muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukMixy, které bychom měli znát! VIII - Květovaný čúčúú aneb Orange Blossom Special

11.2.2014 | Autoři: Roman Jež, Ondřej Jirásek | sekce: pro muzikanty - workshopy
 článek obsahuje audio

Mixy, které bychom měli znát! VIII - Květovaný čúčúú aneb Orange Blossom Special

Mixy, které bychom měli znát! VIII - Květovaný čúčúú aneb Orange Blossom Special


Květovaný čúčúú aneb Orange Blossom Special
Motto: Ten steak je málo propečený?!
Kdo: Johnny Cash/Greenhorns
Co: LP Orange Blossom Speciál / LP Greenhorns ´71
Kdy: prosinec 1964/1971
Kde: Columbia Recording Studio, Nashville, Tennessee / Studio ve Smetanově divadle v Praze

1. Johnny Cash - Orange Blossom Special - in C

Johnny Cash/ Greenhorns

JW Player goes here

2. Greenhorns - Oranzovy Express - in E

Johnny Cash/ Greenhorns

JW Player goes here

Aranžér

Čeští interpreti často sáhli po hotovém světovém hitu. Těžko soudit, kdy bylo motivem okouzlení a kdy touha po snadné slávě. Podívejme se, jak proti sobě obstojí nahrávky Orange Blossom Specia. Songu, který zlidověl, a kdy ve Státech neexistuje snad jediný country houslista, co by jej nesjížděl!

Rebel s ironií v úsměšku i hlase

Významně jej prosadil i Johnny Cash patřící v USA k národnímu svědomí V roce 1964 se navrtává do hlav Američanů nejen kvůli kořennému country, ale i problémům s drogami. Pod labelem Columbia Records natáčí stejnojmenné LP (mimochodem tehdy bylo autorství písně ještě přisuzováno řadě nesprávných jmen, ne osobě pravé - Ervinu T. Rousovi). Johnny si do studia přivádí kmenové muzikanty: Marshalla Granta na baskytaru, W.S. Hollanda na bicí, Charlieho McCoye na harmoniku, Luthera Perkinse na elektrickou kytaru a Bootse Randolpha na tenor saxofon.

Zlatá éra Zelenáčů

Dá se říci, že hvězda českých Greenhorns počátkem 70. let vystupuje k vrcholu. Stávají se zásadními pro styl bluegrass, legendami, které budou generace následovat. Ve skupině vydávající u Pantonu tehdy působí Jan Vyčítal - textař a dvanactistrunná kytara, Tomáš Linka - bicí a harmonika, Marko Čermák - bendžo, Josef Šimek - mandolína, Vladimír Štýbr  - basa . V kapele figurují další významní (například Michal Tučný), ale zmíněná sestava vytváří jadrný podklad Oranžového expresu. Nad ním vévodí sonorní vokál Mirka Hoffmana.

Emerická cestovka proti trampské nostalgii

Podíváme-li se na původní text, například Well, I'm going down to Florida and get some sand in my shoes, or maybe Californy and get some sand in my shoes, I’ll ride that Orange Blossom Special and lose these New York blues”, zjistíme, že poetika staví na amerických „geografických reáliích“. Posluchači musí být známo, pro jakou společnost byl lazební vyhlídkový expres určen a proč ji tolik provokuje ležérní tulák.

Vyčítalovo přebásnění, třeba „Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší, svit brzdařský lucerny, komáři jisker v ovzduší, a pak když oranžovej expres mi houká do uší,“ zúročuje obraznost, impresi - tedy atributy trampingu, pro které byly stovky lidí ochotny v pátek navléct maskáč a vyrazit na boudu.

Obr.1: Doprovodná kytara


Hudební porovnání

Obě nahrávky běží ve stejném tempu a ctí totožné harmonické schéma - ve zpěvu na T, S, D7, sóla v subdominantní tónině. Americká nahrávka zní v C dur, ale česká byla transponována do E dur (tím u kytar a basy zapojuje více prázdných strun a získává na sytosti spolu rezonujících harmonických). Navíc Cashova verze je postavena na zatlumované elektrické kytaře rozkládající akordy, zatímco Greenhors zapojili dvanáctku přiznávkami akordů plné - obr. 1 Doprovodná kytara. Dlužno opačně říci, že „ságo“ vychází u Amíků kulatěji než Zelenáčské kazoo. Musíme pochválit i jejich hbitou a znělou „texas“ harmoniku. Fór vězí v tom, že frázi pod obloučkem je třeba dát na jeden nádech, pak má páru. Mimochodem, typické je i jejich variování pověstných „orange vzorců“, kdy první oblouk melodie pracuje se skokem na 6. stupeň a druhý jen se stupnicí, viz Obr. 2: Sólo harmoniky. Houslové chorusy obvykle využívají ve 2. bloku analogický skok sexty.

Obr. 2: Sólo harmoniky


Mixture či bland?

„Vygůglujeme-li“ anglické výrazy, zjistíme, že překlady mohou být: mixture - smíšenina, bland - splynulina. K čertu, proč to sem taháme? Je to rozdíl? Pro Angličana ano! V mixture tomato soup bude očekávat nařezané kousky rajčat, cibule, oliv, mrkve a dalších ingrediencí, které při koštování zuby i jazykem separé rozezná. Opačně bland „pomidor creme“ soup bude homogenní rozmixovanou kašičkou, u které se jen stěží dohaduje, cože mu tam pomstychtivý sicilian chef vměstnal. V geologii či stavebnictví mají obě materie nezanedbatelné úlohy - slepují, propouští, izolují atd. Rovněž i ve zvuku!

Zelenáči jsou témbrově propojenější

Korpusy akustických nástrojů odrážejí do základního signálu (například trojúhelníku) příměsi smíšené až splynulé. Ty se projevují při doznívání tónu (ve fázi release). Jejich „plavající“ poměr činí tón proměnným. U kytary elektrické, s plným tělem, jsou tyto ingredience zanedbatelné. V akordech se proto akustické nástroje pojí měkčeji a drží lépe pohromadě. Zvolíme-li navíc vhodné prostorové rozmístění s reverby, vzniknou neopakovatelné témbrové prolínačky.

Elektrická kytara vyznívá v americké verzi izolovaněji, je čitelná, ale solitérní. Naopak akustická pádla Greenhorns tvoří „starou dobrou scelenou štruktúru“.

Cashovo: Špek 1: Paradydly v bubínku přecházejí do triol, proti kytarové figuře tak načas stojí v rytmickém poměru 2 : 3.
Špek 2: Zvláště naživo efektní střídání diatonických harmonik.
Zelenáčů: Špek1: Vibrující Čermákovo bendžo ve spodním protihlase vnáší mikrointervalové prvky, viz Obr. 3: Figury bendža.
Špek 2: Přestože je zelenáčská verze o velkou tercii výše, Hoffmanův hlas působí hutněji.
Špek společný: Padající gliss na konci tulákovy repliky (dúhdá, dúhdá, dúhdá, dúhdá dúú...), navozuje Dopplerův jev - výška tónu zdroje klesá úměrně se zvětšující vzdáleností a rychlostí - tedy, čúčú se ztrácí v modré dáli.
Špekaté „dalaljáma“: Nemohu se rozhodnout, co je hustší, zda blazeovaný Cashův tulák, anebo ráčkující Vyčítalův průvodčí. (Na Ňjúú-Joŗŗŗk?).

Obr. 3: Figury banja


Závěr

Přestože LP Zelenáčů vznikalo o sedm let později, v sevřenějších socialistických podmínkách, kouzlo songu se podařilo nejen zachovat, ale rozšířit. O slovanskou melancholii a introvertní chmuru?

Zvukař

Od Mississippi k Vltavě

Jeden z nejslavnějších countryových evergreenů byl zpracován mnoha interprety. Snad nejslavnější verzi nahrál 1964 Johnny Cash. I v našich luzích a hájích existuje nemálo zpracování, jimž bezesporu vévodí Greenhorns z roku 1971. Porovnáme obdobné části obou verzí.

Rozbor A - Johnny Cash, viz Obr. 4

Rozbor A - Johnny Cash


Základy

tvoří kontrabas (Center) tvrdící těžké doby. Barevně se drží pouze basového pásma. Základní groove je vylehčován shufflem malého bubínku, který je v souladu s tehdejším pojetím sterea striktně vpravo (100% R).

Doprovody

sestávají z tlumené elektrické kytary (Muted guit.) umístěné vlevo (90% L) rozebírající tóny základních akordů. Na pravém křídle (50% R) harmonii lehce potvrzuje potlačená akustická kytara. Sloky ohraničuje foukací harmonika ostře vlevo (100% L) stylem hraní evokující houkání vlaku.

Zpěv a sólo

Cashův zpěv je přítomný a je umístěn uprostřed (Center). Odpovídání v dialogickém recitativu je také uprostřed (Center), je však dále od posluchače. Sólo bylo nestandardně svěřeno tenorovému saxofonu, který okupuje levé křídlo (100% L).

Prostory

Nástroje oplývají přirozenou ambiencí sejmutou už při natáčení. Proto je vždy hall ve stejném místě jako zdroj. Na sólový zpěv a recitativ je použit umělý mono dozvuk umístěný uprostřed.

Špek 1: Větší vzdálenosti odpovědí v recitativu je dosaženo nižší hlasitostí a větším hallem.
Špek 2: Přeslechy nástrojů mezi sebou potvrzují, že muzikanti hráli současně.

Rozbor B - Greenhorns - obr. 5

Rozbor B - Greenhorns


Základy

tvoří při absenci bicích pouze akustická basa umístěná uprostřed (Center). Ta pohybující se na těžkých dobách utvrzuje harmonii.

Doprovody

jsou bohatší. Na levoboku zahušťuje dvanactistrunná kytara (80% L) doprovázená klasickým country kolečkem bendža (100% L). Na druhé straně lehce rytmizuje mandolína (80% R) a vedle ní kontruje foukací harmonika (100% R), která volně přechází do vyhrávek a sóla.

Zpěvy

Sólový zpěv je uprostřed (Center) a logicky tvoří nebližší první plán nahrávky.

Prostory

byly ke kontaktně snímaným partům dodány uměle, působí velice přirozeně, jednotně a vyplňují rytmické mezery jednotlivých partů i „díry“ ve stereobázi. Stmelují tak celou nahrávku v jeden kompaktní celek.

Špek 1: Zatím co Cash se drží sedmitaktového dělení sloky, Greenhorns preferují pro středoevropana logičtější šesti taktové dělení.
Špek 2: Hall na zpěvu pracuje dynamicky. Zpěvu „uhýbá“ a v pauzách se prosazuje (sidechain ducking).
Špek 3: Nepříjemný pocit z umístění partů na kraj stereobáze je vyléčen zdůrazněním hallů.

Závěr

V Cashově verzi jsou nástroje i prostory ve stereu separované, střídměji hrané, a tudíž čitelné. Umístění některých partů na kraj báze může při poslechu na sluchátka působit až nepříjemně.

Greenhons naopak vsadili na bohatou aranžmá, která se v mixu odráží i v kontinuálně vyplněné stereobázi. Tak nahrávka působí plně a kompaktně i při zachování dynamiky.

Smixovaný tip

Ve filmu Haló, kámo, kdo tu vaří? (Waiting...) si madam stěžuje, že chtěla steak středně propečený. Rovněž v San Quentin State Prison rozvášní Johnny při koncertu muklíky známou akcí, kdy vylije z plecháčku vodu s gestem „tohle nám dávají pít?“.

Ovšem madam je na rozdíl od Cashe vyhlášena personálem lokálu za „první oficiální krávu dne“ a do steaku s přílohami pro ni jsou naimplantovány nejrůznější tělní ingredience. Jak pravil číšník Monty/Ryan Reynolds: „Je to blbý, ale porušila základní pravidlo: „ Nes.r lidi, co ti připravují jídlo!“ A tak je u obou mixů steak propečený akorát!

Psáno pro: časopis Muzikus 2012/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Mixy-ktere-bychom-meli-znat-VIII-Kvetovany-cucuu-aneb-Orange-Blossom-Special~11~unor~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;