19.12.2005 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika Ivě Frühlingové se podařila na naše poměry ojedinělá věc. Svým debutem Litvínov úspěšně vstoupila jak na domácí, tak i na evropský trh. Její aktuální deska Baby Doll je opět ve francouzštině a pozornost k této mladé zpěvačce, která si vzala za muže Richarda Krajča, se postupně přesouvá ze společenských rubrik bulváru stále víc k její hudbě. Ostatně, jak je vidět z odpovědi hned na první otázku, nic jiného si nepřeje ani samotná zpěvačka.

Netajíte se tím, že vás těší, když jste vnímaná víc jako zpěvačka, než jako modelka.
Souvisí to s tím, jaký člověk je a co ho baví a nebaví. Já jsem od malička chtěla dělat hudbu a chodila s walkmanem na uších. Svět modelingu mě zklamal. Určitě není takový, jak si ho čtrnáctileté holčičky představují. Není to tak, že vy jste ta princezna, která přijde na molo v těch krásných šatech a všichni se o vás starají. Je to hodně těžká práce, obzvlášť na psychiku, a hlavně - v modelingu jste neustále sám. V hudebním světě jste obklopen víc normálnějšími lidi. I když se dostanete do zvláštních situací, nikdy nejste úplně sám. Pořád máte za zády kapelu a lidi, kteří do toho jdou s vámi.

Vstupujete ještě občas do role modelky?
Ne, není čas a mám z toho spíš radost. Dělám muziku a to je to, co jsem vždy chtěla.

Zaskočil vás úspěch vaší první desky Litvínov, která je již dvojnásobně platinová?
Moc jsem to nečekala a ani o tom nepřemýšlela. Měla jsem z toho radost tak pozvolna, protože to nepřišlo najednou. Každý den jsem se dozvídala, že jsou prodeje lepší a lepší.

Album Litvínov vyšlo nejdřív ve Francii a pak se začalo distribuovat i u nás. Naopak nové album Baby Doll vzniklo v Česku, bude v jeho případě postup obrácený?
Ta deska vyjde rovnou i ve Francii a momentálně jednáme s firmou, zda změníme, či ne, texty dvou písniček, které jsou v češtině. Album Litvínov bylo celé ve francouzštině a lidi ho tady vzali. Fakt, že se deska připravovala a vyjde nejdřív u nás, mi žádné dveře do Francie nezavírá. Francouzská a domácí pobočka mé vydavatelské firmy navzájem vše konzultují a komunikují a místo vzniku Baby Doll na tom nic nemění.

V Čechách vazby na francouzskou kulturu byly vždy silné, stejně tak jako oblíbenost francouzské hudby a zájem o šanson. Úspěch desky zpívané ve francouzštině u nás se dá pochopit celkem snadno, ale čím si vysvětlujete váš úspěch ve Francii?
Pro ně ta originalita zase možná spočívala v tom, že jsem Češka, která zpívá francouzsky. Francouzi jsou strašní vlastenci a jsou rádi, když se někdo učí jejich jazyk. Mně to šlo od srdce, protože tu zemi miluju a francouzštinu mám ráda. Možná na ně zapůsobilo to, že někdo odjinud jde do toho tak naplno.

Je váš přízvuk znát ve zpěvu?
Ve zpěvu asi ne, párkrát jsem se setkala s tím, že se domnívali, že jsem z Belgie. Podle přízvuku se snažili spíš odhadnout, z které části země jsem, což mi udělalo radost.

Poskytujete ve Francii často rozhovory?
Kolem vydání první desky jich bylo hodně a ten propagační kolotoč kolem nové desky již brzo vypukne.

Jaké byly pokyny, které jste dala svým spolupracovníkům, když jste se pustili do přípravy Baby Doll?
Chtěla jsem, aby album bylo zvukově podobné Litvínovu, protože jsem s první deskou byla spokojená. Nakonec to dopadlo trošku jinak, ale u obou desek zůstala žánrová podobnost a objevuje se na nich mix stylů, které mám ráda – rock, elektro, latino, pop.

V čem nastaly změny oproti původním plánům?
Ve studiu bylo hodně debat a hádek, protože se moje a producentské představy lišily. Byly snahy to hudebně posunout do Björk a nějakého šíleného undergroundu a já jsem chtěla, aby to byl regulérní pop,tak jako doposud. Nezabočovat do rovin, které mi úplně nesedí. Nakonec z toho vzniknul takový dobrý kompromis a v důsledku jsem za ty debaty ráda.

Domnívala jste se, že kdyby deska byla nasměrována do řekněme posluchačsky víc náročnějších rovin, že by vám to mohlo uškodit?
Ne, je to spíš o mém pocitu. Já jsem ty písničky viděla jinak. Představovala jsem si je, jak budou znít živě, že budou rockovější a že budou mít spád. Když mi pak producenti ukázali, jak zpomalili tempa a jak z toho začalo lézt něco jiného, tak jsem jim říkala, že se zbláznili, že já to cítím jako normální pop-rock.

Jak jste se ke slovenským producentům Milanu Adamcovi a Slavo Solovičovi dostala?
Poslouchala jsem druhou desku slovenské zpěvačky Misha a moc se mi líbil její zvuk. Proto jsem se rozhodla oslovit je a s tím souvisí i fakt, že jsme desku natáčeli v Bratislavě.

Máte na desce převzatou skladbu od Serge Gainsbourga, bylo těžké získat souhlas k nahrání?
Nevím. To byla práce pro vydavatelskou firmu a jsem ráda, že si s tím poradila. Já jsem hlavně chtěla mít na své desce podepsaného svého velkého oblíbence. Toho člověka zbožňuji.

V jednom verši ve skladbě Věřím zmiňujete Radiohead, máte je opravdu ráda, nebo jste je tam použila jako vhodný rým?
(smích) Ne, ne, to je skladba o mém manželovi. Je to o tom, jak vnímám jeho a svět kolem nás. Říkám tam, že věřím v to, v co věří on. Richard miluje Radiohead a poslouchá je strašně moc, kouří ty cigarety a já jsem si ho tak představovala. Z toho pak vzniknul text, který je věnován jemu. My občas tak spolu komunikujeme a posíláme si vzkazy. Richard na minulé desce zase napsal písničku o mně.

Cítíte výhodu v tom, že máte manžela, který se v domácí hudební scéně orientuje a může vám se vším poradit?
Je to těžký říct, protože my se opravdu moc nevidíme a nemáme možnost si moc pomáhat. Ale je fakt, že když manžel točil Mikrokosmos, spoustu věcí spolu probírali a zajímal ho můj názor. Když jsem točila já,tak jsme se o věcech kolem nahrávání taky spolu bavili. Je to logický, že když máte doma někoho, kdo se zajímá o stejnou věc, že s ním konzultujete.
V případě Baby Doll jsem měla potřebu si dokázat, že umím ty věci kolem zvládnout a skoro všechno jsem organizovala a obvolávala sama. Bylo to náročné hlavně na psychiku, ale chtěla jsem mít pocit, že ta deska je z větší části moje práce a dala jsem do toho maximum. Jsem ráda, že se mi to povedlo. Nechtěla jsem používat berličku.

Psáno pro: časopis mGuide 2005/07