10 nejlepších reggae desek podle Jiřího Charypara
29.10.2007 | Autoři: Jiří Charypar, Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Výčet aktivit Jiřího Charypara (1953) spojené s rockovou a reggae hudbou by vydal na několik stránek. Krom toho, že se dodneška věnuje reggae skupině Švihadlo, se kterou natočil již pět desek, hraje i s progresivním reggae dub projektem Dubwise Gangsters. V minulosti účinkoval ve skupinách Máma Bubo (1983 – 1989), s Alešem Drvotou v Babaletu (1984 – 1987), v Babaletu s Martinem Tankweyem (1988 – 2007), v 90. letechv Blues Session Petra Kalandry a v obnovených Marsyas (2004 – 2005). Většího odborníka na reggae u nás asi těžko najdete, a proto moje pozvání putovalo právě k němu.
Jak jsi si dostal k reggae muzice?
Přes Police a Clash k UB40, pak Bob Marley a Peter Tosh. Ta energie, rytmy, zvláštně vedené melodie basové linky a harmonie hudby v protikladu s ostrými sociálními texty - úplně mě to zasáhlo, prostě srdeční záležitost. A pak, když mě Aleš Drvota v roce 1984 pozval do začínajícího Babaletu, bylo rozhodnuto. Začali jsme reggae "studovat", sháněli desky, učili jsme se to hrát, nasávat atmosféru. Fungovalo to báječně i na české publikum. Byla to nádhera. Vydrželo mi to kupodivu dodnes a to je nějakých 23 let.
Pamatuješ si na první reggae desku, kterou jsi si zamiloval?
Skutečně první deska, kterou jsem vlastnil a zamiloval si jí bylo druhé LP Petera Toshe - Equal Rights (1976).
Hrál jsem jí pořád dokola, byla inspirací pro nákup mých dalších reggae desek. Dokonce při ní vyrůstal můj syn v prenatálním stádiu, myslím že to výrazně ovlivnilo jeho hudební sluch a vnímání hudby.
Co ty osobně považuješ za první českou reggae desku?
Neřekl bych přímo desku, protože bolševik nahrávání alternativních hudebních stylů ani trochu nepodporoval.
V první polovině 80.let to ale určitě byly některé písně z prvního alba YoYo Bandu a pak Heval Jany Kratochvílové. Opravdových stylových reggae desek u nás dodnes mnoho nevyšlo. Jsme přece jenom Středoevropani a z tradice tak trochu pivní a knedlíková dechovková kultura.
Jsou alba, která se do tvého výběru nedostala a přitom jsou to desky tvého srdce?
Všechna řadová alba Boba Marleyho s Wailers, to by ale ten žebříček byl trochu jednotvárný. Např. Earl 16 - Steppin Out, Delroy Washington - Rasta, Bunny Wailer - Black Heart Man, Alpha Blondie - Live au Zenith, Pablo Moses - We Refuse a další.
Jsou nové domácí či zahraniční reggae kapely, které tě oslovují?
Domácí bohužel ne. Skutečných reggae kapel abys kromě kroužku mých spoluhráčů pohledal. Je to škoda, chybí konkurence, která u nás například pozitivně pomáhá rozvoji a popularitě ska kapel jako Polemic, Sto zvířat, Tleskač, Prague ska Conspiracy. Z reggae snad jen United Flavour a dříve Hypnotix, když ještě hrál reggae.
Ze zahraničních kapel nejvíc mě oslovuje jamajská rodinná kapela Morgan Heritage, potom The Nazarennes, Damian Marley, Jah Cure a Tanya Stephens. Kromě toho spousta reggae veteránů dokáže ještě na stará kolena natočit opravdu silná alba. Prostě Reggae žije dál!
10 nejlepších reggae desek podle Jiřího Charypara:
BOB MARLEY - Uprising (1980)
Asi nejslavnější a nejkompaktnější řadová deska Boba Marleyho. Jeho geniální hudba už je tady naprosto vyzrálá, kapela hraje úžasně a Marleyho zpěv je hodně emotivní.
Deska obsahuje několik celosvětových geniálních hitů a na pak závěr ta nádherná balada Redemption Song. Nemá to chybu.
BOB MARLEY - Exodus (1977)
Taky veleslavná deska zde v rozšířeném vydání s bonusy a živým koncertem z Londýna . Nezapomenutelné: Natural mystic a megahit One love. Všichni to poznají po prvních tónech.
Čítanka a učebnice roots reggae. Pozitivní vibrace kontrují angažovaným textům. Radost a husí kůže zároveň.
BLACK UHURU - Liberation: The Island Anthology (1993)
Schválně jsem vybral tuto antologii, protože všechny řadová alba jsou velmi dobrá, těžko vybrat zásadní. Rytmické duo této kapely Sly and Robbie,
posunulo rytmické chápání reggae až na samou hranici experimentu.
Tvrdí se že tato rytmika má na svědomí 90% jamajských reggae rytmů. Kromě toho nahrávali snad s každým, kdo má něco společného s reggae.
Skvělé a textově silné písně pěveckého tria Michael Rose, Puma Jones a Duckie Simpson korunují tuto tvrdou formu reggae.
PETER TOSH - Mama Africa (1983)
Tady fungue spíš ta toshovská nostalgie. Tosh je nekompromisní kazatel, revolucionář i snílek.
Je tu nádherná reggae verze Johny B´ Good. Deska je hodně taneční, hitová a ovlivněná africkými rytmy. Asi nejlepší deska, co Peter Tosh natočil.
LINTON KWESI JOHNSON - Dread Beat An´Blood (1978)
Typický představite Dub Poetry žijící v Anglii, Jeho první album dubové reggae poezie. Recitované naléhavé texty na podkladě reggae rytmů.
Hudba je poznamenané jazzem což je nové a vzrušující. (1978!) Na dalších albech tento koncept ještě silněji rozvinul.
LUCKY DUBE - Prisoner (1991)
Africká reggae hvězda sice pěvecky poněkud kopíruje Petera Toshe, ale nekompromisní tanečnost v rytmech a nádherné vokály dávají tomuto reggae vzrušující velmi exotickou příchuť.
Kromě Alpha Blondieho jednoznačně největší hvězda a propagátor afroreggae. Poslouchal jsem to do omrzení.
ABYSSINIANS - Arise (1978)
Typický zástupce tzv. Vocal harmony stylu. Pěvecké trio z Jamajky. Nádherné gospelově procítěné vokály úplně hladí. Obdiv! Nábožensky procítěné texty. Rastafariáni v nejryzejší podobě.
Jejich první hit Satta Massagana se stala hymnou všech rastamanů a existuje snad v 500 coververzích.
BIM SHERMAN - It Must Be A Dream (1997)
Tento známý reggaeman (vystoupil také v Praze) se již v pokročilém věku nechal ovlivnit Indií a skombinoval styl Banghra s roots reggae. Vznikla snivá, skoro chilloutová atmosféra, vhodná k meditaci.
Tato deska obsahuje progresivní dub remixy jeho písní od slavných britských studiových kouzelníků. Typický příklad, jak remix může vytvořit nový tvar a vlastně novou píseň.
MORGAN HERITAGE - Full Circle (2005)
Jedna z novějších desek této jamajské party hrající New Roots reggae. Fascinuje mě plynulé jejich navázání na marleyovskou tradici s uplatněním současných dancehallových prvků, perfektními soulově laděnými zpěvy a nekompromisní rytmikou. Velká síla! Přitom zachovávají poměrně čistou písňovou formu, jenom jí plní různými aranžérskými a rytmickými fígly. Živá verze je ještě lepší a progresivnější. Čistá voda na zahnívající pop reggae scéně.
JAH STITCH - Moving Away (1979)
První deska, která mě seznámila s jamajským dub remixováním již existujících nahrávek. Potlačení nebo rozsekání a následné naechování zpěvu, bicích nebo kláves, psychedelický přístup k remixáži nahrávek. Výsledný efekt je velmi působivý. Toto album mě navedlo k poslechu jamajskéhu dubu, Kinga Tubbyho, Leslie Konga, JOe Gibse v Británii pak Mad Professora nebo Adriana Sherwooda.
Jak jsi si dostal k reggae muzice?
Přes Police a Clash k UB40, pak Bob Marley a Peter Tosh. Ta energie, rytmy, zvláštně vedené melodie basové linky a harmonie hudby v protikladu s ostrými sociálními texty - úplně mě to zasáhlo, prostě srdeční záležitost. A pak, když mě Aleš Drvota v roce 1984 pozval do začínajícího Babaletu, bylo rozhodnuto. Začali jsme reggae "studovat", sháněli desky, učili jsme se to hrát, nasávat atmosféru. Fungovalo to báječně i na české publikum. Byla to nádhera. Vydrželo mi to kupodivu dodnes a to je nějakých 23 let.
Pamatuješ si na první reggae desku, kterou jsi si zamiloval?
Skutečně první deska, kterou jsem vlastnil a zamiloval si jí bylo druhé LP Petera Toshe - Equal Rights (1976).
Hrál jsem jí pořád dokola, byla inspirací pro nákup mých dalších reggae desek. Dokonce při ní vyrůstal můj syn v prenatálním stádiu, myslím že to výrazně ovlivnilo jeho hudební sluch a vnímání hudby.
Co ty osobně považuješ za první českou reggae desku?
Neřekl bych přímo desku, protože bolševik nahrávání alternativních hudebních stylů ani trochu nepodporoval.
V první polovině 80.let to ale určitě byly některé písně z prvního alba YoYo Bandu a pak Heval Jany Kratochvílové. Opravdových stylových reggae desek u nás dodnes mnoho nevyšlo. Jsme přece jenom Středoevropani a z tradice tak trochu pivní a knedlíková dechovková kultura.
Jsou alba, která se do tvého výběru nedostala a přitom jsou to desky tvého srdce?
Všechna řadová alba Boba Marleyho s Wailers, to by ale ten žebříček byl trochu jednotvárný. Např. Earl 16 - Steppin Out, Delroy Washington - Rasta, Bunny Wailer - Black Heart Man, Alpha Blondie - Live au Zenith, Pablo Moses - We Refuse a další.
Jsou nové domácí či zahraniční reggae kapely, které tě oslovují?
Domácí bohužel ne. Skutečných reggae kapel abys kromě kroužku mých spoluhráčů pohledal. Je to škoda, chybí konkurence, která u nás například pozitivně pomáhá rozvoji a popularitě ska kapel jako Polemic, Sto zvířat, Tleskač, Prague ska Conspiracy. Z reggae snad jen United Flavour a dříve Hypnotix, když ještě hrál reggae.
Ze zahraničních kapel nejvíc mě oslovuje jamajská rodinná kapela Morgan Heritage, potom The Nazarennes, Damian Marley, Jah Cure a Tanya Stephens. Kromě toho spousta reggae veteránů dokáže ještě na stará kolena natočit opravdu silná alba. Prostě Reggae žije dál!
10 nejlepších reggae desek podle Jiřího Charypara:
BOB MARLEY - Uprising (1980)
Asi nejslavnější a nejkompaktnější řadová deska Boba Marleyho. Jeho geniální hudba už je tady naprosto vyzrálá, kapela hraje úžasně a Marleyho zpěv je hodně emotivní.
Deska obsahuje několik celosvětových geniálních hitů a na pak závěr ta nádherná balada Redemption Song. Nemá to chybu.
BOB MARLEY - Exodus (1977)
Taky veleslavná deska zde v rozšířeném vydání s bonusy a živým koncertem z Londýna . Nezapomenutelné: Natural mystic a megahit One love. Všichni to poznají po prvních tónech.
Čítanka a učebnice roots reggae. Pozitivní vibrace kontrují angažovaným textům. Radost a husí kůže zároveň.
BLACK UHURU - Liberation: The Island Anthology (1993)
Schválně jsem vybral tuto antologii, protože všechny řadová alba jsou velmi dobrá, těžko vybrat zásadní. Rytmické duo této kapely Sly and Robbie,
posunulo rytmické chápání reggae až na samou hranici experimentu.
Tvrdí se že tato rytmika má na svědomí 90% jamajských reggae rytmů. Kromě toho nahrávali snad s každým, kdo má něco společného s reggae.
Skvělé a textově silné písně pěveckého tria Michael Rose, Puma Jones a Duckie Simpson korunují tuto tvrdou formu reggae.
PETER TOSH - Mama Africa (1983)
Tady fungue spíš ta toshovská nostalgie. Tosh je nekompromisní kazatel, revolucionář i snílek.
Je tu nádherná reggae verze Johny B´ Good. Deska je hodně taneční, hitová a ovlivněná africkými rytmy. Asi nejlepší deska, co Peter Tosh natočil.
LINTON KWESI JOHNSON - Dread Beat An´Blood (1978)
Typický představite Dub Poetry žijící v Anglii, Jeho první album dubové reggae poezie. Recitované naléhavé texty na podkladě reggae rytmů.
Hudba je poznamenané jazzem což je nové a vzrušující. (1978!) Na dalších albech tento koncept ještě silněji rozvinul.
LUCKY DUBE - Prisoner (1991)
Africká reggae hvězda sice pěvecky poněkud kopíruje Petera Toshe, ale nekompromisní tanečnost v rytmech a nádherné vokály dávají tomuto reggae vzrušující velmi exotickou příchuť.
Kromě Alpha Blondieho jednoznačně největší hvězda a propagátor afroreggae. Poslouchal jsem to do omrzení.
ABYSSINIANS - Arise (1978)
Typický zástupce tzv. Vocal harmony stylu. Pěvecké trio z Jamajky. Nádherné gospelově procítěné vokály úplně hladí. Obdiv! Nábožensky procítěné texty. Rastafariáni v nejryzejší podobě.
Jejich první hit Satta Massagana se stala hymnou všech rastamanů a existuje snad v 500 coververzích.
BIM SHERMAN - It Must Be A Dream (1997)
Tento známý reggaeman (vystoupil také v Praze) se již v pokročilém věku nechal ovlivnit Indií a skombinoval styl Banghra s roots reggae. Vznikla snivá, skoro chilloutová atmosféra, vhodná k meditaci.
Tato deska obsahuje progresivní dub remixy jeho písní od slavných britských studiových kouzelníků. Typický příklad, jak remix může vytvořit nový tvar a vlastně novou píseň.
MORGAN HERITAGE - Full Circle (2005)
Jedna z novějších desek této jamajské party hrající New Roots reggae. Fascinuje mě plynulé jejich navázání na marleyovskou tradici s uplatněním současných dancehallových prvků, perfektními soulově laděnými zpěvy a nekompromisní rytmikou. Velká síla! Přitom zachovávají poměrně čistou písňovou formu, jenom jí plní různými aranžérskými a rytmickými fígly. Živá verze je ještě lepší a progresivnější. Čistá voda na zahnívající pop reggae scéně.
JAH STITCH - Moving Away (1979)
První deska, která mě seznámila s jamajským dub remixováním již existujících nahrávek. Potlačení nebo rozsekání a následné naechování zpěvu, bicích nebo kláves, psychedelický přístup k remixáži nahrávek. Výsledný efekt je velmi působivý. Toto album mě navedlo k poslechu jamajskéhu dubu, Kinga Tubbyho, Leslie Konga, JOe Gibse v Británii pak Mad Professora nebo Adriana Sherwooda.
časopis mGuide 2007/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejlepsich-reggae-desek-podle-Jiriho-Charypara~29~rijen~2007/
