Ondřej Pivec a jeho Organic Quartet s novou deskou
10.5.2007 | Autor: PR | sekce: projekty
fotogalerie
Své druhé album pod názvem Never Enough vydává v květnu Ondřej Pivec a jeho Organic Quartet, mladá perspektivní jazzová kapela, která za svůj debut Don‘t Get Ideas získala před nedávnem Anděla (cenu Akademie populární hudby) v kategorii Nejlepší jazzové album. Kapela je součástí mladé, neobvykle kvalitní vlny českého jazzu a její potenciál, hráčské kvality, vyzrálý repertoár a výjimečné umělecké nasazení přesahují české hranice. To potvrzují jak nadšené recenze zahraničních kritiků a cena „Talent roku“ udělená komisí soutěže Philips International Jazz Festivalu 2005, tak i účast na zahraničních festivalech. V květnu například kapela vystoupí na prestižním Cheltenham Jazz Festivalu ve Velké Británii.
Album vychází na nezávislém labelu Animal Music, který vlastní Petr Ostrouchov, bývalý člen skupiny Sto zvířat a autor filmové hudby (např. Želary). „Dlouhodobě mě mrzí, že kvalitní hudba u nás zůstává leckdy stranou pozornosti, tak jsem se rozhodl se tomu trochu věnovat. Z desky Never Enough mám velkou radost. Organic Quartet si zaslouží hrát na světových pódiích a vydávat u renomovaných světových vydavatelů. Snad se jim to jednou povede,“ říká Ostrouchov.
Album vychází 7. května v exkluzivní distribuci SONY BMG a současně s vydáním v České republice bude album vydáno v USA na labelu HammondBeat pro celosvětovou digitální distribuci. Pokřtěno bude 16.května na koncertu v pražském klubu Agharta, kmotrem a hostem bude proslulý saxofonista a skladatel František Kop (F.Kop Quartet, J.A.R., skupina Hany Hegerové atd.).
Ondřej Pivec Organic Quartet hraje převážně vlastní repertoár inspirovaný nejen soudobými jazzovými umělci, ale i významnými veličinami jiných hudebních žánrů (funk, blues, rock). Hudba respektuje tradiční kořeny, je však plná moderních prvků. Band má zvukově poměrně netradiční složení: v jeho čele stojí teprve 23letý jazzový varhaník, skladatel, aranžér a na novém albu i zpěvák Ondřej Pivec. Jeho „kvartet“ tvoří kytarista Libor Šmoldas, saxofonista Jakub Doležal a bubeník Tomáš Honzem. Jak je patrné, kapele chybí basa – tu však supluje svou hbitou levačkou na hammondových varhanách sám Pivec.
Nové album Never Enough pokračuje v nastoupené cestě moderního fusion jazzu s výraznou rolí kapelníkových Hammondových varhan a vedle ohromující energie a hráčské profesionality nabízí i věrný plastický zvuk – kapela spolupracovala se zvukovým mistrem a hudebníkem Lukášem Martinkem. Album obsahuje sedm kusů z pera členů kapely (Pivec, Šmoldas, Doležal) a standard Lil’ Darlin‘ od Neala Heftiho. Kapelu ve dvou skladbách posiluje hostující dechová sekce (Miroslav Hloucal na trubku a Luboš Soukup na saxofon). Skladby Lil’ Darlin‘ a Don‘t Get Any Ideas přesahují dosud výlučně instrumentální zvuk kapely, neboť kapelník Ondřej Pivec se v nich osmělil ke zpěvu a nutno říci, že s nebývalou jistotou, perfektní intonací a svěžím výrazem.
Biografie členů kapely:
ONDŘEJ PIVEC (Hammond organ, aranže, zpěv; nar. 1984) začínal jako klasický pianista, ale záhy dospěl k jazzu. Ještě než mu bylo dvacet, začal hrát na varhany typu Hammond. Mezi jeho učitele se řadí i věhlasný anglický hammondista Mike Carr či italský geniální varhaník Alberto Marsico. Pivcovy svižné basové linky hrané levou rukou, decentní styl doprovodu a virtuozitu při sólech chválí místní i zahraniční hudební kritici.
V roce 2002 přijal Pivec angažmá v kapele jazzového kytaristy Romana Pokorného, kde hrál do roku 2005. Byl též členem kapely Yvonne Sanchez, stále vystupuje v triu jednoho z nejlepších evropských jazzových kytaristů Christiana Rovera a je členem jazz-bluesové formace Private Earthquake. Jako lídr či sideman odehrál Pivec v letech 2005 a 2006 na 300 koncertů u nás i v zahraničí (Semper Oper, Blue Note Dresden, turné po Turecku s předkapelou souboru Culture Mix bubenického esa Billyho Cobhama, rumunské turné s Yvonne Sanchez i s Organic Quartetem, St. Germain Club v Paříži, Kunstfabrik v Berlíně atd.). Pivec dnes platí za jednoho z nejsvébytnějších muzikantů české jazzové a fusion scény; v současnosti dokončuje studium na pražské jazzové Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka.
LIBOR ŠMOLDAS (kytara; nar. 1982) začínal na flétnu a trubku a později přešel na kytaru. Díky nahrávkám Charlieho Parkera se po rockových a bluesových začátcích začal zajímat o jazz. Od 16 let je součástí pražské jazzové scény, spolupracoval s hráči jako Najponk, David Dorůžka, Petr Dvorský, Osian Roberts. V roce 2005 mu bylo uděleno stipendium na Berklee College of Music a v současnosti působí jako lektor pražské jazzové Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka, kterou také absolvoval.
JAKUB DOLEŽAL (saxofon; nar. 1980) začínal v alternativně rockové kapele Extempore, kde dodnes hostuje. V Praze bylo možné jej slyšet nejen s rockovými formacemi, ale i na jazzové scéně, např. v úloze spoluhráče amerických bluesmenů Charlie Sawyera, Eba Davise, Lorenzo Thompsona, Monty Waterse nebo zpěvačky Sharon Lewis. V Čechách i v zahraničí koncertoval jako člen Jan Kořínek and Groove. Je členem Work In Progress, „world-fusion“ kapely Benedikta, spolupracuje s Blues Messengers. V r. 2006 na turné Swinging Europe '06 reprezentoval Českou Republiku coby člen European Youth Jazz Orchestra. Pro časopis Muzikus napsal seriál „Saxofon v rocku a popu“. Působí jako lektor saxofonu a improvizace na Letních Rockových Kurzech v Dobré Vodě u Prachatic, také on je absolventem pražské jazzové Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka.
TOMÁŠ HOBZEK (bicí; nar. 1980) vystudoval bicí nástroje na konzervatoři v Plzni, kde je nyní členem orchestru opery J.K.Tyla a zároveň pokračuje ve studiu jazzu na jazzové Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v Praze. Kromě Organic Quartetu je členem kapel Romana Pokorného, Davida Dorůžky, Milana Svobody, a kvintetu Work in Progress, který sám vede.
Rozhovor s ondřejem Pivcem:
Jak vlastně vznikl Organic Quartet?
Po třech letech hraní v kapele Romana Pokorného jsem přemýšlel, co dál. Věděl jsem, že bych rád vlastní kapelu, ale vůbec jsem netušil, jak se to dělá. Na škole (VOŠ Jaroslava Ježka) jsem dal dohromady další tři lidi, udělali jsme demo a já to poslal do vydavatelství Cube-Metier Pavlovi Vlčkovi. A ten mi hned nabídl termín. Čili kapela vznikla v srpnu 2005 a už v říjnu jsme šli do studia točit první desku.
Právě za tu desku jste před nedávnem dostali cenu Akademie populární hudby, tzv. Anděla. Jaké to je být držitelem největšího hudebního ocenění u nás hned takhle na začátku kariéry?
No je to naprosto skvělý pocit. Jakože někdo si všímá toho, co děláme a že to asi neděláme úplně blbě, že to má nějaký smysl. Dost mě to motivuje k další práci.
Budete vydávat další CD - čím se liší od toho předchozího? Jak jste s ním spokojeni?
Během toho roku a kousek, co uplynul od natáčení první desky, jsme docela dost hráli, zkoušeli a psali, tak snad se tato společná práce projevila i v muzice. Na novém CD jsou ve dvou kusech hosté - dechová sekce a ve dvou skladbách zpívám. Spokojeni jsme, i když vždycky je co zlepšovat. Už se těším na příští natáčení…
Organic Quartet je postaven na neobvyklém zvuku Hammondových varhan. Popiš svůj vztah k „hammondkám“ a proč jsi na ně přesedlal z původního klavíru?
Se zvukem hammondek jsem se poprvé setkal, když mi bylo asi tak 13 let. Od jednoho známého, jazzového fandy, jsem měl doma nahrávky Jimmyho Smitha, Richarda „Groove“ Holmese, Jacka McDuffa a dalších. Samozřejmě jsme doma měli piáno, já tehdy studoval klasiku, takže se mi o hammondech mohlo tak akorát zdát. Když mi bylo asi 18, zavolal mi Roman Pokorný s tím, že by potřeboval nahradit Alberta Marsica v triu. Vůbec nic jsem tehdy neuměl, tak jsem se to musel všechno učit úplně od nuly, hlavně hrát basu levačkou. No a navíc jsem neměl ani pořádný nástroj, ale nějak jsme to všichni přetrpěli. Časem jsem ale zjistil, že mi to vlastně asi půjde líp než na piáno, tak jsem u varhan zůstal.
Říká se, že v Čechách v poslední době vyrostla mladá silná jazzová generace. Co o ní soudíš a považuješ se za její součást?
Ano, mladá silná generace se tu tvoří, hlavně díky Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka, kterou vede Jaromír Honzák. Tato škola, která vznikla při Konzervatoři Jaroslava Ježka, je v současnosti asi jedinou vzdělávací institucí, která se úzce specializuje na jazz a moderní nonartificiální hudbu. Měl jsem to štěstí zde taky studovat, v červnu budu absolvovat. Součástí mladé jazzové generace se tedy cítím být a myslím, že je teď na nás, abychom českému jazzu udělali trochu jméno venku. Alespoň do té míry, jak to mají v současnosti Poláci. Vzhledem k tomu, že se mladá generace poměrně úspěšně míchá i s tou o něco starší, vznikají dost ojedinělé projekty, a tak si myslím, že jsme na dobré cestě.
Jakou máš oblíbenou hudbu a kdo je tvůj vzor, máš-li takový?
Oblíbené muziky mám docela dost. Od Charlie Parkera po Kurta Rosenwinkela. Za svůj největší vzor považuju izraelsko-německého klávesistu Sama Yahela. Natáčel třeba v Elastic bandu s Joshuou Redmanem nebo s Kanadskou zpěvačkou Madeleine Peyroux. Rád bych se u něj v New Yorku učil, snad se mi poštěstí.
Jaké jsou tvoje plány do nejbližší budoucnosti?
Plánuju na tři měsíce odjet do New Yorku a pak se uvidí. Máme rozjednané další natáčení s Organicem, rád bych také v budoucnu podnikl něco většího s bigbandem nebo s orchestrem, ale to je poměrně nákladná záležitost, takže musíme objevit nějakého sponzora.
Co bys vzkázal čtenářům na závěr?
Ať se přijdou podívat, až budeme hrát někde poblíž.
Fotogalerie:
fotogalerie
Své druhé album pod názvem Never Enough vydává v květnu Ondřej Pivec a jeho Organic Quartet, mladá perspektivní jazzová kapela, která za svůj debut Don‘t Get Ideas získala před nedávnem Anděla (cenu Akademie populární hudby) v kategorii Nejlepší jazzové album. Kapela je součástí mladé, neobvykle kvalitní vlny českého jazzu a její potenciál, hráčské kvality, vyzrálý repertoár a výjimečné umělecké nasazení přesahují české hranice. To potvrzují jak nadšené recenze zahraničních kritiků a cena „Talent roku“ udělená komisí soutěže Philips International Jazz Festivalu 2005, tak i účast na zahraničních festivalech. V květnu například kapela vystoupí na prestižním Cheltenham Jazz Festivalu ve Velké Británii.
Album vychází na nezávislém labelu Animal Music, který vlastní Petr Ostrouchov, bývalý člen skupiny Sto zvířat a autor filmové hudby (např. Želary). „Dlouhodobě mě mrzí, že kvalitní hudba u nás zůstává leckdy stranou pozornosti, tak jsem se rozhodl se tomu trochu věnovat. Z desky Never Enough mám velkou radost. Organic Quartet si zaslouží hrát na světových pódiích a vydávat u renomovaných světových vydavatelů. Snad se jim to jednou povede,“ říká Ostrouchov.
Album vychází 7. května v exkluzivní distribuci SONY BMG a současně s vydáním v České republice bude album vydáno v USA na labelu HammondBeat pro celosvětovou digitální distribuci. Pokřtěno bude 16.května na koncertu v pražském klubu Agharta, kmotrem a hostem bude proslulý saxofonista a skladatel František Kop (F.Kop Quartet, J.A.R., skupina Hany Hegerové atd.).
Ondřej Pivec Organic Quartet hraje převážně vlastní repertoár inspirovaný nejen soudobými jazzovými umělci, ale i významnými veličinami jiných hudebních žánrů (funk, blues, rock). Hudba respektuje tradiční kořeny, je však plná moderních prvků. Band má zvukově poměrně netradiční složení: v jeho čele stojí teprve 23letý jazzový varhaník, skladatel, aranžér a na novém albu i zpěvák Ondřej Pivec. Jeho „kvartet“ tvoří kytarista Libor Šmoldas, saxofonista Jakub Doležal a bubeník Tomáš Honzem. Jak je patrné, kapele chybí basa – tu však supluje svou hbitou levačkou na hammondových varhanách sám Pivec.
Nové album Never Enough pokračuje v nastoupené cestě moderního fusion jazzu s výraznou rolí kapelníkových Hammondových varhan a vedle ohromující energie a hráčské profesionality nabízí i věrný plastický zvuk – kapela spolupracovala se zvukovým mistrem a hudebníkem Lukášem Martinkem. Album obsahuje sedm kusů z pera členů kapely (Pivec, Šmoldas, Doležal) a standard Lil’ Darlin‘ od Neala Heftiho. Kapelu ve dvou skladbách posiluje hostující dechová sekce (Miroslav Hloucal na trubku a Luboš Soukup na saxofon). Skladby Lil’ Darlin‘ a Don‘t Get Any Ideas přesahují dosud výlučně instrumentální zvuk kapely, neboť kapelník Ondřej Pivec se v nich osmělil ke zpěvu a nutno říci, že s nebývalou jistotou, perfektní intonací a svěžím výrazem.
Biografie členů kapely:
ONDŘEJ PIVEC (Hammond organ, aranže, zpěv; nar. 1984) začínal jako klasický pianista, ale záhy dospěl k jazzu. Ještě než mu bylo dvacet, začal hrát na varhany typu Hammond. Mezi jeho učitele se řadí i věhlasný anglický hammondista Mike Carr či italský geniální varhaník Alberto Marsico. Pivcovy svižné basové linky hrané levou rukou, decentní styl doprovodu a virtuozitu při sólech chválí místní i zahraniční hudební kritici.
V roce 2002 přijal Pivec angažmá v kapele jazzového kytaristy Romana Pokorného, kde hrál do roku 2005. Byl též členem kapely Yvonne Sanchez, stále vystupuje v triu jednoho z nejlepších evropských jazzových kytaristů Christiana Rovera a je členem jazz-bluesové formace Private Earthquake. Jako lídr či sideman odehrál Pivec v letech 2005 a 2006 na 300 koncertů u nás i v zahraničí (Semper Oper, Blue Note Dresden, turné po Turecku s předkapelou souboru Culture Mix bubenického esa Billyho Cobhama, rumunské turné s Yvonne Sanchez i s Organic Quartetem, St. Germain Club v Paříži, Kunstfabrik v Berlíně atd.). Pivec dnes platí za jednoho z nejsvébytnějších muzikantů české jazzové a fusion scény; v současnosti dokončuje studium na pražské jazzové Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka.
LIBOR ŠMOLDAS (kytara; nar. 1982) začínal na flétnu a trubku a později přešel na kytaru. Díky nahrávkám Charlieho Parkera se po rockových a bluesových začátcích začal zajímat o jazz. Od 16 let je součástí pražské jazzové scény, spolupracoval s hráči jako Najponk, David Dorůžka, Petr Dvorský, Osian Roberts. V roce 2005 mu bylo uděleno stipendium na Berklee College of Music a v současnosti působí jako lektor pražské jazzové Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka, kterou také absolvoval.
JAKUB DOLEŽAL (saxofon; nar. 1980) začínal v alternativně rockové kapele Extempore, kde dodnes hostuje. V Praze bylo možné jej slyšet nejen s rockovými formacemi, ale i na jazzové scéně, např. v úloze spoluhráče amerických bluesmenů Charlie Sawyera, Eba Davise, Lorenzo Thompsona, Monty Waterse nebo zpěvačky Sharon Lewis. V Čechách i v zahraničí koncertoval jako člen Jan Kořínek and Groove. Je členem Work In Progress, „world-fusion“ kapely Benedikta, spolupracuje s Blues Messengers. V r. 2006 na turné Swinging Europe '06 reprezentoval Českou Republiku coby člen European Youth Jazz Orchestra. Pro časopis Muzikus napsal seriál „Saxofon v rocku a popu“. Působí jako lektor saxofonu a improvizace na Letních Rockových Kurzech v Dobré Vodě u Prachatic, také on je absolventem pražské jazzové Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka.
TOMÁŠ HOBZEK (bicí; nar. 1980) vystudoval bicí nástroje na konzervatoři v Plzni, kde je nyní členem orchestru opery J.K.Tyla a zároveň pokračuje ve studiu jazzu na jazzové Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v Praze. Kromě Organic Quartetu je členem kapel Romana Pokorného, Davida Dorůžky, Milana Svobody, a kvintetu Work in Progress, který sám vede.
Rozhovor s ondřejem Pivcem:
Jak vlastně vznikl Organic Quartet?
Po třech letech hraní v kapele Romana Pokorného jsem přemýšlel, co dál. Věděl jsem, že bych rád vlastní kapelu, ale vůbec jsem netušil, jak se to dělá. Na škole (VOŠ Jaroslava Ježka) jsem dal dohromady další tři lidi, udělali jsme demo a já to poslal do vydavatelství Cube-Metier Pavlovi Vlčkovi. A ten mi hned nabídl termín. Čili kapela vznikla v srpnu 2005 a už v říjnu jsme šli do studia točit první desku.
Právě za tu desku jste před nedávnem dostali cenu Akademie populární hudby, tzv. Anděla. Jaké to je být držitelem největšího hudebního ocenění u nás hned takhle na začátku kariéry?
No je to naprosto skvělý pocit. Jakože někdo si všímá toho, co děláme a že to asi neděláme úplně blbě, že to má nějaký smysl. Dost mě to motivuje k další práci.
Budete vydávat další CD - čím se liší od toho předchozího? Jak jste s ním spokojeni?
Během toho roku a kousek, co uplynul od natáčení první desky, jsme docela dost hráli, zkoušeli a psali, tak snad se tato společná práce projevila i v muzice. Na novém CD jsou ve dvou kusech hosté - dechová sekce a ve dvou skladbách zpívám. Spokojeni jsme, i když vždycky je co zlepšovat. Už se těším na příští natáčení…
Organic Quartet je postaven na neobvyklém zvuku Hammondových varhan. Popiš svůj vztah k „hammondkám“ a proč jsi na ně přesedlal z původního klavíru?
Se zvukem hammondek jsem se poprvé setkal, když mi bylo asi tak 13 let. Od jednoho známého, jazzového fandy, jsem měl doma nahrávky Jimmyho Smitha, Richarda „Groove“ Holmese, Jacka McDuffa a dalších. Samozřejmě jsme doma měli piáno, já tehdy studoval klasiku, takže se mi o hammondech mohlo tak akorát zdát. Když mi bylo asi 18, zavolal mi Roman Pokorný s tím, že by potřeboval nahradit Alberta Marsica v triu. Vůbec nic jsem tehdy neuměl, tak jsem se to musel všechno učit úplně od nuly, hlavně hrát basu levačkou. No a navíc jsem neměl ani pořádný nástroj, ale nějak jsme to všichni přetrpěli. Časem jsem ale zjistil, že mi to vlastně asi půjde líp než na piáno, tak jsem u varhan zůstal.
Říká se, že v Čechách v poslední době vyrostla mladá silná jazzová generace. Co o ní soudíš a považuješ se za její součást?
Ano, mladá silná generace se tu tvoří, hlavně díky Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka, kterou vede Jaromír Honzák. Tato škola, která vznikla při Konzervatoři Jaroslava Ježka, je v současnosti asi jedinou vzdělávací institucí, která se úzce specializuje na jazz a moderní nonartificiální hudbu. Měl jsem to štěstí zde taky studovat, v červnu budu absolvovat. Součástí mladé jazzové generace se tedy cítím být a myslím, že je teď na nás, abychom českému jazzu udělali trochu jméno venku. Alespoň do té míry, jak to mají v současnosti Poláci. Vzhledem k tomu, že se mladá generace poměrně úspěšně míchá i s tou o něco starší, vznikají dost ojedinělé projekty, a tak si myslím, že jsme na dobré cestě.
Jakou máš oblíbenou hudbu a kdo je tvůj vzor, máš-li takový?
Oblíbené muziky mám docela dost. Od Charlie Parkera po Kurta Rosenwinkela. Za svůj největší vzor považuju izraelsko-německého klávesistu Sama Yahela. Natáčel třeba v Elastic bandu s Joshuou Redmanem nebo s Kanadskou zpěvačkou Madeleine Peyroux. Rád bych se u něj v New Yorku učil, snad se mi poštěstí.
Jaké jsou tvoje plány do nejbližší budoucnosti?
Plánuju na tři měsíce odjet do New Yorku a pak se uvidí. Máme rozjednané další natáčení s Organicem, rád bych také v budoucnu podnikl něco většího s bigbandem nebo s orchestrem, ale to je poměrně nákladná záležitost, takže musíme objevit nějakého sponzora.
Co bys vzkázal čtenářům na závěr?
Ať se přijdou podívat, až budeme hrát někde poblíž.
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/projekty/Ondrej-Pivec-a-jeho-Organic-Quartet-s-novou-deskou~10~kveten~2007/
