Motto: Tatínek vám... vzkazuje, jestli by alespoň na Boží Hod nemohl být klid.
Kdo: Sting
Co: živý koncert If on a Winter’s Night...
Kde: Durham
Kdy: 17. a 18. září 2009
Aranžér
Rok předtím, než spustil pověstné Symphonicities, si univerzál Gordon Summer spolupráci s velkým akustickým tělesem otestoval na vánočních písních. Živý koncert byl v září 2009 zaznamenán pro televizi, ve studiu vznikly v říjnu a listopadu vyžehlenější audio nahrávky. Sting si přizval odborníky na starou hudbu: sourozence Kathryn a Petera Tickellovy na skřipky, Mary Macmaster, skotskou harfistku, Američana Davida Mansfielda na mandolínu. Nechyběl kytarista Dominic Miller nebo jazzový basista Ira Colemann. I sbory sestavil z pěvců různých žánrů: univerzální Lisy Fischer nebo jazzwomen Laily Biali z Kanady, Jo Lawry z Austrálie ad.
Durham na cestě do Skotska
Volba „živáče“ padla na Durham poblíž Newcastlu. Na březích řeky Wear se tam tyčí klenot - normanská katedrála v Durhamu stará téměř tisíc let. Sídlo anglikánské církve je považováno za příklad normanského slohu. Kromě sborových a varhanních koncertů láká svou majestátností i muzikanty z jiných žánrů. Sting nebyl prvním rockerem v chrámu - například „expárplista“ Jon Lord pro město napsal Durham Concerto, jež bylo provedeno Liverpoolskou filharmonií (s níž je spojen náš dirigent Libor Pešek).
Zádušní koláč
Vánoční koncert obsahuje čtrnáct čísel, třetím je svižný A Soul Cake. Dle pramenů pochází až ze středověku. Tradice praví, že dobrota byla pečena o Dušičkách na památku mrtvým a koledníčci ode dveří ke dveřím píseň zpívali a „dušičkový koláč“ vyžadovali: ... a soul cake, a soul cake, please, good missus, a soul cake, an apple, a pear, a plum or a cherry, any good thing to make us all merry... (... zádušní koláček, zádušní koláček, prosím, paňmámo, o zádušní koláček, hruška, švestka či třešně s jablíčky, každá z dobrot nás učiní šťastné všecičky...) O tom, že jim nebylo vždy hej, svědčí strofy: ... the streets are very dirty, me shoes are very thin, I have a little pocket, to put a penny in... (ulice jsou tak špinavé a mé boty zas děravé/prošoupané/, mám malou kapsičku, polož do ní čtvrtničku...) Mimochodem je pikantní, jak Sting musel v USA v televizní talk show pojem „a soul cake“ vysvětlovat.
Po valašsky od země po anglicku
Jako řada českých koled, i tato stojí na jediném tónu - prodlevě g1 (případně s kvintou d2).Ty báječně sedí prázdným strunám houslí, kytar či kontrabasu. Postupně zazní funkce jasnější - například kvartsextakord g moll ve sborech. A teprve v pasáži s žesti je harmonie čitelně rozšířena o Cmi či F (aiolský 7. stupeň zastávající dominantu). Sbory využívají organum s 2. hlasem v paralelních v kvintách nebo kvartách. Technika gregoriánského chorálu tak podporuje archaický původ koledy.
Matoucí bas
Strohost prodlevy vyrovnává chytré rozbití basu. Budeme-li bas harmonicky směřovat k 1. stupni (na g), můžeme 16 dob v rámci 4 taktů rozkouskovat do nesymetrických mini úseků 3 + 4 + 4 + 3 + 2 - viz Obr. 1 - žluté pasáže. Máme tak pocit, že bas je nepravidelný. Oprostíme-li se však od jeho ukotvení k 1. stupni, objevíme symetrické sekvence: 4 + 4 + 4 + 2 + 2. Zároveň i latentní harmonie Gmi/Cmi/E♭, B/Dmi, Cmi, Gmi - viz Obr. 1 - modré pasáž. Kráčející bas utužuje unisono s cellem i kytarami. Nad ním je synkopami rytmizován zpěv. Tím vzniká mezi hlasy napětí.
Sting na propadnutí z hlasové hygieny
„Žihadlo“ se pohybuje v spodnějším rejstříku, kde vokál obsahuje silnou, až poloviční příměs dechu. Mistr trpí totiž nedomykavostí hlasivek (tenhle rocker by tak pravděpodobně na pajdáku či konzervatoři v mžiku rupnul :-)). Avšak díky této ingredienci se témbr dobře pojí s hebkými instrumenty. Signál není tolik ostrý, přítomnost šumu otupila diskrétnost vyšších harmonických (tónové složky), beztak v hebkém rejstříku už jen řídce zastoupených (spektrometr zde obvykle ukáže jen 4-6 čitelnějších alikvotů).
Chrám - dva fígle na smrtící dozvuk
Kostel je nejnevděčnějším místem pro souhru. Rozeznatelné ozvěny (early reflections) a rovněž i slitý dozvuk (reverb) mohou při přechodu z ff do pp následující tiché pasáže zcela přehlušit - běžný dozvuk v chrámu se totiž táhne nad sedm vteřin a dynamicky velice pomalu klesá (má tzv. pozvolný release). Jak z toho?
Fíglem bývá posadit orchestr a diváky na šířku chrámu. Na orchestr se tak vrací kratší dozvuk, jenž nestačí dynamicky nabobtnat. V Durhamu však v chrámové lodi s žebrovaným stropem na štíhlých sloupech diváci seděli na délku! V tu chvíli se šikne fígl druhý: Orchestr by měl hrát v nižší dynamice, nepřekročit úroveň, kdy se odrazy sečtou natolik, že stavbu zcela zaplní - džbán pak přetéká smíchanou zcela nečitelnou směsí. Jemná dynamika tomu však může zabránit. Ale muzikanti se musí kontrolovat!
Špeky
Špek 1: oproti sboru Stingův hlas ve spodním rejstříku mírně intonačně plave, to vytváří intimní vypravěčskou náladu.
Špek 2: Koncertní verze je rychlejší než studiová - má silnější tah.
Špek 3: Zatímco žestě ve studiové verzi neladí, v koncertu intonačně zapadají dobře (!) - viz Obr. 2: Brass (vypsaný ze studiové verze).
Špek 4: Cifrování Tackellovců na skřipkách - jeden tvrdí prodlevu, druhý melodický zdobí a patří k tomu i lidové juchání.
Zvukař
Od normanského slohu k postmoderní hudbě
Sting má úžasný dar obklopit se muzikanty plnými empatie a invence, kteří obohatí jeho songy o další dimenze. Ne jinak tomu je i u live záznamu koncertů z durhamské katedrály.
Zakousněme se do tradicionálu Zádušní koláček.
Základy
tvoří tamburína (5%R-35%R) kontrující lehkými dobami pizzikátovému kontrabasu (center) zpevňujícímu harmonii čtvrtkami. Jeho neostrá barva dává prostor ostatním nástrojům.
Doprovody
Mandolína (90%L), která sloku ohraničuje, se chová jako rytmický nástroj využívajíc zatlumených strun. Kontrabasu kontruje pizzikátové cello (20%).
Akordické části doprovodů se zhošťuje kytara 1 (70%R) lehce doplňována další kytarou - kytara 2 - (Center). Sloka je uvozena irskými ciframi houslí (70%L).
Zpěv
Přítomný měkký Stingův zpěv (Center) je citlivě zasazen do nahrávky.
Prostory
Jsou určeny prostředím katedrály, které se pozitivně promítá i do kontaktně snímaných nástrojů. Přirozená ambience je citivě doplněna postprodukčním hallem.
Špek 1: Perkuse jsou mimo jiné snímány ambientně dvojicí mikrofonů, proto nejsou agresivní a nemají ve stereu přesnou lokalizaci.
Špek 2: Stingův sólový zpěv je na sykavkách nepřirozený až zkreslený. To je dáno buď nevhodným mikrofonem, nebo neuhlídaným postprodukčním procesingem.
Základy
K base a tamburíně se přidává pochodový velký buben (Center) nestandardně zdůrazňující lehké doby. V dálce podklady v šestnáctinovém rytmu rozpohybují perkuse (80%L), zřejmě maracas nebo cabasa.
Doprovody
K mandolíně, kytarám a cellu, které plní stejné funkce jako ve sloce, se přidávají polyfonně pojaté kontrapunkty žesťového kvinteta rozmístěného symetricky okolo centra (65%L-65%R). Nejvyšší hlasy (trubky) jsou vpravo a postupně doleva se nacházejí hlasy nižší (horna, trombón a vzadu uprostřed tuba).
Zpěv
Sólový zpěv se nemění; k němu se přidávají vícehlasé vokály (50%L-50%R). Ty jsou symetricky rozprostřené kolem Stingova zpěvu.
Prostory efekty
I v refrénu tvoří základ akustika katedrály prosakující do mikrofonů. Některé nástroje jsou citlivě doplněny obdobným hallem, který podporuje přirozený souzvuk. Vše je podřízeno přirozenému vyznění a zbytečně se neexperimentuje.
Špek 1: Tuba je v souzvuku spíše cítit, protože je maskována ostatními nástroji.
Špek 2: Čím je nástroj/zpěv snímán kontaktněji, tím více hallu je na něj doplněno, aby se dosáhlo přirozeně znějícího souzvuku.
Špek 3: V písni jsou i Hamondky, harfa, váza a další nástroje, které v našich ukázkách nehrají, nebo tvoří až nejzazší plány mixu.
Špek 4: Stejný problém se sykavkami se projevuje i na posledním DVD Live in Berlin. Že by hnow how? :-)
Závěr
Navzdory kontaktnímu snímání je zvuk neagresivní a kompaktní. Rozmístění vesměs respektuje rozestavení hudebníků, zvuk tedy koresponduje s obrazem. Až na technický problém se sykavkami na zpěvu lze mix hodnotit jako perfektně vyvážený, přirozeně znějící a adekvátní charakteru písně i sakrálnímu prostoru, v němž se koncert odehrával.
Smixovaný tip
V Pelíšcích rudý lampas Šebek (Miroslav Donutil) vzkazuje neurotickému veteránovi a masarykovci (Jiřímu Kodetovi): „... jestli by alespoň na Boží hod nemohl být klid.“ Ten se na chodbu zeširoka rozevře: „Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku!“ Myslíme, že na Boží hod je co poslouchat. Stingovy úpravy ctí charakter původních koled a bezvadně je odívají šatem moderním.
