8.6.2006 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika Pět let je dlouhá doba. Tak velkou pauzu, jaká nastala mezi poslední deskou Normale a novinkou Votom, by nemusela ve zdraví přežít i tak slavná kapela jako jsou Buty.
O tom, jak se jim to povedlo a jak se nové album rodilo, si se mnou s nebývalou otevřeností povídali Radek Pastrňák a Richard Kroczek.

Proč se vaše nová deska Votom rodila tak pomalu?
R.P. - My jsme nevěděli, co vlastně chceme dělat. Experimentovali jsme s takovýma úchylárnama, co jsou trošku na konci desky, ale furt se nám zdálo, že pro normálního člověka by to nebylo k poslouchání, šlo spíš o fórky pro muzikanty a lidi z branže. Pořád se nám to nelíbilo, mně se nelíbily texty, kapele zase muzika. Až vloni na jaře přišla písnička Tisícikoruna, která to jako by celé znovu nastartovala.
R.K. – Přišla na nás regulérní tvůrčí krize a nespokojenost se sebou samými. Možná to byla přirozená pauza, která zákonitě musela přijít po té, co jsme deset let intenzivně hráli a vydávali jednu desku za druhou. Navíc s příchodem nového století se vše jakoby změnilo a strašně zrychlilo. Hlavně muzika se změnila úplně.
R.P. - A my jsme se v tom plácali.

Radku, prý jsi měl období, kdy jsi vůbec neposlouchal hudbu?
R.P. - Mám takové cykly, třeba dva nebo tři roky jsem četl jenom knížky, ležel a četl knížku denně. Pak mě to přestalo bavit a teď jsem naopak dva roky nečetl vůbec nic a zase jsem začal poslouchat muziku.

Řekl bych, že tak dlouhá pauza je pro kapelu vašeho typu skoro sebevražda.
R.P. – Ano, je to sebevražda, ale já jsem si zase pěkně odpočinul od médií a od všeho. Tam bylo ve vzduchu i to, že jsme si říkali, zda bychom se na to neměli úplně vykašlat.
R.K. - My jsme se tou deskou jakoby znovu narodili.

Co vás zachránilo před rozpadem kapely?
R.K. - Pomohlo nám hlavně to, že jsme kapela a že jsme na sebe zvyklí a máme se rádi. Navíc ve čtyřiceti letech asi těžko budeš měnit ponožky, že…jestli mi rozumíš? Ta díra v naši existenci nás znovu stmelila a uvědomili jsme si, že těžko bychom mohli být bez sebe.

Dobrá, ale když jste hráli jako Buty - Tichá parta, kde jste byli jenom vy dva z původních Buty, tak jste museli počítat s tím, že zbytek kapely z toho nebude mít radost.
R.K. - Já jsem si s to s klukama vysvětloval. To natáčení trvalo dlouho, nevěděli jsme kudy kam. Dneska vím, že Tichá parta nám pomohla přežít. Petr Vavřík a Milan Nytra mi říkali, že byli naštvání, ale zároveň jsou si vědomi, že díky tomu jsme si od sebe odpočinuli a každý měli možnost hrát s jinýma lidma. Radka ta muzika začala více bavit, nové písničky ležely nejvíc na něm a právě Tichá parta v něm probudila chuť tu desku dokončit, což v důsledku pomohlo nám všem.
R.P. – Jednu chvíli kluci neměli ani čas ani peníze jezdit do studia…
R.K. – Ale to, co tehdy vypadalo špatně, nakonec bylo dobře. Teď jsme hráli obě party společně a fantasticky jsme si zahráli. Jak pianisté hráli spolu, to bylo úžasné a dokonce jsme začali zvažovat, zda nejet i turné v takhle velké sestavě. Tichá parta nám pomohla, že jsme se nerozpadli úplně a dokončili desku.

K nahrávaní jste se sešli několikrát a již natočené věci dokonce i mazali. Jsou na desce skladby, které přežily z dřívějších frekvencí?
R.P. - Některé písničky měly i padesát verzí. Něco se smazalo úplně, něco zůstalo.
R.K. - Já si to pamatuju docela přesně. Třeba Pochybná se dělala přes dva roky. Nakonec byla ve tvaru, na kterým jsme se shodli, Kočka se natáčela třikrát úplně znova, až u té třetí verze jsme si řekli: “ Jo, jsou tam ty myšlenky, i když je to krásný podvod..”(smích).

Podvod? V čem?
R.K. - Hraje na ní jeden z největších perkusionistů na světě – Hidalgo.

Takže jste ho vysamplovali?
R.K. - Ne, ve studiu ležela jeho bubenická škola s ukázkami různých bubínků, někdo to pustil ze srandy a v tom se ozval hlas: “Hoši, to by bylo dobrý jako podklad pro písničku”. Tak se do toho natočily kytary, flétny a další nástroje a bylo to.

Radkovi dlouho nešlo složit písničky, s kterými byste byli všichni spokojení, ale tady byly i jiné možnosti, kterých jste navíc v minulosti využívali. Třeba autorsky by mohli přispět další členové kapely, nebo si vzít písně od jiných autorů, jako třeba od Víta Rotra.
R.P. – Já bych rád, ale Milan Nytra nechce moc psát pro Buty, Petr Vavřík taky.
R.K. – To by bylo dost složité, i vzhledem k tomu, jak se to celé vyvíjelo a Radek by asi těžko zpíval nějaké jiné věci.
R.P. – Šlo by to, ale když na druhou stranu celou dobu děláme autorské desky…Já bych rád, kdyby kluci něco přinesli. Vítek Rotr před třemi lety přinesl nějaké věci, ale jak to říct…

Další perla jako Nad stádem koní mezi nimi asi nebyla.
R.P. - Přinesl docela pěkný věci, ale v téhle podobě je deska zápisem toho čtyřletého utrpení.

Které skladby z desky jsou vašimi favority?
R.P. – My jsme firmě nabídli jako singly Kočku, Tisícikorunu, Pusinku na prdel a Všechno kolem mě.
R.K. - Vím, že všichni očekávají další hitovky, ale pro nás je spíš důležitější, že ta deska zafunguje jako důvod k tomu, abychom začali zase víc hrát. Máme třináct nových kusů a chceme je předvést. Hrát dokolečka starý repertoár nás již nebavilo.

Jaká je atmosféra v kapele dneska, setkáváte se jako dřív, třeba i při opékání prasátek ?
R.K. - Já bych rád, aby to tak bylo, ale není na to čas. Atmosféra v kapele je velice dobrá, hlavně tou deskou nám všem spadl kámen ze srdce a nakoplo nás to dopředu.

Takže budoucnost Buty vypadá dobře a fanoušci se teď určitě mohou těšit na křest a koncerty.
R.P. - O křestu jsme ještě vůbec nepřemýšleli, ale chtěl bych odehrát několik koncertů v té velké partě, i když nevím, zda to bude stabilní obsazení Buty. Budeme samozřejmě rádi, když si lidi tu desku koupí, ale živé hraní a bezprostřední kontakt s fanoušky je pro nás teď důležitější.
R.K. – Já bych doporučoval fanouškům, aby si na tuto desky našli víc času, je to album na více poslechů. Chceme počkat tak tři měsíce, jaké budou ohlasy na desku, kritiky, prodeje a pak na základě toho postavím turné a uvidíme, zda to bude klubová záležitost, nebo pro středně velké sály tak pro pět set, osm set lidí. Hlavně se odrazit od dna a konečně si zaplavat.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/05