See the full English translation of this article.
V tomto seriálu se budeme zabývat čtyřmi významnými rockovými varhaníky. Blíže se podíváme na jejich nástroje, nastavení a techniku hry. Varhany byly vždy klíčovým nástrojem v rockové hudbě. Tito čtyři páni de facto napsali pomyslnou učebnici hry na rockové varhany a je těžké najít moderní klávesisty, kteří by jimi nebyli silně ovlivněni.
Pod drobnohled se dostanou John Lord a Keith Emerson (oba používali Hammondky), dále Ray Manzarek a jeho varhany Vox Continental a konečně Sly Stone, který používal nástroj Farfisa Professional. Kvůli autorským právům nemůžeme publikovat přesné transkripce původních skladeb, takže jsem přišel s vlastními cvičeními, které poslouží jako názorné příklady nejdůležitějších prvků stylu každého ze zmíněných klávesistů.
John Lord
John Lord byl jedním z průkopníků hry na Hammondy. Zkombinoval bluesový zvuk á la Jimmy Smith nebo Jack McDuff s barokní hudbou (například J.S. Bacha) a můžeme říct, že se tak stal prvním „heavymetalovým“ klávesistou. Johnův zvuk v kombinaci s kytarou Richieho Blackmora dostal Deep Purple do popředí rockové hudby počátku 70. let. Varhany Hammond vynalezl Laurens Hammond, který byl kromě toho držitelem dalších devadesáti patentů, včetně inovací v oblasti řízených střel, automatické převodovky nebo brýlí pro sledování 3D filmů! Varhany Hammond byly původně prodávány jako levnější alternativa kostelních varhan a rychle si získaly oblibu mezi jazzovými klávesisty. To, jak Hammond B3 používal Jimmy Smith, inspirovalo celou řadu hráčů na varhany a tento nástroj nabývá na popularitě v 60. a 70. letech v rockových a rythmandbluesových kapelách. Zatímco ostatní hráči na Hammondy používali téměř výhradně rotující reproduktory Leslie, John proháněl své varhany (většinou model B3 nebo C3) aparáty Marshall a docílil tak svého nezaměnitelného zvuku. John obvykle používal následující nastavení táhel: 8888000 000. Většinou měl vypnuté přepínače Percussion a Vibrato a jeho Marshall byl nastaven tak, aby silně zkresloval.
Toto cvičení začíná kvintakordickým arpeggiem hraným oběma rukama, které vychází z Bacha a skládá se z šestnáctinových not. Harmonie sestupuje v zajímavých obratech akordů a v pátém taktu končí na power chordu E (tedy obsahuje kvintu a oktávu), zatímco stupnice A moll harmonická vytváří exoticky znějící riff.
Keith Emerson
Další virtuózní hráč na varhany - Keith Emerson - se začal zajímat o Hammondky poté, co slyšel Jacka McDuffa, jak hraje svůj hit Rock Candy. Kromě varhan Hammond C3 hrál Emerson také na Hammond L-100, který měl „auto-start“ motor, který při zapínání i vypínání vydává takový zvláštní ječivý zvuk. L-100 je také vybaven pružinovým reverbem, který, když s ním zatřesete, vydává zvuky podobné výbuchu bomby. Svůj status rockového poloboha si Keith získal v kapelách The Nice a především ELP tím, že kombinoval své know-how pramenící z jazzu a vážné hudby se svou agresivní hrou, která kromě třesení nástrojem zahrnovala dokonce bodání do varhan nožem! Keith, stejně jako John Lord, také dosahoval zkreslení pomocí zesilovače Marshall. Na rozdíl od něj však více používal vibrato a percussion. Emersonovo nejběžnější nastavení vypadalo takto: táhla 888000000, Vibrato C3, Percussion zapnuto. Normální hlasitost, rychlé odeznívání, třetí vyšší harmonická frekvence. Spodní manuál byl často nastaven na 008800000 a hrál na něm „mlýnky“ nebo do kláves jednoduše mlátil a hrál glissanda „ruku přes ruku“.
Zde Keith používá lydický akord (kvintakord se zvýšenou kvartou) a pod tím hraje sestupnou basovou linku. Pravá ruka stoupá v mollových terciích, aby následně zahrála akordický sestup v kvintakordech. Tím, že kombinuje ve třetím taktu kvintakord s neobvyklými basovými linkami, vytváří Keith zajímavé septakordy a akordy typu sus: 1. doba - G♭maj7, 2. doba - B7sus4, 3. doba - Emaj7 4. doba - A7sus4. Cvičení končí pro Emersona typickou kadencí s dramatickými triolami.
Ray Manzarek
Ray Manzerek studoval film na UCLA, když se na Venice Beach pouhou náhodou setkal s dalším studentem stejného oboru, Jimem Morrisonem. Netrvalo dlouho a ti dva založili jednu z nejzajímavějších a nejvlivnějších art rockových kapel, The Doors (tradičně jsou za art rockové označovány pouze delší kompozice kapely, tedy především The End a When the Music’s Over - pozn. překl.). V The Doors původně nebyl basista, místo toho hrál Ray basové linky levou rukou na klávesách Fender Bass Keyboard (objevuje se také označení Piano Bass - v podstatě menší verze Fender Rhodes). Ty měl položené na nástroji, který byl naprosto zásadní pro zvuk The Doors - Vox Continental. Continental jsou tranzistorové „combo varhany“, které se začaly vyrábět v roce 1962. Tento nástroj se vyznačuje průrazným zvukem vzdáleně připomínajícím harmonium a byl navržen s cílem nabídnout hráčům lehčí, lépe přenosnou alternativu k modelu Hammond B3.
Vox Continental používal šest posuvných táhel místo kolébkových spínačů, do té doby běžných u combo varhan. Dvě táhla ovládají flétnový a „reed“ rejstřík, pomocí tří dalších se nastavovaly vyšší harmonické a poslední ovládalo mix táhel. K dispozici bylo také vibrato s pevným nastavením rychlosti. Na pozdějších albech The Doors přešel Ray na varhany Gibson (model G101 - pozn. překl.), prý protože se Continental příliš často rozbíjel. Je dost těžké přesně zjistit nastavení pro písně jako Light My Fire. Na internetových fórech jsem se dočetl, že později Ray vytahoval všechna táhla na doraz a podle chuti používal vibrato.
Zde vidíme pro Raye typický riff hraný v kombinaci s běžnou basovou linkou, tak jak to dělával v The Doors. Jeho pravá ruka hraje téměř výhradně v bluesové stupnici C (c, e♭, f, f#, g, b♭ a c). Na začátku třetího taktu se začíná objevovat pro Raye charakteristický znak - synkopy. Nad velmi stálým ostinatem basové linky vytváří pasáže s důrazem na off-beaty a tlačí tak rytmus dopředu. Až budete tento postup cvičit, snažte se udržet basovou linku neměnnou a improvizujte nad ní v bluesové stupnici. Poté zkuste toto cvičení transponovat do různých tónin.
Sly Stone
Sly Stone byl průkopníkem funku na konci 60. a na začátku 70. let. Spojil R & B, rock a psychedelii s politickými tématy, často se točícími okolo rasové diskriminace. Vytvořil tak v té době revoluční styl hudby, který měl později zásadní vliv na umělce, jako je Prince a Rick James. Sly používal mnoho různých nástrojů, ale lidé si s ním nejčastěji spojují v Itálii vyráběné varhany Farfisa Professional. Ty se začaly vyrábět v roce 1968 a měly neobvyklý pronikavý zvuk, simulátor Leslie a funkci Percussion. Měly tři základní rejstříky - Flutes, Clarinets a Sharps, k tomu navíc Percussion a Vibrato volitelné zvlášť pro každý rejstřík (poněkud neobvyklá funkce). Tyto rejstříky bylo možno míchat v jakémkoli poměru pomocí táhel. V naší ukázce jsem zapnul všechny rejstříky a přidal vibrato.
Tato pasáž začíná tím, že obě ruce hrají rytmickou figuru, z které vzejde velmi agresivně znějící obrat G7. Ve čtvrtém taktu se přidá basová linka á la Larry Grahm. Pravou rukou hraje Sly opakující se doprovodnou figuru v podobě akordů G a C, zatímco pod nimi drží tón g.
