muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatní10 nejoblíbenějších desek Karla Holase

5.11.2009 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika

Karel Holas

Karel Holas

Houslistu, zpěváka, skladatele a vůdčí osobnost skupiny Čechomor zajisté není nutno dlouze představovat. Že se hudební vkus Karla Holase neomezuje pouze na lidovou hudbu, jsme mohli tušit už v době jeho účinkování ve skupinách České srdce či Zoo. Zde je další důkaz.

Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
Neměli jsme doma gramofon, ale magnetofon a desky jsem si nekupoval, ale pamatuju si , že mi bylo čtrnáct, když jsem slyšel poprvé Kuře v hodinkách od Flamenga a velmi mě to oslovilo. Hrál jsem na housle a do té doby jsem poslouchal pouze vážnou hudbu a houslové koncerty. Přes tuto desku jsem se dostal k Mišíkovi a Etc…, slyšel desku Stříhali dohola malého chlapečka a jak Honza Hrubý hraje na housle a bylo rozhodnuto, co budu dělat dál. Pak přišli Led Zeppelin a libilo se mi od nich naprosto všechno, nemůžu vypíchnout jenom jednu desku.

Co určilo to, že si si oblíbil lidovou hudbu, kterou hraješ s Čechomorem?
Měli jsme to v rodině, táta hrál na harmoniku, a já jsem s ním od svých jedenácti let hrál na housle při každé rodinné slavnosti. Pak jsem začal poslouchat bigbít a lidovou hudbou jsem se nějak zvášt nezabýval. A jak se proměňoval tvůj hudební vkus coby posluhače, Flamengo, Mišík Etc…, Led Zeppelin, a co přišlo potom? Mistři od Yes, konkrétně album Close To The Edge, netušil jsem, že taková muzika vůbec existuje. Pak jsem poznal jazz rock a věci jako Mahavishnu Orchestra, které se dokonce líbily i tátovi, který byl na vážnou hudbu. Ovšem vždycky pouze do okamžiku než se přidaly bubny.

A co tě oslovuje z české scény, pouštiš si doma něco českého sám od sebe?
Podle mě se česká scéna nějak hledá a nemám momentálně žádný záchytný bod. Od dob Lucie tady není kapela, která dokáže oslovit lidi v tak velkém měřítku. Škoda, že se kluci rozpadli, hráli výborně. Teď možná dorůstá generace, která časem něco dokáže. Líbil se mi docela Tomáš Klus, ale to se ještě uvidí, jak to bude dál.

A co si doma pouštiš ze zahraniční scény?
Petera Gabriela, který mě strašně oslovuje. Též Franka Zappu, mám hodně rád jeho album Sheik Yerbouti, to je tak veselá věc. Poslouchám i další starší věci jako třeba The Police, teď konkrétně desku Zenyatta Mondatta.

A jaké jsou tvoje největší koncertní zážitky?
Queen na Nepstadionu v Budapešti v roce 1986 a pak tam koncert Stinga s Petrem Gabrielem, Tracy Chapmanovou, Brucem Springsteenem a Youssou N, Dourem. A samozřejmě můj úplně první koncert v Brně na koleji – Vladimír Mišík Etc…, v době, kdy tam byli ještě Padrůněk a Franta Francl. Velký zážitek byl i koncert SBB, opět v Brně.

10 nejoblíbenějších desek Karla Holase:

VLADIMÍR MIŠÍK

VLADIMÍR MIŠÍK

VLADIMÍR MIŠÍK & Etc… – 2 (1980)

Honza Hrubý napsal aranžmá na dvě skladby z této desky – Sochy a Variace na renesanční téma pro dvoje housle a hoboj, na který hrál Honza Kolář a Mišík hrál na kytaru a zpíval. Ve třetím ročniku na konzervatoři jsem propadl z houslí a musel jsem dělal reparát, protože jsem s nimi odjel hrát na Bratislavskou lyru. Tohle mě bavilo daleko víc než honění stupnic.


JAN HAMMER

JAN HAMMER

JAN HAMMER – The First Seven Days (1975)

Úžasná deska, jak po skladatelské, tak i po interpetační stránce, kterou jsem navíc poslouchal s vědomím, že je to Čech, že vydává desky v Americe a hraje s nejslavnějšími jazzmany. Byl jsem na to hrdý. Pak jsem slyšel skladby z této desky na živáku, kde s ním hráli Jeff Beck a Gerry Goodman a bylo to pro mě hodně inspirativní. Byly tam housle a všechno, co se mi v muzice libí.


U2

U2

U2 – The Joshua Three (1987)

Pro mě naprosto převratná deska. Hlavně tou svou jednoduchostí i tím, jak je tam všechno uděláno jinak, než do té doby bylo zvykem. Tam není jediná slabší skladba a bylo to tak silné album, že jsem si U2 naprosto zamiloval. Myslím si, Joshua Three je možná jednou z deseti nejlepších desek na světě vůbec.


YES

YES

YES – 90125 (1983)

Náš harmonikář, který hraje i na trubku a má rád jazz a hraje taky jazz, jednou řekl v autě, když jsme poslouchali tuto desku, že Yes jsou jazzmani rocku. Myslím si, že to je hodně výstižně řečeno. Ten projekt je tak krásně vystavěný, zvukově, instrumentálně, zpěvem, že tam prostě není slabé místo. Nemluvě o různých rytmických zapeklitostech, které zní naprosto přirozeně.


ALAN STIVELL

ALAN STIVELL

ALAN STIVELL – Celtic Symphony (1979)

Silný projekt, který vycházel z keltské hudby a myslím si, že touto deskou Stivell tento druh hudby dostal celosvětově do povědomí. V roce 1993, 1994 a 1995 jsem měl možnost se Stivellem, se kterým jsme se seznámili ve Francii, hrát na turné, a tak jsem si skladby z této desky zahrál i živě, což mě v době, kdy jsem tuto desku poslouchal, nenapadlo ani ve snu. Cesty osudu.


ABBA

ABBA

ABBA – Abba (1975)

Pamatuju si, jak mi svého času učaroval fi lm ABBA ve fi lmu, který mé nadšení z této skupiny ještě umocnil. Abba je asi nejlepší pop, který kdy vzniknul. Je to krásně zaranžované, zazpívané, dokonalá muzika, která dodnes funguje a vůbec nezestárla. V té době, kdy se hrál jazz rock, jsme na to koukali, že je to moc jednoduché, ale právě v jednoduchosti je ta krása a síla.


KILLING JOKE

KILLING JOKE

KILLING JOKE – Pandemonium (1995)

S touhle deskou se mi stalo to samé jako s Alanem Stivellem. V době, kdy jsem ji poslouchal, jsem netušil, že jednou s Jazem Colemanem budeme natáčet spolu naši desku Proměny a že nakonec skladby z této desky budu hrát živě s Killing Joke na turné po Anglii a v kontinentální Evropě. Na to, jak specifická kapela oni jsou, je to další spletitost osudu, že se to stalo.


NIGEL KENNEDY...

NIGEL KENNEDY...

NIGEL KENNEDY AND THE KROKE BAND – East Meets East (2003)

Pro mě jedna z nejvyzrálejších desek world music vůbec, která mě strašně oslovila. Niggel Kennedy je nejenom jeden z nejlepších žijících houslistů, který má specifi cký až punkový přístup i k vážné muzice. Na této desce předvádí skloubení všech možných prvků, které dohromady naprosto zapadají.


LUCIE

LUCIE

LUCIE – Větší než malé množství lásky (1998)

Na této desce kapela dospěla k určitému experimentu, že jsou tam i prvky world music a přitom je to nesmírně vyrovnaná písničková deska. Jak skladatelsky, tak i textově. Je to podobný vrchol v jejich kariéře jako Černý kočky, mokrý žáby a velmi mě mrzí, že kapela dneska nehraje. Způsob, jak se do toho pustili a co dokázali v oblasti popu u nás, byl jedinečný.


PETER GABRIEL

PETER GABRIEL

PETER GABRIEL – Plays Live (1984)

U Gabriela je taky těžké určit, která jeho deska byla pro mě víc inspirativní, nebo která je lepší. Ten koncert jsem poslouchal s otevřenou pusou a stejně tak jsem prožíval i jeho živý koncert o pár let později, když jsem zjistil, že zvukově naživo umí předvést naprosto všechno, co dokáže ve studiu.

Psáno pro: časopis mGuide 2009/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejoblibenejsich-desek-Karla-Holase~05~listopad~2009/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.