přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatní10 nejlepších klávesových desek podle Michala Kocába

5.7.2008 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika

Michael Kocáb

Michael Kocáb

foto: Petr Berounský, Sony BMG

Skladatel, autor písní, komorních skladeb, scénického oratoria, hudby přibližně tříset filmů a v neposlední řadě autor hudby, která již 17 let denně doprovází výměnu vojáků Hradní stráže na Pražském hradě, ale především vůdčí osobnost skupiny Pražský Výběr II. Tím vším je Michael Kocáb.Vyrůstal na hudbě Beatles, chodil na hodiny klavíru, jak bývá u většiny dětí. A z milé povinnosti se stala realita pro celý život.

Pamatujete si na první desku, kterou jste si koupil?
Myslím, že to byl Blue Efect – taková modrá, na které byl Sluneční hrob. Dodnes se mi ta hudba líbí.

U které desky jste poprvé zkoušel sám si stáhnout a zahrát klávesový part či sólo?
Byla to deska Chicka Corey se skladbou Spain. To sólo bylo velmi těžké a velmi rychlé. Uměl jsem ho do noty. Tehdy jsem už studoval konzervatoř, a tak to bylo v mých silách. Hodně jsem se tím posunul. Taky jsem se učil nějaké „parkerovky“.

Kteří pianisti či varhaníci byli vašimi vzory v době, kdy jste zakládal Pražský výběr?
Určitě Chick Corea, Joe Zawinul, Oskar Peterson, Herbie Hancock, Jimi Smith a z našich Milan Svoboda, můj profesor varhan Jiří Ropek a skvělý varhaní improvizátor Jiří Vodrážka a také jeho žák Jaroslav Tůma.

Jaký je dnes váš hudební rozptyl coby posluchač?
Líbí se mi každá kvalitní hudba. Žánrově jsem zaměřen na klasiku, rock, funk, jazz a dnes už i techno, ale mám rád i hip hop a kvalitní pop. Folk vysoce cením jako hudební poezii a občas si poslechnu i dobrou dechovku, nebo americké country. Jak říkám: všechno. Jo a extrémně miluji rómskou hudbu a arabské muezíny.

Oslovilo vás něco u českého porevolučního rocku, co si pouštíte třeba sám od sebe?
Nejvíc asi Normale od Buty. To jsem si pustil snad 100x. Dobrá je Lucie, Wanastovky a teď se mi líbí Gibsy.cz a Guločáry. Nejvíc ze všeho si však pouštím Věru Bílou.

Kterou desku ze své sbírky byste nikdy nedal z ruky?
Musely by mi zůstat, v pořadí, alespoň jedny Earth, Wind and Fire, jedny Beatles, Má vlast, jeden Beethoven, Stabat Mater, Propeller Heads, jeden Michael Jackson a jeden Bach a Mozart.


10 nejlepších klávesových desek podle Michala Kocába:

COLLEGIUM MUSICUM

COLLEGIUM MUSICUM

COLLEGIUM MUSICUM - Hommage à J. S. Bach / Ulica plná plášťov do dažďa (1970)

Marián Varga a toto LP hvězdné kapely Collegium musicum pro mě byly základní motivací pro rozhodnutí se stát profesionálním hudebníkem. Dodnes miluji skladbu Homage a Bach a poslechnu si ji, kdykoli mám možnost.



EMERSON LAKE...

EMERSON LAKE...

EMERSON LAKE & PALMER – Emerson Lake & Palmer (1970)

Keith Emerson byl po Vargovi prvním světovým rockovým varhaníkem, kterého jsem ve svém mládí zaregistroval. Fascinoval mě svým démonickým zjevem a virtuózní hrou na klávesové nástroje.



JIMMY SMITH

JIMMY SMITH

JIMMY SMITH – Organ Grinder Swing (1965)

Jimmy Smith byl mým vzorem jazzového varhaníka v průběhu mých studií varhan na pražské konzervatoři. Jeho jazzová improvizace byla ovšem zcela nedostižná, podobně jako Hammondy, na které hrál. Bylo to jako z Marsu.



GARY BURTON...

GARY BURTON...

GARY BURTON & CHICK COREA – Crystal Silence (1972)

Chick Corea je jedním z největších jazzových pianistů všech dob, ale díky jeho krystalicky čisté a rytmické hře bylo možné jeho sóla kopírovat. Pamatuji, jak jsem se naučil jeho skladbu Spain do noty, a jak mě to posunulo o několik sáhů dopředu.



RETURN TO FOREVER

RETURN TO FOREVER

RETURN TO FOREVER – Hymn of the 7th Galaxy (1973)

Tato deska pro mě měla ovšem jiný význam. Posunovala hranice progresivního jazzu směrem k jazzrocku. Poslouchal jsem ji s velkým nadšením a výrazně mě ovlivnila. Typický jazzrock to ovšem nebyl. Corea přeskočil hned několik schodů a posunul se až někam k alternativní hudbě.



H. HANCOCK

H. HANCOCK

HERBIE HANCOCK – Future Shock (1983)

Toto LP už se mi jevilo jako vytříbený jazzfunkrock a myslím, že je určitým milníkem ve vývoji světové hudby. Je to senzace a Hancock se tady staví po bok Milese Davise jako výrazný hudební novátor.




JAN HAMMER

JAN HAMMER

JAN HAMMER – The First Seven Days (1975)

Další průlomová deska, kterou se Jan Hammer zařadil mezi světové hudebníky. Jeho skladatelský talent mu umožnil brousit mezi žánry a kooptovat i prvky vážné hudby. Kompozičně je nezařaditelná a hráčsky vychází z jazzu, ve kterém Hammer exceloval jako skvělý klavírista.



SVIATOSLAV RICHTER

SVIATOSLAV RICHTER

SVIATOSLAV RICHTER – Richter The Master: Chopin & Liszt (2008)

Zde asi není co dodat - Sviatoslav Richter- největší klavírista všech dob. Samozřejmě klasika….. Ale tak strhující a tak virtuózní, že zůstává rozum stát. Je zajímavé, že prý začal hrát na klavír až v dospělém věku. Nechce se mi tomu věřit.



JOE ZAWINUL...

JOE ZAWINUL...

JOE ZAWINUL + THE ZAWINUL SYNDICATE – World tour (Live) (1998)

Joe Zawinul je můj miláček a znamená pro mě určitě ještě víc, než pro Naďu Urbánkovou kosmodisk. Zawinul je mi hudebně nejbližší a kdybych mohl, rád bych se vyvíjel jako on. Hltám každý jeho tón dodnes.



DREAM THEATER

DREAM THEATER

DREAM THEATER – Train Of Thought (2003)

Dream Theater je moje nejoblíbenější rocková kapela. Jejich klávesista Jordan Rudess, prý ruského původu, je také doslova zázračný instrumentalista. Jejich kapelová unisona jsou téměř nepochopitelná a neváhal bych je zařadit mezi divy světa.

Psáno pro: časopis mGuide 2008/05

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejlepsich-klavesovych-desek-podle-Michala-Kocaba~05~cervenec~2008/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.