9.1.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Chystají se prý znovu udeřit. Tak se těšme a doufejme, že na příští řadovce se Brett a jeho kumpáni rozpomenou, proč byli svého času britským hudebním tiskem vyzdviženi do výšin téměř nebeských.

Kytarista Richard Oakes je pevně přesvědčen, že se tak stane. Bodejť. Nic horšího, než byla ufňukaná a utahaná nuda A New Morning, z nich už (snad) vypadnout nemůže.



Jaký jsi vlastně žil život před Suede?

Nic moc zajímavýho. Kolem muziky jsem se nepohyboval, prostě jsem vychodil školu a připojil se k Suede. Bylo to jako skončit jeden život a začít druhej. Původně jsem si chtěl najít práci, ale dopadlo to takhle.



Znal jsi alba Suede a Dog Man Star ještě před tím, než jsi se do kapely dostal?

Znal jsem jenom debut a moc se mi líbil. Když jsem s nimi začal hrát, dali mi Dog Man Star abych se naučil písničky z něj. Ale musím říct, že se mi samozřejmě líbí všechny desky Suede.



Jaká byla situace v Suede během natáčení alba Coming Up?

Co si pamatuju, tak velice dobrá a vstřícná. Kapela byla fakt v pohodě, situace se po odchodu bývalého kytaristy velmi uklidnila. Suede za sebou měli Dog Man Star, což byla velmi ambiciózní nahrávka, pro mnoho lidí vůbec nejlepší, jakou kdy udělali. Ale Coming Up bylo o dost jiné album, snažili jsme se natočit přístupnou a průzračnou popovou desku s jednoduchými texty, což se povedlo.



Bylo pro tebe obtížné osvojit si specifický kytarový styl tvého předchůdce Bernarda Butlera?

Ani ne, přece jen mám svůj vlastní styl a snažil jsem se Butlera příliš nekopírovat.



Krátce po přijetí do Suede jsi prohlásil, že budeš lepší kytarista než Butler. Stalo se?

Na soutěžení v muzice kašlu. To je výsada britskýho hudebního tisku - v NME v jednom kuse řešej, jestli je tahleta kapela lepší než tamta a podobně. Hudba je umění a nedá se takhle škatulkovat.



Vydáváte kompilaci Singles, na níž jsou mimo jiné i dvě novinky - Attitude a Love The Way You Love. Co bys k nim řekl?

Takže, Attitude je pilotní singl a jsem na něj pořádně pyšný. Touhle cestou bychom se mohli eventuelně vyvíjet. Zní jako Suede a přitom je, třeba v porovnání s albem A New Morning, docela experimentální. A New Morning je se skladbami jako Obsession typická deska Suede a prostřednictvím Attitude jsme zkusili zase něco trošku jinýho.



Když se ohlédneš zpátky na všechny alba Suede, které je podle tebe nejlepší?

To je těžký. Desky jsou jako děti a těžko můžeš nějakou vyvyšovat nad ostatní. Ale já mám nejradši Coming Up. Je to logický, byl to můj debut v řadách Suede. Hodně rád mám taky Head Music, jsou tam skvělý pecky.



Jaká je vlastně momentální situace v kapele?

Chystáme se znovu udeřit. A New Morning publikum v Británii docela odzívlo, takže chceme vydat razantnější a přímější nahrávku. Jo a taky chystáme takovou dost šílenou věc. Odehrajeme pár koncertů, na nichž přehrajeme postupně úplně všechny desky. Kompletně, přesně jak šly za sebou. Nikdy jsme nic podobnýho neudělali, takže jsem docela zvědavej.



Dá se kompilace Singles považovat za něco jako konec jedné kapitoly v knize Suede a počátek nové?

To bych neřekl. Kompilace je fajn, jsme na ty písničky hrdí, ale spíš se už připravujeme na novou řadovou desku. Jestli bude nějak zásadně jiná, to se neodvažuju říct.



Má podle tebe dnešní hudební scéna podobně důležitou kapelu, jakou byli Suede v počátcích?

Určitě, třeba Black Rebel Motorcycle Band, The Vines a podobně. Dobrejch kapel je spousta.










Titl. Singles



Na kompilační desce Singles najdete následující skladby: Beautiful Ones / Animal Nitrate / Trash / Metal Mickey / So Young / The Wild Ones / Obsessions / Filmstar / Can't Get Enough / Everything Will Flow / Stay Together / Love The Way You Love / The Drowners / New Generation / Lazy / She's In Fashion / Attitude / Electricity / We Are The Pigs / Positivity / Saturday Night.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11