17.11.2001 | Autor: Radek Diestler | sekce: publicistika Praha, Lucerna Music Bar, 7. 10. 2001

Zpočátku to v LMB vypadalo jako v té písni od skupiny Ženy. Pamatujete si? Tam za vodou v rákosí / je ukrytý pán / a hraje rock'n'roll / rock'n'roll / rock'n'roll tak sám. Návštěva zaváněla ostudou - nakonec ovšem pestrá směsice pamětníků, pražských Elvisů bůhvíkolikáté generace (nápadité kreace oděvní i kadeřnické) a podobné žoužele naplnila parket i galerii tak, aby se člověk v sále nebál a zároveň, cítě potřebu hodit škrpálem, nepáchal v okolí povrchová zranění.

A Brian Setzer, předseda Ústředního výboru pro rockabillyový revival, se přítomným odvděčil měrou vrchovatou. S americkými soukmenovci (nashvillský kontrabassman Mark Winchester a bubeník Bernie Dresel, obsluhující místo tradiční, oklestěné soupravy plnohodnotnou baterii) vyložil energicky zahranou kolekci písní ze zlatého fondu Stray Cats (hlavně v druhé půli vystoupení, od Fishnet Stockings po Rumble In Brighton), delikatesních záletů s Brian Setzer Orchestra (pravda, v tomhle regálu najdeme rozhodně lepší kousky než Drive Like Lightning, ale ta se pro danou sestavu hodí nejvíc) a patero zákusků ze zbrusu nové sólovky Ignition - ten, kdo ji sem doveze, zaslouží pochvalu před rozvinutou bojovou zástavou. Oproti předešlé hamburské štaci Setzer oloupil své oddané Čechy o jednu písničku - a to je také vlastně jediná výhrada k celému koncertu. Bylo to pěkné a bylo toho málo. Zhruba osmdesát minut, chcete-li.

Oslnivý výkon podal Setzer co kytarista. Nepředstavujte si pod tím nějakého onany boye malmsteenovského typu: sóla jsou uměřená a důvtipná. Hlavně však osvědčil hlubokou znalost a brilantní zvládnutí dobových grifů, včetně občasných surfových výletů. Hodně zábavné bylo kovbojské okénko v půli koncertu, kdy se Setzer chopil banja a v Gentle On My Mind a v Old Joe Clark pokropil publikum vydatnou pidlikací dávkou. Všechno do sebe zapadlo.

Velmi osvěžující seance: kdyby mi ještě někdo ten večer chtěl vyprávět nějaké pravdy o odkecaném rock'n'rollu, seřezal bych ho býkovcem - kdybych nějaký měl, samozřejmě. Ale on nějaký volně ložený buližník, vhodně umístěný na leb takového ignoranta, poslouží stejně dobře.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/11