HÜSKER DÜ
13.11.2001 | Autor: Michal Jareš | sekce: publicistika
Přívlastkem 'nejlepší skupina galaxie' byla označována skupina ze severního státu USA, z Minnesoty. Její jméno bylo Hüsker Dü (čti Husker Du) a patřila mezi nejosobitější kapely osmdesátých let, vycházející jednak z punku (resp. hardcore, jsme přeci v Americe) a druhak z tradic psychedelických sixties, ovšem řádně přetavených dle obrazu svého.
Bob Mould (1960) pocházel ze státu New York a do Minnesoty, do jejího hlavního dvojměsta Minneapolis/St. Paul na břehu Mississippi, přijel studovat vysokou školu. Při courání se po ulicích našel malý krámek s muzikou, kde pracovali dva kamarádi - Grant Hart (1958) a Greg Norton (1958). Psal se rok 1978 a světem naplno probíhala punková revoluce. Všichni tři se shodli na hudebních vzorech i na tom, jakou hudbu hrát - byli to jak současníci (Dead Kennedys, D.O.A), tak i Byrds, Love nebo MC 5. Nápad vytvořit hardcorovou skupinu vyplynul ze vzájemných setkání i z nudy, kterou přinášelo hodně tradiční prostředí Minneapolis, tvořené z německých přistěhovalců (o tomto prostředí by mohl vyprávět i minnesotský rodák Bob Dylan). Kapela vzniklá v březnu 1979 si dala název podle stejnojmenné skandinávské hry (psáno ovšem bez přehlásek), podobné našemu Logiku. Už jako kdyby tím názvem evokovali vzpomínky na zmíněná šedesátá léta, v překladu totiž znamená 'Pamatuješ si?' "V 80. letech to byly ty samé pocity, jako v 60. letech - protiválečné a zaměřené proti establishmentu," řekl Mould později v jednom rozhovoru. V Minneapolis ovšem nebyli jen Hüsker DÜ. Pokračovali v tom, s čím začala lokální punková legenda The Suicide Commandos a dá se říct, že vytvářeli proud, později označovaný jako 'minneapoliský hardcore', který tvořily skupiny kolem nezávislého labelu Twin Tone (nejznámější Replacements) či přímí následovníci Hüskers, jimž Mould produkoval a vydával deskyna vlastní značce Reflex Records (tam trojice v lednu 1981 vydala i svůj první singl Statues/Amusement). Mezi zmiňované následovníky patřila zejména skupina Loud Fast Rules, později přejmenovaná na Soul Asylum.
První koncerty Hüsker Dü přinesly i jasnou koncepci živého hraní: Mould (kytara, zpěv), Hart (bicí, zpěv) a Norton (basa, zpěv) nedělali mezi jednotlivými písněmi pauzy, podobni sprinterům, kteříse rozhodli běžet maraton. Pekelná rychlost, maximální hlasitost a zároveň melodičnost je obsažená i na jejich první desce, kterou nazvali příznačně Land Speed Records a vydali ji v roce 1981 na značce spřízněné komunity kolem skupiny Minutemen, New Alliance Records. Nahrávka z turné nazvané 'Dětská křížová výprava' trvá 24 minut a obsahuje sedmnáct písní, z nichž jedna (Bricklayer) se objevila i na stejně hardcorově ortodoxním albu Everything Falls Apart (Reflex Records, 1983). Překvapením by mohlo být pro nezasvěcené zařazení zrychlené Donovanovy klasiky Sunshine Superman, ale pokud si uvědomíme, jak silně Mouldova titulní skladba koresponduje s písní Byrds Everybody's Been Burned z alba Younger Than Yesterday (1967), je jasné, že Donovan tady má své místo. Po desce následovalo EP u New Alliance Records a jelikož Minutemen, kterým firma patřila, vydávali u labelu SST, bylo jen otázkou dohody, kdy se Hüsker Dü dostanou do této stáje, o níž pečoval Greg Ginn ze skupiny Black Flag.
Hrát 'nový' rock v Americe na začátku 80. let a vydávat u SST znamená pro hudební dějiny dnes asi totéž, jako nahrávat v Sun studiu v roce 1956. Vedle značky Alternative Tentacles, kterou obhospodařoval Jello Biafra, patřilo SST k nejúspěšnějším labelům. Platila tu jednoduchá pravidla: chovej se a nahrávej tak, jak to sám cítíš nejlíp. Vedle Black Flag se tu objevili zmínění Minutemen, Saccharine Trust, Meat Puppets nebo Sonic Youth a na začátku roku 1983 i Hüsker Dü. Jejich vstup byl impozantní - EP Metal Circus se díky dobré distribuci dostalo k většímu množství posluchačů. Na sedmi skladbách této desky se střídá ultrarychlý hardcore se zpěvnou, téměř popovou skladbou It's not Funny Anymore. Vrcholem je pomalá hypnotická skladba Diane o brutálně znásilněné a posléze zavražděné dívce, inspirovaná skutečnou událostí, o níž slyšel Hart ve zprávách (Diane později převzali například Therapy?). Metal Circus má sice na obalu fotografii kanceláře s portrétem Mao Ce-Tunga, ale Hüsker Dü nebyli nikdy politická kapela. Jejich texty se vždy soustředily na život obyčejných lidí,na velmi intimní a osobní zpovědi, na témata nedorozumění a ztráty přátelství. V tom vynikal zejména Mould, který s Hartem psal repertoár skupiny. Basák Norton se kompozičně vyřádil jen na prvních dvou deskách, zůstával v pozadí a časem byl i pojítkem mezi Hartem a Mouldem. Jeho mušketýrská vizáž doplňovala vzhled kapely: Mould na pódiu vypadal jako sedlák a Hart jako zastydlá mánička. Vedle rachitického Joe Baizy ze Saccharine Trust nebo polonahého Henryho Rollinse z Black Flag se Hüsker Dü v katalogu SST vyjímali skvěle. Vždyť i jejich původ z Minneapolis dával novinářům začátku 80. let podněty pro úvahy typu: "bože, pokud je hardcore v Minnesotě, pak musí být všude."
Skupina pokračovala v nekonečné šňůře po Americe a během dvou týdnů natočili v říjnu 1983 průlomové dvojalbum Zen Arcade, kterému předcházel majstrštyk v podobě SP Eight Miles High/Masochism World. K předělávce Byrds došlo vlastně náhodou - na zvukové zkoušce někdo řekl Nortonovi, ať zkusí něco zahrát, třeba právě Eight Miles High...
O skupinu s nezvyklým názvem a obrovským smyslem pro melodie a nebanální texty projevila zájem i Británie. Zen Arcade je podle Moulda koncepční album "o klukovi jako já nebo vy, který poznává svět." Deska byla oceněná v roce 1985 jako nejlepší nezávislé album roku. Přináší jak tradiční Hüskerovské postupy (nezvyklé melodie a hardcorové rify), tak i třeba drobnou satiru (Hare Krsna) nebo závěrečnou čtrnáctiminutovou psychedelicko-hardcorovou zvukovou stěnu (Reoccurring Dreams). Vynesení vlnou úspěchu natáčejí v červenci 1984 'pokračování' Zen Arcade, desku New Day Rising. A znovu překračují hranici ortodoxního H/C - už obalem, na kterém dva voříšci stojí za svítání na břehu moře. Hudebně se kapela posunula ještě dál - najdeme tu na jedné straně totální vypalovačky (Plans I Make), na druhé country, r'n'r nebo vaudevillovou píseň zpívajícího bubeníka Granta Harta, který za vazbení kytar mlátí do piana (Books about UFO's). Velmi intenzivní deska zabrala stejně na obou stranách oceánu, ještě posílená evropským turné.
Míchání žánrů i umírněnější sound se projevil na albu Flip Your Wig, kterou točili nezvykle dlouhou dobu - od března do června 1985. Změna se projevila i na zařazení dvou instrumentálek (The Wit and the Wisdom a Don't Know Yet). Nebezpečně se opakoval model Zen Arcade, i když tu zazářila Mouldova skladba Makes No Sense At All. Ovšem koncertně se počínající zklamání z celkového 'hardcorového' hnutí i z těsnosti této škatulky ještě neprojevovalo. Záznam koncertu pro rádio z jejich domácí půdy (28. srpna 1985 v First Avenue, Minneapolis), nejčastější bootleg skupiny, přináší obraz výjimečného společenství tří chlapíků, kteří dokážou vymlátit nevídanou energii z každé vteřiny hraní. Na tomto koncertu zazněla i velmi pomalá balada Hardly Getting Over It, kterou kapela ozdobila své další album. To ale nevyšlo už u SST, ale u Warner Bros.
Důvody přestupu k 'major labelu' je třeba hledat v několika věcech: Mould s Hartem začali být po Zen Arcade nespokojení s prací jejich producenta Spota. Zároveň jim smlouva s Warnery zajistila výhodnější finanční podmínky. Přesto byl odchod od SST poklidný.
V produkci Moulda a Harta bylo natočeno v říjnu 1985 - lednu 1986 album Candy Apple Gray. Je to malý klenot, neuvěřitelně vyvážená porce agresivního hardcoru, ztichlých písní o odcizení a samotě. Jde zřejmě o jejich nejpřístupnější desku. Vyváženě působící album,na kterém skupina děkuje Dave Pirnerovi ze Soul Asylum, dokazuje,že tlak firmy na kapelu neexistoval. Objevily se samozřejmě hlasy,že Hüsker Dü vyměkli, ale Mould i Hart pochopili, že nelze pořád přehrávat jen hity z předchozích alb. V roce 1986 už byla naprosto jiná výchozí situace, než v roce 1979. Cesta od k osobitému zvuku pokračovala dál dvojalbem Warehouse: Songs and Stories. Bylo počato téměř hned po dokončení Candy Apple Gray, natáčelo se od dubna do listopadu 1986. Jak už název napovídal, šlo však spíše o 'skladiště' (=warehouse). Pokud předchozí deska měla určitou stavbu, Warehouse byla hromada všeho, co kdy kapela vyzkoušela. Výsledek působil i přes neotřelé nápady dosti chladně a unaveně. Není divu, Hüsker Dü od svého vzestupu do čela nezávislých neměli čas se zastavit. Deska vyšla na začátku roku 1987, následovaná singlem Could You Be the One, s další coververzí, tentokrát Ticketto Ride od Beatles (mimochodem, coververze se jim dařily zejména na koncertech). Turné po Americe už kapela nedokončila: na podzim roku 1987 se Hüsker Dü zcela nečekaně rozpadli. Důvodem byla drogová závislost Granta Harta a možná i vzrůstající napětí a celkové vyčerpání z několikaletého života na cestě. Jako tečku za vším vydali Warner Bros v roce 1994 záznam z koncertní šňůry v říjnu 1987, nazvaný symbolicky Living End.
Tím by to mohlo všechno skončit - aktivity Boba Moulda i Granta Harta jsou docela známé, nehledě na to, že kapely Sugar i Nova Mob patří k trvalkám indie scény. Basák Greg Norton pracuje v čtyřhvězdičkovém restaurantu Red Wing v Minneapolis. Z Hüsker Dü se stala legenda, ke které se Grant Hart i Bob Mould ve svých projektech vrací. Mould na koncertech rád přidává Makes No Sense At All a Hart na své předposlední desce Ecce Homo (1995) přináší záznam z unplugged koncertu, kdy sám tříská do španělky a velice zoufalým hlasem 'si vzpomíná' na několik hüskerovských písní v osobitých aranžích. Ten zádumčivý stesk a osamění, proti kterým se Hüsker Dü ve svých písničkách obraceli, vyvstal najednou proti nim samotným...
Bob Mould (1960) pocházel ze státu New York a do Minnesoty, do jejího hlavního dvojměsta Minneapolis/St. Paul na břehu Mississippi, přijel studovat vysokou školu. Při courání se po ulicích našel malý krámek s muzikou, kde pracovali dva kamarádi - Grant Hart (1958) a Greg Norton (1958). Psal se rok 1978 a světem naplno probíhala punková revoluce. Všichni tři se shodli na hudebních vzorech i na tom, jakou hudbu hrát - byli to jak současníci (Dead Kennedys, D.O.A), tak i Byrds, Love nebo MC 5. Nápad vytvořit hardcorovou skupinu vyplynul ze vzájemných setkání i z nudy, kterou přinášelo hodně tradiční prostředí Minneapolis, tvořené z německých přistěhovalců (o tomto prostředí by mohl vyprávět i minnesotský rodák Bob Dylan). Kapela vzniklá v březnu 1979 si dala název podle stejnojmenné skandinávské hry (psáno ovšem bez přehlásek), podobné našemu Logiku. Už jako kdyby tím názvem evokovali vzpomínky na zmíněná šedesátá léta, v překladu totiž znamená 'Pamatuješ si?' "V 80. letech to byly ty samé pocity, jako v 60. letech - protiválečné a zaměřené proti establishmentu," řekl Mould později v jednom rozhovoru. V Minneapolis ovšem nebyli jen Hüsker DÜ. Pokračovali v tom, s čím začala lokální punková legenda The Suicide Commandos a dá se říct, že vytvářeli proud, později označovaný jako 'minneapoliský hardcore', který tvořily skupiny kolem nezávislého labelu Twin Tone (nejznámější Replacements) či přímí následovníci Hüskers, jimž Mould produkoval a vydával deskyna vlastní značce Reflex Records (tam trojice v lednu 1981 vydala i svůj první singl Statues/Amusement). Mezi zmiňované následovníky patřila zejména skupina Loud Fast Rules, později přejmenovaná na Soul Asylum.
První koncerty Hüsker Dü přinesly i jasnou koncepci živého hraní: Mould (kytara, zpěv), Hart (bicí, zpěv) a Norton (basa, zpěv) nedělali mezi jednotlivými písněmi pauzy, podobni sprinterům, kteříse rozhodli běžet maraton. Pekelná rychlost, maximální hlasitost a zároveň melodičnost je obsažená i na jejich první desce, kterou nazvali příznačně Land Speed Records a vydali ji v roce 1981 na značce spřízněné komunity kolem skupiny Minutemen, New Alliance Records. Nahrávka z turné nazvané 'Dětská křížová výprava' trvá 24 minut a obsahuje sedmnáct písní, z nichž jedna (Bricklayer) se objevila i na stejně hardcorově ortodoxním albu Everything Falls Apart (Reflex Records, 1983). Překvapením by mohlo být pro nezasvěcené zařazení zrychlené Donovanovy klasiky Sunshine Superman, ale pokud si uvědomíme, jak silně Mouldova titulní skladba koresponduje s písní Byrds Everybody's Been Burned z alba Younger Than Yesterday (1967), je jasné, že Donovan tady má své místo. Po desce následovalo EP u New Alliance Records a jelikož Minutemen, kterým firma patřila, vydávali u labelu SST, bylo jen otázkou dohody, kdy se Hüsker Dü dostanou do této stáje, o níž pečoval Greg Ginn ze skupiny Black Flag.
Hrát 'nový' rock v Americe na začátku 80. let a vydávat u SST znamená pro hudební dějiny dnes asi totéž, jako nahrávat v Sun studiu v roce 1956. Vedle značky Alternative Tentacles, kterou obhospodařoval Jello Biafra, patřilo SST k nejúspěšnějším labelům. Platila tu jednoduchá pravidla: chovej se a nahrávej tak, jak to sám cítíš nejlíp. Vedle Black Flag se tu objevili zmínění Minutemen, Saccharine Trust, Meat Puppets nebo Sonic Youth a na začátku roku 1983 i Hüsker Dü. Jejich vstup byl impozantní - EP Metal Circus se díky dobré distribuci dostalo k většímu množství posluchačů. Na sedmi skladbách této desky se střídá ultrarychlý hardcore se zpěvnou, téměř popovou skladbou It's not Funny Anymore. Vrcholem je pomalá hypnotická skladba Diane o brutálně znásilněné a posléze zavražděné dívce, inspirovaná skutečnou událostí, o níž slyšel Hart ve zprávách (Diane později převzali například Therapy?). Metal Circus má sice na obalu fotografii kanceláře s portrétem Mao Ce-Tunga, ale Hüsker Dü nebyli nikdy politická kapela. Jejich texty se vždy soustředily na život obyčejných lidí,na velmi intimní a osobní zpovědi, na témata nedorozumění a ztráty přátelství. V tom vynikal zejména Mould, který s Hartem psal repertoár skupiny. Basák Norton se kompozičně vyřádil jen na prvních dvou deskách, zůstával v pozadí a časem byl i pojítkem mezi Hartem a Mouldem. Jeho mušketýrská vizáž doplňovala vzhled kapely: Mould na pódiu vypadal jako sedlák a Hart jako zastydlá mánička. Vedle rachitického Joe Baizy ze Saccharine Trust nebo polonahého Henryho Rollinse z Black Flag se Hüsker Dü v katalogu SST vyjímali skvěle. Vždyť i jejich původ z Minneapolis dával novinářům začátku 80. let podněty pro úvahy typu: "bože, pokud je hardcore v Minnesotě, pak musí být všude."
Skupina pokračovala v nekonečné šňůře po Americe a během dvou týdnů natočili v říjnu 1983 průlomové dvojalbum Zen Arcade, kterému předcházel majstrštyk v podobě SP Eight Miles High/Masochism World. K předělávce Byrds došlo vlastně náhodou - na zvukové zkoušce někdo řekl Nortonovi, ať zkusí něco zahrát, třeba právě Eight Miles High...
O skupinu s nezvyklým názvem a obrovským smyslem pro melodie a nebanální texty projevila zájem i Británie. Zen Arcade je podle Moulda koncepční album "o klukovi jako já nebo vy, který poznává svět." Deska byla oceněná v roce 1985 jako nejlepší nezávislé album roku. Přináší jak tradiční Hüskerovské postupy (nezvyklé melodie a hardcorové rify), tak i třeba drobnou satiru (Hare Krsna) nebo závěrečnou čtrnáctiminutovou psychedelicko-hardcorovou zvukovou stěnu (Reoccurring Dreams). Vynesení vlnou úspěchu natáčejí v červenci 1984 'pokračování' Zen Arcade, desku New Day Rising. A znovu překračují hranici ortodoxního H/C - už obalem, na kterém dva voříšci stojí za svítání na břehu moře. Hudebně se kapela posunula ještě dál - najdeme tu na jedné straně totální vypalovačky (Plans I Make), na druhé country, r'n'r nebo vaudevillovou píseň zpívajícího bubeníka Granta Harta, který za vazbení kytar mlátí do piana (Books about UFO's). Velmi intenzivní deska zabrala stejně na obou stranách oceánu, ještě posílená evropským turné.
Míchání žánrů i umírněnější sound se projevil na albu Flip Your Wig, kterou točili nezvykle dlouhou dobu - od března do června 1985. Změna se projevila i na zařazení dvou instrumentálek (The Wit and the Wisdom a Don't Know Yet). Nebezpečně se opakoval model Zen Arcade, i když tu zazářila Mouldova skladba Makes No Sense At All. Ovšem koncertně se počínající zklamání z celkového 'hardcorového' hnutí i z těsnosti této škatulky ještě neprojevovalo. Záznam koncertu pro rádio z jejich domácí půdy (28. srpna 1985 v First Avenue, Minneapolis), nejčastější bootleg skupiny, přináší obraz výjimečného společenství tří chlapíků, kteří dokážou vymlátit nevídanou energii z každé vteřiny hraní. Na tomto koncertu zazněla i velmi pomalá balada Hardly Getting Over It, kterou kapela ozdobila své další album. To ale nevyšlo už u SST, ale u Warner Bros.
Důvody přestupu k 'major labelu' je třeba hledat v několika věcech: Mould s Hartem začali být po Zen Arcade nespokojení s prací jejich producenta Spota. Zároveň jim smlouva s Warnery zajistila výhodnější finanční podmínky. Přesto byl odchod od SST poklidný.
V produkci Moulda a Harta bylo natočeno v říjnu 1985 - lednu 1986 album Candy Apple Gray. Je to malý klenot, neuvěřitelně vyvážená porce agresivního hardcoru, ztichlých písní o odcizení a samotě. Jde zřejmě o jejich nejpřístupnější desku. Vyváženě působící album,na kterém skupina děkuje Dave Pirnerovi ze Soul Asylum, dokazuje,že tlak firmy na kapelu neexistoval. Objevily se samozřejmě hlasy,že Hüsker Dü vyměkli, ale Mould i Hart pochopili, že nelze pořád přehrávat jen hity z předchozích alb. V roce 1986 už byla naprosto jiná výchozí situace, než v roce 1979. Cesta od k osobitému zvuku pokračovala dál dvojalbem Warehouse: Songs and Stories. Bylo počato téměř hned po dokončení Candy Apple Gray, natáčelo se od dubna do listopadu 1986. Jak už název napovídal, šlo však spíše o 'skladiště' (=warehouse). Pokud předchozí deska měla určitou stavbu, Warehouse byla hromada všeho, co kdy kapela vyzkoušela. Výsledek působil i přes neotřelé nápady dosti chladně a unaveně. Není divu, Hüsker Dü od svého vzestupu do čela nezávislých neměli čas se zastavit. Deska vyšla na začátku roku 1987, následovaná singlem Could You Be the One, s další coververzí, tentokrát Ticketto Ride od Beatles (mimochodem, coververze se jim dařily zejména na koncertech). Turné po Americe už kapela nedokončila: na podzim roku 1987 se Hüsker Dü zcela nečekaně rozpadli. Důvodem byla drogová závislost Granta Harta a možná i vzrůstající napětí a celkové vyčerpání z několikaletého života na cestě. Jako tečku za vším vydali Warner Bros v roce 1994 záznam z koncertní šňůry v říjnu 1987, nazvaný symbolicky Living End.
Tím by to mohlo všechno skončit - aktivity Boba Moulda i Granta Harta jsou docela známé, nehledě na to, že kapely Sugar i Nova Mob patří k trvalkám indie scény. Basák Greg Norton pracuje v čtyřhvězdičkovém restaurantu Red Wing v Minneapolis. Z Hüsker Dü se stala legenda, ke které se Grant Hart i Bob Mould ve svých projektech vrací. Mould na koncertech rád přidává Makes No Sense At All a Hart na své předposlední desce Ecce Homo (1995) přináší záznam z unplugged koncertu, kdy sám tříská do španělky a velice zoufalým hlasem 'si vzpomíná' na několik hüskerovských písní v osobitých aranžích. Ten zádumčivý stesk a osamění, proti kterým se Hüsker Dü ve svých písničkách obraceli, vyvstal najednou proti nim samotným...
časopis Rock&Pop 2001/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/HSKER-D~13~listopad~2001/
Komentáře
&;
