17.1.2005 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Roe-Deer začali psát zcela novou kapitolu své existence. Kytarovější, přímočařejší, zpěvnější. Lví podíl na tom má nepřehlédnutelný frontman Andrzej Palec, disponující patřičně "zasněným" hlasem a přirozeným charismatem. Právě s ním jsme probírali okolnosti jeho příchodu do kapely i vzniku nového alba Lollipop.



"Doslechl jsem že, Roe-Deer hledají novou zpěvačku a napadlo mě, že by možná bylo lepší, kdyby si našli spíš zpěváka. Vzhledem k tomu, že Ema byla tak dobrá," vysvětluje Andrzej. "Rozhodl jsem se, že to Šmitymu jen tak z legrace napíšu, ale mezitím mi přišla zpráva od něj, abychom se někde sešli na pivu. Dohodli jsme, že si spolu zkusíme zahrát a uvidíme. Mně se do toho nejdřív moc nechtělo, ale jelikož moje tehdejší kapela Sick Models moc dobře nefungovala, šel jsem do toho. Šmity byl pevně rozhodnutej, když změna, tak pořádná. Pikantní ale v týhle souvislosti je, že s Filipem Míškem i s Petrem Šámalem z Khoiby jsem svýho času hrál v kapele, takže se to pěkně propojilo," dodává. Hezká rošáda, jejímž výsledkem je zcela nový frontman zcela nových Roe-Deer. Zbývá jen zjistit, jak se vlastně Palcovi zamlouvaly nahrávky "starých" Roe-Deer s Míškem a Brabcovou.


"Líbilo se mi to hodně, ale abych řekl pravdu, nikdy jsem ty desky neslyšel celý. Párkrát jsme s nimi hráli, ještě když jsem byl v kapele Noc, ale spíš jsem to trochu přehlížel. Potom jsem se k jejich CD samozřejmě dostal a byl jsem nadšenej. Docenil jsem to až potom. Vůbec mám pocit, že dřívější věci Roe-Deer jsou dost nedoceněný. Lidi třeba u první desky nadávali na zvuk, pravda, je trošku lo-fi, ale to ji dělá právě skvělou. Druhá deska je ještě lepší, vyzrálejší, tenhle druh popu se mi moc líbí," pochvaluje si Palec.

S změnou sestavy přišla i změna soundu, noví Roe-Deer se obracejí zády k elektronice a vrhají se do náručí syrovějšího kytarového zvuku. Je to hlavně zásluha kapelníka Šmityho a jeho "analogového" období, které právě prožívá. Svou roli v tom určitě sehrál i Andrzej, byť takto jednoznačně formulovaný názor lehce vyvrací.

"Podle mě za to může spíš dění na světový scéně, všechno se to nějak vrací ke kytarám. Můžu ti říct, že si třeba teď momentálně nevybavím nějakou kapelu zvenku, která by dělala něco ve stylu EOST nebo Khoiby. Ale může být, že na tom mám taky svou zásluhu, přece jenom jsem zažil období, kdy kytarová muzika totálně stagnovala, ale mně se pořád líbila," přiznává nakonec. Buď jak buď, timing to byl dokonalý, neboť momentálně je v kursu přesně to, co Roe-Deer nabízejí na Lollipop.



Homosexuální lízátko



Andrzej Palec se do chodu kapely vložil s plnou vervou a zcela suverénně se chopil skladatelského postu, který do té doby obhospodařovali Filip Míšek a Ema Brabcová. Nabízí se tudíž otázka, zda je možno vystopovat kontinuitu mezi "starými" a "novými" Roe-Deer.

"Abych řekl pravdu, nová deska mi trošku připadá jako debut, nebo alespoň začátek nový etapy. Hudba je samozřejmě odlišná, ale přesto bych řekl, že určitá návaznost se tam vystopovat dá. Roe-Deer vždycky zněli tak trochu smutně a melancholicky, zapadali spíš mezi temnější kapely, pokud se to tak dá nazvat. To se podle mě promítlo i na novince," osvětluje styčné body Palec.

Bolestná a rozjitřená atmosféra alba však stojí v poměrně razantním kontrastu s rozpustilým obalem a samotným názvem Lollipop, byť záměr v tom zřejmě nebyl.

"Původně se tak jmenovala jedna Šmityho písnička, na který jsme pracovali. Podle mě byla dobrá, ale nakonec jsme ji nenahráli, ani na koncertech nezazněla. Nám se to slůvko každopádně líbilo, je v tom ten "pop", lolli zase zní jako Lolita. Pak jsme se teda ještě dozvěděli, že se tímhle výrazem označují homosexuálové, ale to jsme netušili.



Kolik váží slovo?



Na poněkud tenký led se při debatě dostáváme v případě textů. Zalistujme bookletem: spíše abstraktní a chvílemi obtížněji uchopitelné obraty se střídají s jasně a srozumitelně formulovanými verši typu love is all that we need.

"Já vím, ty asi narážíš na to, že v podstatě všechny texty jsou o vztazích. Nehodlám řešit nějaký společenský a sociální dramata, k tomu jsem měl vždycky spíš odpor. Nechávám se inspirovat dennodenním životem, kamarádi, holky, nic zásadního ani hlubokýho v tom nehledej. Přiznávám, že mi taky dost záleží na tom, jak text zní. Šmity i já máme za to, že by naše písničky neměly bejt příliš dlouhý s deseti slokama atd. Nemám na srdci nic zásadního, co bych někomu chtěl sdělit, jsou to moje pocity, zpívaný druhýmu člověku. Třeba Gregorymu (Finnovi, zpěvákovi Southpaw - pozn. aut.) texty přišly dost jednoduchý, ale zas tak úplně prvoplánový snad nejsou. Ale na některý jsem opravdu pyšnej, třeba Song B pro mě hodně znamená. Ten je zrovna dost osobní.




Lépe, jednodušeji, silněji



Byla už řeč o tom, že Andrzej je hlavním skladatelem materiálu Roe-Deer. První skladbou, kterou se nová sestava představila a vlastně i definovala, je hitovka Stranglers, jinak tedy nejstarší věc na albu. Palec je totiž podle Šmityho velmi plodný autor a během práce na desce kapelu zásoboval stále novými a novými písničkami.

"No, pravda je, že mám hotovejch hodně novejch písniček, dokonce i takovejch, který se do Roe-Deer příliš nehodí. Mám je strašně rád, ale zatím nevím jak je využít. Pevně věřím, že nezaniknou. Každopádně už teď mám dost věcí na druhou desku, který jsou zase o kousek dál. Když poslouchám zahraniční kapely, mám pocit, že v porovnání s náma jsou pořád o kousek drzejší, odvážnější, mají silnější melodie. A přitom jsou pořád jednoduchý. Hrozně obdivuju lidi, který jsou schopný na dvou akordech vystavět dobrou písničku. Takhle nějak bych to chtěl do budoucna dělat.uvidíme. Jak říkám, něco už je hotový a řekl bych, že i texty píšu o něco lepší."

Pokud jde o zmíněné příští album, kapela by opět ráda využila služeb producenta Dušana Vozáryho, který podle Andrzejových slov pracoval v podstatě za hubičku, a přesto dokázal albu vtisknout kvalitní zvuk i osobitou atmosféru.



internet: www.roe-deer.cz



Recenzi alba Lollipop najdete na příslušných stránkách v tomto čísle.



Box:



Co bylo před Roe-Deer

Andrzej Palec hovoří o nejdůležitějších kapelách, kterými prošel před nástupem do Roe-Deer.



Deep Decline: "K týhle kapele už bych se raději moc nevracel. Dělali jsme společně revival The Cure, ale pak se to nějak zvrhlo a já odešel. Kluci pak říkali, že mě vyhodili, vzájemně jsme se pomlouvali, není to hezká vzpomínka. Decline pak natočili dvě alba, první ještě celkem šlo, ale druhý se mi už vůbec nelíbilo."



Noc: "Po odchodu z Deep Decline jsem založil Noc a myslel jsem si, bůhvíjak nebudeme dobrý. Zavolal jsem tenkrát na Universal, že pro ně mám "fakt něco", ale nakonec jsme samozřejmě nic nevydali. Různě jsme se plácali odnikud nikam. Natočili jsme tři dema, ale pak to nějakým způsobem rozpustili. Nicméně právě v Noci jsem se setkal s Petrem Šámalem, Filipem Míškem a dalšími.



Sick Models: "Tuhle kapelu jsem založil právě s Petrem Šámalem s figurovali v ní i lidi, kteří hráli se Šmitym. Vyvíjelo se to docela slibně, už jsme začali psát texty v angličtině, ale zase jsme měli hrozně málo koncertů. Ani jsme nenatočili nikdy nic ve studiu, žádný demáče. Beru to jako takovou přestupní stanici mezi Nocí a Roe-Deer.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12