přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

GARBAGE: ODOLÁME STÁRNUTÍ

20.10.2001 | Autor: Veronika Schmidtová | sekce: publicistika
Navzdory trendům jsem chtěla hovořit hlavně s Butchem Vigem. Ještě že tak - později jsem se dozvěděla, že ústřední magnet GARBAGE, zpěvačka Shirley Manson, zvaná novináři též důvěrně Červená hlava, rozhovory zrušila dvě hodiny před začátkem.

Důvod, proč vám předkládáme interview s jedním z nejslavnějších producentů, je nasnadě: právě kapele, kdysi zvané Vigově, vychází třetí deska beautifulgarbage. Skrývá nejeden hudební rébus, jejichž luštění ale přenechejme recenzentovi. Však sám velký Butch, profesionálně upovídaný a přesně znající své hranice (o těch ostatně velice jasně pohovořilo kápo Shirley v Reflexu 20/99, kterýžto materiál garbagefilům z ČR nelze než doporučit) lecos naznačí.


Mimo to a jen tak na okraj, 24. září uplynulo deset let od vydání Nevermind (stejně jako třeba k The Wall doufejme netřeba dodávat přívlastky ani interpreta). Butch Vig u vzniku této desky byl a přestože jsem byla asi tak tisící první, kdo se zeptal, vůbec se nezlobil.


Kolikrát se vás novináři už ptali na teroristický útok na Ameriku 11. září? (Rozhovor proběhl o čtyři dny později, pozn. aut.)


Mockrát. Šokovalo mě to, ostatně jako celý svět. Pokaždé, když jsem se v úterý, ve středu dovolal někomu do Evropy, první věcí, kterou jsem říkal, bylo, že jsem přežil. Hodně přátel mých přátel postrádá manželku, manžela. Je to nesmyslné a neuvěřitelné a ještě víc se obávám odvety příští týden či měsíc. Tahle událost změní svět.


Ve středu 12. 9. jsme měli letět do Španělska a začít pracovat na promo k novému albu, takhle byl let přeložen na pondělí.


Překvapilo mě, že vůbec děláte rozhovory.


To až teď. Všechny předchozí jsme zrušili. Nevěděli jsme, co máme dělat. Já jsem daroval peníze a krev Červenému kříži, ale v podstatě jsem se dva, tři dny nehnul od televize. Teď jsme zase začali žít.


A pamatujete si, co přesně jste dělal, když jste se o událostech u vás doma dozvěděl?


Ano, to vím přesně. V úterý ráno... vlastně v pondělí jsme ještě ve studiu tady v Madisonu dokončovali dvě b-strany, které jsme předtím několik týdnů zkoušeli. A v úterý jsem zase pracoval na mixu remixu Limp Bizkit. Vstal jsem velmi brzy, už asi po sedmé jsem seděl s kávou u počítače. Najednou zavolal můj soused, přítel Jack, ať si zapnu televizi. A potom už jsem asi dvanáct hodin seděl jako přikovaný u obrazovky. A snažil jsem se všem dovolat, což nebylo možné, neboť celá telefonní síť byla spadlá nebo přetížená. Bylo to strašné, děsivé. Jako když zastřelili prezidenta Kennedyho. Byl jsem ještě malý, abych to nějak uměl sám hodnotit, ale pamatuji si výborně reakci svých rodičů.


Přejděme nyní k nové desce beautifulgarbage - jak byste ji nejlépe popsal?


Schizofrenická popová deska, haha. Ta nejosvobozenější, jakou jsme kdy udělali. Skladba Shut Your Mouth sice zní jako pokračování Version 2.0, ale už třeba Can't Cry These Tears zní úplně odlišně, jako Phil Spector. Pak Silence Is Golden to je nejvíc 'heavy' písnička, jakou jsme natočili, Cherry Lips (Go Baby Go!) zase nejpopovější.


Když třeba vezmu ty Limp Bizkit, všechny skladby znějí stejně. Dělá to tak spousta umělců. My jsme se snažili natočit něco úplně odlišného od toho, co jsme dělali v minulosti. Spoustu fanoušků určitě překvapíme - jsou tu skladby temné i popově lehké.


Čemu myslíte by se měla věnovat obzvláštní pozornost?


Teď ještě nejsem zcela schopen desku analyzovat, je příliš nová. Myslím, že jsme natočili tu nejorganičtější a pro nás nejjednodušší desku. Hodně písniček vzniklo spontánně při jamech ve studiu a už nepotřebovaly velké produkční zásahy. I texty jsou velmi přímé, velmi osobní a velmi emocionální. Pocitově se cítím být víc napojený na tuto desku než na minulou.


Četla jsem na vaší internetové stránce deníky ze studia a odpovědi na fanouškovské e-maily. Kde na to všechno berete, tedy hlavně Shirley, čas?


Má na to trpělivost. Párkrát jsem také odpovídal, ale zabere mi to mnohem víc času. Je skvělé, že udržuje s fanoušky pravidelně kontakt. Pro nás to znamená jistou formu úzkého spojení hudby s fanoušky a publikem. Taky říkala, že když psala deníky ze studia, uvědomovala si a lépe pamatovala, kde zrovna jsme v nahrávání.


Dostáváte také nenávistné nebo divné dopisy?


Moc jich není. Většina fanoušků je skvělá. Hlavně když si uvědomíme, kolik jich je... vždyť jsme prodali osm milionů desek! A devadesát devět procent e-mailů, které od našich fanoušků dostaneme, jsou milé. Ptají se nás na písničky, muzikanti třeba na bicí nebo na kytary, nebo co zrovna vyrábíme ve studiu. Když už je nějaký e-mail divný, je to většinou od někoho, kdo si nějaký text podivně vysvětlí a pak píše, že je to písnička přesně o něm. Ale moc často se to nestává, naštěstí. Jsme spokojení, že fanouškové uznávají naše právo na soukromí a nechtějí se v něm moc šťourat.


Stejně si ho snažíme držet stranou práce. Naše rodiny nás chválabohu podporují, přestože pracujeme velmi tvrdě a za cenu toho, že na ně nemáme čas.


Shirley o tom napsala písničku, jak se na ni lidi dívají jako na slavnou rockovou hvězdu, jak se vyrovnává s tlaky okolí a vším, co k životu star patří. S tou písničkou se zcela ztotožňuji a myslím, že lidé ji taky pochopí, až ji uslyší, protože je hodně univerzální. Fanouškové vědí, že jsme 'jejich' kapela, ale se svým vlastním životem.


Jeden gay fanoušek vám psal, že je Shirley jediná žena, která jej přitahuje a že by se mohla stát novou ikonou čtyřprocentních kluků. Věděl byste proč?


Viděla jsi Shirley někdy dříve? Oblékala si bílé triko a černé kalhoty a vypadala jako 'thin white duke', jako David Bowie. A naše nové video k písničce Androgyny - pohrává si v něm s proměnami osobnosti, vystupuje jako tři, čtyři různé persony, některé chlapecké, další spíš dívčí.


Ale nakonec - nestaráme se o to, kdo fanouškové jsou, když se v naší hudbě hledají. Tak třeba písnička Cherry Lips (Go Baby Go!) je sice nejpopovější, kterou jsme kdy natočili, ale taky nejdivnější textově: je o klukovi, který jde na operaci změny pohlaví. Takže se v ní zpívá o osvobození sama sebe. Mám pár homosexuálních přátel a tohle je jejich oblíbená. Když Shirley zpívá Go, baby, go!, je to celé o tom.


Také zmiňovala, že bude víc hrát na kytaru, aby inspirovala ženy. Co tomu říkáš?


Že je dobrá. Na kytaru hrála vždycky, ale teď chodila rok dvakrát týdně na hodiny a každý den nejméně hodinu cvičila. Umí teď zahrát každou písničku od Beatles. Taky napsala některé skladby s kytarovým 'sborem', což bude naživo síla. Víc také nahrávala.


Domnívám se, že ženy vůbec dost inspiruje - a nejen pro to, aby se chopily kytar. Už s první deskou jsme zjistili, že to má v sobě - je totiž velmi silná osobnost. Má vyhraněné názory, je citlivá, dělá chyby a říká to. Nesvléká se, nepózuje v časopisech nahá. Snaží se dokázat, že je přitažlivá jako osobnost, nikoliv jako žena, objekt něčí touhy či mužských fantazií. Neudělala nikdy nic, co by nechtěla udělat. Nikdy se nesnažila svou osobnost nějak přikrášlovat, přizpůsobovat. V tom mladé dívky spatřují dobrou věc.


Dnes je tou nejsledovanější personou a novináři už také dávno zapomněli, že ze začátku byli Garbage kapelou Butche Viga. Změnilo to něco mezi ostatními členy?


Doufali jsme, že se to stane! Všechny dobré kapely mají silnou osobnost v popředí. Když vyšla první deska, nikdo nechtěl mluvit se Shirley. Všichni měli zájem o rozhovory se mnou, protože jsem produkoval Nirvanu, což bylo velmi frustrující. A já jsem nikdy netoužil být lídrem nebo zpěvákem. Teď konečně chtějí všichni mluvit s ní.


Letos se o vás hodně psalo v souvislosti se soudními spory. Napřed s labelem Universal, poté s vydavateli kapely American Breed, kteří se soudili kvůli autorským právům na část textu písničky I Think I'm Paranoid. Kdo přijde teď s vydáním třetí desky?


V minulosti už tu několik soudních sporů bylo. Slavný a úspěšný vždycky najde někoho, kdo nechce veřejnou omluvu, ale peníze. Musíme být opatrní. Máme pojištění, ze kterého bychom zaplatili případný prohraný spor. A taky máme výborné právníky, kteří bojují vždycky, když se něco podobného přihodí.


V případě písničky I Think I'm Paranoid šlo jenom o slova Bend me/shape me, ale písnička byla celkově úplně jiná, melodie byla jiná.


V září před deseti lety vyšla deska Nevermind od Nirvany. Myslíte si, že je stále aktuální?


Ta deska změnila život můj a jistě i mnoha těch, kdo si ji koupili. Mým uším stále zní tak svěže a divoce jako před deseti lety. Pracovat na takové desce, která byla úspěšná nejen komerčně, ale hlavně u kritiků, to se v životě stává málokdy. Chtěl bych toho dosáhnout i s Gabage a myslím, že už máme písničky, které odolají stárnutí. Například Stupid Girl či Milk.



Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/GARBAGE-ODOLAME-STARNUTI~20~rijen~2001/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.