Ringo Starrfoto: ringostarr.comPřed dvěma týdny jsme se detailně zaměřili na post-beatlesáckou kariéru Paula McCartneyho a nyní stejně nahlédneme i na dalšího dosud žijícího člena z legendární Fab-Four. Původním jménem Richard Starkey oslavil před dvěma lety sedmdesátku, ačkoli co by muzikant stále hýří aktivitou, což dokazuje i jeho ani ne měsíc stará novinka Ringo 2012. Jako jedinému ze čtyř členů Beatles se mu sice nepodařilo nastálo komerčně prosadit, nicméně svou vytrvalou hudební činností stále živí odkaz kultovní liverpoolské kapely a přitom se zároveň nesnaží jen žít z minulosti.
Nedá se říct, že by za svého působení v Beatles kapela stavěla zrovna na jeho nápadech - za celou kariéru přišel jen s dvěma vlastními písněmi (Don't Pass Me By z Bílého alba a Octopus's Garden z Abbey Road), na několika dalších z nich pak vypomáhal či se na nich chopil zpěvu (With a Little Help From My Friends, Dig It či Good Night). Je tedy pochopitelné, že i po rozpadu brouků se nijak nesnažil postavit na vlastní nohy a raději si i nadále nechal vypomáhat od spřátelených hudebníků.
Rozporuplné sólové začátky
Ringo byl paradoxně prvním členem Beatles, který se na sólovou cestu vydal (když pomineme experimentální kousek Johna Lennona Wedding Album či Harrisonovu výpomoc na filmovém soundtracku). Svá první dvě alba vydal tentýž rok, co vyšla poslední řadovka liverpoolské čtyřky Let it Be. Starrova prvotina nesla název Sentimental Journey a práce na ní započaly již roku 1969, kdy požádal o služby producenta Beatles George Martina. Nejednalo se však o ledajaký debut, bubeník zvolil poněkud netradiční přístup, když se odhodlal vydat přehrané verze klasických věcí z dvacátých a třicátých let. Ty měly reflektovat oblíbené skladby jeho rodičů – dokonce je i požádal, aby mu některé písně sami vybrali.
Ohlasy na album nebyly nikterak příznivé a mnoho lidí považovalo Starrovo rozhodnutí přinejmenším za nešťastné. Nicméně síla Beatles byla tehdy ohromná a jméno každého člena mělo nepopiratelnou váhu – bez jakýchkoliv singlů, jež by album propagovaly, se mu v Británii povedlo vyšplhat na slušnou sedmou příčku prodejnosti. Nicméně vyšší pozice už ve své domovině za svou kariéru Starr nikdy nedosáhl; o něco lépe na tom byl ve Spojených státech, kde se se svou třetí řadovkou umístil těsně pod vrcholem v závěsu za albem Eltona Johna Goodbye Yellow Brick Road.
Na své druhé sólovce Beaucoups of Blues veřejnost znovu překvapil nečekanou změnou stylu; jako velký příznivec country a westernů se totiž spřáhl se zpěvákem Petem Drakem, který dříve vypomáhal kupříkladu Bobu Dylanovi. Navzdory faktu, že Starrovy vokály padly do stylu country jako vyšité, zmatení fanoušci v Británii nahrávku absolutně ignorovali a nikterak nezazářila ani za oceánem. Starr se tedy raději rozhodl na pár let od hudby vzdálit a věnoval se účinkování ve filmu a vlastní firmě s nábytkem. Teprve roku 1973 vycítil, že nyní je ta pravá chvíle, kdy by měl konečně přijít s náležitou studiovou nahrávkou; zvedl tedy telefon, obvolal kamarády z branže a pustil se do velkolepých příprav. Pomoc mu příslíbil kupříkladu Marc Bolan, legendární kapela The Band či bývalý spoluhráči z Beatles. Album s názvem Ringo bylo přijato velmi kladně a dodnes je považováno za Starrův majstrštyk. To potvrzují i jeho vůbec nejúspěšnější singly Photograph nebo You're Sixteen.
Neúnavný hudebník pak v sedmdesátých letech přidal ještě čtyři další desky, jejichž kvalita se však stejně jako komerční úspěch řítila pozvolna dolů. Zažitá tradice, kdy Starrovi vypomáhali přizvaní hudebníci však fungovala dál; tentokrát ruku k dílu přiložil dokonce i Eric Clapton. Se stále zhoršujícími se ohlasy se na své šesté řadovce s názvem Ringo the 4th (první dvě alba s postupem času začal ignorovat) snažil změnit směr kurzu porušením oné zvyklosti a do práce na albu se vrhl sám. Ani toto rozhodnutí však strmý pád dolů nezastavilo, ba naopak ho ještě zrychlilo – pop-rocková nahrávka říznutá stále modernějším diskem se totiž stala jeho dosud největším propadákem.
Hudební oddech a vznik all-star kapely
Počátkem osmdesátých let chystal své další album Stop and Smell the Roses, na které mu dvě skladby připravil jeho bývalý spoluhráč John Lennon. Písně Nobody Told Me a Life Begins at 40 se však na konečné nahrávce nikdy neobjevily – po Lennonové náhlé smrti se totiž Starr nedokázal odhodlat k tomu, aby je nahrál. První jmenovaná skladba pak vyšla na Lennonově posmrtném albu Milk and Honey, ta druhá se svým bolestně ironickým (Lennon zemřel právě ve čtyřiceti letech) názvem až o mnoho let později v rámci série Anthology.
V osmdesátkách vydal Ringo již jen jedno další album s názvem Old Wave – situaci, v níž se tehdy nacházel krásně vystihuje fakt, že něco málo přes deset let po rozpadu komerčně nejúspěšnější kapely světa čelil jeden z jejich bývalých členů trpkému problému, kdy nebyl schopen nalézt label, který by chtěl jeho desku vůbec vydat. I kvůli této nepříjemné situaci se pak s vlastní tvorbou na dlouhá léta odmlčel. Poté se tedy raději věnoval kupříkladu účinkování v dětském pořadu, kde se zhostil role předčítače knih či si poprvé veřejně zahrál se svým tehdy dvacetiletým synem Zakem Starkeym – ten později vystupoval s legendami rocku The Who nebo s velkými obdivovateli Beatles bratry Gallagherovými, jimž vypomáhal na posledním albu Oasis Dig Out Your Soul.
Novou krev do žil vlil Ringovi nápad uspořádat projekt Ringo Starr & His All-Star Band; společně s hudebníky jako jsou Nils Lofgren, Joe Walsh z Eagles či Levon Helm z The Band se vydali na úspěšné turné, na kterém přítomné diváky bavili největšími hity ze svých projektů, včetně písní samotných Beatles. Pro velký úspěch se All-Star Band sešli v budoucnu ještě desetkrát a vystupovat se chystají i letos. Za tu dobu se mezi členy objevili Randy Bachman z BTO, Jack Bruce z Cream, Greg Lake z Emerson, Lake & Palmer či Zak Starkey.
Ringo na přelomu tisíciletí
Sólově se Ringo vrátil až roku 1992 s albem Time Takes Time, ačkoliv skladatelsky se spolupodílel pouze na třech písních. Navzdory příznivým recenzím se mu však zašlou přízeň fanoušků vrátit nepodařilo a tak z následujících let stojí pořádně za zmínku jen jeho poněkud ujeté účinkování v reklamě na pizzu – když bychom pominuli fakt, že vegetarián Starr propaguje před zraky milionů diváků pochutinu se salámem, zarazí nás především skutečnost, že se tomu děje za přítomnosti hudby rivalů z The Monkees, jež se k Ringovi ke konci reklamy dokonce připojí.
Když Beatles vydali roku 1998 sérii Anthology, zvedla se velká vlna zájmu a ke kapele si našlo cestu i mnoho mladých posluchačů. Starr se toho snažil využít a začal chystat vskutku velkolepou nahrávku; přizván k ní byl například Ozzy Osbourne, Tom Petty, Alanis Morissette, Steven Tyler z Aerosmith a samozřejmě také dvojka McCartney-Harrison. Ambice měla deska s názvem Vertical Man obrovské, nicméně jak už to tak často bývá, ani hvězdná sestava mnohdy nedokáže vyplodit žádný pozoruhodný materiál, což byl naneštěstí případ i tohoto alba.
A jak je na tom ex-bubeník Beatles v novém tisíciletí? Byl uveden do rockové síně slávy, neúnavně vydává album za albem a zvukově nechce zůstat zamrzlý v minulosti. Právě tato skutečnost se stala osudnou pro jeho dlouholetou spolupráci s hudebníkem a producentem Markem Hudsonem, jenž ho doprovázel na mnoha albech. Při přípravě čtyři roky starého alba Liverpool 8 chtěl Starr omezit klasické nástroje a dát větší prostor syntetizátorům - tehdy se s Hudsonem, milovníkem kytar a klavíru pustil do křížku a vše to nakonec vedlo k ukončení jejich spolupráce.
Svou poslední desku, již sedmnáctou řadovku pojmenovanou Ringo 2012 si produkoval sám, mezi krátkým výčtem devíti písní najdeme i dvě moderní předělávky jeho skladeb ze sedmdesátých let, či třeba cover skladby Buddyho Hollyho Think It Over. Na stará kolena se Starrovi již sotva podaří trhat nějaké rekordy, což potvrzují i chabé prodeje z prvního týdnu v Británii, kdy z pultů zmizelo pouhých 752 nahrávek - nicméně pokud patříte mezi fandy liverpoolských velikánů, deska by vás zklamat neměla.
