Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake

Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake
Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake

Motto: Tatínek vám... vzkazuje, jestli by alespoň na Boží Hod nemohl být klid.

 

Kdo: Sting

Co: živý koncert If on a Winter’s Night...

Kde: Durham

Kdy: 17. a 18. září 2009

 

Aranžér

Rok předtím, než spustil pověstné Symphonicities, si univerzál Gordon Summer spolupráci s velkým akustickým tělesem otestoval na vánočních písních. Živý koncert byl v září 2009 zaznamenán pro televizi, ve studiu vznikly v říjnu a listopadu vyžehlenější audio nahrávky. Sting si přizval odborníky na starou hudbu: sourozence Kathryn a Petera Tickellovy na skřipky, Mary Macmaster, skotskou harfistku, Američana Davida Mansfielda na mandolínu. Nechyběl kytarista Dominic Miller nebo jazzový basista Ira Colemann. I sbory sestavil z pěvců různých žánrů: univerzální Lisy Fischer nebo jazzwomen Laily Biali z Kanady, Jo Lawry z Austrálie ad.

 

Durham na cestě do Skotska

Volba „živáče“ padla na Durham poblíž Newcastlu. Na březích řeky Wear se tam tyčí klenot - normanská katedrála v Durhamu stará téměř tisíc let. Sídlo anglikánské církve je považováno za příklad normanského slohu. Kromě sborových a varhanních koncertů láká svou majestátností i muzikanty z jiných žánrů. Sting nebyl prvním rockerem v chrámu - například „expárplista“ Jon Lord pro město napsal Durham Concerto, jež bylo provedeno Liverpoolskou filharmonií (s níž je spojen náš dirigent Libor Pešek).

Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake
Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake

Zádušní koláč

Vánoční koncert obsahuje čtrnáct čísel, třetím je svižný A Soul Cake. Dle pramenů pochází až ze středověku. Tradice praví, že dobrota byla pečena o Dušičkách na památku mrtvým a koledníčci ode dveří ke dveřím píseň zpívali a „dušičkový koláč“ vyžadovali: ... a soul cake, a soul cake, please, good missus, a soul cake, an apple, a pear, a plum or a cherry, any good thing to make us all merry...  (... zádušní koláček, zádušní koláček, prosím, paňmámo, o zádušní koláček, hruška, švestka či třešně s jablíčky, každá z dobrot nás učiní šťastné všecičky...) O tom, že jim nebylo vždy hej, svědčí strofy: ... the streets are very dirty, me shoes are very thin, I have a little pocket, to put a penny in... (ulice jsou tak špinavé a mé boty zas děravé/prošoupané/, mám malou kapsičku, polož do ní čtvrtničku...) Mimochodem je pikantní, jak Sting musel v USA v televizní talk show pojem „a soul cake“ vysvětlovat.

 

Po valašsky od země po anglicku

Jako řada českých koled, i tato stojí na jediném tónu - prodlevě g1 (případně s kvintou d2).Ty báječně sedí prázdným strunám houslí, kytar či kontrabasu. Postupně zazní funkce jasnější - například kvartsextakord g moll ve sborech. A teprve v  pasáži s žesti je harmonie čitelně rozšířena o Cmi či F (aiolský 7. stupeň zastávající dominantu). Sbory využívají organum s 2. hlasem v paralelních v kvintách nebo kvartách. Technika gregoriánského chorálu tak podporuje archaický původ koledy.

Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake
Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake

Matoucí bas

Strohost prodlevy vyrovnává chytré rozbití basu. Budeme-li bas harmonicky směřovat k 1. stupni (na g), můžeme 16 dob v rámci 4 taktů rozkouskovat do nesymetrických mini úseků 3 + 4 + 4 + 3 + 2 - viz Obr. 1 - žluté pasáže. Máme tak pocit, že bas je nepravidelný. Oprostíme-li se však od jeho ukotvení k 1. stupni, objevíme symetrické sekvence: 4 + 4 + 4 + 2 + 2. Zároveň i latentní harmonie Gmi/Cmi/E♭, B/Dmi, Cmi, Gmi - viz Obr. 1 - modré pasáž. Kráčející bas utužuje unisono s cellem i kytarami. Nad ním je synkopami rytmizován zpěv. Tím vzniká mezi hlasy napětí.

 

Sting na propadnutí z hlasové hygieny

„Žihadlo“ se pohybuje v spodnějším rejstříku, kde vokál obsahuje silnou, až poloviční příměs dechu. Mistr trpí totiž nedomykavostí hlasivek (tenhle rocker by tak pravděpodobně na pajdáku či konzervatoři v mžiku rupnul :-)). Avšak díky této ingredienci se témbr dobře pojí s hebkými instrumenty. Signál není tolik ostrý, přítomnost šumu otupila diskrétnost vyšších harmonických (tónové složky), beztak v hebkém rejstříku už jen řídce zastoupených (spektrometr zde obvykle ukáže jen 4-6 čitelnějších alikvotů).

 

Chrám - dva fígle na smrtící dozvuk

Kostel je nejnevděčnějším místem pro souhru. Rozeznatelné ozvěny (early reflections) a rovněž i slitý dozvuk (reverb) mohou při přechodu z ff do pp následující tiché pasáže zcela přehlušit - běžný dozvuk v chrámu se totiž táhne nad sedm vteřin a dynamicky velice pomalu klesá (má tzv. pozvolný release). Jak z toho?

 

Fíglem bývá posadit orchestr a diváky na šířku chrámu. Na orchestr se tak vrací kratší dozvuk, jenž nestačí dynamicky nabobtnat. V Durhamu však v chrámové lodi s žebrovaným stropem na štíhlých sloupech diváci seděli na délku! V tu chvíli se šikne fígl druhý: Orchestr by měl hrát v nižší dynamice, nepřekročit úroveň, kdy se odrazy sečtou natolik, že stavbu zcela zaplní - džbán pak přetéká smíchanou zcela nečitelnou směsí. Jemná dynamika tomu však může zabránit. Ale muzikanti se musí kontrolovat!

 

Špeky

Špek 1: oproti sboru Stingův hlas ve spodním rejstříku mírně intonačně plave, to vytváří intimní vypravěčskou náladu.

Špek 2: Koncertní verze je rychlejší než studiová - má silnější tah.

Špek 3: Zatímco žestě ve studiové verzi neladí, v koncertu intonačně zapadají dobře (!) - viz Obr. 2:  Brass (vypsaný ze studiové verze).

Špek 4: Cifrování Tackellovců na skřipkách - jeden tvrdí prodlevu, druhý melodický zdobí a patří k tomu i lidové juchání.

Zvukař

Od normanského slohu k postmoderní hudbě

Sting má úžasný dar obklopit se muzikanty plnými empatie a invence, kteří obohatí jeho songy o další dimenze. Ne jinak tomu je i u live záznamu koncertů z durhamské katedrály.

 

Zakousněme se do tradicionálu Zádušní koláček.

Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake
Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake

Základy

tvoří tamburína (5%R-35%R) kontrující lehkými dobami pizzikátovému kontrabasu (center) zpevňujícímu harmonii čtvrtkami. Jeho neostrá barva dává prostor ostatním nástrojům.

 

Doprovody

Mandolína (90%L), která sloku ohraničuje, se chová jako rytmický nástroj využívajíc zatlumených strun. Kontrabasu kontruje pizzikátové cello (20%).

 

Akordické části doprovodů se zhošťuje kytara 1 (70%R) lehce doplňována další kytarou - kytara 2 - (Center). Sloka je uvozena irskými ciframi houslí (70%L).

 

Zpěv

Přítomný měkký Stingův zpěv (Center) je citlivě zasazen do nahrávky.

 

Prostory

Jsou určeny prostředím katedrály, které se pozitivně promítá i do kontaktně snímaných nástrojů. Přirozená ambience je citivě doplněna postprodukčním hallem.

Špek 1: Perkuse jsou mimo jiné snímány ambientně dvojicí mikrofonů, proto nejsou agresivní a nemají ve stereu přesnou lokalizaci.

Špek 2: Stingův sólový zpěv je na sykavkách nepřirozený až zkreslený. To je dáno buď nevhodným mikrofonem, nebo neuhlídaným postprodukčním procesingem.

Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake
Mixy, které bychom měli znát! - A co my ti, nuzní, dáme… aneb A Soul Cake

Základy

K base a tamburíně se přidává pochodový velký buben (Center) nestandardně zdůrazňující lehké doby. V dálce podklady v šestnáctinovém rytmu rozpohybují perkuse (80%L), zřejmě maracas nebo cabasa.

 

Doprovody

K mandolíně, kytarám a cellu, které plní stejné funkce jako ve sloce, se přidávají polyfonně pojaté kontrapunkty žesťového kvinteta rozmístěného symetricky okolo centra (65%L-65%R). Nejvyšší hlasy (trubky) jsou vpravo a postupně doleva se nacházejí hlasy nižší (horna, trombón a vzadu uprostřed tuba).

 

Zpěv

Sólový zpěv se nemění; k němu se přidávají vícehlasé vokály (50%L-50%R). Ty jsou symetricky rozprostřené kolem Stingova zpěvu.

 

Prostory efekty

I v refrénu tvoří základ akustika katedrály prosakující do mikrofonů. Některé nástroje jsou citlivě doplněny obdobným hallem, který podporuje přirozený souzvuk. Vše je podřízeno přirozenému vyznění a zbytečně se neexperimentuje.

 

Špek 1: Tuba je v souzvuku spíše cítit, protože je maskována ostatními nástroji.

Špek 2: Čím je nástroj/zpěv snímán kontaktněji, tím více hallu je na něj doplněno, aby se dosáhlo přirozeně znějícího souzvuku.

Špek 3: V písni jsou i Hamondky, harfa, váza a další nástroje, které v našich ukázkách nehrají, nebo tvoří až nejzazší plány mixu.

Špek 4: Stejný problém se sykavkami se projevuje i na posledním DVD Live in Berlin. Že by hnow how? :-)

 

Závěr

Navzdory kontaktnímu snímání je zvuk neagresivní a kompaktní. Rozmístění vesměs respektuje rozestavení hudebníků, zvuk tedy koresponduje s obrazem. Až na technický problém se sykavkami na zpěvu lze mix hodnotit jako perfektně vyvážený, přirozeně znějící a adekvátní charakteru písně i sakrálnímu prostoru, v němž se koncert odehrával.

 

Smixovaný tip

V Pelíšcích rudý lampas Šebek (Miroslav Donutil) vzkazuje neurotickému veteránovi a masarykovci (Jiřímu Kodetovi): „... jestli by alespoň na Boží hod nemohl být klid.“ Ten se na chodbu zeširoka rozevře: „Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku!“ Myslíme, že na Boží hod je co poslouchat. Stingovy úpravy ctí charakter původních koled a bezvadně je odívají šatem moderním.

Psáno pro časopis Muzikus