muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníIan Gillan - Jede stále dokola

25.3.2009 | Autoři: Ivan Ivanov, Milan Janeček | sekce: publicistika

Ian Gillan/Deep Purple

Ian Gillan/Deep Purple

foto: Warner

Gillanovi bude letos v srpnu čtyřiašedesát let, nebýt již léta nebarvené šediny, jeho vek neodhadnete. Je stálé energický, usměvaví a hlavně neuvěřitelně činný. Na začátek března připravil další sólovou desku s názvem One Eye to Morocco, v lednu, kdy jsme se sešli, byl čestným hostem pražského Plesu v opeře, natáčel s Českým symfonickým orchestrem a do léta ho uvidíme u nás ještě třikrát na koncertech s Deep Purple v Liberci, Praze i Ostravě

Poslední léta jste opravdu hodně pracoval. Koncertoval jste s Deep Purple, se svou vlastní kapelou, natočil desku. Co vás k tomu motivuje?
Je to můj styl života. Jsem optimista a mám kalvinistický přístup k práci - ať dělám jakoukoliv činnost, tak jen proto, že mě baví a je to pro mě zábava. Nesnaším žádné tlaky a navíc mám spoustu přátel, se kterými chci pracovat a kteří chtějí pracovat se mnou. Takže skončím s jedným projektem a už mi zvoní telefon a někdo se ptá: „Nemáš chuť účastnit se toho a toho?“ A já odpovídam: „No jasně, to bude super.“ A takhle jedu stále dokola. Jsem velmi šťastný, opravdu šťastný, že mohu pracovat s tak úžasnými lidmi.

V brzké době vám vyjde nové sólové album, s kým jste na něm spolupracoval ?
Loni jsme měli s Deep Purple přestávku, bylo v tom nějaké onemocnění. Tak jsem zvedl telefon, zavolal různým lidem a začal řešit nové sólové album. Měl jsem zhruba 38 písní a z nich jsem vybral nakonec dvanáct.
To album vyjde na začátku března (rozhovor byl pořízen v lednu, pozn. red.) a bude se jmenovat One Eye to Morocco. Je to po deseti letech moje nové sólové album s úplně novým materiálem. Natáčeli jsme ho v kanadském Torontu s producentem Nickem Blagona a většinu skladeb jsem složil společně se Stevem Morrisem, Michael Lee Jacksonem, který hrál i na kytaru, a Rodney Applebym, který hrál na basu. Desku se mnou natáčeli ještě bubeník Howard Wilson, saxofonista Joe Mennona, Lance Anderson na hamondky a Jesse O'Brien na klávesy. Bude to trošku jiná muzika, než tu na kterou jste zvyklí ode mě s Deep Purple. Hard rock tentokrát nebude dominovat a v muzice naleznete i vlivy z různých jiných stylů, jako jsou jazz, soul, world music, nebo funk.

Má název One Eye to Morocco něco společného se tou zemí?
S Marokem nemá společného vůbec nic. Seděli jsme s jedním kamarádem, Tommym Djubinskim, v kavárně ve Varšavě, v té samé kavárně, ve které sedával Oscar Schindler v době druhé světové války. Tommy mi o tom vyprávěl a byl uprostřed tohoto zajímavého příběhu, když kolem prošla nádherná ženská a naše pohledy se nějak potkaly. Byl jsem uchvácen její přitažlivostí a mohl jsem tam nechat oči, jaké dělala ladné pohyby. Pak jsem se probral a řekl jsem: „Promiň, co jsi teď říkal?“ A on mi odpověděl: „Bože, Iane, ty se jedním okem díváš do Maroka“. Což znamenalo, že jsem se ne zcela soustředil na danou věc. Omluvil jsem se mu a on pokračoval dál.
Později jsem se ho ptal na tohle rčení a on mi vysvětlil jeho plné znění: „jedním okem se díváš do Maroka a druhým na Kavkaz.“ Mohli jsme jenom dohadovat odkud to rčení pochází, ale shodli jsme se, že to znamená nesoustředit se kvůli nějakého exotického vyrušení.

Co si doma pouštíte za muziku sám od sebe?
Poslouchám spoustu hudby, ale skoro nic současného. Záleží na náladě a části dne. Ráno, když chci být v dobrém rozpoložení si pouštím flamenco, Paco de Lucíu, nebo pop z šedesátých let. V noci, hmmm, to záleží jestli je léto nebo zima. Někdy poslouchám celý týden jednu sadu jazzových desek, nebo cokoliv od Etty James až po Howlina Wolfa. Někdy poslouchám i klasickou hudbu, Moje dcera mi hodně pouští pop.

Kdy můžeme očekávat nové album Deep Purple?
Doufám, že se dostaneme do studia již tento rok. Nevím to jistě, neboť máme docela hodně koncertů až do listopadu. Bavili jsme se, že budeme natáčet krátce před Vánocema a že se zase potkáme v Jižní Americe. Doufejme, že to vyjde termínově. Není to úplně jistí, ale je možné, že nahrávka bude již příští rok.

Byl jste někdy na podobné akci jako je dnešní Ples v opeře, umíte tančit?
Ne (smích). Neumím tančit a když toho vypiji malinko víc, tak je to trapas. Padám všude kolem dokola. No, můj bože, uvidíme večer. Jsem velmi nervózní.

Zajímavosti:

Ian Gillan občas nemá tu nejšťastnější ruku při volbě svého oblečení na scénu. Asi si toho krom nejvěrnějších fanoušků všimli i jeho kolegové z Deep Purple. Potvrtzuje to i můj drobný postřeh ze zákulisí kapely. Během mého rozhovoru s Rogerem Glovrem u příležitosti jeho poslední sólové desky v roce 2002, který se odehrál v německém Erfurtu, se k nám přiblížila sličná manažerka, slušně se omluvila, že nás na okamžik přeruší a zvedla ruce. V každé z nich držela košili na ramínku, jednu bílou a druhou hnědou se vzorkem. Roger moment přemýšlel a pak ukázal na tu bílou. Právě si vybral, v čem bude za chvíli vystupovat, říkal jsem si v duchu a znovu zapnul diktafon. Za půl hodiny, kdy začal koncert, jsem se musel pousmát: Roger Glover hrál se šátkem na hlavě a měl na sobě obyčejné černé tričko a Ian Gillan měl mně již dobře známou bílou košili. Inu Ian Gillan a Roger Glover jsou opravdu velcí kamarádi a znají se dlouho, poprvé spolu hráli v roce 1965 v kapele Episode Six.

Psáno pro: časopis mGuide 2009/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/Ian-Gillan-Jede-stale-dokola~25~brezen~2009/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.