30.1.2007 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
 fotogalerie Kdybych to měl převést na chuťové buňky, musel bych konstatovat, že většina současných zpěvaček mi připadá jako prchavý nealkoholický koktejl spíše sladké chuti nebo dietní čokoláda neutrální vůně. Po poslechu nového alba třiadvacetileté Amy Winehouse se však cítím jako po řádném doušku hořké pálenky. Chuť dlouho zůstává na jazyku, rychle stoupá do hlavy, a přestože se člověk musí ušklíbnout a derou se mu slzy do očí, rád si dá do druhé nohy. Kritici v její rodné Británii hrozně rádi přehánějí, a tak jsem superlativy v souvislosti s jejím debutem Frank (2004) bral se značnou rezervou. Články o tehdy dvacetileté "Marlene Ditrich z Londýna" a zaručeně "nejlepším debutovém albu posledních let" jsem pouštěl z hlavy stejně jako její nominaci na Brit Awards v kategoriích Nejlepší zpěvačka a Nejlepší urban act. Ovšem nové album doporučuju nepřeslechnout.

Skládání jako výzva
Debut Frank je přes slibnou směs soulu, tradičního jazzu a r´n´b přece jenom trochu přeceňované album, v jehož případě bylo opravdu předčasné psát o nové Lauryn Hill. I když taková Tonya Graves z Monkey Business je jiného názoru a nedá na Amy dopustit. Silný nezaměnitelný hlas a určitá divokost tuhle dceru taxikáře a lékárnice na první poslech odlišují od podobně tradičním jazzem ovlivněných kolegyň Kelis nebo Norah Jones. Singl Take The Box sice neudělal díru do Top 40, ale Emy si ještě v roce 2004 udělala jméno účastí na soundtracku k druhému pokračování kultovního filmu Deník Bridget Jonesové, kde se objevila se skladbou Will You Still Love Me Tomorrow ve společnosti takových jmen jako Jamelia, Joss Stone, Mary J. Blige, Aretha Franklin či Beyonce.
"Skutečně jsem začala psát muziku jako výzvu sama sobě, abych zjistila, jestli bych to zvládla. V tu dobu nebylo nic, co bych mohla poslouchat, co by vyjadřovalo mé pocity. Tak jsme začala psát svůj vlastní materiál," vypráví, proč se začala věnovat skládání písní.
Na úspěch bylo prvním albem zaděláno a díky filmu to mohlo být ještě lepší. Jeden čas se totiž spekulovalo, že Amy Winehouse nazpívá úvodní melodii k nové bondovce Casino Royale, v níž hlavní roli svůdného a nepřemožitelného agenta 007 hraje Daniel Craig. Nakonec se však rozhodlo o spolupráci dvorního skladatele Jamese Bonda Davida Arnolda a zpěváka Chrise Cornella. Píseň You Know My Name tedy zpívá bývalý lídr skupiny Soundgarden, dnes člen Audioslave.

Černé dozrání
Nevýrazná dívka z obalu alba Frank se během dvou let změnila v razantní nepřehlédnutelnou ženu. A to nejen díky většímu počtu námořnického tetování, výraznějšímu make-upu a dlouhým rozpuštěným černým vlasům. Ale především díky dospělejšímu pohledu na svět, v němž se snaží utéci démonům, kteří ji pronásledují. Ostatně, podle jejích slov se při psaní písní, které vyjadřují osobní pocity, cítí mnohem lépe.
"Život je zábavný i truchlivý, někdy obojí v ten samý moment," prohlásila, zatímco bulvár propíral její údajnou bulimii, anorexii či potenciální maniodeprese.
Amy prakticky sama napsala materiál na druhé album Back To Black, které vyšlo na konci loňského roku. Deska bez zbytečností typu intro nebo outro trvá jen něco málo přes půlhodinku, ale její majitelé se rozhodně nemusí cítit ošizeni. Nejen díky zajímavým fotkám hustě potetované interpretky v bookletu, ale zejména kvůli deseti víceméně autobiografickým písním v čele s hitem Rehab, se kterým Amy poprvé ve své kariéře boduje v Top 40. A řekněte, není to paráda uspět skladbou, jejíž text se dá také vyložit jako píseň o dívce odmítající protialkoholní léčení? Album se líbí i kolegům z branže. Například druhý singl You Know I'm No Good zremixoval newyorský hiphoper Pretty Tony alias Ghostface.
Na druhém albu se Amy opět spojila s producentem Salaamem Remim, zároveň však využila příležitosti a spěchala do New Yorku, aby mohla oslovit ke spolupráci také producenta Marka Ronsona a využít chvíle času mezi jeho prací s Lily Allen, Robbiem Williamsem či Christin Aguilerou.
Také v souvislosti s albem Back To Black padají různá jména, namátkou Billie Holiday či Ella Fitzgerald a mně se po opakovaném poslechu zdá, že to tentokrát není tak přehnané. Tahle směs tradičního jazzu a hip hopu je totiž patrně přesně to, čím by se obě slavné dámy zabývaly, kdyby se dožily třetího tisíciletí.
"Ona řve se stejnou gospelovou silou jako Aretha Franklin na svém vrcholu," napsal The Independent, zatímco The Observer rovnou přímočaré album označil za jedno z nejlepších roku 2006.

Tetovaný jazz
Muzika Amy Winehouse v sobě nese otcovu vášeň pro jazz stejně jako ovlivnění nejnovějšími trendy. K tomu je Amy jako textařka emotivní vypravěč příběhů i drásavých pocitů, stačí se poslechnout například novou skladbu Love is a Losing Game.
"Je to velmi ovlivněné jazzem, ale taky je tam velmi nového, dost hip-hopu a vůbec všeho, co jsem slyšela během posledních dvaceti let," hodnotí své nové nahrávky. "Nechci hrát jazzové věci pořád dokola, byla jsem znuděná komplikovaným církevním zpěvem a potřebovala jsem něco přímočařejšího. Proto jsem poslouchala dívčí kapely padesátých a šedesátých let," nenechává se Amy zatlačit do škatulky s nápisem "moderní holčičí jazz".
"Já nenávidím jazzové puritány," říká bez obalu. "Když jdu do hip-hopového klubu, všichni tam kouří a baví se. Když jdu do jazzového klubu, nedá se tam nic dělat, protože na pódiu otravuje nějaký padesátiletý dědek se saxofonem!"
Podobně strohá je Amy také k současné britské scéně, kde prý marně hledá někoho hodného obdivu.
"Pokouším se vzpomenout a napadá mě jenom Ms Dynamite," jmenuje nakonec mladou zpěvačku moderního tanečního popu.
Bude moc zajímavé sledovat, kam povede našlápnutá kariéra přidrzlé Angličanky dále. Tedy, pokud se dožije vydání třetí desky. Akutní nebezpečí hrozí od matky jejího přítele. "Když jsem se s tím blonďatým modrookým krasavcem seznámila, měl jenom jedno tetování. Teď jich má sedm, samozřejmě mojí zásluhou, a matka o tom ještě neví. Až to zjistí, tak mě asi zabije!"


Zajímavost:
Před časem proskočily zprávy, že Amy Winehouse vytvoří duet s frontmanem kapely Babyshambles Petem Dohertym. Je to její věc, ale toho, kdo něco ví o kouscích tohoto kokainového ptáčka, asi napadne, že by to v lepším případě mohla být jen ztráta času. Milovník tvrdých drog si po letech usmiřování a věčných rozchodů údajně konečně vzal kontroverzní modelku Kate Moss, ale kdo ví. Pete Doherty má syna Astileho s britskou pěveckou hvězdičkou Lisou Moorish, která má už jedno dítě, jehož otcem je Liam Gallagher z Oasis. "Miluju skládání a Pete je navíc úžasný skladatel. Přála bych si, abych mohla říct, že jsem skládala skladbu s Petem Dohertym," prohlásila Amy Winehouse, která se zjevně domnívá, že spojení s Dohertym, který se stal v anketě televize BBC Three nejotravnější celebritou roku 2006, její image neuškodí. Amy už dokonce podle britského tisku Dohertyho navštívila a bavili se spolu o společné skladbě. Ale nedokázali se dohodnout, jaký materiál společně zpracují. "Pete chtěl udělat předělávku od Billie Holiday, jenže to se mi moc nezamlouvalo. Chtěla bych totiž, abychom napsali něco společně," řekla Amy. To se tedy načeká, chce se podotknout skeptikovi. Doherty, který například kvůli drogám strávil třináct nocí v londýnské věznici Pentonville, totiž už dávno nic pořádného nenatočil. Ale abych mu nekřivdil, loni se objevil v londýnském studiu hip hopového experimentátora Mikea Skinnera kvůli společnému duetu. Asi nikoho nepřekvapí, že v písni Prangin' Out jde o zkušenost s kokainem.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/02