4.3.2008 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika
 fotogalerie Pat Metheny tvoří s vrstevníky Billem Frisellem a Johnem Scofieldem trojlístek nejdůležitějších jazzových kytaristů posledních dvou tří dekád. Oproti svým kolegům však plní haly, vyhražené jinak rockovým celebritám, aniž by se podbízel. Jeho alba žánrově oscilují od kreativní fúze až k ryzímu jazzu, stejně tak jako jeho novinka Day Trip, která vyšla na konci ledna u warnerského labelu Nonesuch.

Do vlasatého Pata Methenyho, který se narodil před třiapadesáti lety v městečku Lee's Summit v Missouri, by málokdo řekl, že začal vydávat u mnichovské ECM, vyhlášené hlavně zamyšleným evropským jazzem. Měl však dobrého přímluvce, protože v devatenácti dostal lano do skupiny Garyho Burtona, kde se brzy osvědčil. Řadu svých alb, která vstoupila už do čtvrté desítky, tady odstartoval debutem Bright Size Life (1975) s baskytaristou Jakem Pastoriem a bubeníkem Bobem Mosesem. U ECM později neřešili, že album American Garage (1980) vystrkuje rockové růžky: šlo o první desku, za kterou si kytarista odnesl Grammy, kterých má zatím doma osmnáct včetně dvou „nejazzových“: rockovou má za instrumentálku The Roots Of Coincidence z desky The Imaginary Day (1997). Album One Quiet Night (2003) zámořská akademie ocenila v kategorii... new age! Charkateristický zvuk Pat Metheny Group začal krystalizovat na albu Offramp (1981), kde se v obsazení vedle klávesisty Lyla Mayse a samozřejmě kapelníka objevil i basista Steve Rodby, tři jazzoví „mušketýři“, které najdete i na posledním „skupinovém“ albu The Way Up (2005). Pat Metheny Group je ceněná značka, album First Circle (1984) v USA jako první proniklo do ostře sledovaného žebříčku The Billboard 200, kde se objevují nejprodávanější alba napříč žánry. Ještě úspěšněji zde bodovala alba, která později vycházela u „majors“, od poloviny osmdesátých let u společnosti Geffen. Rekord zatím drží album Letter From Home (1989), které bylo šestašedesáté. Od roku 1997 je Pat Metheny věrný koncernu Warner Music, kde purističtější alba vydává label Nonesuch.

Pestrý zvuk Pat Metheny Group, který známe i z několika pražských vystoupení (zatím naposledy v roce 2005), nastavuje jen jednu z jeho kytarových tváří. Metheny sice zvláště ve studiu rád experimentuje s kytarovým syntézátorem i nástroji různých ladění, jejichž barvy si „tykají“ s Maysovými klávesami, ale už od poloviny osmdesátých let točí jazzovější desky, na nichž se často schází velká muzikantská jména. Nejnáročnější je zřejmě vůbec první Song X (1986) se saxofonistou Ornettem Colemanem. Posluchačsky přívětivé jsou Methenyho mladší duety s basistou Charliem Hadenem Beyond The Missoury Sky (1997) nebo jiným slavným kytaristou - Jim Hall & Pat Metheny (1999). Zásadní „systém tandem“ do třetice? Studiové dialogy s klavíristou Bradem Mehldauem se na albu Metheny Mehldau (2006) dvakrát rozrostly o Mehldauovu rytmiku, basistu Larryho Grenadiera a bubeníka Jeffa Ballarda. Ve stejném obsazení vznikla loni i deska Metheny Mehldau Quartet.

Novinka Day Trip představuje v deseti původních skladbách studiové setkání tria, kde Methenyho doplnili dva mladší spoluhráči, výsostný basista Christian McBride a bubeník Antonio Sanchéz, který získává ostruhy v Pat Metheny Group už od alba Speaking Of Now (2002). Nahrávka má skoro akustický ráz, i když hlavní protagonista občas sáhne po kytarovém syntézátoru i elektrické kytaře, na kterou umí i hezky rockově „zahranit“. Výborné album. Ale ruku na srdce... čekali byste od Pata Methenyho jiné?!


Zajímavosti:
Málokdo ví, že prvním nástrojem Pata Methenyho nebyla kytara, ale trubka, na kterou hraje o pět let starší Mike Metheny, původně klasický hráč, který však svého bratra uvedl do jazzu LP deskami Milese Davise a Ornetta Colemana. Oba sourozenci se ve studiu sešli jedinkrát: na Mikeově albu Day In-Night Out (1986), druhém z osmi, jež vycházely vesměs u malých značek. Pata Methenyho si s oblibou zvali do Brazílie: hostoval na třech deskách kytaristy Toninha Horty a dvou zpěváka Miltona Nascimenta, z nichž je třeba zmínit alespoň Angelus (1993). Jako producent se podepsal také pod album Noa (1994), kterým ve světě debutovala známá izraelská písničkářka, ale kytaru zde vůbec nevzal do ruky a zpíval jenom sbory; nezapomněl však pozvat své dva klíčové spoluhráče Lyla Mayse a Steva Rodbyho (ten byl rovněž koproducentem), takže nahrávkám nechybí ani nezaměnitelný punc Pat Metheny Group.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2008/02