Manic Street Preachers - Richey se vrátil
13.7.2009 | Autor: Mikuláš Dohnal | sekce: publicistika
fotogalerie
Jistěže ne v reálu, jen na papíře. Ale o tom, jak silná osobnost to byla, svědčí už jen fakt, že promo nového alba Manic Street Preachers Journal For Plague Lovers je z valné většiny postaveno na faktu, že je kompletně otextované právě jím.
Řeklo by se, že jsou to jen slova, ale pro sound nové desky zatraceně důležitá. Journal For Plague Lovers (příště jen JFPL) totiž zní, jako kdyby byl Richey při natáčení přítomen osobně. Duch čtyřčlenných Manics je zpátky, album začíná tam, kde skončila The Holy Bible a můžeme se jen dohadovat, proč vlastně kapela tak dlouho otálela s použitím Jamesových textů, měla-li je k dispozici. Částečně to vysvětlil basák Nicky Wire, prohlásiv, že kapela s použitím Edwardsových textů otálela, ale jejich brilantnost a básnický jazyk je nakonec přesvědčila. Není náhoda, že se k otázce textů vyjádřil právě Wire, po záhadném Jamesově zmizení v roce 1995 totiž převzal textařské otěže do ruky právě on a ač se snažil, Edwardsově metě se přiblížit nedokázal. Je to mimochodem opět Wire, z jehož hlavy vzešly takové skopičiny jako kubánská mise za Fidelem. Možná i právě díky Nickyho textařskému egu Manics z Richeyho pozůstalostí otáleli, ale to už je čirá spekulace.
Nakonec se do toho Manics pustili a výsledek zřejmě překvapil i je samotné: nechali se slyšet, že vytvořili něco mimořádného, co by raději neměl nikdo jiný slyšet. Nejlépe by prý bylo vzít master a zakopat do někam pod zem. Naštěstí se tak nestalo a volné pokračování The Holy Bible je zde, včetně obalu od Jenny Saville, jejíž dílo zdobilo i zmíněný majstrštyk. Díky tomu si Manics zavařili u velkoobchodníků, kteří naznali, že album se zohaveným a zakrváceným obalem rozhodně v této podobně prodávat nebudou a ukryli ho do nicneříkajícího bílého papíru. Možná kdyby MSP na obal vyblejskli vyprsenou poloobnaženou kočandu, nikdo by nic nenamítal.
Už žádné rabování minulosti
Novou deskou Manic Street Preachers dokončili kruh, který vyklenulo první postedwardsovské album Everything Must Go. Relativně jedno z nejslabších, paradoxně díky singlu A Design For Life úspěšnější než předešlé (výborné) nahrávky. Kapely si začal všímat i ti, kterým dříve čtyři natupírovaní a namalovaní kazatelé v tygrované kůži moc neseděli. Se zcivilňováním image šla ruku v ruce i stále popovější a uhlazenější hudba. This Is My Truth, Tell Me Yours byla postavená na táhlých a smyčcově podepřených smuténkách, Know Your Enemy přinesla mimo jiné disco úlet Miss Europa Disco Dancer a Lifeblood byla vyloženě (a záměrně) elegická popová nahrávka bez špetky dřívější agrese. Do toho si ještě James Dead Bradfield a Nicky Wire oba střihli sólové desky, které ale nepřinášely celkem nic nového a zněly tak, jak by každý znalec Manic Street Preachers předpokládal. Předposlední Send Away The Tigers zalomozila trochu hlasitěji a s JFPL se Manic Street Preachers vyloženě vracejí sami k sobě. Opět zní tvrdě, nekompromisně a zároveň intimně. Občas zvuk zjemní smyčci, ale nikdy nemáte pocit přeslazenosti. Své udělal producent Steve Albini, zodpovědný za zvuk desek jako In Utero od Nirvany, Surfer Rosa od Pixies nebo Rid Of Me od P. J. Harvey. I díky němu album nezní jako sbírka hitparádových tutovek (a že takové věci MSP umějí), ale soudržná porce muziky, která se nenabízí na první poslech jako laciná štětka u baru.
Můžeme se samozřejmě ptát, nakolik je to přirozený vývoj a nakolik kapela hraje na nostalgickou strunu a moc dobře si uvědomuje, že návrat je starým jistotám prostě zabere, ale odpovědi se dočkáme nejdříve s další nahrávkou. Na níž totiž bude kapela opět sama za sebe – tedy bez Richeyho textů v zádech – a i kdyby se jí snad „náhodou“ podařilo nějaký ten Richeyho zapomenutý text vykutat, bude to zavánět opakovaným fórem a cynickým ždímáním jména zmizelého kamaráda. A to, jsem si jistý, kapela ráže Manic Street Preachers nemá zapotřebí.
Jedině snad, že by se nešťastník Richey James Edwards po letech zjevil živý a zdravý s náručí plnou nových textů, které kdesi o samotě při meditování sepsal. Ale to by byl velmi pitomý, až hollywoodsky uslzený konec stále otevřeného příběhu. Jednoho z nejsilnějších, jakými se rocková scéna může pyšnit.
Fotogalerie:
fotogalerie
Jistěže ne v reálu, jen na papíře. Ale o tom, jak silná osobnost to byla, svědčí už jen fakt, že promo nového alba Manic Street Preachers Journal For Plague Lovers je z valné většiny postaveno na faktu, že je kompletně otextované právě jím.Řeklo by se, že jsou to jen slova, ale pro sound nové desky zatraceně důležitá. Journal For Plague Lovers (příště jen JFPL) totiž zní, jako kdyby byl Richey při natáčení přítomen osobně. Duch čtyřčlenných Manics je zpátky, album začíná tam, kde skončila The Holy Bible a můžeme se jen dohadovat, proč vlastně kapela tak dlouho otálela s použitím Jamesových textů, měla-li je k dispozici. Částečně to vysvětlil basák Nicky Wire, prohlásiv, že kapela s použitím Edwardsových textů otálela, ale jejich brilantnost a básnický jazyk je nakonec přesvědčila. Není náhoda, že se k otázce textů vyjádřil právě Wire, po záhadném Jamesově zmizení v roce 1995 totiž převzal textařské otěže do ruky právě on a ač se snažil, Edwardsově metě se přiblížit nedokázal. Je to mimochodem opět Wire, z jehož hlavy vzešly takové skopičiny jako kubánská mise za Fidelem. Možná i právě díky Nickyho textařskému egu Manics z Richeyho pozůstalostí otáleli, ale to už je čirá spekulace.
Nakonec se do toho Manics pustili a výsledek zřejmě překvapil i je samotné: nechali se slyšet, že vytvořili něco mimořádného, co by raději neměl nikdo jiný slyšet. Nejlépe by prý bylo vzít master a zakopat do někam pod zem. Naštěstí se tak nestalo a volné pokračování The Holy Bible je zde, včetně obalu od Jenny Saville, jejíž dílo zdobilo i zmíněný majstrštyk. Díky tomu si Manics zavařili u velkoobchodníků, kteří naznali, že album se zohaveným a zakrváceným obalem rozhodně v této podobně prodávat nebudou a ukryli ho do nicneříkajícího bílého papíru. Možná kdyby MSP na obal vyblejskli vyprsenou poloobnaženou kočandu, nikdo by nic nenamítal.
Už žádné rabování minulosti
Novou deskou Manic Street Preachers dokončili kruh, který vyklenulo první postedwardsovské album Everything Must Go. Relativně jedno z nejslabších, paradoxně díky singlu A Design For Life úspěšnější než předešlé (výborné) nahrávky. Kapely si začal všímat i ti, kterým dříve čtyři natupírovaní a namalovaní kazatelé v tygrované kůži moc neseděli. Se zcivilňováním image šla ruku v ruce i stále popovější a uhlazenější hudba. This Is My Truth, Tell Me Yours byla postavená na táhlých a smyčcově podepřených smuténkách, Know Your Enemy přinesla mimo jiné disco úlet Miss Europa Disco Dancer a Lifeblood byla vyloženě (a záměrně) elegická popová nahrávka bez špetky dřívější agrese. Do toho si ještě James Dead Bradfield a Nicky Wire oba střihli sólové desky, které ale nepřinášely celkem nic nového a zněly tak, jak by každý znalec Manic Street Preachers předpokládal. Předposlední Send Away The Tigers zalomozila trochu hlasitěji a s JFPL se Manic Street Preachers vyloženě vracejí sami k sobě. Opět zní tvrdě, nekompromisně a zároveň intimně. Občas zvuk zjemní smyčci, ale nikdy nemáte pocit přeslazenosti. Své udělal producent Steve Albini, zodpovědný za zvuk desek jako In Utero od Nirvany, Surfer Rosa od Pixies nebo Rid Of Me od P. J. Harvey. I díky němu album nezní jako sbírka hitparádových tutovek (a že takové věci MSP umějí), ale soudržná porce muziky, která se nenabízí na první poslech jako laciná štětka u baru.
Můžeme se samozřejmě ptát, nakolik je to přirozený vývoj a nakolik kapela hraje na nostalgickou strunu a moc dobře si uvědomuje, že návrat je starým jistotám prostě zabere, ale odpovědi se dočkáme nejdříve s další nahrávkou. Na níž totiž bude kapela opět sama za sebe – tedy bez Richeyho textů v zádech – a i kdyby se jí snad „náhodou“ podařilo nějaký ten Richeyho zapomenutý text vykutat, bude to zavánět opakovaným fórem a cynickým ždímáním jména zmizelého kamaráda. A to, jsem si jistý, kapela ráže Manic Street Preachers nemá zapotřebí.
Jedině snad, že by se nešťastník Richey James Edwards po letech zjevil živý a zdravý s náručí plnou nových textů, které kdesi o samotě při meditování sepsal. Ale to by byl velmi pitomý, až hollywoodsky uslzený konec stále otevřeného příběhu. Jednoho z nejsilnějších, jakými se rocková scéna může pyšnit.
Zajímavosti:
Journal For Plague Lovers í prvním albem, na němž Manic Street Preachers použili texty zmizelého textaře a doprovodného kytaristy Richeyho Jamese Edwardse. Tím bylo album Everything Must Go z roku 1996 – vyšlo tedy rok po Richeyho zmizení. Jeho texty figurují ve skladbách Elvis Impresonator: Blackpool Pier, Kevin Carter, Small Black Flower That Grown In The Sky, The Girl Who Wanted To Be God a Removables.
Journal For Plague Lovers í prvním albem, na němž Manic Street Preachers použili texty zmizelého textaře a doprovodného kytaristy Richeyho Jamese Edwardse. Tím bylo album Everything Must Go z roku 1996 – vyšlo tedy rok po Richeyho zmizení. Jeho texty figurují ve skladbách Elvis Impresonator: Blackpool Pier, Kevin Carter, Small Black Flower That Grown In The Sky, The Girl Who Wanted To Be God a Removables.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/07
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Manic-Street-Preachers-Richey-se-vratil~13~cervenec~2009/
Komentáře
&;
