13.9.2005 | Autor: Stefan Segi | sekce: publicistika Za poslední dva roky stihla kapela 100° C zabodovat snad na všech frontách. Sjezdila festivaly, nahrála úspěšnou desku Evergreen, a vypustila do světa originální videoklip k hitu Azataki. Letní prázdniny pak kapela strávila nahráváním svého druhého alba, které by se mělo jmenovat Collage. Rozhovor s nimi se v něčem podobá jejich koncertním vystoupením. Je totiž plně v režii energického frontmana Joshui.


Asi už vás unavují dotazy na Coca – Cola Popstar. Přesto bych rád věděl, jak se váš přístup k této soutěži změnil za ty dva roky?

Pravda je taková, že jsme vůbec nevěděli, co to bude obnášet. Nepřihlásili jsme se tam ani sami, a ta soutěž byla v Čechách poprvé, takže jsme šli vlastně na slepák. S odstupem doby jsme s tím ale opravdu hodně spokojení. Ta nálepka se nás držela první rok, a spousta lidí měla zafixováno, že 100° Celsia jsou jen Coca – Cola Popstar, z čehož jsme nebyli tak úplně nadšení. Když ale příští rok vyhráli UDG, tak se ta Popstar přenesla někam jinam a od té doby jsme se toho zbavili. Lidi si víc pamatujou naše jméno, než tu soutěž, která je ale určitě přínos. Rozhodně nás to nakoplo dopředu. Dodalo nám to novou motivaci a chuť jít dál.

Myslíte si tedy, že už jste se zbavili nálepky kapely jedné soutěže?

Určitě! Je to ještě pořád na hranici undergroundu. Náš styl nemá s popem nic společného, o tom už si každý mohl udělat obrázek. Teď navíc zpětně vidím, že tehdy to byl první ročník a my jsme byli úplný originál.

K prvnímu albu Evergreen jste měli zajištěnou velkou mediální kampaň a výborný videoklip. Bude tomu tak i s vaší novou deskou?

Určitě se neztratíme! Je tu spousta nápadů, ze kterých můžeme čerpat. Kromě hudby i spousta dalších věcí, například klipů nebo fotek. Podpora nejspíš nebude o nic menší, protože i naše firma nám věří, a ví, že na tom co děláme je punc progrese. Už jsou naplánované i speciální koncerty na listopad. Křest pak bude 23. Listopadu v Akropoli, a to bude fakt nabytá Show! Na jaře snad pojedeme regulérní turné a taky natočíme klip k písničce Jagger is not Dead. Scenář jsme mu udělali s Ondrou sami. Bude to nejspíš zase progresivní změna oproti ostatním klipům, takovéj dost tvrdéj oříšek.

Za poslední dva roky jste natočili dvě desky a úspěšný videoklip, odehráli jste spoustu koncertů. Co má pro vás ale největší význam?

Určitě jsme dosáhli určitýho respektu na hudební scéně, kteréj jsme dřív neměli, a určitě jsme urychlili náš posun. Jinak bychom museli hrát ještě pět let každéj pátek a sobotu v malym klubu.

Čeho byste ještě s kapelou chtěli dosáhnout?

Rádi bychom hráli víc v zahraničí. Vyzkoušíme příští rok nějaké festivaly a tak...Mámě nějaký kontakty ve Francii. Ale hlavní je to, že jsou tady lidi, který si koupěj naší desku a maj nás rádi. Nejdůležitější pro nás je teď to, abychom k nové desce odehráli co nejlepší koncerty. To nás totiž baví baví nejvíc. Prostě kontakt s publikem.

Když jste natáčeli Evergreen, byla to provás první studiová zkušenost. Jaký byl rozdíl při nahrávání nové desky?

Byl to velký krok dál. Jak hudebnicky, tak z hlediska zkušeností se studiem. Hlavně atmosféra ve studiu při natáčení byla skvělá, protože jsme pracovali v týmu, který dobře známe. Tahle nálada je na deste cítit. To, že jsme nahrávali dohromady, i to, že jsme nahrávali na místech, která nás inspirovala. Je to větší nářez, větší šťáva, a myslím, že to bude poznat, že to bude pořádnéj vývoj kupředu.

Snažili jste se o nějaké stylové experimeny?

No, nějaké styly tam budou určitě (smích). Hlavní rozdíl je v bicích. Předtím bylo všechno nahraný na jedny bicí, a podle nich jela basa v jedný rovině. Teď je tam určitě víc elektronických bicích a vzájemných kombinací. Tam je ten hlavní rozdíl, protože zvuková pestrost, to je hlavně víc zvukovejch rovin. Co se týče stylu, pořád je to ten rock´n roll a nádech dubovýho anglickýho soundu a raggae kořenů. Ta deska není až tak “lomená” jako Evergreen, ale ta Mana tam je pořád.

Necítili jste při nahrávání rozpor mezi živou hudbou a elektronikou?

To je otázka, která byla aktuální tak před třema, čtyřma rokama. Dneska už to funguje jako samozřejmost. Právě elektronika dostala do naší hudby víc vrstev, barvy a vzrušení.

Jakou náladu jste se na desce snažili zachytit?

Chtěli jsme se, aby to nebyla věc jen na první poslech, ale aby se tam pořád dalo najít něco novýho. Aby to nebylo jen na jedno použití, ale aby se na albu dalo pořád něco hledat a aby pak neneudilo. Všechno to vychází z podmínek, kde jsme natáčeli. V tu chvíli to všechno mělo drive a každéj z nás z toho měl super pocit. Snažili jsme se tak zachytit všechny nálady: ironii, naštvanost, nadhled i subjektivitu. Konečně jsem se naučil psát i o lásce, což je pokrok, kterej musí prožívat každéj mladéj muzikant, i když jsem se vždycky bál, aby z toho nevypadlo nějaký klišé.

Nebyl na vás vyvíjen tlak ohledně zařazení českých textů?

Vůbec jsme nebyli k ničemu nuceni. Musím říct, že my jsme kapela, která je tak strašně málo nucená, že kdyby to bylo ještě míń, tak se na to asi vyserem! Vážně je všechno spontánní, a funguje jen tak, jak my chceme. Sami si děláme i ostatní věci kolem hudby, takže abych to řekl jako obchodník, ten, kdo bude poslouchat naši desku, tak dostane 100% od 100°.

Takže jaký je vlastně sound 100° C?

Je to prostě model 2005. Musí v tom být pořádná dávka sexu a neřesti! Máme teď prostě takovou britskou, ostrovní náladu...