Daniel Landa - Zaděláno na Kvasku
27.3.2007 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
fotogalerie
Už podruhé za sebou se shodou okolností můj rozhovor s nejúspěšnějším českým autorem posledních let, který posbíral téměř dvě desítky zlatých a platinových desek, uskutečnil prostřednictvím neosobního mailu. Škoda, téměř čtyřicetiletý absolvent hudebně-dramatického oboru na pražské konzervatoři, zakladatel skupiny Orlík a autor úspěšných muzikálů Krysař a Tajemství, je rozhodně umělcem, s kterým bych rád o mnoha věcech diskutoval z očí do očí. A určitě by přišla řeč i na projekt jeho manželky Mirjam, muzikál Kvaska, ke kterému napsal typicky landovskou hudbu.
V rámci českého muzikálu představuje podle kritiků Kvaska příjemné překvapení. Když jsme u filmu, komu byste vy udělil Českého lva za film a hlavní roli roku 2006?
Celé téma bych radši přenechal lidem, kteří se tím zabývají a hledají v tom smysl, uspokojení a zadostiučinění. Já to nejsem.
Soundtrack k filmu Kvaska obsahuje také dvě nové písně, které ve filmu neuslyšíme. Je to předzvěst vašeho dalšího alba, následovníka úspěšného Neofolku?
Takhle bych to tedy rozhodně neviděl.
V muzikálu se hlavní hrdina skrývá v prostorách divadla Kalich. Není to trochu paralela se známým Fantomem opery?
Myslím, že ne. Ale raději se zeptejte mé druhé půlky, ta je autorkou scénáře.
Poslouchal jste ji při natáčení?
Celkem ano.
Jak se vám líbí bývalý spoluhráč z Orlíku David Matásek v seriálu Letiště, šel byste do podobné role?
Neviděl jsem z Letiště ani jeden díl, a proto to nemohu hodnotit. Já nemám důvod, proč bych měl hrát v seriálu, když nejsem herec.
Jak to vypadá s plánovanou gangsterkou Zabte sršně? Kromě písně na albu Neofolk o ní není moc slyšet...
S ředitelem Hudebního divadla Karlín jsme domluveni na premiéře na podzim 2008, takže je ještě čas. Do konce 2007 po mně chce divadlo hotový produkt.
Jak se vám spolupracovalo s dvojicí Hapka-Horáček na jejich projektu Strážce plamene, chováte se jako "námezdní zpěvák", nebo vás nechají mluvit do výsledné podoby písně?
Nevím, jak se chovají námezdní zpěváci, ale já tam prostě přijdu, jsem moc rád, že vidím “dědky” (jestli se neurazí), pokochám se Péťovou charismatickou depkou a Horáčkovou milionářskou pohodou, nazpívám to a zase odejdu. Je to spíš takové prosté a milé setkání. Oni jsou hrozně roztomilí, když jsou spokojení a dávají to najevo, takže mne těší jim toto způsobovat. Je to nejlepší motivace pro interpretaci jejich děl.
Vaše písně i texty působí dojmem, že je sypete z rukávu, ale předpokládám, že to není tak jednoduché. Potřebujete se v rámci inspirace naštvat, nebo být naopak v klidu?
Když to přijde, sypu je z rukávu a je to velice jednoduché, nepotřebuji k tomu žádný emoční extrém. Na druhou stranu je pravdou, že když nemám co říct, nemám to správné vnitřní nastavení a nejsem schopen jediné noty, jediného slova. Ale proč taky potom tvořit, že? Je logičtější dělat něco jiného, když zrovna nemáte co říct.
Co jako spolutvůrce Nadace Malina říkáte bodovému zákonu a chování tuzemských řidičů?
Myslím, že můj názor je zbytečný, složitý a neprezentovatelný. Přizpůsobím se tedy většině, která skrze své zastupitele rozhodla, že budeme jezdit všude krokem. Z hlediska smyslu konání nadace to rozhodně považuji za veliký krok dopředu.
Stát zvolil radikální řešení, které se rovná situaci, kdy jsme všem lidem svázali pro jistotu ruce, aby nekradli. Mohu si myslet cokoli, ovšem nic neplatí, protože účel v tomto případě skutečně posvětil prostředky.
Já osobně si budu zřejmě muset koupit nějaké hlučné staré auto, abych na delších cestách udržel pozornost a nezpůsobil nehodu. Berte to ovšem s trochou nadsázky, protože zřejmě brzy stejně přijdu o řidičák. Jedu a ani nevím, jak se mi tam octne najednou třeba 150. Tak zpomalím a za chvíli se mi to stane zas. A tak je to celou cestu, nebudu držet oko na tachometru jako idiot. Motor vozu vevnitř neslyším, takže se můžu orientovat jen nějakým svým vnímáním. To je ovšem díky dlouholetým automobilovým závodům radikálně posunuté. Když mě změří ve správnou chvíli, je po řidičáku i po závodníkovi Landovi. Pak bychom se snad raději přestěhovali do Německa, kde měl tvůrce předpisů výrazně kreativnější přístup a i samotný řidič je způsobilý jezdit rychleji, protože v Čechách by se mi to určitě stalo zas. Samozřejmě žertuji. Anebo možná ne. Ono je to stejně úplně jedno.
Jak to nyní vypadá s vašimi aktivitami v motoristických sportech?
Pro tento rok zatím nevím, co se bude dít.
Můžete uvést něco konkrétního k aktivitám řádu Ordo lumen templi, například projektu světlo?
Podařilo se nám spoluvytvořit velký dětský park na Vyšehradě střižený v duchu slovanské mytologie. Světlo upravujeme, uzpůsobujeme reálným finančním možnostem, které se po mnoha nekorektních článcích v médiích rapidně zmenšují. Zřejmě se budeme soustředit především sami na sebe, pokus o sdílnost či naivní upřímnost nebyl šťastný. Žijeme v zemi, kde se od určité doby lidé termínu, že něco myslíte upřímně, pochechtávají. Velmi jsem se z toho poučil, bylo to pro nás dobré. Někdy informace o řádu budeme mít na netu. Až budou, budou. Stejně jako tisková konference Ordo lumen templi. Až bude, bude.
Když sledujete současnou tuzemskou politickou scénu, nemáte taky pocit, že Blaničtí rytíři nejen spí, ale nespíš už vůbec nežijí?
Uvidíme. Moje pocity nejsou důležité.
Zajímavosti:
Název filmu Kvaska režisérky muzikálových hitů Mirjam Landové, který se odehrává právě v zákulisí muzikálu, je označením vězeňského nápoje, jakési náhražky piva. Recept? Jednoduchý - vodu, chleba a cukr kvasíme po dobu 14 dnů. Děj filmu? Hlavní hrdina příběhu Micky (Filip Tomsa) se ocitne ne vlastní vinou ve vězení. Při životě ho drží jen velká láska k muzikálové hvězdě Karin (Lucie Vondráčková). Aby se s ní mohl seznámit, rozhodne se zúčastnit vypsaného konkurzu na nový muzikál a uteče z vězení. Podaří se mu projít celým konkurzem, konečně se seznamuje s Karin a na vlastní kůži zažívá muzikálový dril. Den premiéry se blíží a policie je Mickymu na stopě... Autoři snímku dávají nahlédnout do zákulisí fenoménu zvaného muzikál, a to prostřednictvím nápaditého příběhu a originální hudby. Ostatně autorská dvojice Mirjam a Danem Landovi dobře vědí, o čem je řeč. Svědčí o tom mimo jiné 600 000 prodaných lístků na jejich muzikál Krysař.
Fotogalerie:
fotogalerie
Už podruhé za sebou se shodou okolností můj rozhovor s nejúspěšnějším českým autorem posledních let, který posbíral téměř dvě desítky zlatých a platinových desek, uskutečnil prostřednictvím neosobního mailu. Škoda, téměř čtyřicetiletý absolvent hudebně-dramatického oboru na pražské konzervatoři, zakladatel skupiny Orlík a autor úspěšných muzikálů Krysař a Tajemství, je rozhodně umělcem, s kterým bych rád o mnoha věcech diskutoval z očí do očí. A určitě by přišla řeč i na projekt jeho manželky Mirjam, muzikál Kvaska, ke kterému napsal typicky landovskou hudbu. V rámci českého muzikálu představuje podle kritiků Kvaska příjemné překvapení. Když jsme u filmu, komu byste vy udělil Českého lva za film a hlavní roli roku 2006?
Celé téma bych radši přenechal lidem, kteří se tím zabývají a hledají v tom smysl, uspokojení a zadostiučinění. Já to nejsem.
Soundtrack k filmu Kvaska obsahuje také dvě nové písně, které ve filmu neuslyšíme. Je to předzvěst vašeho dalšího alba, následovníka úspěšného Neofolku?
Takhle bych to tedy rozhodně neviděl.
V muzikálu se hlavní hrdina skrývá v prostorách divadla Kalich. Není to trochu paralela se známým Fantomem opery?
Myslím, že ne. Ale raději se zeptejte mé druhé půlky, ta je autorkou scénáře.
Poslouchal jste ji při natáčení?
Celkem ano.
Jak se vám líbí bývalý spoluhráč z Orlíku David Matásek v seriálu Letiště, šel byste do podobné role?
Neviděl jsem z Letiště ani jeden díl, a proto to nemohu hodnotit. Já nemám důvod, proč bych měl hrát v seriálu, když nejsem herec.
Jak to vypadá s plánovanou gangsterkou Zabte sršně? Kromě písně na albu Neofolk o ní není moc slyšet...
S ředitelem Hudebního divadla Karlín jsme domluveni na premiéře na podzim 2008, takže je ještě čas. Do konce 2007 po mně chce divadlo hotový produkt.
Jak se vám spolupracovalo s dvojicí Hapka-Horáček na jejich projektu Strážce plamene, chováte se jako "námezdní zpěvák", nebo vás nechají mluvit do výsledné podoby písně?
Nevím, jak se chovají námezdní zpěváci, ale já tam prostě přijdu, jsem moc rád, že vidím “dědky” (jestli se neurazí), pokochám se Péťovou charismatickou depkou a Horáčkovou milionářskou pohodou, nazpívám to a zase odejdu. Je to spíš takové prosté a milé setkání. Oni jsou hrozně roztomilí, když jsou spokojení a dávají to najevo, takže mne těší jim toto způsobovat. Je to nejlepší motivace pro interpretaci jejich děl.
Vaše písně i texty působí dojmem, že je sypete z rukávu, ale předpokládám, že to není tak jednoduché. Potřebujete se v rámci inspirace naštvat, nebo být naopak v klidu?
Když to přijde, sypu je z rukávu a je to velice jednoduché, nepotřebuji k tomu žádný emoční extrém. Na druhou stranu je pravdou, že když nemám co říct, nemám to správné vnitřní nastavení a nejsem schopen jediné noty, jediného slova. Ale proč taky potom tvořit, že? Je logičtější dělat něco jiného, když zrovna nemáte co říct.
Co jako spolutvůrce Nadace Malina říkáte bodovému zákonu a chování tuzemských řidičů?
Myslím, že můj názor je zbytečný, složitý a neprezentovatelný. Přizpůsobím se tedy většině, která skrze své zastupitele rozhodla, že budeme jezdit všude krokem. Z hlediska smyslu konání nadace to rozhodně považuji za veliký krok dopředu.
Stát zvolil radikální řešení, které se rovná situaci, kdy jsme všem lidem svázali pro jistotu ruce, aby nekradli. Mohu si myslet cokoli, ovšem nic neplatí, protože účel v tomto případě skutečně posvětil prostředky.
Já osobně si budu zřejmě muset koupit nějaké hlučné staré auto, abych na delších cestách udržel pozornost a nezpůsobil nehodu. Berte to ovšem s trochou nadsázky, protože zřejmě brzy stejně přijdu o řidičák. Jedu a ani nevím, jak se mi tam octne najednou třeba 150. Tak zpomalím a za chvíli se mi to stane zas. A tak je to celou cestu, nebudu držet oko na tachometru jako idiot. Motor vozu vevnitř neslyším, takže se můžu orientovat jen nějakým svým vnímáním. To je ovšem díky dlouholetým automobilovým závodům radikálně posunuté. Když mě změří ve správnou chvíli, je po řidičáku i po závodníkovi Landovi. Pak bychom se snad raději přestěhovali do Německa, kde měl tvůrce předpisů výrazně kreativnější přístup a i samotný řidič je způsobilý jezdit rychleji, protože v Čechách by se mi to určitě stalo zas. Samozřejmě žertuji. Anebo možná ne. Ono je to stejně úplně jedno.
Jak to nyní vypadá s vašimi aktivitami v motoristických sportech?
Pro tento rok zatím nevím, co se bude dít.
Můžete uvést něco konkrétního k aktivitám řádu Ordo lumen templi, například projektu světlo?
Podařilo se nám spoluvytvořit velký dětský park na Vyšehradě střižený v duchu slovanské mytologie. Světlo upravujeme, uzpůsobujeme reálným finančním možnostem, které se po mnoha nekorektních článcích v médiích rapidně zmenšují. Zřejmě se budeme soustředit především sami na sebe, pokus o sdílnost či naivní upřímnost nebyl šťastný. Žijeme v zemi, kde se od určité doby lidé termínu, že něco myslíte upřímně, pochechtávají. Velmi jsem se z toho poučil, bylo to pro nás dobré. Někdy informace o řádu budeme mít na netu. Až budou, budou. Stejně jako tisková konference Ordo lumen templi. Až bude, bude.
Když sledujete současnou tuzemskou politickou scénu, nemáte taky pocit, že Blaničtí rytíři nejen spí, ale nespíš už vůbec nežijí?
Uvidíme. Moje pocity nejsou důležité.
Zajímavosti:
Název filmu Kvaska režisérky muzikálových hitů Mirjam Landové, který se odehrává právě v zákulisí muzikálu, je označením vězeňského nápoje, jakési náhražky piva. Recept? Jednoduchý - vodu, chleba a cukr kvasíme po dobu 14 dnů. Děj filmu? Hlavní hrdina příběhu Micky (Filip Tomsa) se ocitne ne vlastní vinou ve vězení. Při životě ho drží jen velká láska k muzikálové hvězdě Karin (Lucie Vondráčková). Aby se s ní mohl seznámit, rozhodne se zúčastnit vypsaného konkurzu na nový muzikál a uteče z vězení. Podaří se mu projít celým konkurzem, konečně se seznamuje s Karin a na vlastní kůži zažívá muzikálový dril. Den premiéry se blíží a policie je Mickymu na stopě... Autoři snímku dávají nahlédnout do zákulisí fenoménu zvaného muzikál, a to prostřednictvím nápaditého příběhu a originální hudby. Ostatně autorská dvojice Mirjam a Danem Landovi dobře vědí, o čem je řeč. Svědčí o tom mimo jiné 600 000 prodaných lístků na jejich muzikál Krysař.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Daniel-Landa-Zadelano-na-Kvasku~27~brezen~2007/
Komentáře
&;
