9.3.2015 | Autor: Petr Mezihorák | sekce: publicistika Or nahráli a vydali své první věci sami, než zakotvili u Silver Rocket, prostě proto, že mají k tomuto labelu lidsky i hudebně blízko. Jejich tvorba se nachází někde na pomezí stoner rocku a post-hardcoru, výrazné bicí, které ženou zahuhlanou basu a ostrou kytaru do příkrých riffů. Všechno je pak do jednoho působivého celku sevřeno naléhavým hlasem.

Ve vůbec první písni, kterou jsem od Or slyšel, se zpívá: V každodenní smrti / tvář s vyrytou maskou / čekání na ovčí pramen. Jde o skladbu Spánek z dema z roku 2009. Odkaz na historické drama Lope de Vegy, ve kterém obyvatelé vesnice Fuente Ovejuna neboli Ovčí pramen zabijí tyranského feudála, mě zaujal. Jak mě ale Adam, zpěvák a kytarista Or, upozornil, literární odkazy netřeba přeceňovat: „Texty jako takové jsou pro nás rozhodně důležité, přímé literární vlivy bych v nich ale až tolik nehledal. Samozřejmě čtu, knihy na mě často působí, ale předmětem našich textů bývá spíš realita. Na žádný jiný případ, kde bych takhle explicitně odkazoval, si teď ani nevzpomínám – i když nějaké podvědomé ovlivnění určitě vylučovat nemůžu. I ta konkrétní část textu je vlastně spíš jen zkratka a součást souboru významů, v kterém každý může hledat podle sebe, a který s Vegou ve výsledku nic moc společného nemá.“ A milovníkům literárních a intelektuálních odkazů doporučuje texty Orla z kapely Planety.



Ale na to, abyste pochopili, jak jsou pro Or důležité texty, nemusíte mluvit s nikým z členů kapely, stačí poslouchat to, co Or společně vytváří. To ale neznamená, že by slova měla přednost před hudbou, naopak jsou v ní občas jak v žíravině rozpuštěna. „Většinou vznikají až po hudbě, nejčastější a nejprozaičtější důvod je to, že píšu dost málo a dost pomalu. Inspiruje mě většinou vlastní život, někdy je to deník ve zkratkách, někdy nálada jedné konkrétní chvíle, někdy odrazy různých situací z mého okolí. Pak doufám, že tyhle věci se v každém životě podobají dost na to, aby tam jiní lidé i bez znalosti kontextu něco našli.“ Or bývají řazeni hned do několika žánrů: noise / stoner rock, post-hardcore, emo-core. Na otázku, co vlastně sami chtějí hrát, mi Váša, baskytarista, odpověděl, že to je právě to, co ho na Or hodně baví: „Ačkoli se každý podvědomě snažíme posouvat Or hudebně trochu někam jinam, ve výsledku se naše nápady natolik promíchají s invencí ostatních, že vznikne jakási kolektivní syntéza s vlastním zvukem. Tenhle společnej tvůrčí proces je podle mě jedna z nejlepších věcí na hraní v kapele.“

Or se dali dohromady v roce 2008, v roce 2009 přišli s už zmíněným demem pojmenovaným prostě Demo. V roce 2011 následovalo EP na podporu DIYcore.net a v roce 2013 byla celá bezejmenná série ukončená lpíčkem LP. Mezitím Or ještě stihli nahrát split s Unnou a skladbou Stěny přispěli na desku Mladá fronta stárne rychle, což je další věc zastřešená webem DIYcore. Zatímco demo i EP vznikly ve zkušebně (František, který hraje na bicí, studuje zvuk na FAMU) a jako self-released, resp. pod značkou DIYcore.net, byly desky i prezentovány, LP je studiové album a vyšlo pod Silver Rocket. Ke vztahu k Silver Rocket Adam říká: „Měli jsme rádi jejich kapely, zajímaly nás jejich koncerty – já osobně na nich doslova vyrostl. Pak z toho postupem času vyplynulo, že jsme se seznámili, oni nějakým způsobem zjistili, že máme kapelu, sem tam nás nechali někde zahrát, a nakonec nám pár let nato vydali desku. Na jednu stranu asi celkem přirozený vývoj, na druhou samozřejmě velká čest.“



Když si pročtete web Or nebo Vášovy zápisky z evropské tour, pochopíte, že pro tuhle kapelu je důležité dělat věci pořádně a do důsledků, ať už se to týká samotného hraní nebo třeba organizování koncertů v rámci Hluch Crew, v němž se angažuje hlavně Adam a Váša. A dělat věci pořádně neznamená stále stejně: „V tuhle chvíli máme asi čtyři hotové věci a několik dalších rozdělaných. Na album ještě budeme potřebovat hodně času, není kam spěchat. Zatím to vypadá, že jsme teď vesměs přímočařejší, jednodušší, trochu víc pop, někde se dokonce snažím čistě zpívat...“ Obal jejich lpíčka je z šedostříbrného kartonu, vytištěná slova z něj vystupují jen pod určitým úhlem. „Obal je výsledek dlouhých kolektivních debat, podle mě docela hezky vystihuje, o co se jako kapela snažíme. Velké díky za pomoc s realizací patří Bourkovi ze studia Carton Clan, bez kterého bychom v tomhle určitě dopadli o hodně hůř.“ Bylo nahráno v Low Resolution studiu s Hromym z Five Seconds to Leave nebo Nod Nod. Některým lidem, včetně mě, přijde zvuk LP až podivně čistý: „O čistý, čitelný zvuk jsme se snažili se střídavými úspěchy i při všech předchozích nahráváních, tentokrát nám to tedy asi poprvé fakt vyšlo.“ Váša k tomu dodává: „Finalizace zvuku navíc probíhala směrem od čistoty směrem ke zhlučnění celku. Ale osobně čistější zvuk preferuju, nepovažuju Or za kdovíjak špinavou kapelu.“

Držet se v hudbě principů, které stojí mimo ni, je vždycky náročné a občas to vede ke konfrontaci. Or, zdá se, tohle napětí prozatím zvládají. „Nemyslím si, že by Or byli ventilem nasranosti, je to spíš naše určitá hudební seberealizace, něco, co nás baví, a částečně asi i únik z každodenního světa. Samozřejmě ale vycházíme z určitých kořenů a některé hodnoty spojené s hudebním prostředím, ve kterém se pohybujeme, se odrážejí i v našich životech. Konkrétně je to třeba určité kritické smýšlení o společnosti, jsme vegetariáni, s Františkem se teď snažíme rozjet něco jako alternativní bydlení ve vile na Břevnově, kde bysme postupem času rádi občas uspořádali koncert, výstavu, přednášku. Plány jsou celkem velkolepé, tak uvidíme, co z toho vyleze.“ Pro všechno výše řečené bych se přikláněl k tomu onálepkovat Or prostě jako core. Bez přívlastků.