Martin Němec: Toužím po změnách a přece se zase vracím k počátkům
18.6.2007 | Autor: Jaroslav Riedel | sekce: publicistika
fotogalerie
K pětadvacátému výročí existence skupiny Precedens vydal Supraphon komplet prvních tří desek skupiny, které původně vyšly v letech 1987-1990 a dávno zmizely z trhu. První dvě desky - Doba ledová a Věž z písku - se navíc na CD objevují úplně poprvé. Edice je záslužná nejen proto, že splácí dlouholetý vydavatelský dluh. Nahrávky Precedensu z osmdesátých let patří k tomu nejzajímavějšímu, co v české populární hudbě tehdy vznikalo, ale znějí přitažlivě i dnes. Ostatně skupina samotná se nedávno jakoby do té doby vrátila. Po mnohaleté přestávce s ní opět zpívá Bára Basiková a nové album Aurora se zvukem hodně blíží dobám, kdy měl Precedens největší úspěchy. O minulosti i přítomnosti jsem mluvil s Martinem Němcem, klávesistou, skladatelem, textařem a ústřední osobností skupiny - a také jediným hudebníkem, který prošel všemi těmi komplikovanými proměnami kapely.
Co pro tebe znamená Precedens jako značka? Za posledních 25 let pod tímto názvem vystupovali dost rozdílní zpěváci a charakter hudby se taky zřetelně měnil. A s Bárou Basikovou jste jeden čas název Precedens opustili, když jste hráli jako Basic Beat.
Je to takový symbol mé impulsivní a rozhárané povahy. Často toužím po změnách a přece se zase vracím k počátkům, pochybnosti střídá pocit, že vím všechno nejlíp... Snad ale ty mutace Precedens (ať to byla doba se Saharou, Kolářem a zásadní navracení s Bárou) mají společné to, že jsme se nijak nepodbízeli obecnému vkusu, dělali věci z přesvědčení a akcentovali vždy textovou stránku písní. Proto se taky většinou každý z interpretů proslavil až po odchodu z kapely, ne?
První dvě desky Precedensu teď vycházejí poprvé na CD. Proč to trvalo tak dlouho? Některé písničky sice v 90. letech vyšly na dvou kompilacích - ale to skutečně nikdo za tu dobu neměl snahu vydat ty desky jako celek?
Kupodivu ne. Ty kompilace to nějak podemlely a já vůbec neměl tu potřebu; mám až chorobně nastavenou nechuť vracet se k uzavřené práci (možná i proto nevlastním většinu nosičů se svou hudbou) a myslím na věci budoucí... Ani to trojalbum, které teď k mé radosti vyšlo, jsem neinicioval. Přišla nabídka, a tak jsem samozřejmě kývnul, ale můj nápad to nebyl. Spolupráce se Supraphonem byla fakt pohodová. Asi právě proto, že s nápadem přišli oni a ne my.
Která z těch tří desek je ti dnes nejvíc blízká a proč?
Nejraději mám Dobu ledovou. Pak mají mé vztahy k těm nahrávkám sestupnou tendenci. První deska bývá asi vždy privilegovaná jako vytoužené dítě, je na ní materiál, který odráží mladistvou drzost těch, kteří sázejí na svou intuici a připadá jim, že právě teď převrhnou svět na lopatky. Myslím, že jsme tenkrát přišli s něčím neobvyklým a poněkud mimo kontext doby - pro underground líbiví, pro popaře podivní a pro všechny jaksi studení. Byla to hezká doba - i když trochu ledová...
Váš současný koncertní repertoár je v podstatě kombinací živého alba Basic Beatu a alba Aurora. Nechystáte se vydání trojalba s prvními třemi deskami Precedensu podpořit znovuoživením některých starších, třeba trochu pozapomenutých písní?
Přidali jsme jich pár (Doba ledová, Věž z písku, Už se za zlým jejím stínem) a myslím, že v podání současných Precedens (zejména díky basistovi Adamu Stivínovi a kytaristovi Honzovi Šobrovi, znějí až překvapivě energicky. Stejně ale - z důvodů, které jsem už zmínil - akcentujeme tvorbu z posledního alba Aurora, protože nechceme být nějakým vlastním revivalem. Jak začne člověk myslet víc dozadu než dopředu, může se rovnou ponořit do kádě s formaldehydem nebo se nechat vycpat.
Ty jsi aktivní hned v několika uměleckých oblastech - maluješ, píšeš povídky a filmové scénáře, vedeš naráz hned dvě hudební skupiny. Děláš to všechno naráz, nebo míváš období, kdy se vždy soustředíš jen na jednu věc?
Někdy v žertu říkám, že maluju v liché dny a v sudé jsem hudebník, ale ve skutečnosti jsem ze sebe někdy trochu vyděšenej. Za poslední ani ne rok jsem střídavě upravoval scénář k hororu, který by měl na podzim točit Juraj Herz, dopisoval druhou knížku povídek (zatím nevím pro jaké nakladatelství) a zároveň pracoval na prvním CD další mé autorské kapely Lili Marlene. A abych nezapomněl - právě probíhá samostatná výstava mých obrazů v Týně nad Vltavou. Jo a taky mícháme televizní záznam našeho koncertu k 25. let Precedens z Lucerna Music Baru, který po prázdninách bude vysílat ČT. Někdy jsem z toho rozhozený, zvláště když zjišťuju, že bych se taky měl něčím živit. Mám ten komplex nevyhraněnosti Járy Cimrmana - jen to není někdy ve skutečnosti tak legrační jako v Liptákově.
Znovuobnovení Precedensu s Bárou Basikovou předcházela mnohaletá tvůrčí rozluka. Co vás přivedlo opět do jedné kapely a jaké to bylo, zase po letech navázat přerušenou nit?
Kdyby se všechny nitě navazovaly tak snadno a přirozeně - byl by svět růžovou zahradou... Plnou navázaných nití. Bára přišla po desítce let do zkušebny, zahrál jsem ji písničku Nemůžu zapomenout a ona ji zazpívala... Oba jsme hned věděli, že to funguje, že jsme Precedens a že jsme fakt nezapomněli. Deska Aurora je pro nás vzájemně důkazem tvůrčí symbiózy a společné koncerty si užíváme víc než kdykoli.
Vznikaly všechny písničky na albu Aurora už pro Báru, nebo tam jsou i nějaké starší skladby, které jsi pro ni jen upravil?
Všechny texty i hudba vznikly pro tuto desku, pro Báru a pro Precedens. Nejsem typ autora, který při realizaci projektu dělá průvan v šuplících. Mám v šuplících bordel, ne písničky. Jasným důkazem, že jsme to album udělali po svém a nejlépe jak to umíme, je to, že se v rádiích nehraje jediná píseň. (smích) Ono také nazvat desku ABPOPA (v azbuce) vyžaduje velkou dávku mediální sebedestrukce.
Jak to vypadá s albem skupiny Lili Marlene? Je už hotové a ví se, kdy by mělo vyjít?
Deska Tango desolato se domíchává, mám i návrh obalu, ale zatím není vůbec jasný vydavatel. Jsem ale optimista (v rozporu se svou depresivní tvorbou), protože Juraj Herz se zamiloval do Ženy ze stínadel a chce ji mít ve filmu, včetně kapely a Dáši Součkové - tedy zpěvačky Lili Marlene - v jedné z rolí! A to je pro nás větší poklona, než exkluzivní smlouva s vydavatelem, který pro desku nakonec stejně většinou udělá pendrek.
Fotogalerie:
fotogalerie
K pětadvacátému výročí existence skupiny Precedens vydal Supraphon komplet prvních tří desek skupiny, které původně vyšly v letech 1987-1990 a dávno zmizely z trhu. První dvě desky - Doba ledová a Věž z písku - se navíc na CD objevují úplně poprvé. Edice je záslužná nejen proto, že splácí dlouholetý vydavatelský dluh. Nahrávky Precedensu z osmdesátých let patří k tomu nejzajímavějšímu, co v české populární hudbě tehdy vznikalo, ale znějí přitažlivě i dnes. Ostatně skupina samotná se nedávno jakoby do té doby vrátila. Po mnohaleté přestávce s ní opět zpívá Bára Basiková a nové album Aurora se zvukem hodně blíží dobám, kdy měl Precedens největší úspěchy. O minulosti i přítomnosti jsem mluvil s Martinem Němcem, klávesistou, skladatelem, textařem a ústřední osobností skupiny - a také jediným hudebníkem, který prošel všemi těmi komplikovanými proměnami kapely.Co pro tebe znamená Precedens jako značka? Za posledních 25 let pod tímto názvem vystupovali dost rozdílní zpěváci a charakter hudby se taky zřetelně měnil. A s Bárou Basikovou jste jeden čas název Precedens opustili, když jste hráli jako Basic Beat.
Je to takový symbol mé impulsivní a rozhárané povahy. Často toužím po změnách a přece se zase vracím k počátkům, pochybnosti střídá pocit, že vím všechno nejlíp... Snad ale ty mutace Precedens (ať to byla doba se Saharou, Kolářem a zásadní navracení s Bárou) mají společné to, že jsme se nijak nepodbízeli obecnému vkusu, dělali věci z přesvědčení a akcentovali vždy textovou stránku písní. Proto se taky většinou každý z interpretů proslavil až po odchodu z kapely, ne?
První dvě desky Precedensu teď vycházejí poprvé na CD. Proč to trvalo tak dlouho? Některé písničky sice v 90. letech vyšly na dvou kompilacích - ale to skutečně nikdo za tu dobu neměl snahu vydat ty desky jako celek?
Kupodivu ne. Ty kompilace to nějak podemlely a já vůbec neměl tu potřebu; mám až chorobně nastavenou nechuť vracet se k uzavřené práci (možná i proto nevlastním většinu nosičů se svou hudbou) a myslím na věci budoucí... Ani to trojalbum, které teď k mé radosti vyšlo, jsem neinicioval. Přišla nabídka, a tak jsem samozřejmě kývnul, ale můj nápad to nebyl. Spolupráce se Supraphonem byla fakt pohodová. Asi právě proto, že s nápadem přišli oni a ne my.
Která z těch tří desek je ti dnes nejvíc blízká a proč?
Nejraději mám Dobu ledovou. Pak mají mé vztahy k těm nahrávkám sestupnou tendenci. První deska bývá asi vždy privilegovaná jako vytoužené dítě, je na ní materiál, který odráží mladistvou drzost těch, kteří sázejí na svou intuici a připadá jim, že právě teď převrhnou svět na lopatky. Myslím, že jsme tenkrát přišli s něčím neobvyklým a poněkud mimo kontext doby - pro underground líbiví, pro popaře podivní a pro všechny jaksi studení. Byla to hezká doba - i když trochu ledová...
Váš současný koncertní repertoár je v podstatě kombinací živého alba Basic Beatu a alba Aurora. Nechystáte se vydání trojalba s prvními třemi deskami Precedensu podpořit znovuoživením některých starších, třeba trochu pozapomenutých písní?
Přidali jsme jich pár (Doba ledová, Věž z písku, Už se za zlým jejím stínem) a myslím, že v podání současných Precedens (zejména díky basistovi Adamu Stivínovi a kytaristovi Honzovi Šobrovi, znějí až překvapivě energicky. Stejně ale - z důvodů, které jsem už zmínil - akcentujeme tvorbu z posledního alba Aurora, protože nechceme být nějakým vlastním revivalem. Jak začne člověk myslet víc dozadu než dopředu, může se rovnou ponořit do kádě s formaldehydem nebo se nechat vycpat.
Ty jsi aktivní hned v několika uměleckých oblastech - maluješ, píšeš povídky a filmové scénáře, vedeš naráz hned dvě hudební skupiny. Děláš to všechno naráz, nebo míváš období, kdy se vždy soustředíš jen na jednu věc?
Někdy v žertu říkám, že maluju v liché dny a v sudé jsem hudebník, ale ve skutečnosti jsem ze sebe někdy trochu vyděšenej. Za poslední ani ne rok jsem střídavě upravoval scénář k hororu, který by měl na podzim točit Juraj Herz, dopisoval druhou knížku povídek (zatím nevím pro jaké nakladatelství) a zároveň pracoval na prvním CD další mé autorské kapely Lili Marlene. A abych nezapomněl - právě probíhá samostatná výstava mých obrazů v Týně nad Vltavou. Jo a taky mícháme televizní záznam našeho koncertu k 25. let Precedens z Lucerna Music Baru, který po prázdninách bude vysílat ČT. Někdy jsem z toho rozhozený, zvláště když zjišťuju, že bych se taky měl něčím živit. Mám ten komplex nevyhraněnosti Járy Cimrmana - jen to není někdy ve skutečnosti tak legrační jako v Liptákově.
Znovuobnovení Precedensu s Bárou Basikovou předcházela mnohaletá tvůrčí rozluka. Co vás přivedlo opět do jedné kapely a jaké to bylo, zase po letech navázat přerušenou nit?
Kdyby se všechny nitě navazovaly tak snadno a přirozeně - byl by svět růžovou zahradou... Plnou navázaných nití. Bára přišla po desítce let do zkušebny, zahrál jsem ji písničku Nemůžu zapomenout a ona ji zazpívala... Oba jsme hned věděli, že to funguje, že jsme Precedens a že jsme fakt nezapomněli. Deska Aurora je pro nás vzájemně důkazem tvůrčí symbiózy a společné koncerty si užíváme víc než kdykoli.
Vznikaly všechny písničky na albu Aurora už pro Báru, nebo tam jsou i nějaké starší skladby, které jsi pro ni jen upravil?
Všechny texty i hudba vznikly pro tuto desku, pro Báru a pro Precedens. Nejsem typ autora, který při realizaci projektu dělá průvan v šuplících. Mám v šuplících bordel, ne písničky. Jasným důkazem, že jsme to album udělali po svém a nejlépe jak to umíme, je to, že se v rádiích nehraje jediná píseň. (smích) Ono také nazvat desku ABPOPA (v azbuce) vyžaduje velkou dávku mediální sebedestrukce.
Jak to vypadá s albem skupiny Lili Marlene? Je už hotové a ví se, kdy by mělo vyjít?
Deska Tango desolato se domíchává, mám i návrh obalu, ale zatím není vůbec jasný vydavatel. Jsem ale optimista (v rozporu se svou depresivní tvorbou), protože Juraj Herz se zamiloval do Ženy ze stínadel a chce ji mít ve filmu, včetně kapely a Dáši Součkové - tedy zpěvačky Lili Marlene - v jedné z rolí! A to je pro nás větší poklona, než exkluzivní smlouva s vydavatelem, který pro desku nakonec stejně většinou udělá pendrek.
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Martin-Nemec-Touzim-po-zmenach-a-prece-se-zase-vracim-k-pocatkum~18~cerven~2007/
Komentáře
&;
