muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníDavid Gilmour je na svém ostrově spokojený

6.4.2006 | Autor: Jaroslav Riedel | sekce: publicistika

David Gilmour

David Gilmour

Dvaašedesátiletý kytarista a zpěvák David Gilmour se přihlásil třetím sólovým albem On An Island a zákonitě tím nastolil otázku: Co to znamená pro budoucnost skupiny Pink Floyd? Podle všeho se už její obnovení nelze očekávat; ale ti, kdo se od Pink Floyd po odchodu Rogera Waterse v polovině osmdesátých let neodvrátili, mohou brát Gilmourovo album za uspokojivou náhradu. David Gilmour totiž od roztržky s Watersem tvořil zvuk Pink Floyd rozhodující měrou a ani teď se nesnaží vytvářet nic zřetelně odlišného.

Kytara a hlas Pink Floyd
Gilmour není zakládajícím členem Pink Floyd, ve skupině vystřídal svého přítele Syda Barretta. Když se koncem roku 1967 ukázalo, že Barrettova duševní choroba znemožňuje skupině normální existenci, nastoupil David Gilmour jako kytarista a zpěvák místo něj. Nemohl být plnohodnotnou náhradou, vždyť Barrett byl téměř výhradním autorem, zpěvákem a vůbec určující postavou kapely. Brzy se však ukázalo, jak šťastná volba to byla. Dlouhé, vzdušné a náladotvorné tóny Gilmourovy kytary se záhy staly neodmyslitelným prvkem nahrávkek skupiny.
Už na albu A Saucerful Of Secrets, vznikajícím v době Barrettova odchodu, se však autorsky nejvíc prosadil Roger Waters. Jeho autorská hegemonie zůstala zřejmá po celou dobu Watersova působení v Pink Floyd. Gilmour nicméně měl autorský podíl na mnoha z nejdůležitějších písní: Time, Shine On You Crazy Diamond, Wish You Were Here, Comfortably Numb nebo Run Like Hell. Od poloviny sedmdesátých let Watersovy tvůrčí koncepce zcela převažovaly a v roce 1983 vydané album The Final Cut už de facto bylo Watersovým sólovým dílem.

Sólová alba bez velkých ambicí

Sólové desky Davida Gilmoura se od zvuku Pink Floyd nikdy příliš nelišily, ale přitom vždy působily introvertně a neokázale. První, bezejmenná, vyšla roku 1978, skoro zároveň s debutovým albem Richarda Wrighta Wet Dream. Ve srovnání s rozmáchlými projekty Pink Floyd (rok předtím vydali Animals, rok nato The Wall) byla velmi střídmá, obsahovala devět jednoduše postavených písniček (jednu z nich Gilmour napsal se zpěvákem Royem Harperem, který ji také umístil na své album Unknown Soldier). Gilmour v té době také jako producent a spoluhráč pomáhal debutující Kate Bushové.
Druhé Gilmourovo album About Face už nemá tak zřejmý charakter “vedlejšího” studiového projektu; ostatně vyšlo roku 1984, kdy byla budoucnost Pink Floyd velmi nejistá. David Gilmour si do studia pozval řadu hostů: klávesisty Steva Winwooda a Jona Lorda, zpěváka Roye Harpera či aranžéra Michaela Kamena.

David Gilmour

David Gilmour

Zvuk About Face má blíž k pop music než předchozí, více “kytarové” album. Na obou lze najít řadu pěkných skladeb a neokázalé pojetí zní velmi sympaticky. S nejlepšími deskami Pink Floyd se ovšem srovnávat nemohou.

Další fáze Pink Floyd

V letech 1987 a 1994 Pink Floyd pod Gilmourovým vedením vydali dvě studiová alba, následovaná vždy koncertním turné a živým dvojalbem. David Gilmour jako skladatel hledal pomoc spíše mimo kapelu - spoluautorem několika písní z A Momentary Lapse Of Reason byl Anthony Moore, známý spíše vyznavačům rockové avantgardy. O sedm let později, na The Division Bell, už autorsky opět spolupracoval i Richard Wright, ale drtivá část alba přesto zůstala Gilmourovým dílem. Turné, které po vydání The Division Bell následovalo, zasáhlo i Prahu v září 1994.
Písně Pink Floyd prezentoval taky Roger Waters na sólových vystoupeních; jak jsme mohli vidět v červnu 2002 v Praze, přesahoval pinkfloydovský repertoár z let 1968-1979 polovinu koncertního času. Ve stejné době ovšem David Gilmour sahal do minulosti také, i když podstatně méně bombastickým způsobem: na DVD In Concert nechyběly Wish You Were Here, Comfortably Numb či jedna z nejlepších skladeb post-watersovské éry, High Hopes. Došlo tehdy i na méně známou píseň Fat Old Sun z alba Atom Heart Mother a na dvě písničky ze sólových alb, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let stačil navzdory své prohlubující se schizofrenii natočit Syd Barrett; David Gilmour mu ostatně tehdy ve studiu vydatně pomáhal. Na DVD In Concert měla premiéru písnička Smile, jejíž studiová podoba se vydání dočkala letos.
V červenci 2005 se konal megakoncert Live 8, na němž se opět setkali všichni čtyři členové nejslavnější sestavy Pink Floyd. “Mezi Rogerem a mnou bylo za ta léta hodně hořkosti a vzteku,” říká Gilmour. “Tohle bylo poprvé, kdy se zdálo, že má chuť hodit něco z toho za hlavu. A zbavit se vzteku a nenávisti je dobré. Měl jsem taky pocit, že kdybych to neudělal, litoval bych toho. Takže byla řada důvodů vystoupit, a já jsem si to celé užil.” Zůstalo ovšem u tohoto jediného setkání, od té doby se Gilmour s Watersem neviděli.
Bylo by ostatně naivní čekat, že by tak dlouho trvající rozpory mohly být naráz zapomenuty a že by se tvůrčími činy nabitá minulost mohla vrátit. “Nabídli nám spoustu peněz, když vyjedeme na turné. A já jsem to odmítl. Ta nabídka byla udělat nákladné turné, ať už s Rogerem, nebo bez něj. Ale mě nezajímalo pustit se na turné a vydělávat, aniž bychom natočili něco nového. Jen vyjet a znovu hrát naše staré hity, to mě tedy vůbec nepřitahuje.” Gilmour ale nemá velké koncertní plány ani jako sólista, rozhodl se uspořádat jen několik koncertů ve středně velkých sálech. “Když lidé přijdou na můj koncert, budu rád. Když se jim bude moje hudba líbit, budu taky rád. Ale já nedělám hudbu pro publikum. Hraju, protože mě to baví. Vyrazit na turné, které trvá měsíce a měsíce, není to, co bych ve svém věku chtěl dělat.”

Relaxační hudba vyrovnaného šedesátníka
Na své třetí sólové album On An Island si David Gilmour pozval docela pestrou sestavu renomovaných hostů jako Richard Wright, David Crosby a Graham Nash, několika party klávesových nástrojů přispěl spoluproducent alba Phil Manzanera, jako zpěvák, hráč na kornet a perkuse se na jedné písni podílel Robert Wyatt, orchestr zaranžoval polský skladatel Zbigniew Preisner..” Z celého alba přímo dýchá životní vyrovnanost. Gilmourovy písničky mají hodně daleko k psychedelickým experimentům, zvukové bombastičnosti i k temným textařským vizím, kterými se kdysi Pink Floyd proslavili. Ale minulost je z On An Island cítit téměř v každém tónu. David Gilmour je hudebník, který umí stárnout důstojně: rockové dějiny už nezmění, ale stále dokáže budit zaslouženou pozornost.

 
 
Zajímavosti
S autorkou šesti textů na albu On An Island, Polly Samsonovou, je David Gilmour ženatý a má s ní čtyři děti. Nejstaršímu synovi je šestnáct. I když to není Gilmourovo první manželství, ukázalo se, že David je vyloženě rodinný typ a na dlouhé turné už nejspíš nikdy nevyrazí. “Když máte doma tak dobrou textařku, nemá snysl hledat ještě někde jinde. Polly s námi pracovala už na The Division Bell a já rád znovu pracuji s přáteli a kolegy, s nimiž už mám zkušenost. Jsem trochu stydlivý a jít mimo tento okruh je pro mě obtížné. Polly a já jsme zároveň spolupracovníky i životními partnery, lepší těžko můžu najít


David Gilmour Gear Guide

Psáno pro: časopis mGuide 2006/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/David-Gilmour-je-na-svem-ostrove-spokojeny~06~duben~2006/

Komentáře

celkový počet: 3

Filip V.  Oprava
anabela  D.Gilmour
boris filantrop  Re: D.Gilmour

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.