22.11.2004 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika Jednou měř, 2x Neřež - pod tímhle jménem se na sklonku letošního léta objevilo na trhu zbrusu nové studiové album skupiny Neřež, čtvrté v šestileté existenci kapely. Po hudební stránce deska, jak se na Neřež sluší a patří, na všech stranách bohatě přerůstá žánrovou krabičku folku. Slovní hříčka v názvu navíc naznačuje, že Neřež tentokrát připravil pro své příznivce i překvapení takříkajíc kvantitativní. Ale o tom všem už v následujícím rozhovoru s dvojjedinou duší kapely, Zdeňkem Vřešťálem a Vítem Sázavským.



Věc je v podstatě úplně jednoduchá, zakoupíte si albovou novinku Neřež a v druhé kapse papírového obalu, jako stvořené pro ještě jeden disk či booklet, naleznete nevelkou plastovou poukázku " .ku odběru alba Nášup". Po jejím předložení pak na kterémkoli koncertě skupiny můžete získat zmíněný nášup v podobě bonusového disku a ten si uložit do osiřelé kapsy přebalu.
"Mě obecně pálí to, že se pálí," vysvětluje Zdeněk Vřešťál. "My si přece taky nevyrábíme doma svoje auto a nevaříme svoje pivo. Všeobecně se ví, že čisté cédéčko dneska stojí nějakých sedm korun, ale ví se i to, že v nahraném je schovaná spousta práce. Poslední dobou jsem o tom hodně přemýšlel a vymyslel tenhle způsob, díky kterému by se těm, kteří si naše album poctivě koupí, měl dostat krásný obal, a když ještě přijdou na náš koncert, za drobný peníz i hudební nášup. To, co bývá obvykle v bookletu - obrázky, texty a podobně, jsme uložili na datovou stopu."

Už tedy víme jak, ale prozraď, co bude ten zmíněný Nášup obsahovat?
Vřešťál: Bude tam pár písniček, které zbyly z natáčení, včetně té kontroverzní o českém Honzovi, pár demáčů a pár takových zvláštních vánočních písniček. Nejsou to koledy pro dětičky, ale písně, kde v hlavních rolích ožívají různé předměty, jako dárek, prskavka, vánočka a tak.

Vraťme se k aktuálnímu albu Jednou měř, 2x Neřež. Pracovali jste na něm ve studiu bezmála pět měsíců, což je na tuzemské zvyklosti poměrně dlouho.
Sázavský: Jsme už trošku rozmazlení tím, že nám vyhovuje, když nad námi nevisí Damoklův meč nějakého termínu, netlačí nás a neznervózňuje. Ideální je, když nemusíme děsně spěchat, byť jsme se tomu nakonec stejně nevyhnuli. Už ve studiu v Jablonci, kde jsme točili některé předcházející desky, jsme si zvykli na komfort paušálu. To znamená, že se platí celková práce, ne čas. Nemusí se koukat na hodinky a dělá se tehdy, kdy je vhodné dělat. Málo platné, je to činnost tvůrčí a ne vždycky si může člověk poručit.

Dvorním autorem písniček je Zdeněk Vřešťál. Zdeňku, do jaké míry máš jasnou představu o definitivní podobě písničky, když ji předložíš kapele, a jak moc se na výsledné podobě naopak může podepsat kapela?
Vřešťál: To je zajímavé. V podstatě vždycky chci, aby písnička vypadala tak, jak mi zní v hlavě. A když mi pak nevadí, jaká jiná aranžmá k ní kluci udělali, je to v pořádku.

Vy dva spolupracujete už úctyhodnou řádku let, sestavy okolo vás, ať už v barvách Nerez či Neřež, se mnohokrát proměnily. Panuje mezi vámi absolutní soulad ve výsledné podobě písniček, nebo je to někdy přece jenom bitva?
Sázavský: Obojí je možné. Jak kdy. Někdy to, co Zdeněk přinese, jenom malinko okořeníme, někdy písničky hraje skoro sám a je to tak nejlepší. Ale jsou i takové, které dodneška nejsou vyřešené a leží léta u ledu. Zdeňkova představa se naprosto míjí s představou kohokoli z nás. Potom ta věc zůstane v šuplíku tak dlouho, dokud se naše názory nesblíží. To je třeba případ písničky Admirál Babočka, která je stará už asi dvacet let. Stejně tak je možné, že některé nápady, které jsme teď nepoužili, dozrají v šuplíku a dojde na ně někdy za pár let.

Vřešťál: Člověk za sebou táhne takový vláček, kde jsou nepoužité písničky, a před sebou sune věci, které ještě nejsou napsané. Ty z něj pak vypadnou, až nastane jejich čas. Když to přijde, často se napíšou za pět, deset minut bez jediného škrtu. Hlavně se na ně nesmí tlačit a člověk nesmí být žádným Janem Nedvědem, který má v plánu napsat tři písničky denně, nebo Dumasem, který to takhle dělal s romány.

Jak to bude s živou podobou písniček z nové desky?
Vřešťál: S výjimkou dvou nebo tří jsme je nikdy předtím nehráli živě a teď se je snažíme naučit. Písničky jsme většinou dopsali až při natáčení. Stejně jako Beatles v Abbey Road jsme my ve studiu u Ravena měli ten přepych, že jsme je mohli doaranžovávat až tam. Je strašně příjemné a zajímavé zkoušet přímo ve studiu varianty různých aranžmá a vybírat si z nich.

Osobně mi připadá vaše nová deska stylově a žánrově hodně široká a pestrá. Od svébytného neřežovského folku, šansonu či hříček až po písničky folkrockové nebo, dejme tomu, folkpopové. Jak se na to díváte vy?
Vřešťál: Já si myslím, že to bylo takhle vždycky. Dřív nás strkali pořád do latinsko-amerického šuplíku, s čímž ale příliš nesouhlasím. Navarová byla na Kubě, přinesla bossa novy a to bylo všechno. Ale už v dobách Nerez jsme hrávali pseudolidové písničky, pseudocikánské, pseudožidovské. Vždycky jsme to brali zeširoka a bavilo nás to takhle.

Sázavský: Krom toho muzikanti, kteří se s námi na téhle desce podíleli, tedy především basista Filip Benešovský a bubeník David Uher, vnesli do naší muziky to, co dobře dovedou - stavbu aranžmá odspoda, od basy a bubnu. Byla by škoda toho nevyužít, a tak se nám některé písničky přesypaly na stranu skoro až rockovou nebo někam k sofistikovaného popu. Vůbec se za to nestydíme, pop-music je velice široký pojem a my do ní budeme rádi patřit.

Zmínili jsme kompletní současnou čtyřčlennou sestavu kapely. Kdo se na novince podílel jako host?
Vřešťál: Flétnistka, hobojistka Martina Fialová a houslistka, violistka Vlaďka Hořovská s námi kdysi vystupovaly ještě v dobách, kdy měl Neřež sedm členů. Jejich účinkování na této desce je pro nás takovým záměrným ohlédnutím. Chtěli jsme, aby se tu objevili lidé, kteří s námi dříve spolupracovali. Bohužel, časově to nevyšlo s Filipem Jelínkem, ale dechové party skvěle natočili Přemysl Tomšíček a Standa Zeman.

Sázavský: Kytarista Michal Röhrich se tam objevil, protože se Zdeňkem napsal písničku Faux pas. Další kytarové party nahrával Honza Militký, kterého přivedl Filip, stejně jako kytaristu Tomáše Vychytila. Klavírní party natočil už zmíněný Raven, v jehož studiu Atelier jsme nahrávali a který se podílel i na aranžmá.

Vydání alba předcházel singl s ironickou písničkou Honza, která se objeví i na bonusovém Nášupu. Jakou prozatím vyvolala odezvu?
Vřešťál: Dostal jsem e-mail od člověka, který se podepsal Jan Nedvěd, ale pochopil jsem, že to skutečný Jan Nedvěd není. V jeho korespondenci bylo tolik pravopisných chyb, až jsem si řekl, že není možné, aby člověk, který píše tři texty denně, mohl udělat tolik hrubek. Navíc tvrdil, že neumí psát na počítači, že za něj píšou jeho známí v internetových kavárnách. Já vím, že Honza píše na počítači všechno a je velkým přítelem internetu. Tím se ten fanatický příznivec Jana Nedvěda prozradil. Ale ta písnička beztak není o Janu Nedvědovi, ale o fundamentalistech a jediných pravdách. Je to taková pakárna, že nemá cenu se tím zabývat. Chtěli jsme si udělat srandu a pobavili jsme se.

S novými písničkami a připraveným Nášupem se v prvních podzimních dnech rozjíždí Neřež na své průběžné nekonečné turné. A to jak v kompletní čtyřčlenné sestavě, tak v komornějším triu a tu a tam i ještě komornějším duu Sázavský - Vřešťál. Bude se podílet i na chystané pražské divadelní inscenaci Kabaret Irma, z níž se jedna píseň - Milovat člověka - objevila i na aktuálním albu. Jak je vidět, muziky dost i na jevištích, a to i na přidanou.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10