Ale za sebe musím říct, že je beru. Jsou to produkty, na nichž je vidět ohromná manažerská schopnost. Třebaže je to ryze zábavová hudba a s mojí vizí kvalitní muziky to nemá nic společného... Holki pro mne nejsou kvalitní hudba, ale kvalitní produkt nějakého managementu. My se taky snažíme dělat profesionální produkt, ale žádného manažera nemáme. O všechno se staráme sami.
Nestydím se za to, že se snažím svou hudbu prodat. Jsem ochoten ji obhajovat, protože jde ze mě, je moje a dělám ji s kluky z kapely pro radost, ale zároveň se nebojím říct, že ji chci prodat lidem. A že deska je dělaná pro lidi. Což je rozdíl od koncertů, které jsou daleko víc pocitové, snažíme se na nich uvolnit a zahrát si - o to víc to lidi baví. Když vycítí, že si rádi zahrajeme a neohlížíme se jenom na ně...
V tom je trochu schizofrenie, ne? Jak se asi tváří člověk na vaše relativně uhlazené nahrávky, když z koncertu vás má zafixovány v poněkud jiné podobě?
Kryštof: Myslím, že to je na tom to hezký. Koncert je jinej než deska právě tím, že je živej. Naše živé podání je pořád trochu jiné než na desce, a to se nám líbí. A nakopává nás třeba i přemýšlení o tom, když ve studiu uděláme nějakou věc a uvažujeme, jak ji budeme hrát naživo.
Už Regeneration? znamenala zřetelný ústup z rockových pozic. Na novince s výjimkou skladby Wareligion a snad ještě M.F. Stealing vlastně úplně chybí tvrdší kousky. Ba co dím - téměř zmizely byť jen trochu nabroušenější kytary! Znamená to, že vám už vadí ostrý rockový zvuk?
Hynek: Už nám nepřijde moc 'in'. Respektive v době vzniku desky jsme neměli takovou náladu, abychom takovéhle pecky dělali.
Kryštof: Z mého dnešního pohledu je tvrdá muzika chudá a překonaná. Dneska máme možnost dělat muziku tak, jak ji třeba Jimi Hendrix dělat nemohl. Kdo ví, třeba kdyby měl možnost pracovat se samplovaným bubeníkem, tak by s ním pracoval a všem by urazil hlavu... Pro mne je hudba tím, že použijeme nějaký sampl, bohatší. Samozřejmě bych byl rád, aby všechno hráli živí hudebníci, ale na to nemáme peníze. Navíc s ohledem na pedantickej přístup našeho kytaristy a zároveň producenta Jardy si myslíme, že tady není moc takových muzikantů, kteří by s námi mohli hrát. Jak z hlediska muzikantského, tak spolehlivosti atd.
Nedávno jsme v Radiu 1 poslouchali Medicine Man a rozdíl oproti muzice, jakou děláme dneska, je pouze v nabroušenosti zvuku. Tehdy to bylo čistě kytarové... Ale byly tam stejně jemné reggae písničky, stejně jemné ploužáčky, čili není pravda, že bychom změkli. Co se změkčilo, je sound desky jako takovej. Používáme jiné vyjadřovací prostředky, ale když to osolíš na nějakých pořádných bednách, zjistíš, že je to pořád nářez jako kdysi.
Faktem je, že jste bývali bráni jako tvrdá, jednoznačně rocková kapela, a od vašeho návratu možná mnozí očekávali, že budete po svém reagovat na módní vlnu nu-metalu. Vy jste jim ovšem takříkajíc vypálili rybník, protože se tvrdé hudbě naopak čím dál víc vzdalujete...
Hynek: Abych pravdu řekl, nu-metalu se musím smát. Přijde mi to jako stará obehraná písnička. Téměř žádná z těch nových part mě neoslovila - a žádná nepřekonala ty kapely, které jsme měli v oblibě v době, kdy jsme sami tvrdou muziku dělali. Tedy co se nápadů týče, protože pochopitelně dneska ty skupiny mají super produkci, super zvuk atd.
Kryštof: Souhlasím se vším, co řekl Hynek. Nu-metal mě jako muzikanta rozhodně nepřesvědčuje. Věkem jsme asi opravdu došli k něčemu, co bych si dovolil označit jako dospělejší hudba, která není postavená ne bezmyšlenkovitém házení hlavou a kterou si člověk může poslechnout víckrát... Nějakej nu-metal v životě nemůže překonat třeba to, jak hráli už před deseti lety Bad Brains. Nic je za celou tu dobu nepřekonalo!
V. ÚSPĚŠNÍ, MILOVANÍ I NENÁVIDĚNÍ
Svého času jste měli vykročeno do zahraničí, váš debut vyšel venku v licenci, ale v důsledku tehdejšího rozpadu to šlo do vytracena. A dnes?
Kryštof: Nikdy to nemělo ten správnej drajv. Ty licence, to bylo vydání pár set kousků bez jakékoliv reklamy... Až teď se poprvé zdá, že by to mohlo být na nějaké úrovni. Polská pobočka Sony Music chystá na leden vydání Tune Da Radio jako plnohodnotného produktu, se vší promotion, co k tomu patří. Je to vlastně taková výměna za BratHanki, které Bonton prosadil u nás...
Vida vás, kujóny... Jste úspěšní, sebevědomí, ve svých názorech občas zdravě provokující. To všechno je v pořádku. Řada lidí, ať už kolegů z branže, pořadatelů nebo i normálních posluchačů, vás ovšem považuje za arogantní namyšlence - víte o tom?
Hynek: Jasně, narazili jsme na to. Proč to tak je? Možná proto, že se neradi bavíme s kretény...
Kryštof: Myslím, že je to hodně ovlivněno tím, že si všechno děláme sami. Díky tomu jsme hákliví na neprofesionalitu. A pokud jsme vystaveni jednání s někým, kdo je neprofesionální, dáváme mu patřičně najevo, že takhle s námi jednat nemůže. Lidi si začnou myslet, že jsi namyšlenej, jakmile se proti něčemu ohradíš. Proti tomu, že neplatí něco, na čem jsi byl domluvenej. My na dohodnutých věcech bezvýhradně trváme - a když se ohradíme, nějací pořadatelé to třeba vezmou jako osobní urážku. Přitom to tak není. Naopak dokážeme ocenit, jestliže někdo dělá svoji práci pořádně. Celé je to asi dáno tím, že působíme sebevědomě a že říkáme rovnou, co se nám nelíbí, a nediskutujeme o tom. Nemůžeme a hlavně nechceme řešit něčí neschopnost a neprofesionalitu! V tomhle jsme nekompromisní.
Diskografie: So, What? (1993), Medicine Man (1994), Regeneration? (2001), Tune Da Radio (2002)
Co jsme pro vás skryli do prosincového čísla: království za písničku - členství v Support Lesbiens je třeba si zasloužit - atd.
U následujícího povídání byli přítomni dva z ústřední trojice Support Lesbiens, zpěvák Kryštof Michal a kytarista Hynek Toman. Další kytarista Jarda Helešic byl v důsledku svého pracovního vytížení řádně omluven.
I. TAK TO BYLO, TAK TO JE
Tak co, pánové, jak vy sami hodnotíte comeback Support Lesbiens? Měl ten návrat cenu?
Hynek: Určitě! Určitě měl smysl a ani jsme nečekali, že to bude takhle probíhat. Samozřejmě, že jsme si od toho něco slibovali, ale s tím, že nás posluchači a dokonce i kritici vezmou až tak dobře, jsme nepočítali. Hlavně jsem vážně nečekal tak dobré recenze.
Kryštof: Koncerty, které jsme doposud odehráli, byly dobré, lidi to bavilo a nás to baví, takže to smysl mělo. Kapelu jsme dali opět dohromady především proto, abychom si zase zahráli, čili už v tomhle směru ten návrat měl smysl. Pakliže se to ještě navíc lidem líbí, je to super. Z toho, jak dneska fungujeme a jak nás lidi berou, mám strašně dobrej pocit. Myslím si, že minimálně ten standard, kterej kapela kdysi měla, určitě má i dneska.
Máte představu, jaké procento návštěvníků koncertů SL tvoří pamětníci 'staré éry'?
Hynek: Podle mě nás z dřívějška zná jen takových patnáct procent lidí.
Kryštof: Podle mne možná trochu víc...
Hynek: Ti starší fanoušci už na koncerty opravdu moc nechodí. Ale nové nahrávky třeba znají.
Kryštof: Já si myslím, že taková třetina, možná až polovina lidí, co na nás kdysi chodila, chodí i dneska. Jenže jde o to, že hrajeme pro dvakrát až třikrát větší publikum. Zatímco dřív na nás někde chodilo třeba dvě stě lidí, teď tam hrajeme pro, dejme tomu, pět set. Ale taky je pravda, že koncertujeme daleko míň než tenkrát. Chtěli jsme vyzkoušet větší koncerty, s lepším zvukem a tak, a řekl bych, že se to povedlo.
Myslím, že lidi nás asi konečně budou muset začít brát vážně. Že tady existuje nějaká kapela a že má nějakej hudební názor. Nechceme se srát třeba do politiky - chceme kecat do hudby, a proto ji děláme.
Kolik bylo vašich kamarádů a známých, kteří za vámi přišli a řekli 'Proboha, co to teď hrajete za komerční sračky?!'?
Hynek: Samozřejmě, že nějací takoví byli, ale my se tím nezabýváme. Děláme hudbu, která nás v téhle chvíli baví, a už se rozhodně nechceme zabývat hudbou minulou. Vždycky se najdou ti, co nám vyčítají, že už nehrajeme hácéčko - a pak třeba z diskuse s nimi na netu zjistíš, že je ze starých desek nejvíc bavily věci I Am The Garden a Bad Things a ptají se, proč už je nehrajeme...
Kryštof: ...a přitom to jsou ty nejjemnější písničky, co jsme tenkrát měli, a které se dají přirovnat třeba k našemu dnešními rádiovému hitu In Da Yard! To se pak opravdu musím smát... Na netu nám lidi vytýkají, že hrajeme málo starých věcí, že naše hudba začíná být neupřímná, že to je kalkul atd. Ale v podstatě jediné, na co mohou oprávněně narazit, je, že asi působíme hodně sebevědomě. Ano, jsme sebevědomí - protože bez toho bychom to na hudebním poli nemohli ustát. Musíme věřit, že za něco stojíme, o tom nemůžeme pochybovat.
Jasně, že tu pořád jsou lidi, kteří by si nás představovali po staru, ale pro ně mám jedinej vzkaz: promiňte, my jsme se posunuli a buď nás vezmete takové, jací jsme, nebo si holt musíte najít jinou kapelu.
Jaká vůbec byla prodejnost minulého alba?
Hynek: Do téhle chvíle (začátek listopadu, pozn. aut.) se prodalo necelých osm a půl tisíce kusů, což je podle nás velice slušné. S tím nikdo nepočítal. Já tvrdil, že budeme rádi, když prodáme pět tisíc, vize firmy byly tři tisíce...
Kryštof: Zajímavé je, že Regeneration? se pořád průběžně prodává. Jestliže zlatá deska už je dnes za deset tisíc prodaných desek, myslím, že těch osm a půl tisíce, což ještě není konečné číslo, je fajn.
Není to pro vašeho vydavatele důkazem, že komerčně úspěšná může být i anglicky zpívaná tuzemská záležitost, čemuž téměř nikdo nevěří?
Hynek: Sony Music nás chtěli takové, jací jsme, to znamená i za tu cenu, že zpíváme anglicky. Oni s tím problém nemají. Vždyť mají ve stáji i Monkey Business, a ti prodali dvacet tisíc nosičů!
II. PRODAT ANO, PRODAT SE NIKOLIV aneb DOSPĚLOST NAMÍSTO TVRDOSTI
Novou desku jste vydali poměrně brzy po předcházejícím snímku. Upřímně: nakolik v tom byla 'obchodnická' úvaha v duchu 'Železo je potřeba kout, dokud je žhavé'?
Hynek: Ale samozřejmě... Když v téhle zemi chceš dělat muziku, musíš pracovat. Muzika je práce jako každá jiná. I když na druhou stranu, my všichni se živíme něčím jiným.
Kryštof: Support Lesbiens jsou pravým opakem produktů typu Holki apod. Ale za sebe musím říct, že je beru. Jsou to produkty, na nichž je vidět ohromná manažerská schopnost. Třebaže je to ryze zábavová hudba a s mojí vizí kvalitní muziky to nemá nic společného... Holki pro mne nejsou kvalitní hudba, ale kvalitní produkt nějakého managementu. My se taky snažíme dělat profesionální produkt, ale žádného manažera nemáme. O všechno se staráme sami.
Nestydím se za to, že se snažím svou hudbu prodat. Jsem ochoten ji obhajovat, protože jde ze mě, je moje a dělám ji s kluky z kapely pro radost, ale zároveň se nebojím říct, že ji chci prodat lidem. A že deska je dělaná pro lidi. Což je rozdíl od koncertů, které jsou daleko víc pocitové, snažíme se na nich uvolnit a zahrát si - o to víc to lidi baví. Když vycítí, že si rádi zahrajeme a neohlížíme se jenom na ně...
V tom je trochu schizofrenie, ne? Jak se asi tváří člověk na vaše relativně uhlazené nahrávky, když z koncertu vás má zafixovány v poněkud jiné podobě?
Kryštof: Myslím, že to je na tom to hezký. Koncert je jinej než deska právě tím, že je živej. Naše živé podání je pořád trochu jiné než na desce, a to se nám líbí. A nakopává nás třeba i přemýšlení o tom, když ve studiu uděláme nějakou věc a uvažujeme, jak ji budeme hrát naživo.
Už Regeneration? znamenala zřetelný ústup z rockových pozic. Na novince s výjimkou skladby Wareligion a snad ještě M.F. Stealing vlastně úplně chybí tvrdší kousky. Ba co dím - téměř zmizely byť jen trochu nabroušenější kytary! Znamená to, že vám už vadí ostrý rockový zvuk?
Hynek: Už nám nepřijde moc 'in'. Respektive v době vzniku desky jsme neměli takovou náladu, abychom takovéhle pecky dělali.
Kryštof: Z mého dnešního pohledu je tvrdá muzika chudá a překonaná. Dneska máme možnost dělat muziku tak, jak ji třeba Jimi Hendrix dělat nemohl. Kdo ví, třeba kdyby měl možnost pracovat se samplovaným bubeníkem, tak by s ním pracoval a všem by urazil hlavu... Pro mne je hudba tím, že použijeme nějaký sampl, bohatší. Samozřejmě bych byl rád, aby všechno hráli živí hudebníci, ale na to nemáme peníze. Navíc s ohledem na pedantickej přístup našeho kytaristy a zároveň producenta Jardy si myslíme, že tady není moc takových muzikantů, kteří by s námi mohli hrát. Jak z hlediska muzikantského, tak spolehlivosti atd.
Nedávno jsme v Radiu 1 poslouchali Medicine Man a rozdíl oproti muzice, jakou děláme dneska, je pouze v nabroušenosti zvuku. Tehdy to bylo čistě kytarové... Ale byly tam stejně jemné reggae písničky, stejně jemné ploužáčky, čili není pravda, že bychom změkli. Co se změkčilo, je sound desky jako takovej. Používáme jiné vyjadřovací prostředky, ale když to osolíš na nějakých pořádných bednách, zjistíš, že je to pořád nářez jako kdysi.
Faktem je, že jste bývali bráni jako tvrdá, jednoznačně rocková kapela, a od vašeho návratu možná mnozí očekávali, že budete po svém reagovat na módní vlnu nu-metalu. Vy jste jim ovšem takříkajíc vypálili rybník, protože se tvrdé hudbě naopak čím dál víc vzdalujete...
Hynek: Abych pravdu řekl, nu-metalu se musím smát. Přijde mi to jako stará obehraná písnička. Téměř žádná z těch nových part mě neoslovila - a žádná nepřekonala ty kapely, které jsme měli v oblibě v době, kdy jsme sami tvrdou muziku dělali. Tedy co se nápadů týče, protože pochopitelně dneska ty skupiny mají super produkci, super zvuk atd.
Kryštof: Souhlasím se vším, co řekl Hynek. Nu-metal mě jako muzikanta rozhodně nepřesvědčuje. Věkem jsme asi opravdu došli k něčemu, co bych si dovolil označit jako dospělejší hudba, která není postavená ne bezmyšlenkovitém házení hlavou a kterou si člověk může poslechnout víckrát... Nějakej nu-metal v životě nemůže překonat třeba to, jak hráli už před deseti lety Bad Brains. Nic je za celou tu dobu nepřekonalo!
V. ÚSPĚŠNÍ, MILOVANÍ I NENÁVIDĚNÍ
Svého času jste měli vykročeno do zahraničí, váš debut vyšel venku v licenci, ale v důsledku tehdejšího rozpadu to šlo do vytracena. A dnes?
Kryštof: Nikdy to nemělo ten správnej drajv. Ty licence, to bylo vydání pár set kousků bez jakékoliv reklamy... Až teď se poprvé zdá, že by to mohlo být na nějaké úrovni. Polská pobočka Sony Music chystá na leden vydání Tune Da Radio jako plnohodnotného produktu, se vší promotion, co k tomu patří. Je to vlastně taková výměna za BratHanki, které Bonton prosadil u nás...
Vida vás, kujóny... Jste úspěšní, sebevědomí, ve svých názorech občas zdravě provokující. To všechno je v pořádku. Řada lidí, ať už kolegů z branže, pořadatelů nebo i normálních posluchačů, vás ovšem považuje za arogantní namyšlence - víte o tom?
Hynek: Jasně, narazili jsme na to. Proč to tak je? Možná proto, že se neradi bavíme s kretény...
Kryštof: Myslím, že je to hodně ovlivněno tím, že si všechno děláme sami. Díky tomu jsme hákliví na neprofesionalitu. A pokud jsme vystaveni jednání s někým, kdo je neprofesionální, dáváme mu patřičně najevo, že takhle s námi jednat nemůže. Lidi si začnou myslet, že jsi namyšlenej, jakmile se proti něčemu ohradíš. Proti tomu, že neplatí něco, na čem jsi byl domluvenej. My na dohodnutých věcech bezvýhradně trváme - a když se ohradíme, nějací pořadatelé to třeba vezmou jako osobní urážku. Přitom to tak není. Naopak dokážeme ocenit, jestliže někdo dělá svoji práci pořádně. Celé je to asi dáno tím, že působíme sebevědomě a že říkáme rovnou, co se nám nelíbí, a nediskutujeme o tom. Nemůžeme a hlavně nechceme řešit něčí neschopnost a neprofesionalitu! V tomhle jsme nekompromisní.
Diskografie: So, What? (1993), Medicine Man (1994), Regeneration? (2001), Tune Da Radio (2002)
Co jsme pro vás skryli do prosincového čísla: království za písničku - členství v Support Lesbiens je třeba si zasloužit - atd.
&musiQ 2002/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Support-Lesbiens~02~prosinec~2002/
Komentáře
&;
