přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníFestivaly? Festivaly!

26.7.2004 | Autoři: Daniel Folprecht, Martin Zoul | sekce: publicistika

Festivaly? Festivaly!

Festivaly? Festivaly!

Stejně jako děti mají léto spojeno s prázdninami, zemědělci se senosečí, vodáci s vlhkým prádlem a úředníci s nohama na stole, pro hudbymilovnou část národa znamená polovina roku festivalovou sezónu.

Většina dění se z dusných sálů přesouvá pod širé nebe a kapely, stejně jako jejich příznivci, křižují republiku z jednoho konce na druhý. Titul hlavního města pro danou sortu lidí na čas od Stověžaté přebírají Český Brod, Trutnov či Třinec a nekonečné přípravy nabývají konkrétních rysů. Jelikož festivalové žně se kvapem blíží, nabízíme vám sondu do historie i současnosti předmětných radovánek.

Festivalový pravěk

Prvopočátky zásadních domácích hudebních festivalů, žánrově naplňujících zaměření Rock & Popu (nepočítaje tedy akce typu festivalu symfonických orchestrů a komorních těles Pražské jaro, jehož první ročník proběhl již rok po druhé světové válce, středněproudé Bratislavské lyry, natož sokolovského Festivalu politické písně apod.), spadají do roku 1967. Ve dnech 20.-22.11. proběhl v pražské Lucerně 1. čs. beat festival, v jehož rámci se představilo dvacet osm skupin z celého Československa. Z tehdejší beatové špičky chyběli pouze Matadors, jinak si publikum mohlo vychutnat např. vystoupení Framus Five, Olympic, Rebels, Flamengo, George and Beatovens či Primitives Group. V rámci udílení Velké ceny beat festivalu sklidil vavříny rhythm-and-bluesový soubor Soulmen v čele s Deziderem Ursinym, řečeným Dežo. Druhý ročník přivítala Lucerna na Vánoce 1968 a řady účinkujících rozšířili i zahraniční hosté - holandští Cuby And The Blizzards, Mekki Mark Men ze Švédska a především varhaník Keith Emerson s bandem Nice z Velké Británie, jehož kvality tuzemskou scénu vysoce převyšovaly. Nejlepšími skupinami sezóny tu byly vyhlášeny Blue Effect s Radimem Hladíkem a Vladimírem Mišíkem v sestavě, Olympic a Blues Five Petera Lipy. Nejistá společenská i politická situace konce šedesátých let v socialistickém Československu se pochopitelně odrazila i v hudební sféře a jelikož navíc vše přibrzdilo hledání vhodných organizátorů, uskutečnil se 3. beatový festival až v polovině dubna 1971. Definitivně poslední přednormalizační bigbítový svátek byl pojat coby nesoutěžní a přivítal též maďarské skupiny Omega a Neoton, Poláka Czeslawa Niemena nebo Livin' Blues a Cobra z Holandska, avšak důsledný dozor krajského inspektora odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy již byl citelný. Následující roky nebyly beatové, či chcete-li rockové hudbě ani trochu nakloněny. Někteří muzikanti tedy hledali východisko z neutěšeného stavu v emigraci, jiní se nechali spláchnout do popové stoky a další se infiltrovali do sféry jazzrocku.

Jazzová kamufláž

Březen roku 1974 přinesl na dalších pět let tradici Pražských jazzových dnů, pořádaných Jazzovou sekcí. První ročník byl sice takřka výhradně záležitostí hudebního směru daného názvem přehlídky, ovšem již o rok později se v programu prosadily jazzrockové soubory jako Mahagon, Jazz Q nebo Energit. Jestliže spokojenost organizátorů i publika zapříčinila konání třetího dílu ještě v tomtéž roce a i v letech 1978 a 1979 se intervaly mezi pokračováními smrskly na pouhý půlrok, situace s rostoucí oblibou příliš růžová nebyla. Kompetentní schvalovací orgány dávaly stále více najevo nevoli tuto akci, zavánějící mnohým účastníkům svobodou, povolovat, takže 10. pražské jazzové dny po všemožných průtazích a odkladech ze strany úřadů nakonec sami pořadatelé odpískali a 11. pokračování, naplánované na velikonoce roku 1982, znamenalo definitivní 'triumf všemocných'. Mnoho účinkujících se vyskytlo na seznamu zakázaných kapel a o moc déle nevydržela ani samotná Jazzová sekce. Zůstaly alespoň vzpomínky na báječná vystoupení Extempore, Jiřího Stivína & Co., Bohemie, Emila Viklického s Lubošem Andrštem, Expanze, Horkého dechu Jany Koubkové, C&K Vocalu, Jazz Cellula Laca Décziho či Zikkuratu.
Ovšem ani na Slovensku pokušitelé nespali a roku 1976 se podařilo zhmotnit sny o československé odezvě na legendární Woodstock festivalem Pezinok 76. Jelikož podtitul happeningu zněl Koncert mladosti, jazz-rock-folk, představili se tehdy před zaplněným amfiteátrem v Pezinoku (s kapacitou nějakých pět tisíc lidí) např. Vladimír Merta, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka, Vladimír Mišík & Etc. či skupiny Modus a Marsyas. Mnozí z nich a navíc ještě třeba Energit nebo Bohemia vystoupili i v červenci roku příštího, avšak relativně nedlouho po Chartě 77 bylo shromáždění více než čtyř tisíc mladých individuí s režimu podezřelým vzhledem i názory nežádoucí a Veřejná bezpečnost čekala na jakýkoli drobný podnět k zásahu. Nakonec se sice žádný důvod nenašel a akce se dočkala regulérního konce, avšak zároveň se druhý ročník zapsal do historie i jako poslední. Třetí se již neuskutečnil, neboť ŠtB myšlenky pokračování v zárodku zavrhla s odůvodněním, že akce tohoto typu jsou oprávněny organizovat toliko státní agentury.

Rockfest

Atmosféra se pod vlivem Gorbačovovy Perestrojky začala uvolňovat až ve druhé polovině let osmdesátých. Socialistický svaz mládeže nutně potřeboval získat důvěru mladých lidí, dorůstala nová generace velmi žánrově rozptýlených hudebníků a z této konstelace vzešel v roce 1986 národní soutěžní festival amatérských skupin - Rockfest. Ve zvláštním prostředí Paláce kultury s absolutním zákazem prodeje alkoholu sice panovala poněkud napjatá nálada, když pořadatelé pociťovali obavy z Ústředního výboru SSM a hudebníci zas z případného zaprodání se režimu, ale na druhou stranu se na pódia podařilo protlačit i kapely bez tehdy nutných zřizovatelů, tzn. ty, které oficiálně nesměly vystupovat. Ani to však nebylo konečné vítězství - na řadu přišla kontrola textů a mnohé skladby nakonec nemohly zaznít. Ocenění si z prvního ročníku odnesly soubory Bossanova (v jehož řadách figurovali m.j. Roman Holý, Petr Malásek či Petr Chovanec, později zvaný P.B.Ch.), Vášovi Z kopce, Genese, Yetti a Vitacit s Ladislavem Křížkem u mikrofonu. Zahraniční hosté se pochopitelně rekrutovali z řad spřátelených socialistických zemí (maďarští Pandora's Box, polští Kombi a Silly z NDR), čestnou výjimkou se staly jen rockerky Rosy Vista z Německa západního. Perličkou budiž, že kromě samotné hudby první Rockfest zahrnul i výstavu výtvarného umění, ukázku oděvní tvorby a dokonce i instruktáž výroby a zpracování vizovického těsta. V roce následujícím organizátoři upustili od výběru premiantů na základě nahrávek a pražskému finále předcházela krajská kola. Z jejich vítězů se později prosadili např. Laura a její tygři, Buty, Extraband či Precedens. Také Rockfest 88 zaznamenal novinku - poprvé se uskutečnil jako nesoutěžní přehlídka a vyhlášeni byli pouze laureáti (Bez ladu a skladu, Oceán, E.A.P. a Strašidla). Z devíti zahraničních hostů byli nejpočetnější zástupci Sovětského svazu a Polska, leč vystoupili i Dade Krama z Ghany a holanďané Mekanik Kommando. Poslední uskutečněný ročník Rockfestu připadl na přelom března a dubna 1989 a zhruba třicet pět tisíc diváků shlédlo na devadesát kapel (cizozemci tentokrát dorazili převážně z Holandska). Rozmach festivalu a oddělení žánrových scén zasáhly mimo Paláce kultury i do prostor Domu kovoprůmyslu na Smíchově a do Sportovní haly, kterou v té době nastupující obliba heavy metalu zaplnila třinácti a půl tisíci příznivců. Ještě téhož roku na podzim, tedy těsně před zásadní změnou politické situace, se roztočila okresní rockfestová kola, jež setrvačností přešla zkraje roku 1990 ve výběrová řízení na úrovni krajů, avšak finálového vyvrcholení se již Rockfest 90 nedožil. Nahradit jej údajně měla akce s názvem Prezent rock, leč ta světlo světa nikdy nespatřila. Namísto Rockfestu se soubory jako Lucie, Nová Růže či Precedens s příchodem uvolněných poměrů vydaly na Bratislavskou lyru s úmyslem řádně zčeřit její stojaté vody, což se podle potutelného úsměvu na tváři pamětníků zdařilo nejen po hudební stránce.

Po sametové

Porevoluční euforie zplodila první vlnu svobodných festivalů, z nichž většina se ovšem nedočkala delší tradice. V době nových ekonomických forem a pověstného utahování opasků totiž bezmezné nadšení pořadatelů často rychle zchladil průvan v pokladně. A pokud se přidaly další nežádoucí faktory, nebylo dále co řešit (kromě dluhů). Příkladem spiknutí všech záporných elementů budiž jednorázový pokus o festival Rock for Life v roce 1992. Bídné sponzorské zajištění, mizerná účast zahraničních hvězd (snad s výjimkou Nazareth), předem přetažený rozpočet, vytrvalým deštěm rozmočený areál v mosteckém povrchovém dolu Ležáky, i přes červencový termín chladné počasí, prodlení se zahájením a následné technické problémy během hudebních setů, dohromady vyústily v dluh, stran něhož se hovořilo o částce převyšující čtyři miliony korun. S takovým výsledkem se do druhého ročníku vstupuje vskutku těžko.
Dech a hlavně pořádné finanční zabezpečení organizátoři popadli až zkraje druhé poloviny devadesátých let a trvanlivost výsledků jejich práce již byla delší a mnohdy drží dodnes. To se žel nedá říci o přehlídce JAM, přestože odolávala celé čtyři roky. První ročník proběhl v pražském Džbánu roku 1996 a většině hudebního národa vyrazil dech velkolepě pojatou dramaturgií, kdy byli nejen slibováni, nýbrž i skutečně vystoupili Iggy Pop, The Jesus Lizard, Ministry, Bad Religion, Chumbawamba, Dog Eat Dog, Echobelly, Frank Black (ex- Pixies), Shane MacGowan (ex- Pogues) ad. Hvězdná sestava se však odrazila na výši vstupného, což znamenalo neutěšený počet prodaných biletů a když ani počasí nepomohlo do kempu přilákat diváctvo, byl výsledek rozpačitý. Jenže agentura 10:15 Promotion se nevzdala a zajistila silného generálního sponzora Eurotel, jehož šifra změnila o rok a týden později název na E.T. JAM. A soupiska? Opět poutavá, posuďte sami: Sinéad O'Connor, Erasure, Transglobal Underground, Toy Dolls, Spearhead, Spooky,. Připočítáme-li mladé hvězdičky domácí scény (Tata Bojs, The Ecstasy Of St. Theresa, Liquid Harmony, Wohnout atd.), vlídné meteorologické klima a tentokrát i uspokojivou návštěvnost, vychází nám kladný dojem a naděje do dalšího, již třetího pokračování. V něm (pod opět jemně doplněným názvem na E.T. GO JAM) symbióza rocku, popu a taneční scény neutuchala a představili se např. Bj"rk, Apocalyptica, Morcheeba, Banco de Gaia, Senser či Supercharger. Ještě o schůdek výš vyšplhal ročník čtvrtý a - jak již bylo zmíněno - zároveň i poslední. V polovině června 1999 se v přívětivém počasí sešlo snad nejpočetnější obecenstvo celé existence, aby shlédlo sety Bryana Adamse, Alanis Morissette, Suzanne Vega, Crash Test Dummies nebo Värttinnä, ale ani všeobecná spokojenost neodvrátila přerušení tradice, jež se začínala jevit stabilní. Velmi nadějný festival usnul na vrcholu.
K JAMu se však váže i zmínka o akci nazvané SUN 97, která se v počátku sebevědomě stavěla do role jeho velké konkurence a v kuloárech se hovořilo o snahách jej takto zlikvidovat. Necelý týden před setkáním na Džbánu tedy byl na dostihové závodiště Velká Chuchle s kapacitou čtyřicet tisíc diváků naplánován open air, který chtěl vstoupit do českých hudebních dějin. To se mu de facto podařilo, byť v souvislostech neradostných a jistě nežádoucích. Problematický sled událostí značily již nevalné předprodeje vstupenek, do toho odřekli svou účast taháky jako Midnight Oil, David Byrne či Ziggy Marley & Melodymakers, takže fest byl zkrácen na pouhý jeden den a přesunut od koníků do Sportovní haly na Výstavišti. Tam se ve finále dostavily zhruba dvě tisícovky lidí, kteří ze silných pojmů viděli alespoň INXS, Sheryl Crow nebo New Model Army, ale totální fiasko, prohloubené navíc údajně o zhruba pětimilionový prodělek, svou účastí neodvrátili. Že to znamenalo konec ambicí a velikášských snů pořádající agentury Mediaworld, je nasnadě.
Ve výčtu festivalů, které se nesmazatelně zapsaly do dějin české hudební scény, nesmíme opomenout ani World Of Music Arts Dance čili WOMAD. Putovní kolos, obecně považovaný za nejvýznamnější fest v ranku world music, u jehož kolébky stál v roce 1982 sám Peter Gabriel, navštívil Prahu v polovině září 2000. Zároveň šlo o historicky první WOMAD ve východní Evropě. Na ploše Letenské pláně se sešlo zhruba tři a půl tisíce posluchačů, což zdaleka nenaplnilo její kapacitu, aby pospolitě shlédli účinkující z jedenadvaceti zemí světa, např. Transglobal Underground, Imbizo, P. Banton & The Reggae Revolution, Baka Beyond, The Terem Quartet, Papa Wemba, Hamid Baroudi, Muzsikás, Chava Alberstein, Joji Hirota a další. K mnohdy rozpalující muzice se však nepřidalo slunce a tudíž tuto multikulturní událost poznamenalo poměrně chladné počasí. Přestože se hovořilo o koupené licenci na další dva ročníky, WOMAD se již v Čechách neuskutečnil.
Zanechejme však mírně ponurých vzpomínek na zašlé slávy a dejme konečně prostor festivalům, které dlouhodobě patří mezi domácí elitu či se do ní v posledních letech tlačí. Zároveň berte následující profily coby tipy pro vaši letošní návštěvu.

Taneční hudba na letních festivalech

Vývoj obliby taneční hudby byl v českých zemích v porovnání s okolním světem o něco pomalejší, takže je docela logické, že jsme si na první opravdový taneční festival museli počkat až do roku 1997.

Předtím bylo možné navštívit leda tak nějakou tu ilegální party pod širým nebem. Nejproslulejším domácím technivalem se stal mediálně nechvalně známý Czechtekk, kterému ovšem předcházela řada podobných akcí konaných od první poloviny devadesátých letna různých místech České republiky. Jeden čas se pro podobné parties vžil název Hostomice, podle místa konání prvního velkého technivalu v roce 1994.
Onou první legální vlaštovkou byla první venkovní megaparty pod hlavičkou Lucky People Center pořádaná v loňském roce zaniknuvší agenturou Lighthouse na pražském letišti v Letňanech. Ve třech cirkusových stanech vystoupili DJové světových jmen, mezi nimi i Darren Price nebo v tuzemsku kdysi populární dvojice Jay Chappel a Tomislav.
Mimo metropoli se dařilo taneční kulturu rozvíjet nejlépe pardubickému Aleši Blehovi, který v místě konání folkového festivalu ve Svojšicích začal pořádat přehlídky s názvem Summer Of Love (dnes je doma na dostihovém závodišti v Pardubicích). V téže době začala taneční hudba pronikat i na smíšené akce, takže například na pražském E.T. Jamu '97 byli k vidění a slyšení kromě domácích nadějí také zahraniční jistoty jako E-Z Rollers, Spooky nebo Thomas Fehlmann. O rok později na dalším pokračování téže akce nechyběli/y Trosky, Supercharger a jeden z nejlepších tuzemských koncertů tu odehráli Banco de Gaia.
V roce 1998 už kralovala domácím tanečním festivalům akce zcela jiného ražení. Legendární Jelení příkop přivezl do stejnojmenné "strouhy" na Pražském hradě pod taktovkou D Smack U například oblíbené etnotaneční kapele Zion Train, Transglobal Underground a Fun-Da-Mental a navrch přidal špičkovou elektroniku v podání 808 State a The Orb. Ukázalo se, že budoucností téhle hudby jsou právě živé kapely a od té doby se organizátoři snažili propašovat nějaký ten live act na každou významnější akci hodnou označení festival.
O rok později Správa Pražského hradu další Jeleňák zatrhla a tense tak konal v mnohem méně přívětivých prostorách Sky Clubu Brumlovka. To už se ale po celé republice vyrojilo tolik festivalů, že by si z té nabídky jeden ani nedokázal vybrat - v Teplicích měli Cosmic Trip, na Buchlově Hradhouse a Starým splavům u Máchova jezera, kde se v roce 1999 poprvé konal Mácháč, se dokonce kvůli frekvenci větších či menších akcí během letní sezóny začalo přezdívat česká Ibiza. A to nebylo zdaleka všechno...
Nejvýznamnějším domácím tanečním festivalem se stal v červnu 2000 Open Air Field pořádaný opět všudybyly z Lighthouse v lokalitě zvané Proboštská jezera u Brandýsa nad Labem. Dočkal se tří pokračování a než v minulém roce neslavně skončil, podívalise díky němu do Česka například Fila Brazillia, The Orb, Laurent Garnier nebo The Chemical Brothers. Co do velikosti konkuroval OAF jedině licenční festival Creamfields, jehož první ročník před dvěma lety dovezl na letiště v Roudnici nad Labem Underworld, zatímco loňský ročník je památný především vystoupením Massive Attack.
Loni byla ovšem událostí číslo jedna megaakce jménem Go Planet Roxy, dosud jediný tuzemský festival srovnatelný hudební nabídkou i perfektní organizací s obdobnými přehlídkami v zahraničí. Hlavní hvězdy Morcheebu, Moloko a Marilyna Mansona doplnily desítky dalších kapel a DJů, z nichž naprostá většina rozhodně nebyla jen do počtu. Bohužel se letos festivalový bůh nad pořadatelskou agenturou Roxy Promotion neusmál a ohlášená indoor náhrada jménem Planet Sound vypadá vedle loňského line-upu GPR jako poněkud chudý příbuzný tohoto bumbrlíčka.
Taky dobrý model

Nepsaným mottem každého festivalu je přinést publiku bezstarostnost a pohodu. Nad jejich zajištěním však létají obrovské finanční částky. Jste-li ovšem potenciální návštěvníci, jimž k popíjení a skotačení stačí produkce souborů méně zvučných jmen, hlavně že vstup bude zdarma, či naopak muzikanti, kteří svou tvorbu představí početnému obecenstvu rádi i bez nároku na honorář, vězte, že rovněž taková varianta existuje. Náklady pak zčásti pokrývají sponzoři, pořadatel vydělá na prodeji piva a podobných pochutin, reklamních akcích nejrůznějších firem a pronájmu prodejních stánků. Přestože žádná z těchto položek nedosáhne horentní sumy, dohromady se korunky poskládají a lze pozvat též nějakou tu 'hvězdu'. Zářným příkladem budiž Boodstock, konaný 13.-14.8. v Boudách u Čimelic na Písecku, na jehož letošní ročník (šestý, leč zmíněný model vyznávající teprve podruhé) zavítají třeba BSP, kteří pochopitelně něco stojí. "Děláme to proto, že kdykoli je vstup zadarmo, přijde dvakrát víc lidí, než kdyby se platilo byť minimálně. Loni dorazily v průměru dva tisíce lidí. Potom je i lepší atmosféra a všechno je takový živější. Taky ubude starostí, nemusíme zajišťovat oplocení a hlídat areál." konstatuje ke zvolenému modelu organizátor Boodstocku Jan Mareš. Další informace najdetena www.boodstock.cz

Na závěr
Ve světle urputných příprav všech tradičních zásadních českých open airů se rýsuje poznatek, že naše drahé festivaly a potažmo jejich organizátoři se drží hrdě nad vodou a spíš než záchranné kruhy k opuštění paluby hledají tmel na zalepení případných děr. Ač se celonárodně skuhrá nad nedostatkem financí, jestliže jde skutečně do tuhého, většinou se najdou. A když už sponzoři spasí výkrm hrocha, klub zahrádkářů či kdejaký 'čutálistický oddíl z páté ligy', proč by ne takhle masovou kulturu? Nebude-li festivalový rozpočet přehnaně navyšován položkami za Red Hot Chili Peppers nebo Radiohead. Ani otázka úbytku obecenstva v důsledku přesycení se nezdá být žhavou. Vždyť boom v muzikálovém ranku se rovněž jevil dočasným a neudržitelným a přesto stále vznikají další a další díla. Navíc konkurence jen zvyšuje snaživost a ostražitost všech zainteresovaných, což ve výsledku pozvedá úroveň. Namísto úhynu se tedy rodí předsezónní předkrmy a tak k Zimnímu Rock for People přibyly Zimní Benátská noc Made In Gambrinus a Jarní Sázava Fest. Masters of Rock zas expanduje s duplicitním produktem na Slovensko. Zbývá ještě riziko rozmarného počasí, avšak tento faktor by podle zvyklostí naší zeměpisné šířky neměl nabýt takových rozměrů, aby návštěvnost festivalů snížil zásadním způsobem.
Z opravdu velkých projektů ubyly oproti loňsku pouze dva - taneční Open Air Field, který poslední tažení přiznal již krátce po debaklu a Go Planet Roxy, jenž se měl letos konat pod pozměněným názvem Planet Festival 2004. "Důvodem pro odvolání akce byly průtahy v jednání s klubem Roxy, potažmo jeho majitelem, Linhartovou nadací a nedostatečné finanční pokrytí celého projektu." uvádí ve svém prohlášení Tolga Alačam z Planet Sound Promotion. Nicméně vystoupení již potvrzených interpretů se prý přece jen uskuteční, pouze se přesunou z Tábora do Prahy. Hlavní město přivítalo na přelomu dubna a května i festivalového nováčka (byť nešlo o klasickou formu uzavřeného areálu, nýbrž po ostravském vzoru o rozptyl na deset pražských ostrovů a do klubů po celém městě) - United Islands of Prague. Akce spjatá se vstupem naší vlasti do Evropské unie se setkala se zájmem publika a má zaděláno na pokračování.
Zdá se tedy, že obavy, aby rapidní nárůst nových akcí, které by přivodily odliv publika z těch zavedených, tím zapříčinily jejich krach a záhy zkolabovaly rovněž, jsou plané. Tak vzhůru s radostí do sluncem prozářeného festivalového reje, na případný pláč a lízání ran bude dost času na podzim.

Anketa pořadatelská

TRUTNOV OPEN AIR MUSIC FESTIVAL (20.-22.8., Trutnov)

1. ročník: 1987 (rozehnán StB, v letech 1988, 1989, 1991 a 1998 se nekonal)
Nejvíc publika: 22.000 (1997)
Nejvíc účinkujících: 130 (2003)
Osobnosti minulosti: Banjo Band Ivana Mládka, Faith No More, Felix Holzmann, Reef, Moonspel, Fun-Da-Mental, Fear Factory, Sepultura, Suicidal Tendencies, Ten Years After, Clawfinger ad.
Osobnosti současnosti: Persiana Jones, Panteon Rococo, ZdobShiZdub, Kollerband, Mig 21, Hudba Praha, Šum Svistu ad.
WEB: http://trutnov.openair.cz

Radek Langhammer (Geronimo Agency)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Z pohledu pořadatele jednoho z nich je jich až moc. Protože konec konců, při jejich menším počtu by to bylo víc v klidu. Spousta věcí spojených se samotným pořádáním by šla dělat mnohem snáz, náklady by tolik nenarůstaly a i rizika by byla menší, ale to si nestěžuji, jen vzpomínám. Ovšem jako případný návštěvník bych byl nadšený z té velké nabídky, i když jsem přesvědčen, že v tomhle 'připadku' nemusí vždy znamenat, že více je totéž co lépe."
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Myslím, že je na místě hovořit o zásadnějších krizích této doby, festival není životně důležitý, tedy určitě z mého pohledu.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Problém mi dělá poznání, že se jen málo z nich snaží najít svoji vlastní tvář, své zaměření a podobu. Postrádám odhodlání k vyhraněnosti, či sebemenší snahu k vymezení se vůči těm ostatním.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Stále něco nového vzniká a starého zaniká, to je normální stav či vývoj a jsem rád za to, že nikdo a nic nemůže v tomto směru počítat s neotřesitelnou definitivou.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Na našem festivalovém 'dvorečku' je největším přáním docílit toho, aby se návštěvníci cítili dobře. Třeba podobně jako na milé návštěvě u svých blízkých známých. Snažíme se, aby o ně bylo vstřícně postaráno, aby je nikdo zásadněji neomezoval, aby se mohli svobodně a spokojeně bavit a společně tak pomohli vytvářet příjemnou náladu a vzájemnou radost z tohoto setkání. Jsme potěšeni a rádi, když si návštěvníci najdou důvod k návratu, protože každý se rád vrací za někam, kde se mu líbilo.

MEZI PLOTY (15.5. Dobřany, 22.5. Brno - Černovice, 29.-30.5. Praha - Bohnice)
1. ročník: 1992
Nejvíc publika: 25.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 160 (2003)
Osobnosti minulosti: "Jestliže nejznámější osobnost bývá ta proklamovaná médii, tak takovou my ani mít nechceme. Všechna ta nej... nemusí znamenat nejvzácnější." (R. Kozler)
Osobnosti současnosti: dtto
WEB: www.meziploty.cz

Robert Kozler (NedomYsleno)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Nevím jestli je optimální nebo ne, jenom vím, že jich je hodně. To závisí na chuti lidí něco dělat, někdo se tím možná i sebevyjadřuje. Jestliže to nejsou věci, které potom zatěžují ostatní, to znamená, že ti lidé nejsou schopni hradit kapelám cesťáky nebo dokonce zaplatit tu akci jako takovou, tak si myslím, že to je dobře. Proč by festivalů nemělo být hodně? Otázkou spíš je, nakolik to ti lidé dělají zodpovědně, protože já znám dost organizátorů, kteří uspořádají festival, aniž na něj mají jedinou korunu, což je nezodpovědný vůči muzikantům, kteří dodrží daný slib, tzn. odehrají koncert, protože visí na plakátech a nechtějí přijít o své příznivce, kteří zase netuší ty zákulisní vztahy.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
To ne, žádná krize není. Spíš si myslím, že přirozenou cestou festivaly vykrystalizují. Přežije silný jedinec.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Kdepak, vůbec ne.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Určitě se budou selektovat, je to o přístupu k věci. Já když jsem začínal produkovat Mezi ploty, obíhal jsem po Praze sponzory a na tu akci nejdřív vydělal, než jsem začal někoho někam zvát. Jestli si někdo myslí, že udělá festival, aniž na něj má finanční prostředky a že ta akce mu vydělá, tak je na velkém omylu.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Za prvé mít na něj, za druhé, aby to člověk dělal zodpovědně, musí tou věcí žít a ne si myslet, že on je ten spasitel či hrdina, který vymyslí akci, která tady všechny předčí. Tak to rozhodně není. Každý festival začíná pomalým vývojem a záleží na intenzitě nápadu, jisté posedlosti organizátorů a jejich schopnosti každoročně ten nápad naplnit.

NOC PLNÁ HVĚZD (25.-26.6., Třinec-Borek)
1. ročník: 1993
Nejvíc publika: 28.000 (1998)
Nejvíc účinkujících: 63 (pravidelně)
Osobnosti minulosti: Mot"rhead, Saxon, Blind Guardian, Mercyful Fate, Lady Punk, Perfect, Turbo, T.S.A. ad.
Osobnosti současnosti: U.D.O., Chinaski, Alkehol, Harlej, Tři sestry, Inekafe, Horkýže slíže, Vypsaná fiXa ad.
WEB: www.nocplnahvezd.cz

Petr Šiška (Petarda Production)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Počet festivalů se každoročně zvedá nebo zmenšuje podle kupní síly v naší republice a podle toho, kolik nových promotérů se mezi festivaly zapojí. Spousta lidí se do toho pouští, protože si myslí, že vydělají velký prachy, jenomže zapomínají na jednu důležitou věc, a to že udělat festival neznamená jen sezvat kapely a vylepit plakáty. Ale abych odpověděl konkrétně, myslím si, že počet je předimenzovaný."
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Krize není, o té se dalo hovořit spíš před čtyřmi pěti lety, kdy celá řada festivalů zkrachovala. Tehdy byla euforie, promotéři se předháněli, jak slavné jméno pozvou a za kterou z hvězd zaplatí víc peněz, přičemž měli špatně spočítaný příjmy a výdaje. O krizi bych tedy určitě nehovořil a o tom, že festivaly se i v českých podmínkách dají dělat dobře, svědčí čtveřice Třinec, Trutnov, Český Brod, Malá Skála.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
My jsme zvolili taktiku česko-slovensko-polského festivalu s minimálním vstupným, takže u nás návštěvnost stoupá. Problémy tohohle charakteru zcela rozhodně nemáme. Myslím, že Třinec je dnes určitá legenda a lidi tam chodí jako kdysi na Portu."
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Myslím, že festivaly budou zanikat i vznikat, tedy ty regionálního charakteru. Vždy to bude záležet na aktivitě jednotlivých promotérů. Ale počet velkých festivalů, které budou mít jméno, se nijak markantně zvedat nebude. Maximálně přibude jeden nebo dva podle toho, když se zblázní některý z mobilních operátorů a nasype do nich velké prachy. Ale myslím, že ty velké zahraniční hvězdy chtějí lidé vidět spíš na samostatném koncertu. Na festivaly se jezdí kvůli něčemu jinému. Kvalitní kapely tam ovšem pochopitelně být musejí.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Příjemnou atmosféru. Těžko uděláte dobrý festival ve velkém městě, lidi nepojedou s batohem do Prahy, Brna či Ostravy na - výjimkou může být Colours Of Ostrava, ale uvědomme si, že na Stodolní ulici o víkendu bývá spousta lidí, takže návštěvnost na Colours není vůbec výjimečná. Chce to tedy udělat festival někde v regionu, mít výhodnou pozici, dobré zázemí, neošidit světla a nepřehánět soupisku.

BENÁTSKÁ NOC MADE IN GAMBRINUS (30.7.-1.8., Malá Skála)
1. ročník: 1993
Nejvíc publika: 13.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 110 (2001)
Osobnosti minulosti: Kabát, Žlutý pes, Iceparty, Burma Jones, Arakain, Buty, BSP, Olympic, Monkey Business ad.
Osobnosti současnosti: Anthrax, No Name, Pražský výběr, Kollerband, Mig 21 ad.
WEB: www.benatskanoc.cz

Pavel Mikez (ŠIMMI AGENCY)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Větší festivaly si své místo drží, ale samozřejmě je jich tady ještě hodně a návštěvnost se tudíž rozmělňuje. Mělo by jich být méně. Po loňském roce některé ubyly, takže selekce probíhá.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Náš festival má již třetím rokem stoupající tendenci. Nezaměřujeme se jen na počet kapel, je třeba mít na zřeteli hlavně návštěvníka a jeho pohodlí. Řekl bych, že u festivalů s tradicí se o krizi hovořit nedá.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Jak jsem říkal, momentálně máme vzrůstající tendenci návštěvnosti. Když třeba vloni byli v neděli v Praze Rolling Stones, náš festival, probíhající o totožném víkendu, to nepocítil a měl největší návštěvnost ze všech ročníků. Festivaly si konkurují spíš pokud jde o ulovení konkrétních kapel. Co se týče návštěvnosti, tak nás některé akce konané ve stejném termínu mohou ohrozit. My například kolidujeme s nějakou techno party, ale tam by měla být jiná skladba lidí. Konkurenci vidím spíš v boji o přízeň kapel.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Tady ještě pořád přetrvává pocit, že si člověk pronajme louku, postaví na ní pódium a shrábne vydělané peníze. Tomu odpovídá počet nových festivalů, které vydrží rok nebo dva a pak zaniknou. Myslím, že do budoucna spíš budou ubývat."
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Faktorem číslo jedna je počasí, ale my se zaměřujeme i na variantu, když počasí nepřeje, takže nejde jen o to nabídnout co nejvíc kapel, ale i dobré zázemí počínaje sociálkami, přes kryté plochy k sezení, bohaté občerstvení až po doprovodný program. Pokud funguje pestrá nabídka, lidi určitě přijdou.

ŠUMAVA ROCKS (17.7., Sušice)
1. ročník: 1994
Nejvíc publika: 1.600 (1994)
Nejvíc účinkujících: 20 (1994)
Osobnosti minulosti: J.A.R., Monkey Business, Hiram Bullock Group, Hana Hegerová, The Plastic People of the Universe ad.
Osobnosti současnosti: Pražský výběr, Buty, Southpaw, Khoiba ad.
WEB: www.freedom.cz/sumavarocks

Luboš Křivanec (Agentura Human Help)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Pro návštěvníky asi ano, mají z čeho vybírat, ale pro pořadatele je samozřejmě těžší přilákat na svou akci dostatečný počet diváků.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Dle počtu festivalů a podobných akcí o krizi mluvit nejde, nicméně vytrácí se kouzlo výjimečného.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Krom stagnující návštěvnosti nevím o žádných zásadních problémech.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Těžko říct, myslím, že o tom rozhodnou návštěvníci. Pokud jich bude chodit dost, počet festivalů přetrvá a možná se bude i rozrůstat. Festivalové sezóně by však mělo vévodit několik zavedených, dobře obsazených a žánrově trochu odlišných akcí.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Počasí, tradici, dobrou muziku, dobré obecenstvo.

ROCK FOR PEOPLE (3.-5.7., Český Brod)
1. ročník: 1995
Nejvíc publika: 15.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 130 (2003)
Osobnosti minulosti: Stuck Mojo, Tribal Drift, Terry Lee Hale, Guano Apes, Bloodhound Gang, In Extremo, Zion Train, Mike Patton & Fantomas, Tanzwut, Asian Dub Foundation, New Model Army, Apocalyptica, Biohazard, Dead Kennedys, Chumbawamba, Die Happy, Transglobal Underground, Cypress Hill, Junkie XL, The Levellers, Therapy? ad.
Osobnosti současnosti: Hooverphonic, Värttinä, Fun-Da-Mental, Life Of Agony, Ska-P, Real McKenzies, Spermbirds, Čechomor, Meky Žbirka, Pražský výběr, Tři sestry ad.
WEB: www.rockforpeople.cz

Petr Fořt (Ameba Production)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Kolik jich je určuje samozřejmě jako cokoli jiného trh. Zřejmě to vždy je i poplatné své době a tak je u nás festivalů tolik, kolik jich vidíme. Osobně jsem rád, že tu festivaly existují a to, jestli je počet optimální, musí vždy určit návštěvníci svým zájmem.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
V žádném případě, viz předchozí odpověď.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Nemám takový pocit. Děláme to, co si myslíme, že je správné a v konečném důsledku to opět ocení návštěvníci svým zájmem.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Znovu musím odkázat na odpověď na první otázku.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Asi upřímnost ve všech směrech.

ZÁMOSTÍ (4.-5.6., Třebíč)
1. ročník: 1997
Nejvíc publika: ustálený počet, přesnější údaje promotér na základě rozhodnutí z minulých let neuvádí
Nejvíc účinkujících: rovněž ustálený počet, cca 45
Osobnosti minulosti: Milan Hlavsa a Šílenství, Loop Guru, The Plastic People of the Universe, Hudba Praha ad.
Osobnosti současnosti: J.A.R., Ondřej Havelka & his Melody Makers, Pražský výběr, Tata Bojs, Khoiba, Indy & Wich ad.
WEB: www.zamosti.cz

Martin Svoboda (jednatel Zámostí 2004)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Můj názor je, že v roce 2003 bylo přefestivalováno. To, že každý víkend bylo dva a více různě velikých festivalů, nebylo optimální.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Žádná krize festivalů se nekoná. Prostě došlo k tomu, že nabídka festivalů převýšila poptávku po nich.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Náš festival má za roky existence vybudovanou stálou klientelu, která dochází za jakékoliv situace. Přišli jsme pouze o druhou skupinu tzv. příležitostných návštěvníků, kteří si vybrali jiný festival, buď podle nabídky nebo místa konání. Jelikož stavíme rozpočet festivalu na stálých návštěvnících, tak se nám podařilo tuto situaci úspěšně ustát.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Očekávám změny už v letošním roce. Některé festivaly zaniknou, jiné budou muset šetřit a to se projeví na programu nebo jinak na kvalitě.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Na to mám dva pohledy. Ten první koresponduje s příslovím 'Za peníze v Praze dům', tj. dobré osobní vztahy s manažery nějaké nadnárodní společnosti a pak můžete udělat kdekoli cokoli. Ten druhý vychází z mé osobní zkušenosti a faktory jsou následující: podpora města, místních obyvatel a podnikatelů, jméno festivalu a dobré počasí.

COSMIC TRIP (16.-18.7., Teplice)
1. ročník: 1997
Nejvíc publika: 12.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 60 (2003)
Osobnosti minulosti: Kevin Max, Doc.B, Stella, Mark Dale, Chris Sadler, Jamie Bissmire, Alex Bau, Dave Tarrida, Makaton, Christian Vogel, Karl O' Connor Aka Regis_Live, Takaaki Itoh ad.
Osobnosti současnosti: představení line-upu naplánoval promotér formou kompletního seznamu až po uzávěrce tohoto čísla
WEB: www.cosmictrip.cz

Aleš Burger (Next Level Entertainment)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Myslím, že současný počet za optimální považovat nelze. Historie moderních hudebních festivalů je u nás příliš krátká a mnoho jich ještě neprošlo zkouškou času. Někteří pořadatelé stále sází na to, že pokud to letos nebylo nejlepší, bude to příští rok, ale skutečnost je většinou zcela opačná. Věřím ale, že čas, resp. poptávka trhu toto vyřeší sama.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Ne, v žádném případě. Krize se týká jen jednotlivých akcí, pořadatelů či hudebních stylů. Obecný propad aplikovatelný na všechny eventy tu rozhodně není. V našem konkrétním případě festivalu Cosmic Trip v žádném případě.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Ano. Byli jsme nuceni po pěti letech měnit termín konání a ten současný nám nevyhovuje tak jako původní. Zároveň se konkurence snaží atakovat naše tradiční sponzory, navíc často velmi agresivním a nefér způsobem. Naštěstí pro nás většina firem na pomluvy a fámy nesází, zajímá je skutečný efekt a odvedená práce.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Myslím, že jsem na tuto otázku již odpověděl - selekce je nutná a trh ji provede sám. Nebude už do budoucna možné každou větší party či koncert nazývat automaticky festivalem a očekávat mnohatisícové návštěvnosti.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Dobré jméno, tradici a jasný směr při oslovování cílové skupiny. Kočkopes se většinou nesetká s kýženým úspěchem.

BLUES V LESE (4.-6.6., Řevnice)
1. ročník: 2000
Nejvíc publika: 5.000 (2002 a 2003)
Nejvíc účinkujících: 50 (2002)
Osobnosti minulosti: Edgar Winter Group, John Hammond, Stan Webb's Chicken Shack, Smokin Joe Kubek, Popa Chubby, Ana Popovic, Aynsley Lister, Chuck Prophet, Gwyn Ashton, Dhol Foundation, Bratři Ebenové ad.
Osobnosti současnosti: Chris Duarte, Doug MacLeod, Ivan Hlas, Zuzana Navarová & KOA, Peter Lipa & Luboš Andršt Blues Band ad.
WEB: www.bluesvlese.cz

David Gaydečka (Joe's Garage)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
To je dost obecná otázka. Množství festivalů je podle mne optimální skoro za všech okolností, protože je takové, jaké pořadatelé unesou a diváci navštíví. Pokud se ukáže, že je festivalů moc, tak některé a doufám, že mezi nimi bude málo těch, které patří k těm důležitějším, odpadnou a počet bude zase optimální.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Jedině z hlediska tuctovosti. U nás je dost festivalů, kde se jeden podobá druhému a to zejména svou dramaturgií. Na druhou stranu nevidím důvod, proč by to bylo v zásadě špatně, když vedle nich probíhá mnoho akcí se specifickou a v jistém smyslu mnohému přínosnou dramaturgií.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Abych pravdu řekl, tak cítím silnou konkurenci, ale cítím to jako zdravý tlak, který nutí všechny z nás, pořadatele, abychom věnovali více času výběru těch nejlepších účinkujících, správných termínů a ideálních míst pro jejich konání. Myslím, že ten nejdůležitější pohled na věc - pohled diváka - bude určitě takový, že je čím dál tím více z čeho vybírat. To považuji za pozitivní.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Určitě. Otázka je, jaká selekce bude. Selekce není nikdy stoprocentně přirozená. Důkazem jsou seznamy skladeb, ze kterých vybírají česká rádia. Selekce může být ovlivněna nejen zájmem diváků, ale např. i sponzory a médii. Další selekce může být dána poměrem nákladů k potenciálním příjmům ze vstupného některých festivalů. V případě programu složeného pouze z tuzemských účinkujících je relativně jednoduché vymyslet, jak to udělat, aby se festival zaplatil ze vstupného, ale v případě účasti zahraničních světoznámých kapel se setkávám často s propadem mezi tím, co taková kapela může utržit na honoráři doma, např. v USA nebo v Evropě a tím, co jí můžeme nabídnout my. Důkazem je např. Ben Harper, na kterého přijde v Paříži po dva dny diváků, kteří zaplní sportovní halu (cca dvacet tisíc lidí) a u nás bych si netroufl na větší klub jak Lucerna Music Bar. Akce, které se neohlížejí pouze na lokální popularitu hudebníků u nás, bez sponzorů nepřežijí. Doufám, že mám ale správný pocit, který zní 'nás se naštěstí selekce ani náznakem zatím netýká'.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Asi výjimečná, téměř nikde se neobjevující dramaturgie a stejně tak skvělé místo pro jeho konání.

SÁZAVA FEST (5.-7.8., Sázava)
1. ročník: 2001
Nejvíc publika: 5.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 85 (2003)
Osobnosti minulosti: King George, Samiam, Monkey Business, Kryštof ad.
Osobnosti současnosti: BSP, Dan Bárta & Illustratosphere, Tata Bojs, Mňága & Žďorp, Wohnout ad.
WEB: www.sazavafest.cz

Pavel Kloupar (in promotion)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Současné množství malinko převyšuje počet, který by byl optimální, ale to zase na druhou stranu motivuje pořadatele ke kvalitnější a lepší práci. Takže v konečném součtu si myslím, že lehký nadbytek festivalů je v pořádku.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Já myslím, že ne, naopak ten boom, který před třemi či čtyřmi roky vyvrcholil, ještě trvá. V poslední době se všichni strašně snažili zavděčit divákům a tak to asi přepískli s náklady. Krize by mohla být snad jen ohledně výnosnosti, ale věřím, že už letos to bude jinak.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Strach, že lidi nepřijdou, nás hnal do vyšších nákladů. Vrazili jsme víc peněz do reklamy a do produkce, což se projevilo ve finančním součtu, ale v návštěvnosti ne, ta šla naopak nahoru.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Myslím, že nízkorozpočtových festiválků může být vždy neomezené množství a ty velké se budou stabilizovat v počtu, který bude přibližně podobný tomu letošnímu, možná malinko nižší.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Kvalitní produkci a snahu neustále nabízet návštěvníkům něco nového.

COLOURS OF OSTRAVA (9.-11.7., Ostrava)
1. ročník: 2002
Nejvíc publika: 9.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 80 (2003)
Osobnosti minulosti: Kryštof, Omar Ka & Fula Band, Goran Bregovič Wedding And Funeral Band, Kosheen, Geoffrey Oryema, Sheva, Te Vaka ad.
Osobnosti současnosti: Rachid Taha, Natacha Atlas, Bob Geldof & The Bobkatz, Oysterband, Urban Trad, Kanjar 'OC, Monkey Business, Mig 21, Buty, Tata Bojs, Hana a Petr Ulrychovi ad.
WEB: www.colours.cz

Zlata Holušová (Colour Production)

Zdá se vám současné množství festivalů optimální?
Současné množství festivalů naznačuje, že to s naším publikem není tak zlé a že přeci jen nepodléhá tolik mrtvolné nehybnosti českých masmédií. Jsou průkaznějším testovacím materiálem než všechny soutěže snažící se zobrazovat každoroční tzv. oblíbenost kapel. Byl by skutečně zajímavý žebříček kapel, které obrazily nejvíce festivalů a v jakých pozicích. Možná by se objevily zajímavé skutečnosti, které ukazují, jak si vlastně lidé přejí jednotlivé kapely, které dostávají prostřednictvím promotérů, kteří se přeci jen snaží zaujmout své diváky programem a hledají, co se jim asi může líbit.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Krize festivalů při této mnohosti je nesmysl. Jen přepínání vlastních možností a touha překročit své meze nás, pořadatele, žene do průšvihů.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Konkurence je to, co způsobuje, že přeci jen vznikají odlišné festivaly a nové programové prvky pro návštěvníky. Kvalita produkcí i programů jde obecně strmě nahoru.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Selekce nastává každoročně mezi možnostmi zachovat svou úroveň nebo se posunout na žebříčku úspěšnosti výše, za více peněz a s větším rizikem. Obecně platí, že akce s historií mají už své fluidum a své diváky. Pokud se nerozhodnou exploatovat, mohou se dožít svých kulatých výročí s jistotou.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Kvalitu a tvůrčí posuny v programu festivalu, solidnost technického a organizačního zázemí, dobrou propagaci a kus štěstí s počasím.

MASTERS OF ROCK (2.-4.7., Vizovice)
1. ročník: 2003
Nejvíc publika: 18.000 (2003)
Nejvíc účinkujících: 25 (2003)
Osobnosti minulosti: HIM, Die Happy, Hammerfall, Slade ad.
Osobnosti současnosti: Europe, Helloween, Stratovarius, Die Happy, In Extremo, The 69 Eyes, Pink Cream 69, Tři sestry, Olympic, J.A.R., Divokej Bill ad.
WEB: www.mastersofrock.cz

Ing. Jiří Daron (Pragokoncert)

Zdá se Vám současné množství festivalů optimální?
Festivalů v České republice je poměrně dost, což je dobře. Divák si tak může vybírat, co a kdy mu vyhovuje navštívit.
Je na místě hovořit o krizi festivalů?
Nemyslím si, že by šlo o krizi festivalů v České republice. Naopak jsem v loňském roce zaznamenal dvě velmi úspěšné premiéry zcela odlišných festivalů. Jde o Go Planet Roxy a náš Masters of Rock.
Pocítili jste v důsledku konkurence nějaké problémy?
Žádné problémy z hlediska dalších festivalů vůbec nepociťujeme. Agentura Pragokoncert buduje festival, který se hodně liší od ostatních. Jsme zaměřeni na rockovou muziku a to nejen z pohledu České republiky, ale hlavně chceme předložit divákům notnou dávku ze světové scény. Masters of Rock je právě tímto výjimečný. Zde nehraje jeden nebo dva zahraniční interpreti jako speciální host nebo headliner. Masters by měl být do budoucna soubor světových nej. Česká hudební špička je pochopitelně samozřejmostí.
Může stávající počet přetrvat i do budoucna, nebo lze očekávat přirozenou selekci?
Přežijí jen ty, na které budou lidé chodit.
Co považujete za hlavní faktor zdaru festivalu?
Jak jsem řekl, Masters má v dramaturgii dvě nosné linky. 1. Česká hudební špička - tu objevíte i na dalších festivalech. 2. Co nejvíce zahraničních hvězd - tím se lišíme od ostatních v Čechách a zároveň se můžeme srovnávat s ostatními v Evropě.

Anketa hudebnická

1. Myslíš, že jsou domácí festivaly, vzhledem k jejich množství, v ohrožení?
2. V čem pro tebe tkví největší kouzlo festivalů?
3. Který český festival máš nejraději?

Matěj Ruppert (Monkey Business)
1.Z mého hlediska jsou v ohrožení proto, že když tam přijedeme, tak je většinou problém s naší zvukovkou nebo s tím, že si dobře nezahrajeme, ale to jsou technický problémy. Lidi jsou tam vždycky skvělý. Ale asi si festivaly trošku do zelí lezou, protože jsem si všiml, že klesá návštěvnost, takže to asi v něčem bude. Ale zase na druhou stranu to vytváří dobrou manévrovací pozici pro publikum, protože tím pádem se festivaly předhánějí, aby předvedly co možná největší hvězdu.
2.V rodinné atmosféře, kulminaci skvělých kapel a musí se tam dobře chlastat a být tam příjemně.
3.Pro mě je kouzelnej jedině Šumava Rocks, kterej vše výše uvedené splňuje.

Mejla (vypsaná fiXa)
1.Pro mě určitě ne, protože to je nejlepší co může být. Ale je fakt, že na platební sílu Čechů už je jich tady moc.
2.Léto, hraní venku, lidi, spoustu kapel.
3.Jelikož nás zastupuje Ameba Production, mám skoro jako povinnost říct Rock for People, ale je to tak.

Tomáš Krulich (Kabát)
1.Nemyslím, v létě se chce každý bavit a když to bude za rozumou cenu, tedy za málo peněz hodně muziky, tak lidi budou chodit. Záleží na pořadatelích a promotérech, ale i na ostatních okolnostech jako je počasí. Myslím, že v ohrožení nejsou a klidně by jich mohlo ještě přibýt.
2.Sejde se tam parta muzikantů, kteří se třeba celý rok nevidí, takže se to spojí s mejdanem. Tím se kompenzuje i fakt, že často musíme oželet zvuk, který bychom si na našich koncertech představovali.
3.Nejlíp se vždycky hraje tam, kde se sejde hodně lidí. Bezvadná je třeba Noc plná hvězd nebo Malá skála.

Michal Pavlíček
1.Zatím to tak nevypadá, zdá se, že zatím je o ně zájem a lidi je berou jako velkej prázdninovej happening. Myslím, že nebezpečí zatím nehrozí.
2.Spontánnost, poslech hudby pod hvězdami i sluncem a příjemnou prázdninovou pohodu.
3.Asi Rock for People, ten je nejvíc 'woodstockovskej'.

Lenka Dusilová
1.Myslím, že lidi mají tuhle masovou zábavu rádi a tak ji podrží. Já to spíš beru z druhé strany, mám radši, když tam nehraje tolik kapel.
2.Hezký počasí a v neposlední řadě dostatek 'toitoiek'.
3.To fakt nevím, ale jinak mám nejradši soukromí...

Jan P. Muchow (The Ecstasy Of St. Theresa)
1.Některé možná nepřežijou, protože víc obyvatel naše hrouda nenabízí, ale třeba touto selekcí přežijí jen ty smysluplné.
2.Já nejsem zrovna největší fanda festivalů. Mě stačí navštívit tak tři za léto a mám dost, takže asi nebudu ten správný nadšenec básnící o atmosféře na festivalech. Já mám festivaly v oblibě, protože v krátkém časovém úseku mohu vidět spoustu muziky, to vše ve specifické atmosféře a pod širým nebem.
3.Upřímně řečeno Festival FAMU.

Michal Ditrich (Hypnotix)
1.Pokud se bude v téhle oblasti podnikání kopírovat vývoj, kupříkladu, jako v Německu, je pravděpodobné, že některé nepřežijí - ale to už se vlastně stalo. Potom dojde k markantnímu rozdělení na festivaly, které budou spoléhat na to, že velké množství kapel, nebo zahraniční headliner přitáhne publikum a na ty druhé. To budou spíš lokální akce zaměřené na místní kapelky plus hosta z profesionální scény. Na těchto menších fesťácích hrají zpravidla kapely šedesát až devadesát minut, protože nejde o kvantitu, ale o to, aby se lidi bavili při muzice. Zpravidla promotér věnuje velkou péči tomu, aby se publikum cítilo 'jako doma' (občerstvení, dětské odpoledne a jiné taškařice).
2.Na mnoha jsme se setkali s neopakovatelnou atmosférou velkého mejdanu, který nemusí skončit po půlnoci, ale až třeba za tři dni. Pro kapely je účinkování na festu zajímavé, protože si zahrají na velkém pódiu na slušný aparát a mají možnost se prezentovat i před lidmi, kteří by na ně za normálních okolností, třeba do klubu, nešli.
3.Nám se líbí všude tam, kde se sejde ta super konstelace, kdy máme dobrý čas hraní, je tam hodně lidí, zázemí pro kapely má úroveň a hlavně když neprší..

Kryštof Michal (Support Lesbiens)
1.Myslím, že množství v tomto případě je spíš ku prospěchu. Udrží se jen ty skutečně nejlepší a já doufám, že všichni pochopí, že na tradici samotné se to donekonečna vozit nedá.
2.Je to možnost prolnout fanoušky, potkat se s jinými kapelami, zažít si uvolněnou atmosféru, kdy to nestojí 'jenom' na vás a i díky tomu podat dobrý výkon . a v neposlední řadě si i náhodně popovídat s fanoušky u grilovanýho kuřete, který si na festivalech rád dávám.
3.Je jich pár, které rád mám, ale který mám nejraději se samozřejmě říci nedá. Spíš se orientuj podle toho, kde jsme postupně hráli. Podle toho se dá jakýmsi logickým způsobem zorientovat ve vývoji našich názorů na domácí festivalovou scénu.
Miroslav Wanek (Už jsme doma)
1.Nemyslím. Je pravda, že jich je hodně, ale je to taková naše česká specialita, opravdu to nikde jinde takto není a lidi tady to mají zjevně rádi, takže možná některé zaniknou, některé jiné ale vzniknou.
2.Pro spoustu lidí je to příležitost vidět vícero kapel najednou, jednotlivě po koncertech by jim to trvalo moc dlouho, bylo by to dražší a také ne vždy by se trefili do svého vkusu. Takto to mají zabaleno v jednom balíčku. Festivaly pak bývají většinou v létě, takže dalším lákadlem je prostě jenom bytí několik dní ve společnosti spřízněných duší, případně užívání si s nějakou ještě spřízněnější duší jak společného času tak společného zájmu. Spousta lidí taky jezdí na festivaly prostě pařit. Z mojí strany, z pódia, musím přiznat, že festivaly beru tak trochu jako nutné zlo, protože zvuk bývá příšerný, není čas na zvukovku, většinou se hraje poměrně krátkou dobu a někdy bývá zákulisí bez zázemí, takže třeba v dešti se brodíme bahnem i s aparaturou atd. Ale atmosféra publika bývá zase naopak pěkná, takže to absolvujeme každý rok (kromě letoška, kdy jsme si udělali od 5.6. do 1.10. pauzu).
3.Na prvním místě musím jmenovat Boskovice, pak Mikulov, Litoměřický kořen a Bohnice, organizované Unijazzem.
Jiří Big Boss Valter (Root)
1.To si v žádném případě nemyslím, neboť ty nekvalitní časem zmizí a kvalitní se drží v pohodě dál. Dneska jsou již návštěvníci i kapely zvyklí na určitý standard a pokud to pořadatel zanedbá, tak se může jít příští rok klouzat.
2.Hlavně v atmosféře. Spousta lidí, spousta kapel, spousta žrádla a chlastu.prostě spousta super věcí.
3.Mám rád všechny. Nemůžeš se ptát takto muzikanta, neboť chce hrát na všech, že? Jistě je ti jasná záludnost této otázky. Takže ještě jednou, mám rád všechny.

Ing. Magor (Tři sestry)
1.Naopak. Loni bylo krásně a i přes obrovskou nabídku letních hudebních akcí a tím vzájemnou konkurenci lidi chodili. Letos budou taky. Horší už to nebude.
2.Pančto náš setík je časově omezen většinou do šedesáti minut, mohu se ztřískat přímo na pódiu beze strachu, že bych koncert nedokončil. Navíc v zákulisí potkáváme spřízněné duše z ostatních uměleckých uskupení a ty zhusta taky lijou jak čerti. A pokud vše funguje jak má, nastává obecná empatie, ááách!
3.Samozřejmě naši vlastní kérkonošskou, tudíž domácí Keltskou noc, kterou jsme si za ta léta i přes nepřízeň osudu a úřadů vypiplali ke svému obrazu. Zveme sem naše oblíbené kapely a interprety a právem se můžeme pyšnit sloganem: 'Festival s nejlepším výhledem!' - akce se totiž koná na hranici kérkonošského národního parku a za pódiem se tyčí horští velikáni Lysá hora a Kotel.Potom hned Rock for People a pražské Barvy léta.
Vratko Rohoň (Inekafe)
1.Dúfam, že nie. Prežiť by mali tie, ktoré sú robené dobre, kvalitne a z presvedčenia. Držim palce všetkým fesťakom na celom svetě.
2.V tom, že klubové kapely vylezů na slnko.A v tom, že je leto, pivo, prázdniny, čerstvý vzduch.
3.To sa nedá povedať. Každý fest má niečo do seba - či velký s mega návštěvnosťou, alebo maličký s pár sto luďmi a komornějšou atmosférou. Ak je dobre pripravený, zorganizovaný a ozvučený, nie je o čom.

Tonda Rauer (Alkehol, Harlej)
1.Myslím, že když si nebudou zbytečně konkurovat v podobnej čas na podobným místě, tak ne. Taky jde podle mě hodně o to, jakej si ten festival udělá 'ksicht', aby si našel svou stálou klientelu.
2.Je to dobrá příležitost potkat známý a kamarády ze skupin, který třeba běžně přes rok nevidím.
3.Všechny mají něco. Já třeba hodně rád hraju na Czech Rock Blocku v Plasech. Tam odtud mám asi jedny ze svých nejlepších zážitků z hraní a už jsme tam navíc skoro jako inventář. No a pak jsou to samozřejmě Benátská noc, Czech Rock Block v Polný a Noc plná hvězd. Jo a super se taky vzpomíná na festival v Hořepníku tuším v roce 1993 nebo 1994, kdy se tam všichni brodili v bahně, to bylo nezapomenutelný maso.
Milan Cais (Tata Bojs)
1.Na tak malou zemičku jako jsou Čechy je jich až moc a trochu mi vadí, jak se stále opakují tatáž jména vystupujících kapel, včetně nás. Myslím, že festivaly se navzájem ohrožují, protože publikum není nafukovací. Lidí, kteří jsou ochotni jet se spacákem na festival, je pořád stejně, i když někteří odpadají a jiní přibývají. Logicky to musí vést k situaci, kdy čím více bude festivalů, tím méně na ně bude jezdit lidí.
2.Ve speciálním kontrastu, kterej tam lze zaznamenat. Člověk má možnost vidět kapely naprosto odlišnýho ražení a prezentace na jednom pódiu v průběhu několika hodin.
3.Boskovice, kvůli atmosféře, která tam vždy je. Mám k němu i nostalgickej vztah - když jsme byli mladší, jezdili jsme tam s Mardošou pomáhat, jelikož jej organizuje jeho táta, kterej je členem Unijazzu. Je tam krásný prostředí a je mi sympatický, že se tam sjíždějí 'normálnější lidi'.

Leo Holan (ŠkWor)
1.Festivalů sice přibývá, ale podle mého mínění má každý dobrý festival svoje specifikum a to je myslím to nejdůležitější. Proto by měl mít každý dobrý festival své stálé návštěvníky. Tím pádem by takový festival v ohrožení být neměl. A naopak by se všichni pořadatelé měli více snažit uspokojit určitou svou zájmovou skupinu a neustále zkvalitňovat nejen program, ale i zázemí.
2.Pro mě osobně je to hraní na velkých otevřených pódiích na čerstvém vzduchu. Navíc byly festivaly jednou z největších šancí se zviditelnit se.
3.Jednoznačně Benátská noc na Malé skále.
Radim Hladík (Blue Effect)
1.Těžko odhadnout, jaké je správné množství festivalů. Některé v ohrožení rozhodně jsou. Vydrží patrně ty ekonomicky silné, podpořené sponzory, které budou mít chytrou dramaturgii a tudíž přitáhnou dostatek diváků. Pak určitě vydrží ty specializované, ekonomicky nenákladné, finančně nenávratné. Ty stojí a padají s osobností svého organizátora.
2.Správný festival má mnoho společných znaků s prehistorickýmy obřady. Určitě to všechno máme v genech.
3.Já jsem na stará kolena úplný novic. Vzhledem k tomu, že jsem patnáct let nehrál rockovou muziku, je letošní festivalová sezóna pro mě premiérová. Naposledy jsem hrál s Blue Effect v listopadu 1989 na Koncertě pro všechny slušný lidi v Praze, letos po patnácti letech, opět s Blue Effect, objedeme skoro všechny festivaly. Alespoň ty velké. Vynasnažím se, abych si to užil.

Honza Křížek (ex- Walk Choc Ice, nyní Blue Effect, Kollerband)
1.Vzhledem k jejich množství to spíš vypadá na pravý opak.
2.Hudba pod širým nebem, rozmanitý publikum, setkání s muzikanty a spousta dobrot.
3.Nejraději mám dobrý český festival.

Petr Janda (Olympic)
1.Doufám, že ne, ale musím říct, že mě překvapuje, jak je jich každej rok víc.
2.V poslední době moc na festivaly nejezdím, ale baví mě sledovat jiné kapely, které jsem ještě nikdy neviděl a taky mě baví pokec s muzikantama.
3.Nejčastěji jsme hráli v Třinci. Tam je to pro mě téměř domovská scéna. Je tam hodně prostoru a návštěvníci byli vždy ohleduplní i ke kapelám, které se jim nelíbily. Cítil jsem tam velké spříznění hlediště a jeviště. Pravda, naposledy jsem tam byl před třemi roky.


Michal Pixa (Visací zámek)
1.No je jich opravdu dost, ale jestli se navzájem vyhubí netuším. Ale asi jo. Hlavní problém však spatřuju v tom, že v pofestivalové sezóně, t.j. v září, říjnu a listopadu, jsou všichni muzikou přesyceni a nenavštěvujou koncerty v tak hojným počtu jako dříve.
2.Vlastně v nich z pohledu mu

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/Festivaly-Festivaly~26~cervenec~2004/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.