přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukZoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky

5.9.2012 | Autoři: Roman Jež, Ondřej Jirásek | sekce: pro muzikanty - workshopy

Zoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky


Minulý díl jsme probrali folklórní drnkací nástroje z nejrůznějších koutů planety. Dnes navážeme smyčci a přes dřevěné dechové instrumenty se dostaneme až k bicím. A čeká nás interview s „Božským Kájou“ z Čanki.

Štrajchy z toho, co dům či pastva daly

Na strunné smyčcové se prostě smýká smyčcem, v tom jsou nejrůznější světové varianty nástrojů celkem shodné. Co je v barvě činí jedinečnými, jsou různá těla - korpusy. Z velké míry bývají vyrobena ze dřeva, mohou být však sestavena např. ze dřeva, kovu a kůže.

Pravidlo: Korpus funguje vlastně jako rezonátor. Podobně jako filtr reaguje na základě svých rozměrů a tvarů na odpovídající vlnové délky. Ty potom zesiluje. Vytváří tak i tzv. formantové oblasti, ve kterých je zvuk mnohem silněji rezonančně podporován.

Podívejme se na několik typických představitelů.

Kemane - smyčcový nástroj původem z Persie je asi 40 cm dlouhý a 15 cm široký, ozvučné otvory jsou vyhloubeny vedle kobylky, což vytváří typickou středovou barvu. Při hraní drží hráč nástroj ve vertikální poloze, podobně jako se drží např. viola de gamba. Tři struny jsou obvykle laděny do primy, kvarty, oktávy.

Zoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky


Tip: Tenčí stěny korpusu vyrobeného z měkčího dřeva budou kmitat mnohem aktivněji a vytvářet tak silnější rezonanci než korpus líný, s tlustší stěnou, navíc vyrobený z  dřeva tvrdšího.

Pravidlo: U korpusu ze dřeva nezáleží tolik na tom, jaký mají letokruhy odstup - vzdálenosti mezi sebou, ale více na jakosti spojovací hmoty mezi nimi.

Rebab - (egyptské housle), též kamancheh obsahuje místo dřevěného korpusu bubínek. Ten může být např. zhotoven z těla kokosu a potažen zvířecí kůží. Japonskou obdobou rebabu je kokyū, jinak vlastně drnkací shamisen, zde se ale struny rozeznívají smyčcem.

Tip: Blána může být různě napjatá a tím podporovat rezonanci různých frekvenčních výseků.

Podobně funguje i sarangi - viz Obr. 1: Sarangi. Tělo je vyřezáno z jednoho kusu dřeva, rezonátor potažen kůží. Hráč hraje na tři struny, dalších asi třicet strun rezonuje a doplňuje barvu. Snímáme ambientně kondenzátorovým mikrofonem.

Tip: Zvláště arabská hudba, ale i jiné lidové styly využívají hmatníků bez pražců k funkčním mikro intervalům i zdobným glissům.

Tklivě píšťaly kvílely aneb dechové dřevěné

1. Vzduch o hranu


Irská flétna -anebo přesněji irská píšťala. Má jenom šest otvorů nahoře a postrádá spodní otvor na palec. Korpus je vyroben z různých slitin kovu nebo i ze dřeva. Neobsahuje zvláštní otvory ani hmaty na půltóny, ty vznikají polovičním otevřením dírky. Nástroje se vyrábějí v řadě tónin, hlavně ale v D a C.

Panova flétna patří mezi aerofon y. Skládá se z rákosových, třtinových, bambusových či dřevěných píšťalek sestavených do jedné řady. Základním materiálem je většinou bambus nebo dřevo, modernější a také ve zvuku agresivnější verze jsou i kovu nebo plastu.
Panova flétna - Viz obr. 2: Panova flétna -  je původně řecký nástroj nyní nejrozšířenější v Jižní Americe. Zvuk se vyluzuje foukáním na hrany píšťalek. Snímáme polokontaktně zepředu.

Pozor! Při kontaktním snímání působí rušivě proud vzduchu narážející do mikrofonu.
Řešení: Použijeme dynamický mikrofon nebo před kondenzátorový dáme síťku.

Didgeridoo (též didjerido)- viz obr. 3: Didgerigoo - je australský nástroj. Tvoří jej vydlabaný kmen nebo kořen. Délkou nástroje je dán základní tón, artikulací lze vytvářet nepřeberné množství barev. Použitím cirkulačního dýchání lze docílit i nekonečně dlouhého tónu. Snímáme polokontaktně jedním mikrofonem u „roztrubu“.

Zoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky


Jedná se vlastně o vevnitř vyčištěný kmínek na užší straně opatřený náustkem zpravidla ze včelího vosku . Signál vzniká podobně jako u žesťů (!) rozvibrováním rtů. Ozývá se táhlý nepřerušovaný bručivý tón (drone ) bohatý na vyšší harmonické  .

Pozor: Rty, které generují ostrý tón, tj. spektrum plné vyšších harmonických, se unaví/odejdou mnohem dříve, než když generují tón měkčí s nižším počtem alikvotů.

Nay (ney, nai) bychom mohli přeložit jako „rákos“, z něhož tento nástroj vyroben. Turkové však později začali používat k výrobě také dřevo, kosti nebo rohy. Hudebníci hrají při produkcích na více nástrojů různě laděných.

2. Mečící plátky

Duduk - původem arménský dvouplátek s píšťalou z jednoho kusu dřeva, obvykle z meruňky. Poměrně široké plátky jsou na přímo vetknuty do úzkého těla, které postrádá roztrub na konci (nástroj proto nevyzařuje směrově). Rozsah zní obvykle od fis1 do a2. Vibrující instrument sedne tklivějším kantilénám - objevil jej již nestor world music Peter Gabriel. Duduk velice rychle zdomácněl ve filmové hudbě, kde četně asociuje exotiku - uslyšíme jej např. v Avatarovi, Gladiátorovi či v Pirátech z Karibiku.

Zoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky


Mizmar (zurna, sornai), předchůdce hoboje, má sedm dírek vepředu pro prsty a jednu pro palec. V Turecku jej zaznamenáme pod názvem zurna, v Íránu sorna a ke znám dokonce v Číně jako surnai. Mimo jiné se od hoboje odlišuje silně kónickým tvarem. Produkuje velice„pištivý“ zvuk, který svou čitelností ve folklorní hudbě navozuje např. povel ke změně kroků či tempa v tanci.

Bombard - viz Obr. 4: Bombard - pochází z Bretaně. Je příbuzný hoboje, zvukově se od něj ale velice liší. Protože je opatřen velkým roztrubem i klapkovým mechanizmem, snímáme podobně jako hoboj, mikrofon však umísťujeme blíže roztrubu.

Pozor! Bombard má silný zvuk, proto musíme u kondenzátorového mikrofonu volit útlum.

Dulcian se řadí rovněž mezi dvojplátky, jde ale tentokrát o basový nástroj, vlastně předchůdce fagotu s ještě roztřepanějším a agresivnějším témbrem. Ten není ani tolik závislý na tlustším korpusu, ale hlavně na tenčích a hbitějších dvojplátcích.

Pravidlo: Plátek tvrdý, líný, s tuhou nepružnou strukturou, bude generovat světlejší tón s limitovaným počtem vyšších harmonických. Plátek měkčí, pružnější a hbitý dá opačně vzniknout mnohem sytějšímu a průraznějšímu spektru.

Bij, co se do nich vejde

Darbuka - viz Obr. 5: Darbuka - (tabla, dumbek, tarabuka) v překladu znamená „bouchat, udeřit“. Tradičně je tělo darbuky vyrobeno z keramiky a potaženo zvířecí kůží. Je právě tím bubnem, který sóluje.
Drží se mezi stehny. Produkuje silný velice ostrý zvuk. Lépe je snímat polokontaktně dynamickým mikrofonem. Pokud chceme dosáhnout plnějšího zvuku, můžeme snímat zdola.

Tabla - viz Obr. 6: Tabla - indický nástroj tvořený kovovým korpusem s koženou blánou. Většinou se hraje na dvojici. Snímáme stejně jako konga.

Tělo menšího bubnu, zvaného dajan (pravý) je vyrobeno z jednoho kusu tvrdého dřeva. Vyniká mírně kuželovitým tvarem. Bývá potažen kozí kůží, napínanou pomocí kožených pásků, zvaných čot. K přesnému doladění slouží dřevěné válečky (Gattha), vložené pod koženými pásky.

Pozor: Dajan se ladí podle tóniny, ve které hraje!

Zoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky


Tělo většího bubnu, zvaného bajan (levý) tvoří polokulová nádoba, vyráběná z bronzu, mědi, mosazi či jiného kovu. Přes otvor je napnuta kozí kůže. Bajan se obvykle na rozdíl od dajanu neladí na žádný určitý tón tóniny, využívá totiž více glissandovou techniku - tlakem dlaně na blánu se mění výška znějícího tónu. Glissanda jsou pro tabla velice příznačná.
Steel drum - viz Obr. 7: Steel drum - bicí melodický nástroj z Trinidadu a Tobaga. Kovový buben je tvarován tak, aby měl v různých místech různé tóny. Lze jím ztvárnit i dvojhlasou melodii. Snímáme ambientně kondenzátorovým mikrofonem.

Pozor! Vzhledem k tomu, že se různé tóny ozývají z různých míst, nelze snímat kontaktně.

Cajón (kachon) - viz Obr. 8: Cajón - je rytmický nástroj z Kuby. Tvoří jej ozvučná „bedna“ se struníkem pod údernou deskou a otvorem vzadu. Různými údery lze dosáhnout jak plného hlubokého, tak i ostrého zvuku; může téměř nahradit celou bicí sadu.
Snímá se zepředu, pro zdůraznění basových úderů lze přidat mikrofon k zadnímu otvoru.

Pozor! Při snímání dvěma mikrofony je nutné zadní mikrofon přefázovat.

Zoufalý aranžér XXXIV - Etno libůstky


Jaké zkušenosti mají muzikanti

Karel Heřman
(Zpěvák a skupiny Čankišou s typickým hrdelním vokálem, rovněž textař a herec. Z instrumentů hraje např. na harmoniku, saxofon, mandolínu, džembe nebo jinagovi.)

Se kterými lidovými kulturami ve světě máš praktické zkušenosti?
Mám zkušenosti s hudebníky s Mongolska, Pákistánu, ostrova Réunion, Madagaskaru, Mašarska a Slovenska.

Který netradiční „world instrument“ ti v poslední době ulpěl v mysli? Proč?
V poslední době mi přišel do ruky nástroj, který se jmenuje saz. Hrají na něj hlavně Kurdové. Dostal jsem ho jako dar a slíbil, že na něho budu hrát. Tak hraji :-)

Spojujete v kapele folklorní akustické instrumenty s rockovými, tj. např. elektrickými? Jak to dopadá?
Při koncertním hraní vynecháváme nástroje, které jsou tiché a špatně se ozvučují. Jako třeba kalimba, balafon, grumle a pod. Buď nejsou slyšet nebo produkují nekonečnou zpětnou vazbu. Na koncertech, kde máme dost času se nazvučení těchto instrumentů věnovat, si na to občas troufneme, ale na festivalech není čas. Ale ve studiu je zapojujeme hodně.

Když s cizím lidovým nástrojem nemáte vůbec žádné zkušenosti a hledáte, s čím si nejvíce padne do noty, jak postupujete?
No většinou jdeme cestou pokusu a omylu. Taky se radíme se zvukaři, kteří tuto hudbu zvučí.

Zjišťujete tedy, jak jdou netradiční world instrumenty zajímavě sejmout? Prozradíte nějaké „špéci špeky“?
Samozřejmě zkoušíme různé způsoby ozvučení. Ale poradit je těžké. Je to nástroj od nástroje. Od nalepovacích snímačů za šestnáct korun po kondenzátorové mikrofony za deset tisíc. Je také důležité, co vlastně od toho nástroje očekáváte a jak ho chcete zakomponovat do celkového soundu :-)

Příště: Jazzband a muzikálové sestavy

Psáno pro: časopis Muzikus 2011/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Zoufaly-aranzer-XXXIV-Etno-libustky~05~zari~2012/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;