muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníReakce z redakce 2009: koncerty, festivaly a promotéři

11.1.2010 | Autoři: Milan Bachan, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Ladislav Řehounek, Adam Vopička | sekce: publicistika

Reakce z redakce 2009

Reakce z redakce 2009


Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.

Jen stěží by byl hudební fanoušek živ bez koncertů, což samozřejmě platilo i v roce 2009. V další části naší Reakce z redakce zavzpomínáme na ty, které nám s pozitivními vzpomínkami utkvěly v paměti. Stranou nenecháme ani pořadatele, kteří si zaslouží uznání za dlouhodobé úsilí, nebo festivaly.




Milan Bachan

Najviac sa mi vryl do pamäti koncert PJ Harvey v klube Paradiso v Amsterdame, kam som sa už dlho chcel ísť pozrieť a keď sa objavila možnosť, tak som neváhal ani chvíľu. Stalo to zato, zrejme najlepší koncert pre mňa doteraz v živote. Z tých ďalších v tomto roku sa mi páčili Yeah Yeah Yeahs v Roxy a Sunset Rubdown na strahovskej Sedmičke, ktoré sa naozaj viac než vydarili.
Z festivalových zážitkov sú najväčšie asi z Rock For People a to Bloc Party a Arctic Monkeys, vlastne spätne to beriem ako kvázi dvojkoncert. Posledne by som spomenul koncert Jamesa Blackshawa v Brick Bare, lebo to čo robil on s jednou gitarou bolo proste úžasné.
Z promotérov by som vyzdvihol A.M. 180 za koncerty, ktoré robia v priebehu roka a prvý ročník Creepy Teepy Festu, ktorý som bohužiaľ nestihol (ale už sa teším na tohtoročný). A tiež Bohemian Like You zato, že dokázali doviezť The xx v rámci ich prvého turné po Európe, tiež aj za ostatné koncerty počas roka.




Filip Drábek

Aj napriek nepríjemnej udalosti, ktorá sa na festivale udiala budem pravdepodobne ešte dlho každý rok hovoriť to isté: Pohoda je najlepší festival široko-ďaleko. Nehovoriac o tom, že až do tragédie mal festival našliapnuté na to, aby bol najlepším ročníkom. Preto som strašne rád, že bude pokračovať aj tento rok.
Neskutočný pocit eufórie sa mi dostavil v 55-tisícovom dave v londýnskom Hyde Parku, kde som bol svedkom reunionu Blur, jednej z mojich najzásadnejších životných lások. Úžasné bolo vidieť aj PJ Harvey v amsterdamskom klube Paradiso, samozrejmí sú Radiohead v Prahe a na festivale Frequency, alebo reunion Lamb v Prahe.
Z festivalov by som ešte zmienil Off v poľských Myslowiciach, kde som veľa videl, objavil a najmä som sa nenudil ani minútu. Na kutnohorskom Creepy Teepee som bol síce len úvodné dva dni, napriek tomu ma chytili celý ten spirit podujatia, možno aj preto, že sme si tam mali s kapelou možnosť zahrať a tento rok sa mi dúfam podarí zúčastniť opäť.




Lukáš Janičík

Koncertní nabídka byla letos celkem pestrá, v čemž lze nepochybně spozorovat určitý vývoj. Největší oblouk při smeknutí čepice si zaslouží všichni z A.M.180 nejen za pořádání DIY koncertů na sedmičce, ale hlavně za revoluční festival Creepy Teepee, který na naší scéně vyplnil obrovskou díru. Po dobu mé čtyřdenní účasti mě mimo jiné hodně zaujalo vystoupení Crystal Stilts, Casiotone for the Painfully Alone a Disasteradio.
Z tuzemských koncertů bych rád zmínil Lamb v lucerně, o kterých bych ještě před rokem nikdy neřekl, že je kdy uvidím, natož pak na tak malém podiu a Radiohead na výstavišti, k jejichž vystoupení je jakékoliv slovo marnou snahou o vystižení onoho pocitu, kvůli kterému na ty koncerty vůbec chodíme. Dost podobnou odrůdu tohoto pocitu mi darovala mladičká SOAP&SKIN, kterou jsem již loni označil za objev roku. Letos jsem měl tu čest být třikrát přítomen jejímu vystoupení, pokáždé jinak, přičemž koncert v druhém největším rakouském kostele bych opět nechal beze slov. Dalším vyjímečným koncertem byl dvojkoncert St. Vincent a Grizzly Bear ve vídeňském WUK, ale to bych v podstatě opakoval, co už bylo řečeno v deskách roku.
Závěr tohoto textu bych rád věnoval festivalu Pohoda, ze kterého si každý z nás odnesl nejedno uvědomění, ale i přesto na něj velice rád vzpomínám. Věřím, že příští ročník bude minimálně tak pohodový, jako jeho první dva dny.




Jan Kocur

Mým osobním favoritem jsou i tento rok Colours of Ostrava. Nicméně v roce 2009 obhájily svou pozici jen velice těsně před nadupaným Rock for People. Také proto, že napomohly konkurenci ne úplně zvládnutou organizací, což nebývalo zvykem, o to více to nepříjemně překvapilo a zamrzelo. Zejména naprosté nezvládnutí koncertu Nightwork na Stodolní ulici a totální ucpání mostu mezi dvěma scénami při blížícím se koncertu Jarka Nohavici se staly černou kaňkou na minulém ročníku. Naštěstí všechno napravily vynikající koncerty, které ovšem nebyly ve všech případech dílem headlinerů (např. Morcheeba působila jako svůj vlastní nepovedený revival, jak trefně poznamenal jeden z účastníků festivalu). Naopak maximálně potěšil minimalismus Michaela Nymana, něžná klasika Ahn Tria, změť rukou v kotli a jediná N.O.H.A. na jevišti, nádhera zvukových stěn Mercury Rev, nezměrný talent Jamieho Culluma nebo do posledního detailu propracovaná choreografie Davida Byrna.




Ladislav Řehounek

Podle mojí statistiky na Last.fm jsem v minulém roce byl na 106-ti koncertech nebo festivalech, takže myslím, že můžu porovnávat s určitým nadhledem a odstupem. Z těch větších, halových koncertů nelze nevzpomenout na Oasis ve Vídni: Gallagherovci (tehdy snad ještě netušíc, že se půl roku na to rozpadnou) v dobré a přátelské náladě, kontrastující s tím, jaká o nich všeobecně panuje představa.
V převaze samozřejmě byly klubové koncerty a z nich se mi více než ty ostatní vybavují Islands v únoru na zaplněný Sedmičce, Mew v Berlíně nebo Patrick Wolf v Akropoli. Celkově bych ale vyzdvihl „pořadatele nadšence“, díky nimž Praha byla co do zajímavých koncertů bohatá. Nejčastěji se mi do vkusu trefili asi AM180 Collective, kteří navíc stáli za dramaturgií festivalu Creepy Teepee v Kutné Hoře, což byla zlomová a v tuzemsku zřejmě nejzlomovější hudební událost, ačkoliv osobně jsem tam byl nakonec bohužel jen jeden den.
Nejvíc vzpomínek se ale váže na dva festivaly, shodou okolností oba polské, a to Open’er a Off. Byla by blbost je vzájemně porovnávat – jeden je akcí pro 60 tisíc lidí s „velkými“ kapelami a druhý akcí pro 15 tisíc lidí a jde tam hlavně o klubové kapely -, ale několik společných věcí se dá najít: člověk se na obou festivalech cítí skoro jako v domáckém prostředí, oba se drží nekompromisní dramaturgie a taky „stoprocentní obměny line-upu“. Jinými slovy žádná z kapel, která zahraje na tom či onom ročníku, nezahraje na ročníku dalším. Pro promotéry velkých českých festivalů něco z říše zlého sci-fi…
Uznání si zaslouží taky slovenská Pohoda, i přes nepříjemnou událost, která se stala, a všichni promotéři, kteří se snaží se profilovat, lišit se od ostatních a dělat něco, na co si jiní netroufnou. Výčet by byl delší a proto jen zmíním, že tím v žádném případě není myšlen festival Votvírák




Adam Vopička

Tuzemskou akcí roku pro mě byl bezpochyby festival Creepy Teepee, to snad ani nejde jinak. Pěkné místo (žádné pole), afterparty jak mají být, kapely, které se strefily přesně do mého vkusu (HEALTH, Fucked Up) a pár objevů, za které bych jmenoval experimentátory Oneida - naživo fantazie.
Z jednotlivých koncertů potom opět ještě již zmínění HEALTH na jaře Sedmičče a v říjnu v Pilot Baru, Morrissey, Islands, poněkud komorní ...And You Will Know Us by the Trail of Dead, Radiohead, a nakonec osobní srdcová záležitost, tedy několik koncertů Blood Red Shoes a Mew v různých městech Evropy. Z těch obskurnějších, takových, co pobaví, ale v hlavě pořád slyšíte "cože?", bych vybral The Charlatans na otvíračče pražského Hard Rock Café.
Pokud jde o promotéry, stejně jako v loňské rekapitulaci musím ocenit všechny "malá" (uvozovky jsou namístě) uskupení, která nejen v Praze pořádají čím dál tím více koncertů. V první řadě jde o pražské A.M. 180 Collective, Bohemian Like You a Silver Rocket, ale rozhodně nejsou jediní, a jejich ekvivalenty fungují i v jiných městech. Na druhou stranu je pravdou, že kvůli takovému počtu zajímavých koncertů člověk prostě nemůže stíhat všechno. A právě promotéry potom nízký počet lidí mrzí dvakrát tolik.
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2009-koncerty-festivaly-a-promoteri~11~leden~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.