Dave Matthews - Nějaký ďábel v mé duši
7.1.2004 | Autor: Vendula Zmeková | sekce: publicistika
Najít a pojmenovat ďábla, oslovit mrtvého otce, volat po záchraně, dosáhnout příliš vysoko a poděkovat za "zatracené šťestí, že ještě žiju". O to vše se na první sólové desce Some Devil snaží předák Dave Matthews Bandu.
Proč vlastně cítíl Dave Matthews potřebu nahrát sólové album, když v Dave Matthews Bandu má stejně hlavní slovo (byť DMB samozřejmě není pouhým doprovodným tělesem)? Jednak toužil zahrát si s jinými muzikanty, mezi kterými figuruje například Trey Anastacio, fenomenální kytarista kapely Phish, basista Tony Hall se zkušenostmi z kapel Boba Dylana či Willieho Nelsona, nebo Brady Blade Jr. od Emmylou Harris. Jednak chtěl vyzkoušet zazpívat písně třeba za doprovodu mohutného zvuku symfonického orchestru, nebo naopak podpořen jen nahou elektrickou kytarou či klasickým smyčcovým kvartetem. A hlavně se chtěl vyzpívat z osobnějších, intimnějších myšlenek. Dostatek dobrých důvodů!
Předtím
Dave Matthews se narodil a dětství strávil v Jižní Africe. Do městečka Charlottesville ve Virginii se přestěhoval až jako teenager. Umanul si, že se stane písničkářem jako Paul Simon. Brzy se začal poohlížet po spoluhráčích, kteří by mu pomohli zrealizovat demosnímek. Už tehdy prý měl ohromné charisma a schopnost přesvědčit, a tak se z původně příležitostných muzikantů záhy staly spřízněné duše a věrní členové kapely. Nejdříve se přihlásili lokálně známí mladí jazzmani, bubeník Carter Beauford a saxofonista LeRoi Moore, pak talentovaný, tehdy šestnáctiletý basák Stefan Lessard a nakonec klasicky vzdělaný houslista Boyd Tinsley (jehož story můžete nalézt v zářijovém čísle Rocku & Popu). Krom klávesisty Petera Griesara, který po pár letech odešel ze soukromých důvodů, s ním setrvávají v Dave Matthews Bandu dodnes.
První vystoupení odehrál začínající Dave Matthews Band na soukromé párty na střeše jednoho domu v Charlottesville 11. května 1991, ale ještě téhož roku se oficiálně představil spoluobčanům na jakýchsi městských oslavách. A už v prosinci 1993 si vydal vlastním nákladem dlouhohrající debut Remember Two Things, nahraný živě během jediného srpnového klubového vystoupení. Stala se nevídaná věc. Album s rafinovanou směskou písničkařiny, funky, jazzu, rocku i názvuků country zabodovalo nejprve v College Charts (Jak to přeložit? V žebříčku vysokoškoláků?) a brzy si díky více než slušnému prodeji sáhlona zlatou desku udělovanou asociací RIAA. Na nezávisle vydaný živý debut docela darda. Není divu, že zavětřily velké firmy. DMB se upsal BMG a studiový debut Under The Table And Dreaming (1994) posbíral hned čtyři platiny! A tak už tomu mělo být napořád. Pánům se z nečekaného úspěchu neroztočila hlava. Nepolevili v poctivé muzikantské práci a se železnou pravidelností koncertují a vydávají výtečná, promyšlená alba. Čert ví, proč to poslední studiové, Busted Stuff, za louží opět zatraceně úspěšné, k nám vůbec nebylo dovezeno. Že by brilantní ukázky skladatelské i hráčské potence jako balada Where Are You Going nebo na prostinkých čtyřech kilech precizně postavený melodický kousek Raven neměly žádný komerční potenciál?
S ďáblem v patách
"Můj táta je víc než dvacet let po smrti. Přál bych si, aby na mě byl pyšný," vysvětluje Dave svoji promluvu do záhrobí, dojemnou výpověď Gravedigger (Hrobař), která nejlépe vynikne v akustické verzi, tvořící bonus sólového debutu Some Devil. Ne všechny písně jsou však tak chmurné a ne všechny tak osobní. K So Damn Happy (nemohu si pomoci, ale nejvýstižnějším překlademje jadrné "z pr..le klika") ho inspiroval zážitek, kdy seděl s přáteli na zahradě a přímo před ně spadla těžká hlavní větev stromu, pod kterým právě debatovali, a na padrť rozbila Daveovu kanoi. O čem byste řekli, že pojednává Dodo, pojmenovaná dle ptáka Dronta mauritijského (též známého pod starším druhovým jménem blboun nejapnéhý), který se nechal díky své důvěřivé povaze a vynikajícímu masu doslova dobrovolně vyhubit? Ekologická agitka? Nikoliv. Spíše sonda do lidské povahy i kritika mířená do vlastních řad. Dave podává vysvětlení: "Před pár lety jsem navštívil jednoho svého přítele. Měl doma sbírku starých ročníků National Geografic a mezi nimi i čísla ze třicátých let minulého století, před Druhou světovou válkou. Bylo zajímavé sledovat, jak americká kultura viděla tehdy třeba Adolfa Hitlera. Ten pohled byl převážně obdivný! Je strašně zvláštní, jak se věci mění..."
Some Devil není zajímavé jen po stránce písničkářské. Udivujícíje i rozsah pěveckých poloh, které Dave zvládá a ke kterým ho inspiruje v úvodním odstavci zmíněná aranžérská pestrost alba, nesešněrovaná možnostmi kapely. Ať sám nebo s DMB, nabízí Dave Matthews ten nejvzácnější průsečík mezi kvalitou bez kompromisů a doslova všelidovou posluchačskou přístupností, o které vypovídají nejen miliony prodaných alb a jásající auditoria.
S trochou pomoci přátel
Reputace Dave Matthews Bandu je v USA taková, že kapele nedělá problémy nalákat k sobě na pódium takové hosty jako jazzmana Maceo Parkera (!) či uznávaného nadžánrového baskytaristu Victora Wootena (Flecktones, kupa příležitostných fusion spolků pro label Tone Center). Parkera a Wootena můžete s DMB slyšet na disku Live In Chicago. 21. prosince 2002, si zase na koncert DMB v Madison Square Garden zaskočil zazpívat James Brown. Naopak Dave Matthews si na předminulé americké šňůře Rolling Stones střihl s Jaggerem Memory Motel. Neodolatelně, jak se můžete přesvědčit na koncertním albu Rolling Stones No Security (1998).
Diskografie:
Dave Matthews Band
Remember Two Things (live, 1993)
Under The Table And Dreaming (1994)
Crash (1996)
Live At Red Rocks (2CD live, 1997)
Before These Crowded Street (1998)
Listener Supported (2CD live, 1999)
Everyday (2001)
Live In Chicago (live, 2001)
Busted Stuff (2002)
Live At Folsom Field (2CD live, 2002)
Dave Matthews & Tim Reynolds
Live At Luther College: An Acoustic Performance (1999)
Dave Matthews
Some Devil (2003)
Proč vlastně cítíl Dave Matthews potřebu nahrát sólové album, když v Dave Matthews Bandu má stejně hlavní slovo (byť DMB samozřejmě není pouhým doprovodným tělesem)? Jednak toužil zahrát si s jinými muzikanty, mezi kterými figuruje například Trey Anastacio, fenomenální kytarista kapely Phish, basista Tony Hall se zkušenostmi z kapel Boba Dylana či Willieho Nelsona, nebo Brady Blade Jr. od Emmylou Harris. Jednak chtěl vyzkoušet zazpívat písně třeba za doprovodu mohutného zvuku symfonického orchestru, nebo naopak podpořen jen nahou elektrickou kytarou či klasickým smyčcovým kvartetem. A hlavně se chtěl vyzpívat z osobnějších, intimnějších myšlenek. Dostatek dobrých důvodů!
Předtím
Dave Matthews se narodil a dětství strávil v Jižní Africe. Do městečka Charlottesville ve Virginii se přestěhoval až jako teenager. Umanul si, že se stane písničkářem jako Paul Simon. Brzy se začal poohlížet po spoluhráčích, kteří by mu pomohli zrealizovat demosnímek. Už tehdy prý měl ohromné charisma a schopnost přesvědčit, a tak se z původně příležitostných muzikantů záhy staly spřízněné duše a věrní členové kapely. Nejdříve se přihlásili lokálně známí mladí jazzmani, bubeník Carter Beauford a saxofonista LeRoi Moore, pak talentovaný, tehdy šestnáctiletý basák Stefan Lessard a nakonec klasicky vzdělaný houslista Boyd Tinsley (jehož story můžete nalézt v zářijovém čísle Rocku & Popu). Krom klávesisty Petera Griesara, který po pár letech odešel ze soukromých důvodů, s ním setrvávají v Dave Matthews Bandu dodnes.
První vystoupení odehrál začínající Dave Matthews Band na soukromé párty na střeše jednoho domu v Charlottesville 11. května 1991, ale ještě téhož roku se oficiálně představil spoluobčanům na jakýchsi městských oslavách. A už v prosinci 1993 si vydal vlastním nákladem dlouhohrající debut Remember Two Things, nahraný živě během jediného srpnového klubového vystoupení. Stala se nevídaná věc. Album s rafinovanou směskou písničkařiny, funky, jazzu, rocku i názvuků country zabodovalo nejprve v College Charts (Jak to přeložit? V žebříčku vysokoškoláků?) a brzy si díky více než slušnému prodeji sáhlona zlatou desku udělovanou asociací RIAA. Na nezávisle vydaný živý debut docela darda. Není divu, že zavětřily velké firmy. DMB se upsal BMG a studiový debut Under The Table And Dreaming (1994) posbíral hned čtyři platiny! A tak už tomu mělo být napořád. Pánům se z nečekaného úspěchu neroztočila hlava. Nepolevili v poctivé muzikantské práci a se železnou pravidelností koncertují a vydávají výtečná, promyšlená alba. Čert ví, proč to poslední studiové, Busted Stuff, za louží opět zatraceně úspěšné, k nám vůbec nebylo dovezeno. Že by brilantní ukázky skladatelské i hráčské potence jako balada Where Are You Going nebo na prostinkých čtyřech kilech precizně postavený melodický kousek Raven neměly žádný komerční potenciál?
S ďáblem v patách
"Můj táta je víc než dvacet let po smrti. Přál bych si, aby na mě byl pyšný," vysvětluje Dave svoji promluvu do záhrobí, dojemnou výpověď Gravedigger (Hrobař), která nejlépe vynikne v akustické verzi, tvořící bonus sólového debutu Some Devil. Ne všechny písně jsou však tak chmurné a ne všechny tak osobní. K So Damn Happy (nemohu si pomoci, ale nejvýstižnějším překlademje jadrné "z pr..le klika") ho inspiroval zážitek, kdy seděl s přáteli na zahradě a přímo před ně spadla těžká hlavní větev stromu, pod kterým právě debatovali, a na padrť rozbila Daveovu kanoi. O čem byste řekli, že pojednává Dodo, pojmenovaná dle ptáka Dronta mauritijského (též známého pod starším druhovým jménem blboun nejapnéhý), který se nechal díky své důvěřivé povaze a vynikajícímu masu doslova dobrovolně vyhubit? Ekologická agitka? Nikoliv. Spíše sonda do lidské povahy i kritika mířená do vlastních řad. Dave podává vysvětlení: "Před pár lety jsem navštívil jednoho svého přítele. Měl doma sbírku starých ročníků National Geografic a mezi nimi i čísla ze třicátých let minulého století, před Druhou světovou válkou. Bylo zajímavé sledovat, jak americká kultura viděla tehdy třeba Adolfa Hitlera. Ten pohled byl převážně obdivný! Je strašně zvláštní, jak se věci mění..."
Some Devil není zajímavé jen po stránce písničkářské. Udivujícíje i rozsah pěveckých poloh, které Dave zvládá a ke kterým ho inspiruje v úvodním odstavci zmíněná aranžérská pestrost alba, nesešněrovaná možnostmi kapely. Ať sám nebo s DMB, nabízí Dave Matthews ten nejvzácnější průsečík mezi kvalitou bez kompromisů a doslova všelidovou posluchačskou přístupností, o které vypovídají nejen miliony prodaných alb a jásající auditoria.
S trochou pomoci přátel
Reputace Dave Matthews Bandu je v USA taková, že kapele nedělá problémy nalákat k sobě na pódium takové hosty jako jazzmana Maceo Parkera (!) či uznávaného nadžánrového baskytaristu Victora Wootena (Flecktones, kupa příležitostných fusion spolků pro label Tone Center). Parkera a Wootena můžete s DMB slyšet na disku Live In Chicago. 21. prosince 2002, si zase na koncert DMB v Madison Square Garden zaskočil zazpívat James Brown. Naopak Dave Matthews si na předminulé americké šňůře Rolling Stones střihl s Jaggerem Memory Motel. Neodolatelně, jak se můžete přesvědčit na koncertním albu Rolling Stones No Security (1998).
Diskografie:
Dave Matthews Band
Remember Two Things (live, 1993)
Under The Table And Dreaming (1994)
Crash (1996)
Live At Red Rocks (2CD live, 1997)
Before These Crowded Street (1998)
Listener Supported (2CD live, 1999)
Everyday (2001)
Live In Chicago (live, 2001)
Busted Stuff (2002)
Live At Folsom Field (2CD live, 2002)
Dave Matthews & Tim Reynolds
Live At Luther College: An Acoustic Performance (1999)
Dave Matthews
Some Devil (2003)
časopis Rock&Pop 2003/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Dave-Matthews-Nejaky-dabel-v-me-dusi~07~leden~2004/
Komentáře
&;
