muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníPJ Harvey - Temná diva v bílém

16.10.2007 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika

 fotogalerie

PJ Harvey

PJ Harvey

foto: Universal

Polly Jean Harvey se narodila před osmatřiceti lety v jihoanglickém Yeovilu nedaleko Dorsetu, odkud odešla do Londýna, aby studovala sochařství na tamní Central Saint Martins College Of Art & Design. Tomu se jako svému hobby stále věnuje, na britských ostrovech tu a tam dokonce vystavuje. Ale počínaje devátou dekádou ji známe především jako jednu z nejoriginálnějších rockových písničkářek. Vesměs potemnělé texty se noří do kytarového vlnobití, ze kterého občas vykoukne hodně bezbřehé blues. Nové, v pořadí osmé album White Chalk se svým předchůdcům vymyká, ale v podstatě jde o druhou stranu téže mince.

Devatenáctiletá Polly začínala v létě ‘88 s bristolskými Automatic Dlamini, pro které mladou kytaristku, sboristku a saxofonistku (na nástroj se učila hrát osm let!) objevil jejich člen Jeremy Hogg na jednom večírku. Hlavou skupiny byl tehdy John Parish, který si zaslouží zvláštní zmínku i proto, že bez něj by byla diskografie PJ Harvey chudší o dva tři milníky i nové album White Chalk. Jeden z prvních zářezů v diskografii černovlasé rockerky tvoří druhé album Automatic Dlamini – From Diva To A Diver (1992). Sběratelská rarita, na níž nazpívala sbory a nahrála baskytaru (!), vyšla pouze na vinylu u malého labelu a pokud byste si tuhle “plotnu” chtěli pořídit, zapomeňte na Amazon a zkuste leda internetové aukce jako eBay, třeba budete mít štěstí.

PJ Harvey

PJ Harvey

foto: Universal

LP desku však předběhl singl Dress, který už Polly Jean natočila s vlastní kapelou, kterou dále tvořili baskytarista Stephen Vaughan a bubeník Rob Ellis. “Áčko” doprovodily dvě demonahrávky – Water a Dry. První z nich se ve studiové verzi objevila na debutovém albu Dry (1992) u “indie” Too Pure. Druhá s naštvaným textem (“necháváš mě suchou”) mu propůjčila jenom jméno.

Nekompromisní ženské texty však k písničkářce stále patří, stejně jako elektrická kytara. Tedy donedávna, ale nepředbíhejme. Následující Rid Of Me (1993) bylo prvotinou u Islandu, velké firmy, které je PJ věrná dodnes. Na producentskou židli proto usedl slavný Steve Albini (mj. Pixies) a v sestavě skladeb se objevila i zmíněná Dry. Přes nadšené kritiky i komerční ohlas to nebylo úplně ono a proto si předlohy řady písní můžete porovnat na albu 4-Track Demo, které vyšlo v témže roce o pár měsíců později. Se jménem Johna Parishe (a zvukového mága Flooda!) jsou spojeny následující dva počiny, podle mnoha hlasů stále nejsilnější To Bring You My Love (1995) a Is This Desire? (1998). Na obou se o slovo (zatím skromně) hlásilo i piáno, ale až do předešlého, tři roky starého alba Uh Huh Her to byla především spanilá kytarová jízda.

Osmé album White Chalk vznikalo od loňského listopadu do poloviny prázdnin, studiovým místem činu byl Západní Londýn a regulérní “antré” mu obstaral až čtrnáctého září singl When Under Ether, který skalní příznivci zaznamenali v předpremiéře na webu MySpace. Protože koncertní diář PJ Harvey si se štacemi v České republice stále nerozumí, je většina domácích příznivců kromě alb odkázána pouze na zatím jediné DVD On Tour: Please Leave Quietly (2006); to ovšem černovlasou divu prezentuje jako rockerku s elektrickou kytarou a řádně našlápnutou kapelou. Model, který už ovšem nějakou dobu neplatí, o čemž se můžeme občas přesvědčit prostřednictvím amatérských videí alespoň na internetu.

PJ Harvey

PJ Harvey

foto: Universal

Polly Jean koncertuje spíše sporadicky, ale třeba už loni v listopadu si z připravovaného alba během sólového vystoupení v kodaňské opeře u klavíru (a v pramálo rockerských bílých šatech) vyzkoušela singlovou When Under Ether, letos v čevenci pak v manchesterské Bridgewater Hall rovněž další skladby The Devil, White Chalk, Silence a The Mountain, navíc do téhož “setu” začlenila i klasickou Down By The Water, v níž se pro změnu doprovázela na autoharfu (akordovou citeru). Tváří v tvář publiku si však možná na jiných koncertech z novinky White Chalk vyzkoušela i jiné skladby. Její téměř akustický zvuk, postavený na klavíru coby dominantním nástroji, vznikal v koprodukci Polly, Parishe a Flooda a je o něčem docela jiném. Po předešlé, ryze sólové desce dostali pozvánku na studiové frekvence jen Eric Drew Feldman a Jim White. Někdejší spoluhráč Captaina Beefhearta participoval už v roce 2000 na nahrávkách pro BBC a legendárního diskžokeje Johna Peela, které mezi jinými vyšly na albu The Peel Sessions (2006). A do hudební mozaiky dobře zapadá i nominace naposledy jmenovaného bubeníka australského tria Dirty Three, které má v osobě houslisty Warrena Ellise průnik s obsazením Caveových Bad Seeds. Vůbec prvním titulním rozhovorem se blýskli v zářijovém čísle The Wire, kde se Polly Jean zmínila, že když se učíte hrát na nový nástroj, “osvobozuje to vaši imaginaci”. V jakém poměru zvuk alba, který vede s výjimkou ojedinělé studiové elektroniky a elektrických kláves napříč časem, Polly Jean přenese na koncertní pódia, ukáže blízká budoucnost. První, dlouho vyprodaný koncert po vydání White Chalk se uskutečnil v londýnské Royal Festival Hall na konci minulého měsíce. Každopádně však nejde – a ani nepůjde – o žádnou kontrarevoluci, ale o novou formu důvěrně známých písní.


Zajímavosti:
V kinech (či na videu) můžete PJ Harvey zaznamenat ve zvukové stopě řady filmů nezávislých režisérů. V roce 1994 natočil Larry Weinstein dokument September Songs o německém skladateli kabaretních evergreenů Kurtu Weillovi, na jehož soundtracku se sešla vytříbená společnost (mj. Nick Cave a Lou Reed) a Polly zde zpívá Ballad Of A Soldier’s Wife. Dvakrát můžete PJ zaznamenat ve filmech amerického režiséra Hala Hartleyho: prvním byl Amateur (1994), kdy ještě zůstalo u písně Water, ale ve fantaskní komedii The Book Of Life (1998) se podílela nejenom na skladbě The Faster I Breathe, The Further I Go & Love Too Soon, ale získala i první roli: po boku filmového Ježíše si Polly zahrála jeho asistentku Magdalenu, aby spolu přistáli na Silvestra 1999 v New Yorku na Letišti JFK. Pozornost si zasluhuje PJ také jako trojjediná skladatelka, interpretka a producentka několika skladeb na albu Before The Poison (2005), které představuje zatím poslední přírůstkek v diskografii Marianne Faithfull.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/PJ-Harvey-Temna-diva-v-bilem~16~rijen~2007/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.