Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty 15 - Stupnice III

Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty  - workshop
Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty - workshop

Všichni známe základní pentatonické stupnice, diatonické sedmitónové stupnice a i nějaké další tónové řady o sedmi tónech, které jsme zmínili ve dvou posledních článcích. Stupnice jako taková ovšem nemusí nutně obsahovat jen pět nebo sedm tónů. V dnešním článku si probereme dvě nové stupnice ze světa jazzu, využitelné i v rockové hudbě, a to konkrétně zmenšenou a celotónovou stupnici. Obě tyto stupnice jsou symetrické, jelikož jsou postavené na opakujících se vzorcích vzdáleností tónů a obě obsahují jiný počet tónů než sedm.

 

Zmenšená stupnice obsahuje tónů osm a mohli bychom o ní tedy mluvit jako a oktatonické stupnici. A celotónová obsahuje tónů šest a můžeme jí tedy popsat jako hexatonickou.

 

Zde máme diagram celotónové stupnice

Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty  - workshop
Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty - workshop

Její struktura je založena na jednotónových krocích. Všechny dvojice sousedících tónů v této stupnici jsou od sebe vzdálené o celý tón. Zvukově, a zpočátku i vizuálně, nás může svojí symetričností trošku dezorientovat. Výhodou této symetrické struktury ovšem je ten fakt, že se nemusíme učit žádné nové polohy, jako například u pentatonické či bluesové stupnice. Pokaždé když se posuneme do nové polohy, hrajeme úplně ten stejný prstoklad. To má také za následek to, že celotónová stupnice v C obsahuje stejné tóny a prstoklady jako celotónová stupnice v d, e, f#, g# a a#. Ve výsledku se musíme tedy naučit jen dvě celotónové stupnice a tím pokryjeme všech dvanáct tónin.Důležité je nenechat se zastrašit počátečním šokem z její zvukové charakteristiky. Opravdu se nejedná jen o stupnici do hororových soundtracků.

 

Pravděpodobně nejlepší příklady jejího užití v populární hudbě najdeme u Stevieho Wondera. Kreativitě se rozhodně meze nekladou a například zapojení této stupnice do metalových riffů není vůbec od věci.

 

Diagram zmenšené stupnice:

Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty  - workshop
Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty - workshop

Vzdálenost mezi jednotlivými tóny ve zmenšené stupnici je vždy střídavě celý tón-půl tón-celý tón-půl tón atd. Můžeme ji ovšem najít ve dvou inkarnacích podle toho, jestli začínáme celotónovým krokem, nebo oním půltónem. Nejčastěji je najdeme pojmenované jako whole-half diminished (začíná celým tónem) a half-whole diminished (začíná půl tónem). Na obrázku výše máme rozkreslenou zmenšenou stupnici začínající půltónem a to bude také jediná zmenšená stupnice, kterou se budeme pro přehlednost zabývat. Je ovšem dobré vědět, že existuje i v jiném tvaru, kdybychom se s ní náhodou někdy setkali.Jak celotónovou, tak zmenšenou stupnici budeme používat nejčastěji přes dominantní septakordy nebo riffy, využívající této tonality za účelem dosažení zvuku různých alterací.

 

S pojmem alterace jsme se už setkali v jednom z minulých článků, ale určitě neuškodí si jej připomenout. Zde máme výtah ze sedmého dílu našeho seriálu, kde jsme se zabývali Dominantními septakordy.

 

Alterace by se dala popsat jako proces nahrazení diatonického tónu sousedícím chromatickým tónem. Nebo úplně humpolácky - jednoduše vezmeme jeden z akordických tónů a posuneme jej o pražec vedle. Samozřejmě tak úplně anarchistický přístup se nemusí vždy vyplatit, a pokud si chceme být jisti tím, že v našem „najazzlém“ experimentování neujedeme (a nepoděsíme tak případné posluchače), bude lepší věnovat alespoň krátkou chvíli popisu pravidel, kterými je rozumné se řídit.

 

Nejčastěji se setkáme s alteracemi nóny a kvinty. Tedy

C7b9

C7b5

C7#9

C7#5

 

Důvod, proč alterace popisujeme právě v kvintách a nónách je jednoduchý. Enharmonickou záměnou tak dostaneme všechny dostupné intervaly.

 

Pokud snížíme durovou tercii, dostaneme b3, což by se rovnalo #9 (neboli #2).

Pokud zvýšíme durovou tercii, dostaneme čistou jedenáctku (tedy žádná alterace).

Pokud zvýšíme kvartu nebo jedenáctku, dostaneme #11 (#4), což je obdoba b5.

Pokud snížíme sextu nebo třináctku, dostaneme b13 (b6) neboli #5. a tak dále...

 

Tyto stupnice nám do tohoto konceptu krásně zapadnou. Jednoduché pravidlo, které si můžeme zavést, bude využívání zmenšené stupnice k alterování devítky (jak b9, tak #9) a celotónové stupnice k alterování kvinty (jak b5, tak #5).

 

Zde máme tyto akordy a alterace v dalších dvou diagramech. Nejprve zmenšená stupnice a alterované devítky:

Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty  - workshop
Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty - workshop

zde celotónovou a alterované kvinty:

Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty  - workshop
Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty - workshop

Intervaly jsme v předchozích dvou diagramech nevyplnili, jelikož nevycházíme z diatonického materiálu. Tím pádem nám zmatečná kombinace křížků a béček může ztížit proces memorizace a vizualizace. Při samotné aplikaci přes dominantní akordy je ovšem důležité tyto alterace vidět. Proto si jsme si je zde raději rozkreslili v kontextu dominantního septakordu než jako samotnou stupnici.

 

Dost už bylo teorie. V příštím článku se, jak už máme ve zvyku, zaměříme na konkrétní licky a postupy, využívají tohoto harmonického materiálu. Do té doby nashledanou.

Psáno pro časopis Muzikus