přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníBonus: Když jsi uveřitelný, získaváš prostor na fabulaci

26.11.2011 | Autoři: Filip Drábek, Jana Kočišová | sekce: publicistika

Bonus, Bratislava, 4. 11. 10

Bonus, Bratislava, 4. 11. 10

foto: Filip Drábek

Jenom pár dní uběhlo od vydání nového alba Martina Hůly alias Bonuse, Náměstí Míru, které následuje po loňské rapové nahrávce Konec civilizace. Náměstí Míru znamená posun od původního zvuku, o čemž také padla reč v našem rozhovoru. A taky o jeho minulosti v kapelách jako Sporto a Ememvoodoopöká, scéně a labelech.

Náměstí Míru je vlastně Tvoje první sólový album, který jsi neprodukoval jako člen kapely...

Zajímavý na tom je to, že Konec civilizace je první věc, která má následovníka. Emems vydali jednu desku, Sporto víceméně to samý. Pár lidí bylo překvapenejch, že jsem udělal pokračování. Myslím si, že je to ale jinak; já dělám pořád jednu věc, má jenom vždycky jinou formu. Obsah je stejnej. Při Emems to možná nebylo až tak silný, ale Sporto, Bonus i Komunisti si jsou v určitých věcech velmi podobní.

Zařadil bys Náměstí míru - po rapovém Konci civilizace - jako country-hop nebo hip-folk?

Flow-fi (smích). My tomu tak říkáme. Ve finále tam ale není velikej rozdíl v práci, ten způsob, kterým jsem to nahrával, je vlastně způsobem tvorby elektronický hudby. Něco si vymyslím, zahraju to desetkrát, vyberu to nejlepší, pak to zopakuju. Nejsem tak precizní, abych mohl všechno přesně nahrávat. Jsem zvyklý takhle pracovat, skládám elektroniku, nadělám si smyčky a z nich něco postavím. Na albu jsou akustický nástroje, country-hop to ale asi není.

Není jeden rok málo na vyprodukování nového alba?


Nevím. Neplánoval jsem to, vzniklo to samo. Zjistil jsem, že tu desku mám. Prostě jsem si točil věci a zjistil jsem, že jich mám 15, který jsou jakžtakž, z toho jedenáct mi přišlo fakt dobrejch. Ono původně to mělo bejt ještě jinak. Mělo to bejt EP s názvem Ostrov, to je zase odkaz k Huxleymu, autorovi Konce civilizace. To EP mělo bejt jiný, kritický, ale vlastně pozitivní a víc ironický, jako: “Vítejte na ostrově Dogma, máme tu svobodu pohybu od břehu k břehu...” A původně mělo vyjitv dubnu... No, nepovedlo se, a tak jsem pár věcí přetavil do Náměstí míru.

Bonus

Bonus

foto: Prokop Hůla


Zobrazují Tvoje skladby konkrétní situace? Může se třeba v Tvých textech někdo najít? Například mazání lidí z telefonu?

Track s mazáním je o Dádovi (basák Sporto, pozn. red.). Když umřel, pořád jsem narážel na jeho číslo v telefonu. Pak nevíš, jestli ho máš smazat nebo ne. Je to těžký, protože když to smažeš, je navždycky pryč. Schválně se teď podívám... Jo, už jsem ho zmazal. To je ale výjimečnej případ, hodně konkrétní. Většinou to jsou historky nebo zážitky, který tě přivedou k nějakýmu příběhu. Cíleně využívám reálie, jako třeba že mi je opravdu 32 let (smích), protože když používáš uvěřitelný nebo ověřitelný fakta, získáváš větší prostor pro fabulaci, můžeš si vymejšlet si a bejt přitom přesvědčivej.
Hranice mezi tím, co je pravda a co ne, se stírá a to mě na tom taky zajímá. Život není umění a životy jsou v podstatě nudný, ale je dobrý použít životní zkušenosti jako umění a na někoho působit.

Když mluvíš o scéně, tak je to taky vyfabulované?

Scéna je fabule, na internetu. Včera mě napadlo, že Twitter je jak hra Sims, akorát v textovým režimu, taková osmibitová verze, zobrazuje vztahy mezi lidma, který nejsou reálný. Já nevím, co je a jestli je nějaká scéna. Je to totálně abstraktní pojem, trička s kapelama. Ale chtěl bych, aby tu nějaká scéna byla, ale aby se formovala jiným způsobem. Tohle jsou spíš estetický subkultury. Já si představuju scénu formovanou politicky. Pak bychom tomu mohli říkat třeba DIY scéna, co by se identifikovala na základě přesvědčení, principu, ne na tom, že se nám líbí stejná kapela. A ty scény, do kterých nakukuju, jsou všechny strašně dogmatický.

Který to jsou?


Hardcore punk, post punk, nevím, jak se tomu správně řiká. A se zálibou nahlížim do hip-hopu.

VIDEO: Bonus - Okovy


Když si vezmeš hardcore nebo to, co vidíš na Fluffu, vidíš spousty lidí s tričkama straight edge, vegan power a podobně, přitom tam lidi jedí hamburgery, akorát jsou sójový, bez masa. Není to trochu směšný?

To jsou většinou kindeři, který to za chvíli opustí. Teď Vladimír 518 dělá knihu Kmeny, já pro ni psal straight edge kapitolu. Když si vezmeš, že v Praze je straight edge třeba dvacet třicet lidí, tak nevím, kde jsou všechny ty děcka, o kterejch mluvíte. Trika maj asi z časáků a za rok je to pustí a budou dělat něco jinýho. To se nedá brát seriózně.

Nedá se právě Vladimir a jeho Big Boss považovat za scénu?


Scénu podle mě netvoří kapely, ty jsou jenom součástí komunity. Z principu nemůžeš postavit scénu jenom kolem jednoho labelu. Já si představuju kulturní prostředí, kde maj lidi možnost vybrat si svoje místo, způsob a míru, jak se chtěj podílet, zapojit - jestli budou kapela, label, fanzin nebo jenom fanoušek, je celkem jedno.

Viděl jsi něco takového?


Nárazově to pořád funguje. Kolem Silver Rocket před pár lety byla třeba fakt silná post-punková scéna. Byli tady promotéři, kapely, vznikaly distra... bohužel se to pohybuje ve vlnách, trochu tomu chybí politika, nějaký chápaní těch věcí v širším kontextu - o tom už jme se bavili. I přesto tu jsou a byly respektuhodný labely - třeba právě Silver Rocket - který zarputile vydávaj desky a vzájemně si dělaj distribuci. A taky lidi, co chodí na koncerty a ty desky kupujou, to je stejně důležitá část scény jako promotéři, labely, fanziny nebo kapely. To, co dělá Big Boss, je jenom brand. Se vším respektem.

02 - Bonus, Bratislava, 4. 11. 10

foto: Filip Drábek


Když jsi zmiňoval Twitter, sám jsi na něm byl docela aktivní..

Smazal jsem to, hrozně mě to táhlo dolů. Člověk si vybuduje úplně absurdní závislost. A neguješ tam všechny svoje negativní vlastnosti, prezentuješ jednom ty dobrý. Lidi pak přenášej život na Facebook nebo Twitter, vytvářej si bizarní imaginární přátelství mezi imaginárníma lidma. Vstupuješ do toho jako do hry na lepší já, je tam boj o počet followerů, ambice oblíbenosti. Zjistil jsem, že já na to nejsem stavěnej.

Na Slovensku se všeobecně říká, že hip-hop je v úpadku. Je to tak i v Čechách?

Nevím. Říká se, že pár z těch, co rapujou o tom, jak prodaj tisíce, prodávaj maximálně stovky. Základ je, jako všude, jestli makáš nebo ne. Měli by si vzít příklad z Idei a jeho labelu Ty nikdy - hodně respektuju to, co a jak dělá, je to zpravidla funkční a chytrý. Celej label jede společný turné jako jedna parta, dělaj hodně videa, maj výraznou grafiku a spoustu merche, ale hlavně má vychovaný, uvědomělý fanoušky a ty ho podporujou. Ale třeba Rytmus vždycky dobře a chytře makal. I když to už není hip-hopová scéna, je to zatraceně dobrej obchodník.

A nemyslel jsi někdy na to, že byste váš web Temný síly transformovali na label?

Vlastně vůbec nevím, co Temný síly jsou. Nevím si s tim rady, možná to je tak trochu label? Já nejsem schopnej dost dobře dělat tu práci, kterou by měl label dělat. Baví mě vydávat na Starcasticu ze dvoch důvodů: Marek (Čulen, zakladatel, pozn. red.) z toho má radost a taky se o to dokáže pořádně postarat. Já sám jsem moc neorganizovanej, takže je to pro mě pohodlný. Temný síly jsou spíš takovej zvláštní projekt, tajná organizace... Jsou tam nějaký desky, takový výkřiky do tmy. Nemáme ale žádný strategie, protože to stejně asi nikoho nezajímá (smích).

Náměstí míru by B O N U S
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/Bonus-Kdyz-jsi-uveritelny-ziskavas-prostor-na-fabulaci~26~listopad~2011/

Komentáře

celkový počet: 2

redrick  fluff wtf?
feefoo  Re: fluff wtf?

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.