Mixy, které bychom měli znát! XIV. - Za vše se „cáluje“! aneb Everything Counts!

Za vše se „cáluje“! aneb Everything Counts!

Motto: To je hrůza! 500 Kč za jedno pivo!

Kdo: Depeche Mode

Kdy: duben až červenec 1983

Co: píseň Everything Counts z alba Construction Time Again

Kde: nahráno v The Garden studiu v Londýně, smícháno v Hansa Tonstudiu v Západním Berlíně

Aranžér

Čas zabušit

Když ikona Vincent Clark frnkl z „Depeší o módě“, autorské žezlo po něm přebral Martin Gore. V roce 1982 tak kapela vydává své druhé LP A Broken Frame , za které se později do morku kostí stydí. Nevadí, učený z nebe nespadl. Tým dostává příležitost další. Ve složení Gore klávesy a druhý vokál, nedávný mladistvý delikvent David Gahan zpěv, vyjednávač mezi těmito dvěma kohouty Andrew Fletcher klávesy a čerstvá náhrada za Vincenta krasavec Alan Wilder, mající skutečné klavírní vzdělání se pouští do projektu dalšího. LP nazvali Construction Time Again .

Přepážkový úředníček Gore

Martinovi vězí pevně v hlavě, jak vyseděl důleček v lavici v bance (a za první výplatu si koupil syntezátor). Přestože je ještě něco mezi klukem a mužem, v hlavě má jasno: ... the handshake seals the contract, from the contract there’s no turning back... (kontrakt zpečetí ruky potřesení, už nelze vycouvat, zpět cesty není...) Svět přetvářky a chamtivosti nedokáže šetřit: ... see just how the lies and deceit gained a little more power... (...lež a podvod, jak vidíš, vynáší o ždibec moci víc...)

Depeche dokázali spojit sarkastickou kritiku s něžnými andělskými hlasy, vytvořit tak „echt“ paradox a zesměšnit nelítostný svět byznysu: ... the grabbing hands grab all they can, all for themselves, after all... (... ty hrabivé ruce, hrabou, co jen jde, a koneckonců, vše jen pro sebe...) ... It’s a competitive world, everything counts in large amounts... (...svět konkurence tohle přece je a ve vysokých cifrách vše se účtuje...)

Fabriky řezavě zařinčely

„Módní zpravodajové“ se v projektu nespokojují s tuctovými instantními rejstříky syntezátorů, ale začínají být sami aktivní ve shánění vzorků - samplů z okolního reálného světa. Loví zvuky. Nahrávají ruchy, jako tlukot kovadliny, řinčení trubek, tekoucí vodu, cinkání peněz, a vytvářejí z nich osobité patterny. Jsou oslněni nejen industriální poetikou sónickou, ale i textovou a vizuální. Na druhé straně techno barvy doplňují témbry tradičních akustických nástrojů - xylofonu a metalofonu, šalmaje i melodiky - a nevyhýbají se i používání provařenějších syntezátorových rejstříků. Vše dokážou vyvážit ve velice šťastné míře. Účelně například používají tzv. vnitřně rozladěné tóny. O co se jedná? O rejstříky, jež jsou zohýbány pitch bendem (vibrují) anebo vevnitř obsahují posunutou/rozladěnou harmonickou řadu. Podobně jako u strun, které osaháním ztratily rovnoměrný průměr, anebo u co do hustoty nestejně odlitých zvonů (došlo k posunu uzlů a tím rozladění kmiten). Zatímco fundament ladí, shorky jsou intonačně „lízlé“, až hrůza. Výhodou těchto zvuků ale je, že se velice dobře pojí jak s tóny, tak s ruchy a vytvářejí mezi nimi užitečný oslí můstek - viz Obr. 2: Modré pasáže.

Špek 1: Forma skladby je vlastně jakousi elektronickou passacagliou či ciacconou - kolem základních figur se na totožném harmonickém půdorysu vrství další kontrapunktické hlasy.

Špek 2: Ve sloce David klesá na spodní hranici svého tenorového rejstříku (znějící A) - viz Obr. 1.

Špek 3: Perkusní motiv je položen do mixtury xylofonu a metalofonu - viz Obr. 1.

Špek 4: Akusticky znějící šalmaj je kontrapunkticky zdoben uměle znějícím rejstříkem hoboje (totožné barvy) - viz. Obr. 1.

Špek 5: Témbr živé zemitě dýchající melodiky stojí v kontrastu proti geometrickým zvukům syntezátorů.

Zvukař

Živou vodu mrtvé technice

Dnes jsme vybrali nejvýraznější představitele elektronické hudby 80. let - Depeche mode. Používali téměř zásadně elektronické zvuky nebo samply akustických nástrojů. K dnešnímu rozboru posloužil singl z roku 1983 - Everything Counts.

Základy

Elektrické bicí se omezují na VB, MB a HH (vše Center) s Tomem2 (5% L) na konci sloky. Před refrénem se ve funkci Činelu (100% L) objeví filtrovaný šum.

Basovou linku tvoři perkusní syntezátor „prohnaný“ přes stereo chorus. Tak se bas nestandardně vyskytuje více po stranách (90% L-90% R).

Doprovody

Zpěv doplňuje na konci taktů kulatý Synth1 s vibratem (20% R). Ostrý úsečný Synth2 tepající v osminách cestuje náhodně ve stereobázi (100% L-100% R). Ve 4., 8., a 9. taktu doplní harmonii neperkusní Synth3. I on cestuje ve stereobázi (90% L-90% R). Nástup refrénu předznamená rozladěný Synth4, který se během vyhrávky přemístí ze 100% L do 100% R.

Sóla

Zastupuje pouze Sólový zpěv (Center).

Prostory

se velkou měrou uplatňují na celkovém zvuku. Vévodí jasná ambience Room, do níž jsou puštěny bicí, sólový zpěv, Synth4, Činel a trošku i Bas. Temnější a delší hall jen lehce dobarvuje ostatní synthy.

Špek 1: Bicí i zpěv jsou téměř mono, sterea se dosahuje pouze pomocí Room, u synthů prací s panorámou.

Špek 2: Odlišení Basu od BD je dosaženo širokou bází chorusu na Basu.

Špek 3: Nevyřešené fáze chorusu na Basovém synthu způsobují, že při mono poslechu Bas ztratí svou barvu a zeslabí se.

Základy

Bicí automat je rozpohybován šestnáctkovou HH, která nerespektuje živé hraní bubeníka (vynechávání dublet s MB), ani není obohacena jakoukoli dynamikou. Basový part je zvukově nezměněn.

Doprovody

V osmino-šestnáctinovém rytmu strojově tepe Synth5, který je zdvojen (70% L, 70% R). Linku sólového zpěvu víceméně deklamuje Synth6 (30% L).

Sóla

Sólový zpěv (Center) je v lichých frázích doplněn Vokály umístěnými v široké bázi (90% L-90% R).

Prostory

Základy a Sólový zpěv jsou pojaty stejně jako ve sloce. Vokály a Synth6 jsou hallem „odtlačeny“ do pozadí mnohem více. S nimi kontrastuje Synth5, který je prakticky suchý. Dá se mluvit o jakési obrácené filozofii.

Špek 1: Zvukově nevyvážené Vokály - pravá strana je ostřejší i hlasitější.

Špek 2: Synth5L a Synth6 maskují Vocal L, to barevnou asymetrii zpěvů ještě umocňuje.

Špek 3: Pro fajnšmekry uvádím orientační nastavení VCO, VCF a ADSR vybraných zvuků.

Závěr

Mix je poznamenán úpornou snahou po symetrii stereobáze, která je ale mnohdy až amatérsky narušována. Navzdory tomu ležérně expresivní zpěv obalený tučnou vrstvou hallu, striktně elektrické zvuky, práce se samply, střídmost až děravost aranží, nestandardní postupy při mixu a zastřený silně halovaný zvuk, to všechno se stalo novými stylotvornými prvky nastavenými trojicí hochů z Basildonu, které určovaly směřování tzv. synth popu 80. let.