Richard Müller - Další várka trochu jiných životních výpovědí
18.6.2010 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
fotogalerie
Pro mnohé posluchače s překvapivě elektronicky znějící deskou Už přišel zpěvák, hudebník a textař Richard Müller. Letos osmačtyřicetiletá nepřehlédnutelná postava česko-slovenské hudební scény vydává první album od roku 2006, kdy Müller po projektu s názvem 44 oznámil konce své kariéry, aby po třech letech (naštěstí) své rozhodnutí zrevidoval.
Jistě tě těší, že nové album Už má úspěch v Česku i na Slovensku. Navíc ho provází velmi příznivé kritiky...
Rozhodně jsem s něčím takovým nepočítal, proto mě vlídné přijetí alba přímo nadchlo. Cítím podporu a mám z ní velkou radost. I proto, že jsem v těchto věcech velmi konzervativní a myslím si, že když není dobrá píseň, ani PR nepomůže. Ta mediální bublina dříve nebo později praskne. To se týká nejmenovaných kolegů, kteří se na nás dívají z obálek různých časopisů, ale nemají za sebou jedinou píseň, kterou by někdo znal. Ale když vznikne dobrý repertoár, dá se s tím pracovat.
Hudební kritika hovoří o jednom z tvých nejlepších alb. Někde ho označují za elektronický pop, podobně jako na konci 80. let tvoji bývalou skupinu Banket. Souhlasíš?
Album je jiné, než byly mé předcházející projekty, proto hrozilo, že by lidé mohli zareagovat odmítavě, což se naštěstí nestalo. Každá moje deska byla jiná, než ta předcházející, ale připouštím, že první nahrávka Banketu byla mojí novince relativně nejpodobnější, protože později na mých deskách elektroniku nahradily akustické nástroje. Ale na nové desce nám šlo o to, abychom tu techniku polidštili, proto ji za elektronickou rozhodně nepovažuju. Mám z ní pocit zcela moderního zvuku, ze kterého je cítit kupa člověčiny.
Jako tradičně jsi se na novém projektu obklopil novými tvářemi, v Česku ne zcela známými. Kde jsi k nim přišel?
Čtveřici Peter Graus, Tomáš Zubák, Slávo Solovic a Marián Kachút jsem poznal před několika lety v jednom slovenském rádiu, kde dělali hudební dramaturgy nebo něco takového. Později měli kapelu B3, věnovali se scénické a filmové hudbě, spolupracovali s mnoha slovenskými interprety jako je Misha nebo Tina, založili si vlastní studio a stali se opravdovými profesionály. Jsou nesmírně talentovaní a spolehliví, neměli jsme žádný termínový ani lidský problém. Poprvé jsem pracoval s pomocí moderní techniky tak, že jsme si posílali jednotlivé nápady mailem, nepracovali jsme nad celými skladbami, a vždy jsme se dohodli, jak bude píseň pokračovat.
Deska má podobně melancholickou náladu jako tvé předchozí, ale zdá se, že se v textech už tolik nezaměřuješ jen na svou osobu a své příběhy...
To jsi shrnul celkem přesně!
Hodně textů jsi si napsal sám, část osvědčený Vlado Krausz, kterého znám třeba jako spolupracovníka IMT Smile. Řekl bys mi k tomu něco víc?
Vždy jsem Vlada považoval za jednoho z nejlepších slovenských textařů. A co mých textů týká, v některých případech jde o starší texty, které jsem vyhrabal a už jsem ani nepočítal, že je využiju. Ale když s nimi začali chlapci pracovat a dokonale vystihli jejich atmosféru, inspirovali mě k tomu, abych je dodělal a upravil.
V létě tě čekají vystoupení v Čechách i na Slovensku na různých festivalech. Je pravda, že si po prázdninách zazpíváš s Alexandrovci?
Ano, to byla nabídka, jaká se neodmítá! Rád si to vyzkouším. Vždycky jsem žral těch 120 chlapů v čepicích širokých tak, že se zdálo, že tam ukrývají elpíčka...
A turné k albu Už?
Teď ne. Zatím na koncerty zařadíme jednu nebo dvě nové písně. Na konci roku 2010 pravděpodobně uděláme pár vánočních koncertů, které budou opravdu velmi specifické a s repertoárem, který se k tomu období hodí. Měli bychom se představit i v Praze.
Fotogalerie:
fotogalerie
Pro mnohé posluchače s překvapivě elektronicky znějící deskou Už přišel zpěvák, hudebník a textař Richard Müller. Letos osmačtyřicetiletá nepřehlédnutelná postava česko-slovenské hudební scény vydává první album od roku 2006, kdy Müller po projektu s názvem 44 oznámil konce své kariéry, aby po třech letech (naštěstí) své rozhodnutí zrevidoval.Jistě tě těší, že nové album Už má úspěch v Česku i na Slovensku. Navíc ho provází velmi příznivé kritiky...
Rozhodně jsem s něčím takovým nepočítal, proto mě vlídné přijetí alba přímo nadchlo. Cítím podporu a mám z ní velkou radost. I proto, že jsem v těchto věcech velmi konzervativní a myslím si, že když není dobrá píseň, ani PR nepomůže. Ta mediální bublina dříve nebo později praskne. To se týká nejmenovaných kolegů, kteří se na nás dívají z obálek různých časopisů, ale nemají za sebou jedinou píseň, kterou by někdo znal. Ale když vznikne dobrý repertoár, dá se s tím pracovat.
Hudební kritika hovoří o jednom z tvých nejlepších alb. Někde ho označují za elektronický pop, podobně jako na konci 80. let tvoji bývalou skupinu Banket. Souhlasíš?
Album je jiné, než byly mé předcházející projekty, proto hrozilo, že by lidé mohli zareagovat odmítavě, což se naštěstí nestalo. Každá moje deska byla jiná, než ta předcházející, ale připouštím, že první nahrávka Banketu byla mojí novince relativně nejpodobnější, protože později na mých deskách elektroniku nahradily akustické nástroje. Ale na nové desce nám šlo o to, abychom tu techniku polidštili, proto ji za elektronickou rozhodně nepovažuju. Mám z ní pocit zcela moderního zvuku, ze kterého je cítit kupa člověčiny.
Jako tradičně jsi se na novém projektu obklopil novými tvářemi, v Česku ne zcela známými. Kde jsi k nim přišel?
Čtveřici Peter Graus, Tomáš Zubák, Slávo Solovic a Marián Kachút jsem poznal před několika lety v jednom slovenském rádiu, kde dělali hudební dramaturgy nebo něco takového. Později měli kapelu B3, věnovali se scénické a filmové hudbě, spolupracovali s mnoha slovenskými interprety jako je Misha nebo Tina, založili si vlastní studio a stali se opravdovými profesionály. Jsou nesmírně talentovaní a spolehliví, neměli jsme žádný termínový ani lidský problém. Poprvé jsem pracoval s pomocí moderní techniky tak, že jsme si posílali jednotlivé nápady mailem, nepracovali jsme nad celými skladbami, a vždy jsme se dohodli, jak bude píseň pokračovat.
Deska má podobně melancholickou náladu jako tvé předchozí, ale zdá se, že se v textech už tolik nezaměřuješ jen na svou osobu a své příběhy...
To jsi shrnul celkem přesně!
Hodně textů jsi si napsal sám, část osvědčený Vlado Krausz, kterého znám třeba jako spolupracovníka IMT Smile. Řekl bys mi k tomu něco víc?
Vždy jsem Vlada považoval za jednoho z nejlepších slovenských textařů. A co mých textů týká, v některých případech jde o starší texty, které jsem vyhrabal a už jsem ani nepočítal, že je využiju. Ale když s nimi začali chlapci pracovat a dokonale vystihli jejich atmosféru, inspirovali mě k tomu, abych je dodělal a upravil.
V létě tě čekají vystoupení v Čechách i na Slovensku na různých festivalech. Je pravda, že si po prázdninách zazpíváš s Alexandrovci?
Ano, to byla nabídka, jaká se neodmítá! Rád si to vyzkouším. Vždycky jsem žral těch 120 chlapů v čepicích širokých tak, že se zdálo, že tam ukrývají elpíčka...
A turné k albu Už?
Teď ne. Zatím na koncerty zařadíme jednu nebo dvě nové písně. Na konci roku 2010 pravděpodobně uděláme pár vánočních koncertů, které budou opravdu velmi specifické a s repertoárem, který se k tomu období hodí. Měli bychom se představit i v Praze.
Zajímavost:
Když Richard Müller v závěru roku 2006 oznámil, že končí s pěveckou kariérou, dokud je na vrcholu, vypadalo to vážně. Už proto, že psychickou nepohodu provázely i zdravotní problémy, kvůli kterým byl hospitalizován. Müller kromě psychických potíží začal mít podle médií i problémy s koleny a s páteří, když přibral 40 kilogramů.
Navzdory svým prohlášením se Müller po třech letech vrátil na festivalová pódia. Slovenský tisk psal o tom, že Müller opět našel půdu pod nohama. "Zpěvák na sebe po mnohých životních pádech navlékl novou kůži a z jeho hodinového vystoupení bylo cítit, že si ho naplno užil," napsal například deník Sme. Do bratislavského areálu Zlaté piesky přijela zpěváka podpořit i jeho devětasedmdesátiletá matka, které Müller z podia veřejně poděkoval.
O tom, že se Müllerovi podařilo překonat jeho osobní i tvůrčí krizi přesvědčilo i následující Best Of Tour. Podpora fanoušků mu zůstala, například během několika dnů rozebrali všech 10.000 vstupenek na jeho koncert v říjnu 2009 v pražské O2 areně.
Když Richard Müller v závěru roku 2006 oznámil, že končí s pěveckou kariérou, dokud je na vrcholu, vypadalo to vážně. Už proto, že psychickou nepohodu provázely i zdravotní problémy, kvůli kterým byl hospitalizován. Müller kromě psychických potíží začal mít podle médií i problémy s koleny a s páteří, když přibral 40 kilogramů.
Navzdory svým prohlášením se Müller po třech letech vrátil na festivalová pódia. Slovenský tisk psal o tom, že Müller opět našel půdu pod nohama. "Zpěvák na sebe po mnohých životních pádech navlékl novou kůži a z jeho hodinového vystoupení bylo cítit, že si ho naplno užil," napsal například deník Sme. Do bratislavského areálu Zlaté piesky přijela zpěváka podpořit i jeho devětasedmdesátiletá matka, které Müller z podia veřejně poděkoval.
O tom, že se Müllerovi podařilo překonat jeho osobní i tvůrčí krizi přesvědčilo i následující Best Of Tour. Podpora fanoušků mu zůstala, například během několika dnů rozebrali všech 10.000 vstupenek na jeho koncert v říjnu 2009 v pražské O2 areně.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2010/07
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Richard-Muller-Dalsi-varka-trochu-jinych-zivotnich-vypovedi~18~cerven~2010/
