17.5.2004 | sekce: publicistika Zpěvák a kytarista Jakub 'Joshua' Johánek a baskytarista Indian Mojjo seděli v zasedací místnosti vydavatelské společnosti Sony Music/Bonton a vypadali trochu unaveně. Měli k tomu důvod.
Před pár dny dokončili realizaci prvního videoklipu k písni Azataki a protože se na prahu února natáčelo venku za teplot ne právě vysokých, odnesla to jejich těla zdravotními šrámy. Joshua si navíc postěžoval, že ho bolí za krkem a demonstrativně otočil hlavou na tak málo procent, že mu bylo možné věřit.
Jinak ale oba prožívají šťastné období. Sony Music/Bonton si je vyhlédli jako vítěze loňské soutěže Coca-cola Popstar, pracovali s nimi, poslali je na zkušenou na turné se Support Lesbiens a zamluvili jim producenty Yardu Helešice a Honzu Čechtického, aby společnými silami nahráli debutové album. Pod názvem Evergreen vyšlo 9. února.

Vřelé turné se Support Lesbiens
Vyhrát prestižní soutěž musí přinést zákonitě v dosud zaběhlém chodu skupiny nějakou změnu. Obvykle je to euforie, pocit, že londýnská Wembley Arena nedychtí po ničem jiném než právě po její hudbě. 100C to naštěstí prožívají jinak.
"Začali jsme na sobě makat víc než kdykoliv předtím, protože jsme vlastně dostali příležitost. Mohli jsme zhodnotit výhru v soutěži, začali jsme dělat na tom, aby naše hudba byla super a aby oslovila nejenom nás, ale i cizí lidi," prozradil Mojjo.
Dodal, že od červnového vítězství udělali mnoho práce. V první řadě nahráli desku, klip k ní a vloni na podzim odjeli turné se Support Lesbiens. "Bylo to náročné, zajímavé a poučné. Naučili jsme se vystupovat před velkým počtem lidí tak, aby to mělo nějaký ksicht a aby se oni přitom dokázali bavit. Chtěli jsme je Supportům nažhavit, protože přišli na ně. Myslím si, že se nám to docela povedlo. Byli jsme až udivení, jak lidi na naši hudbu reagovali. Také jsme se víc semkli a zlepšili instrumentálně," vypočítal přínos turné Mojjo.
Na otázku, zda neměli problém s komunikativností Support Lesbiens, o které se tvrdí, že je velice malá, se jen usmáli. "Měli jsme s nimi dobrý vztah, užili jsme si dost srandy. Všichni se s námi bez problémů bavili, i když jsou asi o deset let starší. Že nejsou komunikativní, je podle mě mýtus. Je nastaven tím, že když si oni, kteří hrají pro spoustu lidí a udělali pro naši hudbu hodně práce, vymyslí nějakou podmínku pro koncert, tak už jsou namyšlení. Tyhle pomluvy se strašně rychle šíří," konstatoval Joshua.

Deska je jiná
"Producenty Helešice a Čechtického jsme si vlastně vybrali. Oni spolu dělají už delší dobu, Yarda je spíš na živou hudbu, Honza na elektronický věci. Naše hudba je souběhem elektroniky s akustickou formou, takže spojení těch dvou pro nás bylo nejlepší, co jsme si mohli přát," vysvětluje Mojjo.
Na desku Evergreen ale ani osvědčená producentská dvojice nedostala všechnu tu energii, kterou 100C disponují na koncertech. "Báli jsme se toho a pečlivě jsme rozmýšleli, které skladby na desku dáme a jak je případně upravíme. Dospěli jsme k závěru, že stojí zato nahrát třeba odlišné verze od těch koncertních. Některé písně jsme trošku zkrátili, protože nám bylo jasné, že na album nemůžeme nikdy tolik energie dostat."
"Je to něco jiného než koncert. Na koncertě je to o vygradování skladeb, zatímco deska je jako televize. Posluchač si pustí půlku, pak jde spát a druhý den si dá druhou. První část alba jsme se snažili napálit, druhou udělat víc poslechovou, hlavně pro ty, kteří s ním budou usínat," vysvětluje Mojjo.
"Mně osobně to naše koncertní gradování na desce tolik nechybí. Každou skladbu si naživo budu vždycky užívat a budu v ni maximálně věřit jako doteď," přidal se Joshua. "Teď, když jsme vydali desku, vím, že smysl našeho hraní už není jenom v koncertech. Evergreen leží na stole a je to tak. Pořád je tam ta samá kytara, baskytara, basa, zpěv, jenom v trošku jiném pojetí. Neodklonili jsme se od naší filozofie."
V repertoáru 100C je přes čtyřicet skladeb. Na debutový počin vybírali z patnácti a prošlo třináct. Původně přitom počítali, že vystačí s ještě menším počtem.
"Těsně před nahráváním vznikla píseň Evergreen, která všechny naše pocity dala dohromady. Je to součet dosavadních prožitků: nálady v kapele, tvorba, turné se Support Lesbiens. Přemýšleli jsme i o nových nápadech, které jsme měli v hlavě, ale nakonec jsme je nepoužili, protože by měly být nosné pro to, co s námi bude dál," uzavřel Joshua.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03